Sušení hub bez sušičky + zavařování (hrušky, feferonky) bez zavařovacího hrnce RSS

U nás se suší houby na radiátorech na normálním plechu do trouby, ten pečicí papír by na to asi dát šel.

Ale chce to dost větrat, jinak je vůně z hub skoro až nepříjemná…

Nejlepší sušení hub je jejich navléknutí na nit a pověšení mazi radiátor, nad něj, vedle něj, jak se hodí. Normálně jehlu a nit, navléknout, nakrájet oloupané a očištěné houby a pověsit.

Určitě se tady najde někdo povolanější, ale u nás se sušily klidně v místnosti po stolech, trpíme spíš suchem, než vlhkem, takže bez problému. Klasika noviny na stolech, pokud máš s nima problém (tiskařská barva? prý už neobsahuje olovo ale stejně..), tak třeba svačinový papír, suší se, dokud nejsou suché, nezplesniví, pokud se usuší dobře:)
Jinak žádnej nálev osvědčenej nemám, máma dělala jen klasika cukr, badyán a skořice a řekla bych, že dost podle nálady:) Ale zavařování v troubě jsem letos zkusila na meruňky – prostě jsem nastavila termostat na žádaných 85 stupňů, pekáček s horkou vodou jako na cheesecake, do toho sklenice, počkala, než termostat zase secvakne a od té doby odpočítala žádaný čas. Zatím jsou v pohodě,konzis­tence vypadá taky ok, jen dvě víčka se nechytla, ale asi byl problém v nich. Byl to ten samej „model“ a nefungovaly ani po přímém varu v hrnci, tak putovaly do lednice.

Jsem jednoznačne pro hrušková povidla! Houby se u nás také navlékaly na nit nebo sušily na novinách pod topením.

V době mého dětství jsme taky sušili houby na novinách (položených na plechu na pečení nebo něčem podobném) na radiátoru. V „bytovce“ to šlo, byl tam dost suchý vzduch. Teď bydlím ve staré chalupě a nic nesuším, máme moc vlhký vzduch.
Okurky zavařuju v myčce, je to ten nejgeniálnější a nejjednodušší způsob který znám, nandat do myčky a pustit program na 75 stupňů (BEZ PRÁŠKU :-)). Vytáhnu hotové suché sklenice. Na ty kozí rohy by to patrně taky šlo, na ovoce je to ale pravděpodobně málo, to jsem si nikdy netroufla.

↪ 6 Ala: Nezlobte se, ale tohle je nejšílenější a nejhloupější způsob parodie na zavařování.
Už jsem se s tím setkala, šíří se to jako mor. Je to hlavní důvod, proč vyhazuju rovnou vše, co dostanu „zavařené“ od kohokoli cizího. Už mi to přišlo i jako hoax mailem.

Toto NENÍ zavařování. Toto je pokropení sklenic sprškou vody, která po určitý časový úsek dosáhne teploty 75 st., přitom však nikterak neprohřeje vnitřek sklenic ani na tuto teplotu, natož na teplotu dostatečnou pro likvidaci clostridií. jen tak je trochu pocáká, případně umyje šmouhy zvenčí.

Druhá věc je eklhaftnost celé záležitosti – myčka není prostředí čisté (jako zavařovací hrnec), nýbrž prostředí zašpiněné zbytky omývaných jídel (na filtrech, za těsněním…) a zbytky prášku z předchozích mytí nádobí.

Nechápu, že zrovna někdo jako Vy může na tuhle neuvěřitelnou hovadinu skočit. Ale zas pro mě je to ještě výraznější varování, že už i lidé, do nichž bych to nikdy neřekla, páchají tuhle myčkovou hrůzu a že už opravdu ani na návštěvách nepozřu nic, co bude připomínat domácí „zavaření“.

P.S.: Strašně mě mrzí, že takhle ostře musím psát zrovna Vám, ale tohle mě vážně děsí. Šíří se to, co jsem zaregistrovala, zejména na serverech pro maminky. TAkže i když mě Roman Vaněk kdysi strašlivě namíchl tímhle http://www.lidovky.cz/dobra-chut.asp?…, tak váhám, jeslti nemá v něčem pravdu a opravdu ženy v době mateřské napůl nepřicházejí o rozum.

↪ 1 Madla81: A k původnímu tématu:)
Taky nemám zavařovací hrnec, zavařuju ve velikém hrnci, na jehož dno složím utěrku nebo dám kulaté prkénko. Nemám tím pádem poklici s dírou, ve které by držel teploměr. Tak měřím teplotu cca každých 5 min a k době zavařování přičtu cca pětinu času pro jistotu, pro případ, že by mezi měřeními teplota poklesla dlouhodoběji a já to kvůli nekontinuálnosti měření přehlédla.

Hrušky se dají také výborně zkřížalovat;)

Nálev na papriky dělám stejný jako na okurky, ale papriky předem blanšíruju.

