Strava pod 30 Kč na den RSS

↪ 30 kami: Ano, někde jsem četla, že to lze a v palírně nám to potvrdili. Ani jsme to nekvasili, to se teď taky zařizuje tam. Obávám se ale, že většina těch marmelád a zavařeného ovoce byla přislazená, což není ideální. Tak uvidíme, dám vědět, jako to dopadlo. Ale přeci nevyhodím 100l zavařenin a zas jíst prehistorický jamy se mi taky nechce:).

↪ 31 Akras: kamarádi také takto likvidovali sklep plný zavařenin po babičce – co bylo plesnivé, to vyhodili, co bylo v pořádku a jen staré šlo do sudu na „kompotovici“ žádné super luxusní pití z toho nevzniklo, ale poživatelné to bylo. Na kvašení dohlédli sami, destilaci zařídila pěstitelská pálenice.

↪ 18 werocka:Teď jsem si všimla, že píšete o podezření na alergii na bílkovinu kravského mléka u dítěte a zároveň píšete, že mu kupujete svíčkovou. To pak dieta nemá moc význam, protože alergeny „hověziny“ jsou ve všem „od krávy“, nejen v mléce, ale i v mase, a při eliminační dietě je tak potřeba vynechávat i hovězí.

Jinak já bych také nechtěla žít s tak malým rozpočtem a můj synek také „prožere“ denně podstatně více peněz :) Nijak zvlášť to nepočítám – mimojiné proto, že jako jediného pravnoučka a prapravnoučka v rodině ho prababičky zásobují horami domácího masíčka a vajíček a zeleniny :) – ale taková stovka za den to bude určitě, spíše víc.

Ale třeba ryby jsou s minirozpočtem opravdu takřka vyloučené. A to i ryby tuzemské. Leda udělat si rybářský lístek a nachytat si sám. Rozhodně se s tak málo penězi nedá v našich suchozemských končinách dodržet „alespoň jedna ryba týdně“.

200 Kč/den pro tři lidi je už celkem normální rozpočet, v něm se často pohybuju, aniž bych o to nějak speciálně usilovala, protože mám sklony vařit spíše úsporně a hlavně velmi systematicky (což jaksi bokem k úspornosti vede) od přírody tak nějak v sobě. Dětská jídla zatím neporadím, náš je devítiměsíční a víceméně bezzubý, takže jeho jídlo zatím z mého pohledu nevypadá tak úplně jako jídlo :)

↪ 32 Kytka: Plesnivé jsme tam taky nedávali, kvašení zajišťuje palírna známých, nevěděli jsme si s tím rady, tak snad to bude v pohodě. Taky nečekám zázraky, zas na druhou stranu, velká část byly kompotované švestky asi nepříliš slazené a to by mohlo být fajn. Pak taky nějaké třešně a možná maličko broskví, jen minimum jamů. No Jelínek z toho snad nevznikne, těšim se na to jak na rozbalování dárků:).

Hodně opomíjené jsou vnitřnosti, v případě nutnosti levného vaření, jsou k nenahrazení. Jejich cena se pohybuje od cca 20 kč/kg u sleziny až po cca 70 u jater. Nejčastěji od 50 do 60 Kč. Z kila jater a kila cibule udělám gulášek pro 5 osob. Jedna ledvinka vychází na 7–12 Kč a obvykle stačí pro jednu osobu. (ledvinkový guláš) vepřový žaludek stojí kolem 45,– Kč/kg a z toho kila je 5–6 litrů krásné husté masové dřžťkovky. Jelikož jsou vepřové žaludky „chuťově jemnější“ je poživatelná i pro lidi které „normální“ nesnášejí… Ze srdíček je možné udělat naprosto exkluzivní řízky. Stačí jej nakrájet na cca 1/2 cm plátky a nezapomenout NENAKLEPÁVAT!!! Zpracování slezin do
zavářky, karbanátků, sekané…

↪ 35 williams: Ano, to máte pravdu, vnitřnosti jsou výborný, relativně levný zdroj bílkovin. Ale bohužel se dají sehnat víceméně jen kuřecí, z vepřových játra a občas srdce. Když manžel narazí na vepřové srdce v řeznictví cestou z práce, tak ho hned kupuje, ale je to zřídka. Natož hovězí, to už je pro nás vyloženě vzácnost.
Vepřový žaludek, slezinu… to jsem snad nikdy ani prodávat neviděla.

