Proč nám říkají "paštikáři"... RSS

Toto vlákno zakládám na základě dvou podnětů. Prvním byl můj bratr. Hrdě oznámil, že je připraven na cestu do Chorvatska – už má taveňáky, maso na řízky a paštiku. Povídám manželce: „a proto se říká Čechům paštikáři“. A následovala diskuse o tom, co je normální vozit na dovolenou za jídlo. A pak mi manželka odhalila web mimibazaru a zdejší příspěvky. a nemohu se o ně nepodělit. Jsou na téma co s sebou do Chorvatska… (vybráno, zkopírováno, necenzurováno)

Loni jsme si vezli zavařené jídlo do Chorvatska a byla to opravdu úspora peněz i času. Zavařené maso se štavou jsem jen ohřála a zahustila a uvařila přílohu. Měla jsem zavařené španělské ptáčky, guláš, čínu. Ale nezahuštovat,to by asi zkyslo.Po uvaření naplním sklenice a dám bud na plotnu nebo do trouby v hrnci s vodou.Nezkazilo se vůbec nic.

Na cestu máme rádi řízky s chlebem a s okurkou, namazané rohlíky…lednička v autě je velkou výhodou. Ještě dělávám povidlové buchty. S sebou jsem si dělala do sklenic zavařený guláš, závitky se šťávou, dušené maso…na místě jsem pak jen ohřála a uvařila přílohu-rýži, těstoviny…také z dovezených zásob..něco se samozřejmě koupí i na místě-ovoce, zmrzlina, čerstvá ryba…tam v tom horku zas takový hlad není, ale doporučuji pobrat pití co se Vám vleze, je tam strašně drahé a voda z kohoutku nic moc.

Vozíme doma zavařené jídlo – omáčky s masem, některé přílohy a osvědčené potraviny co máme vyzkoušené, protože ne vše tam chutná stejně (kečup, tuňák v konzervě,dresink na saláty, nějaké víno, tyčinky, sladkosti, šťávu na pití, pudink v prášku, šunka v konzervě) vše jde koupit na místě, otázka je jak to v pořádku v tom vedru dopravit do lednice, pokud nemáte větší nákupní středisko blízko, ne vše je v místních obchůdcích k dostání....­...kombinujeme to s restaurací, ale 2× denně s dětmi v restauraci čekat na jídlo si neumím představit a i tak chodíme na velké nákupy – ovoce, zelenina, pěčivo, mléčné výrobky, vejce, pití......letos si zavařím na každý den, bylo to super pohodlné a rychlé…
na cestu řízky, listové testo plnené uzenym s cibulkou-takove ty kapsičky z formičky.

na večere tam upeču uzené a zavařím, kuře a zavařím, oboji na dva dny, k tomu vezu krabici ryze a brambory,pak jeden den špagety s lečem, nejakou čerstvou zeleninu, nebo zavarit gulas či gulašovou polivku-tu my delame z pytlíku a k tomu pečivo.a pak jednou,dvakrat do restaurace na jídlo.pres den vedro,to nikdo jist nechce,takze vezeme toustovač,tavene syry,salam suchy a udelame misu toustů.k snidanim si vezeme lahev nutely a medu.

já tam dělám jen ty lehká jídla , nebo spíš rychlá , smažák, květák obalovaný , druhý den třeba z květáku mozeček, beru sebou uzená kuřecí stehna tak ty můžete bud s bramborem , nebo když je nakrájíte tak udělat s těstovinama plus zeleninu, špagety třeba jen se sýrem strouhaným,my si berem vše co se týče jídla , tam jen kupujem ovoce vajíčka mlíko zeleninu,,jinak vše vezem

jedeme se sousedkou obě letos poprvé. Na doporučení tady na MMB
chceme zkusit ještě před dovčou ochutnat něco z http://www.hotovky.cz a případně vzít s sebou. Jaké to je nevím, ženské si chválí, zkušenost zatím nemám. Taky se zaujetím čtu rady podemnou.

já dělala 2 skleničky na 1 oběd pro mě, manžela (velký jedlík), dceru 6 let (taky jí docela dobře) a najedený jsme byly bohatě, takže pokud jste 2 ženský a 2 děti, tak myslím, že 2 jsou akorát. No už si přesně nepamatuju, co jsme měli – manžel kuře na paprice, prý dobrý, pak určo byla svíčková, dobrá – prostě jako jsme zvyklý z jídelny, pak byl nějaký guláč, možná segenín, pak nějaká sněs se zeleninou, všechno bylo dobrý. Akorát může být blbý u hovězích, kdybyste narazila na zrovna blbý kus, že by tam mohlo být víc prorostlýho, my jsme to neměli, ale četla jsem tu od jedné maminky, že chytli porci, kde bylo samé tlusté maso…

