Co nejíte? RSS

↪ 60 irena: Náhodou, obalovaný smažný mozeček je veliká dobrota, když se umí připravit. Dělávala mi jej babička, když jsem byla malá, třeba na Vánoce místo kapra v době, kdy jsem se bála kostí. Nebo pečený brzlík, mňam!

Achjo, školní jídelny… U nás na základce taky nutili (no, spíš nutily, feminizace školství byla i v 90. letech značná) dojídat. Já byla teda dítě, které jedlo rádo už od miminka:-), ale třeba takové filé s kaší – filé hnusné, neochucené, kaše z prášku. Takže během deseti minut sezení u stolu jsem se věnovala pečlivému zahrabání filé do kaše a ve chvíli, kdy kuchařka od vracecího okýnka na chvíli vypadla – jéje, to byl nával! :-) Jednou jsem chtěla po polívce utéct před nějakým hnusem a učitelka mě načapala – i vymluvila jsme se, že musím na záchod. Pak jsem se musela pro jídlo vrátit – byli jsme malá škola, všici se znali. Ale na povídání o zážitcích z jídelny by to možná chtělo nové téma;-)

Děkuji panu Jednorožci za poděkování…také se dobře bavím.Téma okolo školních jídelen tu mám ten pocit kdysi proběhlo.Jednou jsem za návrat s poloprázdným táckem dostal takovou srandovní poznámku: „Odmítl sníst dobrou helfštýnskou kýtu“.Byla na ní totiž kližka…

Bílou omáčku se zelenými fazolkami (školní jídelna, tuším jsem po tom jednou i potupně vrhla, ačkoliv jinak jsem od dětství byla proslulá svým apetitem a kuchařky mne již od školky zbožňovaly). Brzlík. Olomoucké syrečky.

(Ono toho bude víc, ale většinou spíš něco nemám ráda, takže to nevařím, nicméně pokud to už mám na stole, pozřu. Přes toto nejede vlak.)

Nejím játra, jako hodně dalších přispivatelů zde. Fakt jsem se snažila, ale vadí mi hlavně ta konzistence, přes chuť bych se nějak přenesla. Játra snesu pouze ve formě játrových knedlíčků, ty mi i chutnají.
Pak nejím růžičkovou kapustu, taky takový evergreen. Normální kapustu mám paradoxně ráda.

Nějaký čas jsem nejedla maso a doteď mám averzi vůči různým „součástkám“, už při té představě mi není zcela volno…A od malička nemám ráda ocet, vůbec ho nepoužívám, stačí mi jenom ho cítit – kamarádka si jednou v autě otevřela pytlík s octovými chipsy, uf… Odpor k celeru se mi podařilo překonat celerovým pyré dle zde umístěného receptu '(no fakt! :) a jím už i fazole, které jsem mnoho let nejedla kvůli dětské hře na koníčky, kdy jsme na zahradě jedli nezralé fazole přímo z rostlin a polovina dětí z ulice pak měla krušnou noc ;) Hodně věcí nejím, protože nechci, ale když nejde jinak, sním skoro všechno.

↪ 66 Jehudith: Součástky? Co je tím myšleno, prosím?

↪ 67 Lucianka: Domnívám se, že tím JEHUDITH myslel/a různé šlachy, flaksy, chrupavky apod. Znám dost lidí, kteří si maso na talíři „opitvávají“ od podobných „součástek“ i v dospělosti :-)

↪ 67 Lucianka: Myslela jsem tím vnitřnosti, jazyk, kůži…už samotná představa mi nedělá dobře…Chrupavky a šlachy taky nemám ráda.