↪ 36 kami: V některých řeznictvích jde tyhle „exotické“ kusy objednat. http://www.maso-jakub.cz/new/ toho vede dost, kamarád jednou za čas objednává hovězí vemínka pro sebe i pro smečku hafanů.

Z těch surovin, co nám příroda dává zdarma k dispozici jsem zapomněla ještě na topinambury, roste to jako plevel na kdejakém rumišti.

Akras: kamarád taky pálil z kompotů a zavařenin, dalo se to pít, ale prý vykvasí jen výrobky s cukrem. Kam byly přidávány „konzervanty“, tam se kvašení díky nim nerozběhne. Zavařování nerozumím.....

takovouhle infografiku v češtině by to chtělo:

https://www.facebook.com/photo.php?…

30 Kč není problém – a jídlo bude opravdu plnohodnotné. http://www.kosmas.cz/…rava-lidova/ – takto se lidé stravovali po staletí (když pominu brambory)

Opravdu zajímavé a nutící k zamyšlení. Jen bych se zeptala, jak staré byly ty děti? u nás totiž obě dítka (tři roky a osm měsíců) „prožerou“ podstatně více (a to tomu mladšímu takřka nekupuju skleničky, přesnídávky i masozeleninové příkrmy mu vařím zvlášť). Na delší dobu mi to přijde opravdu neúnosné. Jak dlouho takto vařili, nevíte?
Jinak mě to láká k realizaci, zkusit si třeba na měsíc vařit s těmi 30 Kč na osobu (jen bych z tohohle pokusu nejspíš vyjmula děti, těm chci opravdu dopřát plnohodnotnou stravu).
Jen ty ryby tam fakt člověk nevecpe a tak nějak jsme si zvykli na každopáteční čerstvé pstroužky z nedalekého rybníka.

Moc hezké téma. Ráda bych přispěla ještě jedním sníženým rozpočtem – vycházím z Kami jídelníčku a dala bych sem ceny, pokud by zajímalo kohokoli, na jaké ceny se dostane, pokud vlastní domácí mlýnek na obilí a kupuje si konvenční, nikoli bio obilí. Bere mléko od sedláka či mlékomatu a zakoupí si jogurtovou kulturu nepřeočkovávací. Sic nepěstuje, nevlastní krávu, může žít v bytě, jen si to dělá sám. Samozřejmě pomíjím poč. investici do mlýnku.
Chléb z 1 kg mouky a kvasu 6+ sůl1 a voda vyjde na 7Kč (nepočítám energii na mletí a pečení)

20 rohlíků o 75g hmotnosti mouka 5+ sůl 1 + olej 2+ droždí 2 + mák3 13Kč (droždí koupit v pekárně kilo a napěchovat do zav. sklenice a uskladnit či do mrazáku – vyjde o polovinu levněji než kostička a 3–4× levněji než sušené)

Jogurt 1l mléko 15 +kultura 1

Krupicová kaše
mléko 15+ doma mletá krupička 3 + kakao 3 + cukr 4 25

Puding
mléko 15
kukuřičný škrob naturamyl 5,5
cukr 1,5

marmeláda
rybíz kg – 30 +cukr 23 – 53 kč za 2 kg což znamená 400g marmelády za 10,6
máslo 30
tvaroh 350g pomazánka 16
To tedy zatím znamená
1200g chleba + 20 rohlíků + 1l jogurtu + litr krupicové kaše + 400g marmelády+1 máslo + 25g tvarohu na pomazánku je celkem 139,60 tzn. 20 Kč na jeden den. Pak je samozřejmě nutné přičíst cenu ostatních jídel, s 1,5 kg brambor kupovaných ve větším na uskladnění 8/kg , půl kilem rýže a sáčkem čočky je člověk na 185 Kč za týden a 26 za den. + samoozřejmě to ostatní to už nepřičítám, jen pro ukázku

↪ 41 Madla81: Nezlobte se, víc o rodině už nechci upřesňovat.
Nevím, jak dlouho takto byli nuceni žít – pokud vím, teď už je to lepší. Takže zřejmě několik měsíců, ale nevím to přesně. Prý to nějak šlo, rodiče se uskrovňovali na úkor dětí.