Tak my jeli do kempu a vařili jsme sami (naštěstí nádobí umýval starší syn). Brala jsem těstoviny, k nim lečo a rajský protlak, dělám z toho takovou omáčku, polévky v sáčku, konzervy luštěnin, takové ty Dobré Hostince + nastavovala jsem uvařenými těstovinami, aby toho bylo víc, guláše z konzerv, (vlastně různé konzervy ), lívance a palačinky z polotovarů, měli jsme sušené mléko a vařili i pudinky, krupicové kaše, ke snídani lupínky s mlékem. Kupovali jsme jen zeleninu, ovoce a pečivo.
My tedy jezdíme s vlastním vařením stále, při malých dětech je to podle mě lepší, můžou jíst to, co víme, že sní a kdy chtějí, ne kdy nám určí, že je doba jídla a i já mám ze zdravotních důvodů jiné stravování, než je obvyklé. A taky nejsme stádní typy a dovolenou si organizujeme podle sebe.

Pokud jedete autem, dá se předem navařit doma, zmrazit, zavařit hotová jídla a pak jen dodělat přílohu a dohustit omáčky. V Chorvatsku je dost draho, radši bych peníze utratila lépe než za potraviny.
Konzervy a práškové věci nejíme.
Náš obvyklý jídelníček na dovolené:

1. Řízky – cesta
   
2. Sekaná – upečená mražená
   
3. Francouzské brambory
   
4. Jahodové knedlíky – mražené
   
5. Smažák + brambory
   
6. Guláš + knedlík
   
7. Ptáčky + brambory
   
8. Špagety
   
9. Roštěnky + brambory
   
10. Vepřové na houbách + rýže
    
11. Maso na zelenině
    
12. Bramboráky
    
13. Kuře na paprice těstoviny, knedlík
    
14. Těstoviny s tuńákem

Reklamace jedné dámy na dovolené v Chorvatsku: S tím pánem nechci sedět u stolu! On toho hodně sní a pak to bude vypadat, že si to nosím pryč…

Řecko, před více lety. Restaurace. Vešla větší (10–12 lidí) skupina našinců. Sedli si k připravenému stolu (stolní voda v džbánku, nakrájený chléb). Asi tři si objednali nějaký nápoj. Když číšník odešel, vytáhli mísu jakési domácí pomazánky, namazali chleby a posvačili, popili oné vody. Pak zaplatili ty tři nápoje a odešli. Dodnes vidím toho ropzesmátého číšníka, který neveřícně ukazoval, že si odnesli i nějaký příbor… Rázem jsme objednávali Německy…

Pěkné a přesné.
Byli jsme s manželem předloni na zájezdu s cestovkou (samozřejmě chyba, už ji nebudeme opakovat, byli jsme naivní:) – nikoli tedy do Chorvatska, nýbrž do Provence. Většina autobusu byla tvořena ženami zhruba 60+.
Začalo to už při zastávkách na pumpách – než zaplatit 50 centů na WC, tak se báby plazily pod tím turniketem po kolenou. Skoro všechny. Ty, co se neplazily, se pokoušely za mnou, poté, co jsem zaplatila, prorvat volným turniketem.

Pak mi bylo během zájezdu trošku divné, proč se vždy tak dívají, když si s manželem přinášíme tašku s nákupem jídla na následující den (jídlo na celý den – měli jsme v ceně pouze snídaně). Některé se nás dokonce vyptávaly, kolik to stálo a cože tak utrácíme a že jsme asi bohatí.
Bylo mi divný, že žijí zřejmě ze vzduchu, protože nenakupovaly nikdy nic – ani bagety.

A po třech dnech se to vysvětlilo – u snídaně přišel s průvodkyní rozpačitý majitel hotelu a tiše se snažil vysvětlit, že jistě není problém se při snídani najíst dosyta. Ale brát si na osobu 5 baget, 20 máslíček a 10 džemů je už přece jen dost a zda by nebylo možné se trošku omezit.

A bylo jasno, proč báby celou dobu nekupovaly bagety.

Bylo to strašně nepříjemné a trapné a je fakt, že jsem se v tu chvíli velmi styděla, tak nějak na mě přesáhlo odsouzení „Češi kradou“.