V troubě se zavařovat taky dá, ale protože trouba nezahřívá sklenice vedením tepla jako voda v hrnci, ale jen sáláním, je potřeba delší doba k pořádnému prohřátí. Je dobré nastavit teplotu trouby cca na 100. st. a prodloužit dobu zavařování oproti hrnci nejmíň o třetinu, záleží, jak rizikovou věc zavařujete. Obecně ovoce je rizikové méně, s výjimkou jahod, protože se nevyskytuje na zemi a nekontaminuje se tím pádem půdou.
Zelenina je horší, zejména ta, která ležela na zemi nebo byla v zemi a neloupe se.

↪ 8 kami: Perfektní, děkuju moc! Tohle jsem přesně potřebovala vědět. Sklenice i s víčky už mám vyvařené ve vařící vodě a půl hodiny vysušené v troubě a dám je tam na těch 100 stupňů tak na půl hodiny, ať je jistota. Myčku bohudík nemáme (a ani nebudeme mít, já totiž ráda myju nádobí, hihi), al eje fakt, že to o tom „zavařování“ v myčce jsem už slyšela, ale přišlo mi to jako blbost.
Houby už visí na nitích nad radiátory po celým baráku, tak snad to bude fungovat :-) Křížaly z hrušek jsou super věc, určitě na ně taky dojde, těch ošklivých hrušek je totiž hrozně moc :-)

↪ 9 Madla81: Houby se dají také naložit do soli – jako v Rusku :)
My to používáme na dovolených. Prostě nakrájet a prosypávat hojně solí. Pak to skladuju v lednici, před použitím krátce propláchnu a spotřebuju cca do měsíce. Jen je potřeba myslet na to, aby člověk nesolil jídlo, do kterého to dává, je to i po propláchnutí hodně slané.

Z hrušek už tu někdo radil i povidla s badyánem.

Do kompotu je dobré, pokud máte, přidat pár ostružin. A do sklenice jeden hřebíček a kousek badyánu. Dá to hruškám příjemnou chuť.

Zavařuji taky v troubě, jak píše kami, a bez problému. Z hrušek už týden dělám povidla a pyré. Sušit se dá v troubě, ale musí být otevřená a na co nejmíń, je potřeba to odzkoušet, aby se ovoce nebo houby nepřipekly. Houby dávám často i do mrazáku, bez úpravy, jen nakrájím a zamrazím. Jsou výborné pod maso nebo do omáčky, jen se nemají skladovat víc jak půl roku.

Houby rodiče sušili na dřevěných rámech potažených řídkým tkanivem, takovou gázou.
Též se na rámech v létě sušily nasbírané léčivé byliny, za ty jsme dostávali kapesné, po jejich výkupu v lékárně.

Hrušky (když je jich dost) oloupu, pokrájím, podusím s trochou cukru do měkka a zamrazím. Menší podíl jablek je oživí, též rolička skořice.
Jíme to pak v zimě k snídaním, místo džemu.

↪ 7 kami: Kami, Vaše reakce mi vůbec nijak nevadí, chápu že se všechno nemusí líbit všem. Já mám tenhle způsob zavařování okurek mnohokrát vyzkoušený a okurky jsou dle mého nejlepšího svědomí zavařené dobře a nekazí se. Podle mě se zvenku do sklenice žádný eklhaft nedostane, koneckonců například před mytím okurek ve dřezu taky ten dřes nedesinfikuju, ale prostě ho jen běžne umyju jarem. Okurky dávám do sklenic umytých předtím v myčce na 75 stupňů. V době mého dětství jsme je zavařovali na chalupě do sklenic mytých ručně, okurky se myly v plechovém lavóru venku na zahradě u studny a zavařovaly v hrnci na kamnech, kde se teplota dala určit jen tak odhadem. Zavařování v myčce mi nepřipadá o nic horší. Myslím si, že dlouhý program 75 st. v myčce není jen pocákání sklenic teplou vodou. Dokonce ani nejsem žena na mateřské dovolené postižená laktační demencí, naopak jsem si tenhle způsob oblíbila proto, že trávím hodně času v práci a když mám zrovna o víkendu v létě volno, radši strávím pár hodin nějakou pro mě příjemnější činností. To samotné „zavařování“, ta poslední fáze potom, co člověk někdy pozdě v noci s bolavými zády od stání u dřezu při mytí okurek a jejich cpaní do sklenic, spařenej uprostřed léta v kuchyni plný octových výparů, má ještě manipulovat s obřím hrncem plným vařicí vody, který se mu nevejde na sporák, a opařovat si ruce při vyndavání sklenic, je totiž přesně to, co mě na celém zavařování vždycky nejvíc drtilo a odrazovalo. Pokládám to navíc za jednu z nejriskantnějších situací z hlediska partnerských vztahů, přibližně na stejné úrovni pravděpodobnosti manželské hádky jako při společném stavění stanu nebo balení zavazadel na dovolenou.
Přiznávám že nevím nic o clostridiích ani jiných nebezpečných mikroorganismech, protože můj obor činnosti je úplně jiný, ale na druhou stranu jsem přesvědčena, že mě tato blažená nevědomost chrání od spousty stresu.
Tak se prosím na mě nezlobte a já slibuju, že už nikdy nikomu nebudu říkat, že se okurky dají zavařovat v myčce.