Jinak mezi 20 Kč/den a 30 Kč/den je obrovský rozdíl, je to o polovinu více, to je opravdu potom mnohem reálnější, pak je myslím i ryba občas možná, i když každý týden asi ne, možná v létě, kdy jsou levné ostatní suroviny, tak se dá na častější rybu seškrábat.
Opět – kdyby člověk takto žil dlouhodobě, tak by třeba našel nějaký rozumný zdroj ryb – třeba když je u nás na chalupě výlov rybníka, tak jsou kapři (a zejména kapří hlavy) za pár korun, doslova, nakoupit tam ryby na mnoho měsíců dopředu by vyšlo velmi levně. Ale člověk by musel zase propočítat, na kolik by vyšlo mražení, to je drahá forma uchovávání potravin. Ovšem zrovna u ryb asi jediná reálná.
Ale třeba by to šlo udělat jako počásteční „velká kampaň“ výroby velkého množství rybího vývaru z hodně laciného ořezu, jeho zredukování a zamražení až ve velmi koncentrované formě a zamrazit jen čisté maso v co nejkompaktnější formě, pak by to elektřinu tolik nežralo… nevím, spekuluju :)

↪ 42 Klara.h: Ano ano, mluvíte mi zcela z duše :)
To, co popisujete, je použitelné právě v tom případě, že člověk musí s maličkou částkou vyjít dlouhodobě a tak se celý rok stará, aby zajistil obživu.

To, co jsem psala v prvním příspěvku, byla situace víceméně náhle vzniklá, takže předzásobení domácími produkty z předchozího léta nebylo takřka žádné, museli vyjít „s prázdnou vstupní spíží“.

Ale při dlouhodobější chudobě je tohle přesně ta pravá cesta – včetně domácích marmelád, domácího jogurtu, domácího pudinku… chce to ale jednak dlouhodobé plánování, jednak se to člověk musí naučit dělat. Což bohužel není zdaleka samozřejmé, většina lidí domácí přípravu potravin nikdy nezkusila a když najednou nejsou peníze, tak nevědí, kudy do toho. (Popravdě, mlýnek na obilí nemám zatím ani já a to si o sobě nadutě myslím, že doma zkouším opravdu kdeco :D )

Ke konkrétním detailům – mléko z mlékomatu či přímo od producenta je asi málo uskutečnitelné jako všeobecná rada, v konkrétních případech snadné dostupnosti to je určitě mnohem lepší, domácí práce s mlékem je v bytě zcela reálná, to stvrzuji i vlastní zkušeností :)
Droždí ve velké kostce jsem kupovávali na tábor (společně s pytli chlebové mouky) , ale vůbec nevím, kde bych ho měla koupit jako malospotřebitel. Asi by to nějak šlo. Ale to je právě jeden z těch momentů šoku a hrůzy, co teď, jak vyjít, odkud začít, kde co sehnat…
…a to je asi přesně ten moment šokového duševního zatmění, v němž řada lidí sklouzne jen k číslu na cenovce a přestane domýšlet, že kečup za 9 Kč, točeňák za 80 Kč/kg a další jsou ve skutečnosti strašlivě drahé živiny, protože se v nich platí za obrovské procento bezcenného balastu. A že je potřeba začít přesně z opačného konce, od surových živin v čisté podobě.

↪ 43 kami: Jasně, absolutní souhlas. Beru ten svůj příspěvek jen jako informační doplnění – spíš asi pro dobrovolnou skromnost, tedy plánovanou:), protože i když se protáhne neplánovaná, takový mlýnek nebo vločkovač je tak veliká investice, že stejně nepřichází v podstatě v úvahu. Zbytek už člověk po počátečním šoku může začít vstřebávat.

Droždí – pokud jsou v blízkém okolí malé potraviny, většinou lze objednat, neprodávají, ale jsou většinou schopní objednat kilo v kostce. Nebo každá menší pekárna většinou ochotně droždí prodá. Pokud chybí mrazák, je velmi jednoduchý recept na uskladnění ten, že se droždí napěchuje do sklenice – bez vzduchových bublin, uzavře a dá do chladu. Vydrží tak několik týdnů.