V Chorvatsku nebo Řecku jsem nikdy nebyla, ale fakt je tam to jídlo o tolik dražší, že si to sebou lidi musí vozit sebou?
Nehledě na to „menu“ – z příspěvku mpik 2 – naprostou většinu jídel bych ve vedru nepozřela, celkem chápu, že pak už se dá jedině ležet na pláži a nic nedělat:-)
Lívance a palačinky z polotovarů – to jsou fakt ultra vyhozené prachy.
Stačí mně balit na víkend sebe a dvě malé děcka, kdybych měla chystat sebou ještě navařené jídlo na týden, asi radši budu doma, na to nemám nervy.

Vždyť je to šílenost vozit si jídlo na dovolenou do zemí, kde není hladomor! Samozřejmě, že v Chorvatsku jsou ceny podobné našim. Osobně raději jezdím do Itálie a potraviny vozím také. Dokonce plné auto. Jenomže do Čech! Do Itálie si vezu jen italskou kuchařku… Proč se probůh cpát u Jadranu zavařeným lečem, nebo ptáčkem s knedlíkem? V zemi, kde mají skvělé pljeskavice, ligně na žaru, osliče, pršut, školjke sa vinom, atd.

↪ 5 kami: Hrozná příhoda, moc bych se za ty paní styděla.
↪ 6 irresistible: Není. Navíc, když někam jedu, chci ochutnat to, co jedí místní.
↪ 7 mpik: Máte pravdu, ve všem. A ty osoby, které zmiňujete v bodě 2, upřímně nechápu. Navíc, když takhle nevařím ani doma, nevím, proč bych to vozila sebou někam na dovolenou.

A taky nejsme stádní typy a dovolenou si organizujeme podle sebe.

Tak to je dobrý, nejsme stádní typy, jenom si s sebou stádně vozíme konzervy a jiné…

Samá jídla s omáčkou a skoro každý řízek, to nechápu.
Třeba i do Itálie jsem viděla, že tahají lidi plata minerálek a přitom taková Pocenia stojí v Di Piu 0,15 euro, čili levnější než některé minerálky a vody v ČR.
Těstoviny to samé, levnější a jiné věci, taktéž.
A hlavně je to jiné a o to jde.

Tak my na dovolenou vozíme maximálně tři věci – sůl, pepř a cukr, abych nemusela kupovat celé balení. A to ne vždy. Minulý rok jsme byli v Itálii, tenhle se chystáme zas a věc, na kterou se těším nejvíc, jsou právě italské suroviny a jídlo! A jak někdo psal výše – taky bude kufr plný jídla, ale cestou do ČR :-)

Bohužel tohle vození konzerv, polotovarů, instatních věcí apod. způsobilo mojí naprostou averzi na Chorvatsko, prostě s tím mám spojenou typickou českou rodinku s řízky a autem plným konzerv, včetně i těch vajíček, a nějak to už nemůžu překonat…

Já bych to třeba neodsuzovala úplně celé a všechno, přijde mi docela rozumný nějaký kompromis. Pokud totiž člověk nemá peníze na to chodit do restaurace, tak asi nechce polovinu dovolené strávit nakupováním a vařením. Ale rozhodně je paranoidní a nesmyslné udělat si jídelníček na celou dobu a všechno si to přivézt z čr.

Mohu pozměnit původní zadání na GASTRONOMIE – BRIT – ZAHRANIČÍ? To abyste se v kotlině příliš nesebemrskali. :-)

Coby ostrované jsou naše cesty autem poněkud omezenější a tak si Briti toho do ciziny k jídlu asi moc neberou. Královna si prý sebou vozí i vlastní vodu, neb jen s tou jí chutná čaj, ale to bude výjimka.

Ale: všude tam, kam se přivalí houfy turistů (španělské jižní pobřeží) existují vyvařovny s fish and chips, sausage and mash, bacon butties a podobnými konstantami „lidové“ stravy a mnozí Briti se nestravují nikde jinde.

Na lodi (gulet) v Turecku nám kuchař denně připravoval čerstvé a chutné pokrmy. Přesto se jeden chasník z Londýna nemohl dočkat, až přistaneme u nějaké větší obce a on si konečně může dát v mekáči jejich karbanátek v žemli.

Proti gustu žádný dišputát.