↪ 69 Jehudith:

↪ 68 Madla81:
děkuji mnohokrát za vysvětlivky *

Jak to tu pročítám, chudák kopr, jak k tomu přijde? Já jsem si donedávna myslela, že sním vážně všechno. Naopak, čím víc lidí mi tvrdilo, že něco nejí, tím více ve mně rostla hrdost, že se mnou to nic nedělá. Mlíková polévka, drožďová pomazánka, koprovka, hrachová kaše, nudle s mákem, červená řepa, kližka, ba i tlusté z vařeného hovězího, houby, kozí sýry, chbotnice, ústřice, všechno bylo mňam. Ale ouha: před nedávnem jsem v Sapě zakoupila a v domácích podmínkách uvařila nasezené kachní vejce. Uvařila, vychladila a začala loupat. A jak tak na mě vykoukl ten tvor, co bydlel uvnitř, bylo jasné, že to prostě nedám. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se přesvědčit, že bych to měla zkusit, ale na půl cesty do pusy bylo jasné, že ne a ne. Došlo to tak daleko, že jsem to musela zabalit do papíru a vynést ven před dům do popelnice, aby už TO nebylo se mnou v bytě. Pomůže na to expozice?

↪ 71 tineli: Uf, tak to bych teda nedala. Připomíná mi to delikatesy ze stánků v JV Asii – hada, sušené olihně a cvrčky jsme v pohodě ochutnaly, ale na šváby, které i živé poměrně špatně snáším, jsem se si netroufla, stejně jako na smažené tarantule, žáby, ptáčky rozříznuté vejpůl s komplet vnitřnostmi a vajíčkem uprostřed a krysy. Taky jsme měly trochu problém s ovocenem jménem durian, které je nejluxusnějším ovocem v té oblasti a cítili jsme ho vždycky na stovky metrů případně přes celé obchodní centrum, do některých hotelů je s ním zákaz vstupu a ani do letadel se často nesmí brát. Ten smrad je skutečně nepopsatelný, ale po měsíci chození kolem jsem se odhodlaly a bylo to překvapivě dobré.

https://picasaweb.google.com/…8157Cambodia#…

Mám pocit, že bych snědla skoro všechno. Co tu pročítám, skoro nic mi nevadí. Hmyz teda ne, to bych asi nedala. Ale z těch „normálních“ potravin asi všechno. Něco jen v nouzi – třeba rajskou nebo znojemskou, rýžový nákyp. Ale vzpomněla jsem si na lékořici, tu teda fakt ráda nemám a takový ten „pendrek“ – ani nevím, jestli se to ještě vyrábí – ten bych nepozřela. A taky nejím sladký sníh – indiánky nebo sněhový pusinky a kremrole.
Ale je to fakt zajímavá debata, vytáhla jsem tohle téma při setkání se známými a samozřejmě všichni nejdřív tvrdili, že snědí všechno a postupně se to klubalo. Vydrželo nám to na celý večer – blafy našeho života.:-)

Jo, přidávám se k pendreku – to jsem nikdy nepochopila, že to někdo mohl pozřít. Strašně to smrdí a navíc je to černý a lepkavý, fujtajbl blé.

Pendrek mi nevadí, jako malá jsem to měla ráda, teď nějak postrádám smysl ho jíst :) ale připomněl mi anýz – ten mi většinou nevadí a marocké anýzové cukroví mi chutnalo, ale co nemůžu cítit ani z dálky je francouzský Pastise/turecká rakije…

↪ 74 Ala: Taky se přidávám k antipendrekistům :-) Před třemi lety jsme měli na dovolené ve Švédsku nanuk s penrekovou polevou a to bylo něco tak eklhaft, že i když bych pro zmrzlinu vraždila, raději jsem svůj kus přenechala neporušený manželovi.

Jo, lékořice i pendrek taky nesnáším, ale zase Pastis mi celkem chutná, zvláštní.

Potvrzuju, já pastis a arak sice nemusím, ale když to jinak nejde, tak to klidně vypiju a nevadí mi.