A ještě jeden hezký rozpočet – pokud člověk dělá doma rohlíky z kupované hladké mouky, ušetří na kile hladké mouky i se započtením energie na pečení cca 60–70 korun. To je přesně ten případ, který se může realizovat ihned, ovšem zase je tam přesně jako blok neznalost spojená s momentální zoufalostí :-)

Moc podařené a poutavé téma! Díky všem, kteří se dělí o konkrétní zkušenosti; je to vskutku inspirativní.
Je pravdou, že spoustu peněz lidé utrácí jen proto, že vlastně nevědí, jak to doma vyrobit – ostatně je na tom založený celý business a spousta firem (a lidí) se živí tím, že nabídnou lidem něco, co by dokázali vyrobit i sami (a často lépe) – ostatně, když člověk umí vařit, nemusí ani do restaurace, že? :)

Klara.h: Klárko, mohu se zeptat na to, kolik se dá vyrobit z kila mouky rohlíků (případně přímo na recept?) – přiznávám, že se mi těch ušetřených 60kč nezdá moc reálných, proto bych rád věděl, jak na to. ;)

↪ 45 Kurt: :-) chápu, je to docela zajímavé. Jeden rohlík se prodává o gramáži 40g a počítám jeho průměrnou cenu 2,50. Lze samozřejmě sehnat levnější, u nás například naopak za 2,90. Tzn. že je to z 1300g 33 rohlíků – 82,5 Kč.
Mouka hladká – 11,–
Droždí kostička – 3,–
Olej dvě lžíce – 1,–
Mák 1,–
Vejce na potření 3,–
Voda 0,–
Trouba 6,–
Celkem…………… 25,– rozdíl je 58 korun.
Z kila mouky udělám většinou 18 housek nebo rohlíků, ale jsou o mnohem větší gramáži. Většinou mívají 75–100 gramů. Záleží hodně na tom, kolik přidáte oleje, kolik vody, s jak řídkým těstem dokážete pracovat, jak se vypracuje. Pokud se sežene mouka v akci a máte svoje vejce, je to zase další rozdíl. Také nepočítám vodu. :-) Těch 58 Kč bych brala jako základ. Je tedy pravda, že počítám s gramáží rohlíků 40g, které se prodávají u nás, u 60g už je rozdíl pouze 54 Kč. :-)
s dovolením tedy recept na rohlíky: http://conovehonakopci.cz/?… případně jejich variace http://conovehonakopci.cz/?…

Jsem opravdu ráda, že si mohu dopřávat tolik jídla, kolik chci. Snažím se teda nepřežírat:-) a nakupovat levně. Třeba takovou šunku si koupím skutečně jen výjimečně, o párkách, klobásách apod ani nemluvě. Teď mám v plánu vyzkoušet konečně domácí paštiku, protože ač vnitřnosti nesnáším, játrová paštika mi kupodivu nevadí. Ale vždycky je třeba srovnat ten poměr námaha/cena. Třeba domácí chleba nebo rohlíky jsou pro mě sváteční záležitost – než zadělám těsto, ušoulám rohlíky nebo bulky, než se to upeče (odbíhat se nevyplatí), pak zase všechno zasviněné nádobí umývat – to si skočím do večerky a ty dva rohlíky (víc naráz stejně nesním) po dvou korunách si radši koupím. Na druhou stranu, domácí buchta mi už tak nevýhodná nepřipadá – zvláště když dělám jednoduchou litou bábovku či muffiny – náklady na suroviny minimální, práce taky a vzhledem k tomu, že mám domácí i zavařené ovoce a ořechy, můžu se při tom hezky rozparádit:-) V obchodě přitom kobliha nejmíň za 5 Kč, malý tvarohový koláček tak za 10.

Opravdu mám velkou výhodu v mých babičkách a dědečcích, jsou velcí pěstitelé a dodávají mi zavařeniny, zeleninu, brambory, jablka, vajíčka, (víno). Jinak bych zřejmě taky musela přemýšlet a nakupovat trochu jinak:-) No a samozřejmě je rozdíl, když já si vařím a peču pro sebe, nebo kdybych se starala o celou rodinu. Tam už se to vyplatí trochu víc.

Jinak můj dnešní oběd: čočková rajčatová polívka – rajčata zavařená od babičky, troška zahuštěného protlaku (tuba v DM za 30 Kč, vydrží mi tak půl roku), strouhaná sterilovaná kořenová zelenina od druhé babičky, jedna cibule (14 Kč/kg, ale nepřevažovala jsem ji zvlášť:-), lžička červené karí pasty (mám v ledničce otevřenou přes rok, asi za 40 Kč) a červená čočka – zbyteček půlkilového pytlíku za 30 Kč. Druhá věc je, že takové polívky sním na posezení litr:-)
Cesta polívek je vůbec poměrně jednoduchým způsobem, jak ušetřit. Zvláště všelijaké hrstkové, bramborové s houbami, mixované. Přikousne se pečivo a je dobře:-)

↪ 42 Klara.h: Můžete prosím poradit, jak na ten jogurt? Kde a jakou kulturu kupovat a pak co s tím? Občas si dělám kysané mléko a tvaroh a jogurt bych taky moc ráda vyzkoušela, to neumím… Zvlášť teď, když je zahrada plná jahod a blíží se rybízy.