Driv jsme jezdili s nasima do Chorvatska autem (zhruba 1997 – 2001) – bez CK, ubytovani jsme shaneli az tam, na 14 dni (tyden na jednom miste, po tydnu jinam), nasi, ja, segra. Pamatuju si, ze mamka doma zavarila sklenice – kure na paprice, cinu, om. na spagety, gulas apod. Pak jsme to meli s testovinama/bram­borama/ryzi, knedliky nee. Taky jsme meli vzdycky lančmít – konzervu, instatní hrachovku a gulášovku. Dál vozila marmelády, olej, cukr, sul, pepr, taveňáky, paštiku určitě taky, tatranky, tvrdej salam apod. Na cestu jsme meli namazany rohliky/sekanou­/rizek/ovoce/ba­bovku. Piti jen na cestu, s sebou šťávu, táta pivo. Na miste jsme kupovali zmrzliny, zeleninu, ovoce, chleba, koblihy, mleko, jogurty apod. Na veceri jsme sli 2× za 14 dni. Zcela uprimne – nasi byli radi, kdyz nasetrili na dovolenou u more, to jidlo nam chutnalo (i ten lančmít, kdyz jsme ho meli jednou za rok, a mama ho delala na panvicce), najedli jsme se rano a po prichodu z plaze, pres den ovoce, po veceri prochazka a zmrzlina, a byli jsme spokojeny vsichni. Místo večeří jsme jezdili na výlety – Plitvice, NP Krka, pokaždé výlet lodí s oběděm, jednou jsme raftovali na Cetině..a jak jsme se pak těšili na tu gulášovku z pytlíku :-)

Dneska – nasi jezdi na dovolenou uz bez „dětí“, mají to bud se snidani, nebo uplne bez jidla, a s sebou si berou mozna tak kafe a caj, sul a pepr? V kazdym pripade penize a chodi na vecere.

Já jezdím s přítelem, děti nemáme – beru šlehač na frapé, kafe, sáčky na led, plastovej lis na citrusy (ráno vymačkaný pomeranče), všechno ostatní na místě kupujeme, na večeře chodíme do restaurací (ryby, mořský plody, saláty, přítel i jehněčí apod). Když jsme měli polopenzi (Řecko), na snídaně jsme chodili, večeři jsme parkrat vynechali a šli do nějaké místní taverny. Zabalit se do letadla je v poho, i mlynek na sul a pepr se vejde. Ale taky uz jsme byli 3× v Chorvatsku, ovsem na motorce. To uz i tu sul a pepr kupujeme na miste :-) Ovsem zpatky......z Řecka letadlem minimalne 10 litru oliváče, nejaky syry, rozinky, suseny bylinky, olivy, a nez jsem zjistila, ze se to da sehnat i u nas, vezli jsme 2kg neloupanych mandli a (ano, fakt..) 2kg mořský soli(vloček a krystalků), kterou přítel nasbíral na útesech…a o řeckých jogurtech ani nemluvim.. taky jsem vezli asi 8 pomerančů a žlutej meloun – prostě jsme to dostali večer před odletem od místní babči…když jsem viděla jak na letišti házej mým kufrem, říkala jsem si že to zavírání nemůže vydržet a pomeranče se budou kutálet po letištní ploše na všechny strany… no a z Chorvatska letos na motorce 3,5 kg pršutu a kus sýru..a jak nám doma chutná :-))

Jen se bojím, že pokud jednou budu mít dítě/děti, rozhodně nebudu mít peníze na večeři v restauraci každý den. To ale budeme chodit na trh pro ryby, ovoce, zeleninu a vařit tam..ale nevim.. v každým případě – když si dneska vzpomenu na ty pytlíkový polívky, paštiku a lančmít – nemyslím si, že by mi to nějak uškodilo. Patří to k nostalgickým vzpomínkám a – teď mě tak napadá, že bych si to vlastně mohla někdy „uvařit“. Po jak dlouhý době…a asi si budu připadat jako malá holka s rodičema na prázdninách a myslim, že si možná pochutám :-)

Všechno souvisí se vším. Lidé, kteří točí pár jídel pořád dokola, si naučí děti na těch pár jídel. Na dovolené je nejsou pořádně schopni uvařit (ta omáčková jídla, která figurují v seznamech nahoře, jsou zpravidla náročnější na kuchyňské vybavení i čas), a děti nic jiného jíst nechtějí. A místo, aby si uvědomili problém a řešili ho, tak příště holt navaří do skleniček.