Koukám, že sem skvěle zapadnu. Tedy až na tu lékořici, tu já moc ráda. Ale i v rodině jí jíme jen dva z šesti. Co ale fakt nemám ráda jsou mušle kromě svatojakubek. Zkoušela jsem je několikrát a ne. Z vodní říše ještě bytostně nesnáším pangasiuse, ostatní ryby miluju.
Zelenina je v pohodě, z ovoce mám trochu komplikovaný vztah k hroznovému vínu, můsí být hodně sladké a bez pecek. Jo a nesnáším jídla (jogurty, nanuky, bonbony atd.) s jahodovou příchutí. Čerstvé jahody ale miluju.

↪ 79 L.A.: Tak s těma jahodama a jahodovou příchutí jsme na tom stejně. Já teda nerad i jahodovej džem (a to i když je domácí, opravdu z jahod a cukru a ničeho jinýho).

↪ 79 L.A.: Jo, Pangasius – od té doby co jsem viděla v čem žije (bleee, Mekong!!! Hnědá hustá stoka…) se mu snažím vyhýbat a sama bych si ho nikdy nepřipravila…ale kdyby bylo nehjůř, tak by to asi šlo…

↪ 81 Jehudith: Když vidím, jak to maso vypadá za syrova (bohužel s ním musím pracovat v práci), tak se raději půjdu napást.

↪ 80 Kytka: Přesně, čestnou vyjímku má domácí maminčin džem z našich jahod a naší rebarbory se špetkou kardamomu. Ale ty kupovaný jsou fuj. ;-)

↪ 66 Jehudith: „součástky“ :-DDD No, i z těch si vybírám. Játra, mozeček, srdce, žaludek jo. Plíce, ledviny ne. Plíce jsou žvejkavý a ledvinky jsou cítit po čůránkách. ;-)

Nesním syrové maso – fakt jsem se snažila ochutnat tatarák i carpaccio, ale prostě to nemůžu. Nemůžu ani syrového lososa. Hrozí to prostě zvracením. Dále nejím smradlavé sýry, konkrétně olomoucké syrečky a romadur. Pivní sýr jo, je to zvláštní. Kopr jím selektivně, na rozdíl od ostatních mám ráda koprovku, v okurkách ho moc nemusím, ale s rybami a mořskými plody ne, tam mi to kopr kazí. Určitě bych nepozřela syrové ústřice, o to bych se ani nepokusila. Dršťky taky nevyhledávám, sice to pozřu, ale nepochutnám si. Pak nemusím kozí mléko a kozí sýry, smrdí mi.

Nejím smažený květák, resp. v nouzi bych ho snědla a nepiju mléko, paradoxne mi v koktejlech nevadí, hlavně nesmí být moc cítit.
Donedávna jsem nejedla červenou řepu (díky školní jídelno), než jsem mzjistila, že je to i něco víc než rozblemcané červené kousky…Taky se vyhýbám takovému tomu špenátu ala školní jídelna…
U drštěk nevím jestli je jím, protože jsem je měla naposledy jako malá a od té doby ne.

↪ 85 velrybka: Konečně někdo, kdo nejí samžený květák, už jsem si začínala připadat divně :-)

Já sním úplně všechno, nicméně jsem nikdy nesnědl víc než jednu ústřici. Rozhodně už bych si je nikdy nikde neobjednal.

Ještě jsem si vzpoměla na jednu mojí (ne)jedlou perličku. Od mala, ač velký milovník čokolády, nedokážu sníst zvířecí čokoládové figurky. Žádné zajíčky, kačenky, beránky, berušky…ovšem na Mikuláše nebo čerta to neplatí.

↪ 88 L.A.: Jistě znáte obrázek dvou identických čokoládových králíčků – jeden má ukousnutý zadeček a říká: „Nějak mě bolí zadeček“. Druhý má ukousnuté slechy a říká: „Cože?“

Nesebrala jsem ještě odvahu ochutnat tatarák a rozhodně jsem nepřekonala aroma tvarůžků. Jinak pokud to evidentně není brouk nebo žížala, sním všechno. A miluju čokoládový zajíčky :-))