↪ 46 Klara.h: tak já počítal nižší cenu kupovaného (u nás 1,9kč), proto to nevycházelo. :) Děkuji za recept, vyzkouším.

↪ 48Akras: Mrkněte na ty stránky, co tu Klara uváděla, tam najdete postupů hned několik: http://conovehonakopci.cz/?…

žít za 30 korun na den je docela obtížné, rozhodně by se nad tím muselo přemýšlet.
Já jsem nějakou dobu žila za 40 korun denně (byla jsem chvíli neaměstnaná a nechtěla jsem jít do mínusu). Dá se to, ale samozřejmě úplně vyvážený jídelníček z toho neuděláte.
jak už tady lidi psali, vařila jsem často těstoviny, rýři, polívky, vejce…
(luštěniny krom červený čočky mi přijdou nevýhodný dobou vaření)
A když byl den, že jsem byla mimo domov a nemohla vařit, tak jsem si prostě koupila půl bochníku chleba, pomazánkový máslo a dvě rajčata:))
Na mozek to ale za nějakou dobu leze. Navíc je problém, když chcete absolvovat různé společenské akce s kamarády, kteří toto držet nemusí… a ono třeba v zimě nejde se sejít venku na lavičce.

každopádně třeba energetickou spotřebu mýho manžela by nikdo do 30ti korun nenarval, to by musel jíst mouku s olejem;)

Zajímavý článek, zajímavé příspěvky!
Ač, chválabohu, se nemusím vejít pod libru denně, rád využívám volných surovin k disposici. Nikomu hladovému tím neubírám.

Můj fishmonger (nakupuji u něho každý týden) mě rád na požádání přenechá hlavy a kostry ryb na vývar. Jinak to vyhazují.
Můj řezník mě rád na požádání dá nádherné bio hovězí kosti na vývar. Za jejich odvoz jinak musí platit!!
V Anglii není nezanetbatelná částka za energii na ohřev vývarů a posléze na zamrazení přebytku.

Když už zde zabírám místo, tak ještě to, že někteří zde žijí z toho, co supermarkety musí vyhodit, neb to prošvihlo uvedené datum, ale je to stále poživatelné.
(Vynechám ty, co žijí z toho, že zboží s prošvihlým datem znovu-zabalí do nového hávu…)

↪ 44 Klara.h: Vida, to by mě vlastně ani nenapadlo, ptát se po velkém droždí :)

Pečení rohlíků je super příklad – sice u nás je ta úspora o něco menší, protože tu rohlík stojí 2 Kč, ale i tak je veliká. A přitom rohlíky jsou zrovna jedna z věcí, kterou lze provádět ihned, bez investice do speciálního vybavení.

↪ 45 Kurt: Na restauracích a výrobcích zpracovaných potravin (pekaři, cukráři…) není a priori nic špatného :) já v nich naopak nacházím mnoho dobrého, protože leckdy je můj čas dražší než částka na domácí produkci ušetřená. navíc některé věci doma nedovedu :)

Ale to mě přivádí k dalšímu aspektu, kterým je čas. „Dělání práce doma“ namísto „koupení práce jiných“ samozřejmě znamená investici časovou. Od určité hranice hodinového příjmu (lišící se pro tu kterou potravinu) je z ekonomického hlediska lepší řešit situaci vyplněním času výdělkem svou obvyklou prací a „koupení práce jiných“ ve věci jídla (neřeším teď hledisko kvality).
Ale jedna věc je, že ne vždy je možné práci navíc obstarat.
A další věc, že při rozpočtu 30 Kč/den/osoba je pravděpodobně hodinový příjem natolik nízký, že je skoro jistě hluboko pod výše zmiňovanou hranicí (neplatí pro rodiny s mnoha dětmi, kde se příjem, i vysoký, rozpočítává na mnoho osob, pak to vychází početně jinak) .