Většině zdejších přispěvatelů nedělá problém vařit jeden den risotto, druhý den curry a třetí den třeba mousaku. Rodina včetně dětí je na to zvyklá, takže nás to ani nenapadne. Naopak bychom měli trauma z jídelníčku popsaného v příspěvku 2 :-)

Zajímavá diskuze. Za sebe říkám, že si asi člověk musí zažít lunchmeatovou fázi a pak si o to víc vychutná, když tento trend opustí. Pro mě se jídlo na dovolených stalo velmi podstatnou částí, občas i stojí na vrcholu žebříčku toho, proč na dovolenou do ciziny jedu a musím říct, že jsem předloni na Lefkádě dost litovala spolubydlící v hotelu, když na balkóně hodovali každý večer sáčkové kuře na paprice. Stejně tak letos v Chorvatsku jsem se podivovala, když tam příliš blízko ležící spolukrajané na pláži probírali, kolik mají ještě lovečáku. Zvlášť mě to zaráželo pro to, že přímo na pláži byl úžasný grill bufet, kde každý den podávali čerstvou rybu nebo steak s přílohou a k tomu si libovolně mohl člověk nabrat ze salátového baru, to celé za 48 kun, tedy 168 korun. Pro mě to prostě funguje tak, že když jedu do Řecka, tak jím musaku, když jedu do Itálie tak prosciutto s melounem.
Jsou to tak čtyři dny, co mi akorát matka v Benátkách na obědě u sklenky vína říkala, jak vždycky záviděla těm, co tam takhle seděli a ona šla na písmenkovou z pytlíku.
Ale tak každý má holt jiné priority, já si navštívenou zemi musím ochutnat.

↪ 13 L-u-c-a-a: Levně vařit z místních surovin není problém. Přinejmenším v méně turistických lokalitách. Takhle na Lesvosu nám před apartmánem každý den troubil řidič s ovocem a zeleninou za pár peněz a cukety jsme snad dokonce dostali zdarma. Tak se koupila rýže a bylo skvělé risotto. Jindy se v tom risottu zase uvařily místní klobásky, které nám paní v sámošce dala zadarmo na ochutnání, protože její angličtina byla asi stejná jako naše řečtina, a až doma jsme zjistili, že nejsou nijak tepelně upravené :-)

Já mám vzpomínku podobnou jako L-u-c-a-a, s mámou, tetou a sestřenicí jsme jezdili do tehdy profláklého Bibione, bylo to těsně po převratu, máma s tetou taky vařívaly v apartmánech, kupovali jsme v podstatě jen zmzrlinu, chleba, občas ovoce a zeleninu, vody a Spumante (toho pak máma s tetou vezli asi tři kartóny do Čech. Jednou s námi jel i táta a na tuhle dovolenou mám nejkrásnější vzpomínky, poprvé jsem ochutnala grilovanou chobotnici, salát ze šneků, prostě jsme každý večer vyrazili do ulic a vždycky si koupili něco zajímavého k snědku. A o tom to je.
Já s rodinou se zatím do zahraničí nikam nechystám, děti jsou ještě malé na to, aby si změnu prostředí a jídla někde v cizině užili (tři roky a devět měsíců), takže zatím cestujeme po vlastech českých, kdeje toho i tak hodně zajímavého.
Prostě pokud člověk nemá dost peněz na to, aby si dovolenou v cizině užil plně i s místním jídlem, má jezdit na výlety radši po tuzemsku.

Zejména u moře se mi zdá vaření zbytečné – bereme si polopenzi a něco na oběd v plážových barech nebo jiných zařízeních kolem včetně obchodů seženem vždy. V 90. letech ještě to bylo pro nás nedostupné a touha cestovat větší než obsah peněženky, ale dneska už se musí člověk chovat realisticky. Nebudu jezdit kdovíkam, když na to nemám. Tedy když nemám ani na to, koupit si tam normální jídlo ap.
Taky pamatuju, jak na zájezdě v Bretani v r. 92 jsme si se synem kupovali pečivo, zmrzlinu a dokonce i palačinky, zatímco sousedky v autobuse celý týden vytahovaly z tašky pod sedadlem nějaké žemle a paštiky a vždy to s očima navrch hlavy komentovaly: „To je ale maminka hodná, že ti koupila…!“ Něco místního ochutnat jsme chtěli vždy.

Zavařování masových jídel doma považuju za dost rizikové – ale už jsem dík diskuzi pochopila, kam se na ten šílený nápad chodí! Přítelkyni dcera totiž zcela vyvedla z míry tím, že si do Řecka vezli zavařené sklenice…uf uf, MMB zase boduje.
Nejsou všichni lidi stejní, je to vidět i na jídle.

Ano, devadesátá léta byla jiná. Otevřel se nám západní svět a tak jsme ho chtěli poznat. Platy byly rovnostářsky malé, ceny na západě vysoké, tak se jídlo vozilo. A rozhodně nemyslím, že to tehdy bylo něco špatného. Jako kluk jsem byl šťastný, že můžeme do Itálie a nevadil mi namražený chléb, lovečák a paštiky. Ale do dnešní doby to už myslím opravdu nepatří.