Tak u nás se vždycky zavařovalo ve vodní lázni (v hrnci, ve kterém se vyvařovaly vždy útěrky aj.). Do vroucí (nebo skoro vroucí vody) nejdříve vyvařit sklenice a víčka, ty pak vytáhnout pomocí vařečky, nacpat okurkami (kozími rohy, paprikami, cokoli, co se zavařuje), zalít lákem, zavíčkovat, utěsnit, šup s tím zpátky a opět držet pod bodem varu nějak okolo 15? minut. Ponořené by měli být tak do 2/3. Poté opatrně vyndat (utěrka + chňapka), pomalu otočit víčkem dolů (a kontrolovat, zda neteče), poté na víčko položit a nechat do vychladnutí. Jestli je to z hlediska hygieny a mikroorganismů správně, to nevím, ale zavařujeme tak od mého dětství a nikdy problém nebyl.

↪ 14 Ívy: Skoro úplně dobře, špatně je na tom pouze to ponechání na víčku;) – víčkem neotáčet dolů, max. na 5 min a pak otočit opět víčkem nahoru. To je velmi častá chyba domácího zavařování, už jsem se s tím setkala dostkrát.

Kami, proč neotáčet? V čem je chyba? Okurky ani kompoty nedělám, jen marmelády a ty otáčím – ale vlastně nevím proč, asi jsem to odkoukala kdysi od babičky. Občas je pak zapomenu otočit zpátky, ale jako jediný negativní důsledek jsem zaznamenala to, že je vzduchová vrstva u dna :)

↪ 16 RenataE: Zavařování v hrnci má dva cíle – jednak prohřát obsah sklenic nad určitou teplotu – liší se to podle toho, co zavařujete, obvykle je minimem prohřátí nad 70 st. v plném objemu alespoň na 10 min. ale u rizikovějších věcí (hlavně z hlediska clostridií) je to i víc, popř. je nutné sterilovat dvakrát, kvůli sporám clostridií, které vyklíčí dodatečně.

(mluvím samozřejmě o zavařování bez přidaných klasických konzervantů, jako je kys. benzoová – tu používá hodně lidí, je v takových těch přípravcích, tuším Deko a tak – ta pak clostridia hubí dosti značně a sterilace může být mnohem kratší. na tomhle webu nepředpokládám „chemické zavařovače“;)

Druhý cíl je vytvořit ve sklenici maximální podtlak, aby se do vysterilizovaného obsahu nedostaly patogeny zvenčí.

A ten se dělá tak, že se nad náplní sklenic musí nechat minimálně 1,5 cm místa (velmi častá chyba, přeplňování sklenic). Tam je vzduch. Ten se při zavařování ohřeje, zvětší objem a vypoukne víčko.
A nutné je dosáhnout toho, aby tenhle vzduchový polštář upšoukl ven a už se tam nic nevrátilo zpět.
On upšoukává během sterilace.
A pak se právě žádná sklenice neotáčí, neboť v tu chvíli je ve sklenici přetlak, když to otočíte, se značnou pravděpodobností tam přetlakem proleze část obsahu, což způsobí, že víčko nikdy dokonale nepřilne. A čím déle to takhle opačně stojí, tím víc tam toho pod gumičku leze. Maličké opodstatnění má otočení na pár min, kdy horký obsah vysterilizuje víčko (to souvisí s těmi marmeládami, kde je ale princip sterilace jiný, tzv. vnitřní). Ale pak hned otočit zpět a pokud možno co nejrychleji sklenici ochladit, protože víčko není dokonalé a když to chladne pomalu, tak ten teplý vzduch uvnitř drží víčko vypouklé a může se tlak vyrovnávat nasátím vzduchu z okolí. Při rychlém ochlazení podtlak víčko dokonale přitiskne.

↪ 17 kami: Děkuji za vysvětlení.

↪ 17 kami: I já děkuju moc za vysvětlení, vždycky jsem sklenice otáčela (protože stejně to dělala maminka, její maminka a tak dál), tak to je dobrá zpráva pro moje ruce, že odpadne tahle nepříjemná manipulace s horkými sklenicemi.

Ahoj, jen tě upozorním, že pokud vůni sušených hub příliš neznáš, dej si pozor. Někomu hodně vadí, takže pokud chceš „zamořit“ nějakou místnost, měla by to být místnost, kterou moc nepoužíváš, abys věděla na zkoušku.

V panelákovém bytě bez sušičky dám houby na plechy do horkovzdušné trouby a pustím ji na nejnižší možnou teplotu s funkcí horkého vzduchu, u mne je to 50°C (za ideální bych považovala o něco nižší teplotu), je třeba to hlídat.

Zavařuji v troubě ve čtyřhranné vyšší pánvi vhodné do trouby – do ní naleju několik centimetrů vody, vložím naplněné zavřené sklenice, do horké trouby, délka a teplota podle toho, co zavařuju. Po vyndání otočím na utěrku víčkem dolů a nechám tak vychladnout.

Vlastně taky nevím, proč se sklenice otáčí víčkem dolů, dělala to tak babička i mám a tak jsem to odkoukala.