Madla81: Vem děti do současného Bibione! Užijí si to! Jezdíme s prckem každý rok, poprvé, když mu bylo 9 měsíců. Teď je o dva roky starší a v Bibione je nadšený – je to blízko, za noc jsi tam autem a prcek to prospí, všude skvělá zmrzlina, pizza a pasta, moře je dlouho mělké a pláž je písečná, všude dětská hřiště…

Tak my si to taky užili, když jsem byla malá, to jsem jezdili do kempů a taky si všechno vařili, ale i tak jsme se snažili využít místních surovin. Třeba když jsme byli na Korfu, tak jsme se potápěli a lovili mušle, to pak stálo za to! A samozřejmě ovoce a zelenina, to je jasné.

Co se tyce vozeni jidla, zrovna jsem se vratil z okruzni cesty autem po Spanelsku, se zastavkami ve Francii cestou tam i zpet. Do restauraci jsme nechodili, nakupovali jsme v mistnich obchodech, k veceri vzdycky uvarili neco jednoducheho a rychleho, co slo udelat ve dvou hrncich, ktere jsme meli sebou, vetsinou nejakou zeleninu nebo jednoduchou omacku s testovinami, snidane a obedy vetsinou resila bageta se syrem/sunkou a nejaka zelenina nebo jen s olivovym olejem a rajcaty. Jako jistotu, kdyby se nam nekdy nepodarilo nakoupit, jsme z domova vezli dve pytlikove polevky a balik knackebrotu. Knackebrot a jednu polivku jsme vyuzili, druha dojela zpatky. A to to celkove byla velmi nizkonakladova dovolena, kde velkou vetsinu vydaju tvorila nafta a obcas nejake mytne na dalnici nebo vstup do muzea ci galerie. Plny auto jidla jsme vezli az zpatky… S cenama to tam je tak, ze jidlo na urovni, kterou ja obvykle kupuju, je tam levnejsi, nez tady. Tam to totiz je vetsinou ta zakladni uroven, To, co my tu v obchodech mame jako nejlevnejsi, tam vubec neni, takze pro nekoho, kdo je zvykly tady kupovat to nejlevnejsi, to tam draze asi pusobi (pisu pusobi, protoze neverim, ze nakupovanim tech nejlevnejsich potravin u nas – co se tyce toho, co se da jist hned nebo rychle uvarit na cestach bez zazemi kuchyne- se da nejak usetrit, mensi porce lepsi kvality nasyti stejne dobre a jeste si to clovek uzije). Proste podle mych zkusenosti se i za malo penez da i na zapade, kde stale byva draz, skvele jist a ochutnat neco mistniho. Ano, pokud clovek potrebuje hodne setrit, tak neochutna vsechno, protoze musi vynechat resturace a jidla, ktera vyzaduji zazemi vybavene kuchyne, nebo si je doprat jen vyjimecne a pokud clovek nezustava na jednom miste, tak se hodi mit sebou neco trvanliveho jako zachranu, kdyz se neplanovane zachce cely den byt na nejakem odlehlejsim miste a mezitim zavrou vsechny blizke obchody, ale stavet na zasobach z domova jidelnicek po celou dovolenou mi prijde pri cestach do obydlenych mist hloupe a zbytecne. I kdyz jsem samozrejme i ta predpripravena jidla jako dite take zazil a to i na tuzemskych dovolenych (i kdyz z jineho duvodu nez cenoveho – byly lepsi, nez nabidka restauraci kolem)

Asi tady budu reprezentovat tu opovrhovanou skupinu paštikářů.
Nikdy jsem příliš nechápal, co je na tom tak strašného, když si někdo vezme z domu trochu jídla. Pokud už někdo nechce na dovolené příliš vařit a chce „šetřit“, zdají se mi doma připravená jídla lepší než ty sušený hotovky.

Za nás můžu říct, že svačinu na cestu si chystáme (nemusí vždy jít o řizky), jelikož když jedeme autem po dálnici, nechce se mi živit benzínkovou stravou. Vezu taky malou „štangli“ suchého salámu, k cestování to pro mě prostě patří a rád si dám jednou, dvakrát během pobytu s místním pečivem. Taky jako recesi vždy vezu jednu Májku.Chodíme na večeři do restaurace, koupíme si místní šunku, sýr, víno a každé ráno chodím pro čerstvé pečivo a džus nebo něco dalšího na co dostaneme chuť. Do Chorvatska jsem si dokonce vezl i pivo, když došlo, zašel jsem koupit místní, nemám z toho žádnou extra křeč.

Když můj otec jede na loď, většinu zásob vezou z Česka, jelikož nikdo nemá náladu před vyplutím dělat velké nákupy na místě. A to jezdí s lidma, kteří nejsou žádní chudí kluci. Staví se jen párkrát na večeři v nějaké zátoce a nakoupit místní víno.

Uznávám, že extrém jako zamražený pečivo, deset kilo masa apod., je samozřejmě nesmysl.

Mimochodem není to jen výsada Čechů. Norové se třeba smějou Němcům, kteří si do jejich země vozí plné karavany jídla a pití. Při naší cestě po Norsku jsem taky tahali hotovky a jídlo z domu, je tam pro našince na delší pobyt celkem draho.

↪ 22 Mejny: lod nebo treba hory jsou neco jineho, tam clovek potrebuje zasoby potravin, ktere ma vyzkousene a hodi se k danemu ucelu, coz je jednodussi vzit z domova, kde sortiment znam. Rovnez svacina na cestu nebo nejake predpripravene jidlo mi prijdou v pohode. Typicky pastikar ale stravi celou dovolenou v jednom dvou kempech, casto i opakovane nekolik let po sobe na stejnych mistech, kolem ma mistni obchody a restaurace a vubec do nich nezajde, ani pro to pecivo nebo cerstvou zeleninu a to mi prijde jako opravdova hloupost.

ahoj, určitě nesouhlasím s „nenápadným“ kradením jídla na snídaňovém bufetu, ale jinak bych to neviděla tak černobíle.

záleží na hodně aspektech – některé, co mě napadly:

1. speciální potřeby
   

Například když pojedu do ciziny s batoletem, asi mu nebudu zkoušet cizí potraviny, protože nevím, co obsahují a jak je dítě příjme.
To samé určitě alergici, moc si nedovedu představit, jak alergik studuje celé složení výrobku v maďarštině:)

2) záleží na zemi, kam jedu
Do Thajska by mě samozřejmě nenapadlo si brát jedinou potravinu, protože to je veliká vzdálenost a navíc tam jídlo začíná na 10–15 korunách za oběd.
Naopak je možné, že do některých severských zemí bych se nedostala nikdy, kdybych měla čekat na to, až budu mít na stravování v místních restauracích (a to je podle mě škoda).

3) záleží na početnosti rodiny a její finanční situaci
Chápu, že když jedou dva mladí bezdětní lidé na dovolenou a oba vydělávají, není oběd na pláži za 168 Kč moc velká položka.
Ale zkuste si představit, že máte 5tičlennou rodinu, ono dát 5×168 za každé jídlo už je trochu jiné…

4) konzervativnost
někteří lidé prostě nestojí o ochutnávání nových jídel a bojí se toho (zvlášť, když třeba vůbec nerozumí místnímu jazyku).
Mojí babičce trvalo snad deset let, než přišla na to, že můžou existovat i potraviny, které v životě neviděla, a přesto chutnají dobře;)

5)prostředí restaurací, čekání…
Některým lidem prostě nevyhovuje prostředí restaurací: neradi na jídlo čekají, nechce se jim řešit kde se kouří a kde ne a radši si uvaří sami u sebe v ubytování. také děti je někdy těžké v restauraci zabavit.

Prostě chce to udělat asi nějaký rozumný kompromis, využít toho, co místní kultura nabízí a co je pro nás přijatelné.
A hlavně si to udělat tak, abysme byli spokojení my!

Batole chápu, v Thajsku dělají někteří našinci jiná „zvěrstva“ (cpou se „bezpečným“ McD, KFC, či u jiných globálních fastfoodů než aby jedli na ulici), v Norsku jsou to docela pálky v restauraci, ale koupit potraviny a uvařit si? No problemo. Můj příspěvek se spíš týká zájezdů k Jadranu apod. Proto jsou v názvu ti paštikáři. Ale klidně můžeme probrat i ALL INCLUSIVE zájezdy. Aneb jak levně navařit neomezené jídlo.

My jezdíme na dovolené zásadně bez cestovky, vyrazíme někam autem po Evropě, a po nevalných zkušenostech z mnoha restaurací v turistických místech jsme dospěli k tomu, že pro nás nejlepší možnost je vlastní vaření. Vyhneme se tak nutnosti pojídat řízek s hranolkama na tisíc způsobů, z kterýho je nám akorát špatně, můžeme jíst co nám chutná a navíc ušetříme. Zvlášť s malým dítětem je to mnohem jednodušší, nemusím se s ním stresovat při čekání v restauraci když ho to nebaví a zlobí, pak objednané jídlo nejí protože mu zrovna nechutná a ještě za to zaplatím spoustu peněz.
Místo toho každý den v klidu uvařím nějaké jednodušší jídlo z věcí koupených na místě, občas zajdeme i do nějaké restaurace (zvlášť když je v ní dětský koutek nebo něco podobného) a můžem si dát i něco o dost dražšího a lepšího, a jinak se nemusíme omezovat při utrácení v kavárnách za dortíky, zmrzlinu, pití, výlety, vstupné, pobyt na lodi apod.
Z domova beru jednu velkou vysokou pánev s poklicí, která v kombinaci s jedním hrncem na místě stačí k uvaření všeho, pár kusů kuchyňského náčiní, které většinou v apartmánech nebývá (lis na česnek, struhadlo, ostré nože, dětský příbor), mokakonvičku nebo malý frenchpress a cestovní ruční mlýnek, z potravin jen sůl, pepř, základní koření, kafe, dětskou krupičku a trochu cukru a mouky. Pro případ neočekávaných událostí dvě májky a pár tatranek nebo nějakých těch „fit“ tyčinek, což normálně doma nejíme, ale na dovolené už nás to i párkrát od hladu zachránilo. Do auta se to všechno v pohodě vejde do jedné malé přepravky.
Všechny ostatní potraviny kupujeme na místě, většinou za stejnou cenu jako v ČR, nebo i nižší u spousty věcí, které u nás jsou prezentované jako nějaký luxus, ale ve Francii apod. je to obvyklá kvalita (jak psal Kytka výše).

↪ 21 Kytka: Naprostý souhlas. Poprvé jsem to poznala už na gymplu na zájezdu ve Francii – hromadný, autobusem, vezla jsem malou ledničku, kde jsem měla jídlo na těch asi 5 dní (stylem sýr, salám, na cestu jsem tuším měla bagety s kuřecím). Když jsme šli kupovat jedlé dárky do obyčejného supráče, měli tam bagety za pár šupů a camembert levnější než u nás. Bohužel, každý den bych se do obchodu kvůli natřískanému programu stejně nedostala, ale cenově to bylo přijatelné.

Před 2 lety ve Španělsku jsme většinou oběd měli ve městě – meníčko a večeři z toho, co se nám líbilo v supermarketu. Ano, ten sýr sice vyšel dráž, ale taky byl kozí nebo ovčí – s umělohmotným eidamem za 8,90 zcela nesrovnatelný. Bagety, zelenina levnější než u nás. Voda v pělititrových láhvích taky na pohodu. Letos v Portugalsku to samé. I ty marmelády tam vyšly na max. 2 € (a to byla jó nějaká speciální). Bohužel ani jedno nebyla pobytová dovolená, ale kdyby mě nějaká taková v budoucnu čekala, s sebou beru akorát jídlo na cestu a 2 balení polystyrénů (=rýžových chlebíčků), které mě jednou zachránily od smrti hladem na letišti a od té doby na ně nedám dopustit:-)

↪ 2 mpik: „Brala jsem těstoviny, k nim lečo a rajský protlak, dělám z toho takovou omáčku, polévky v sáčku, konzervy luštěnin, takové ty Dobré Hostince + nastavovala jsem uvařenými těstovinami, aby toho bylo víc, guláše z konzerv, (vlastně různé konzervy ), lívance a palačinky z polotovarů, měli jsme sušené mléko a vařili i pudinky, krupicové kaše, ke snídani lupínky s mlékem. … i já mám ze zdravotních důvodů jiné stravování, než je obvyklé.“
Pobavilo velmi.

Já moc na dovolené nejezdím. Pokud jedu někam, kde vím, že se bude dát koupit místní ovozel atd., neberu nic. Pokud mířím na samotu, kde v okolí není možnost nákupu, jsem odkázaná na plnou penzi a je riziko, že se s personálem nedohodnu na alternativní stravě, beru s sebou nějaké ořechy, doma sušené maso, sušené ovoce atd., ale rozhodně ne plný kufr :) Spíš je to takové řešení pro případ nouze, abych se na dovolené mohla zabývat jinými věcmi.

Brzy pojedeme na 14 dní k moři do Itálie. Beru: mlýnek na sůl a mlýnek na pepř (plné), pár sáčků čaje Dilmah a malou dózu cukru. Toť vše z potravin. Do Čech ale pojede narvané auto :-)