↪ 51 Jednorožec: Řezník platí za odvoz kostí?? To je zhůvěřilost! Škoda, že přes Kanál byste sem asi kostmi nedohodil :)

My jsme si s manželem taky prošli obdobím, kdy jsme neměli moc peněz (naštěstí tehdy bez dětí), a sice jsem neměla spočítanou nijak přesně tu částku, ale vařila jsem třeba tak, že jsem koupila celé kuře, odřízla prsa, z nich jsem udělala nějakou směs se zeleninou nebo omáčku, stehna upekla a z kostry se zbytkem masa a kůží udělala vývar, z kterého pak byla polívka nebo rizoto, takže jsme z jednoho kuřete měli jídlo na celý víkend. Hodně jsem taky dělala různé husté polívky, které nahradí hlavní jídlo a jsou hodně levné, takže bramboračku, kulajdu, čočkovou, hrachovou apod. Samozřejmě i ty luštěniny, občas s párkem (masovým od našeho dobrého místního řezníka), občas jen s vajíčkem a kyselou okurkou. Na namazání na chleba různé pomazánky, tvarohovou s kapií, vajíčkovou, romadúrovou apod. Často těstoviny s různými zeleninovými směsmi, lilky-cukety-rajčata apod. to mi připadalo mnohem levnější než maso, když porovnám to množství.
Ono nakonec takové v troubě upečené (nebo i ve slupce uvařené) brambory trošku omaštěné, posypané šnitlíkem a tvrdým tvarohem, nebo namáčené do jogurtu s česnekem, k tomu rajče nebo okurka, tak je z toho jídlo celkem zdravé a levné je to taky.
Další možnost jsou taková ta „dětská“ jídla jako lívance, palačinky, škubánky atd. A bílkovina se vždycky dá doplnit tím tvarohem.
Jinak pokud jde o ten čas, který je nutný vložit navíc při nutnosti šetřit, tak bych předpokládala, že člověk, který je okolnostmi nucen vyjít s 30,– Kč na den, tak je to proto, že nemá zdroj příjmů z práce, tudíž má mnohem víc volného času, než člověk, který kromě ostatních obvyklých povinností tráví ještě podstatnou část dne nějakým zaměstnáním. Samozřejmě je mi jasné, že existují výjimky, ale většinou to tak asi bude.

↪ 52 kami: S těmi časovými náklady (náklady ušlé příležitosti) je to složitější. Nakupování je taky ztráta času a, když to má člověk do obchodu dále, ztráta narůstá.
Takže já radši strávím nějakých 20 minut hnětením domácího chleba v kruhu rodinném, než strávit tu samou dobu (spíš o něco víc) díky zacházce do (a po) supermarketu.
A člověk jde do obchodu často jen kvůli pečivu, protože zejména to kupované moc dlouho nevydrží.

Myslím, že klíčové kritérium je opravdu spíš specializované vybavení. Levné spotřební zboží nevydrží dlouhodobé každodenní namáhání a kvalitní je drahé. Takže to, co nedokážu s běžným vybavením domácnosti, asi nemá velký ekonomický smysl dělat doma.

Ukázkový příklad jsou domácí pekárny (opomíjím to, že jejich přidaná hodnota je sporná – já tu svoji opustil): jsem docela přesvědčený, že při běžném domácím pečení by započtení amortizace pekárny ten chleba docela zdražilo. A velký zápřah by alespoň ta moje eta asi nevydržela.

↪ 54 Bivoj: „Takže to, co nedokážu s běžným vybavením domácnosti, asi nemá velký ekonomický smysl dělat“ Osobně si myslím, že takových věcí ale mnoho není :)

↪ 54 Bivoj:

↪ 55 Klara.h:
To jo, zrovna chleba se dá krásně dělat ručně, na druhou stranu, dovedu si představit, že když je někdo v situaci, kdy se musí opravdu snažit, aby nějak vyšel a všechno dělá od píky, musí být zoufalý, když se ještě musí učit hníst chleba. Ne každý to zvládá tak, aby výsledek za něco stál… zvlášť když je pro něj ta práce dost úmorná a nebaví ho to:)

Zrovna pekárna je ale zajímavý příklad: asi by se asi do rozpočtu nevešla, ale kdyby náhodou na ni vyšlo, nebo doma přistála už před krizí, zas tak strašné by to nebylo – ty nejlevnější stojí kolem 1000 korun (i míň), záruka na dva roky, tzn. když se použije aspoň 300×, vychází to na jeden chleba/moučník 3,30. Pokud člověku nevadí hranaté chleby, ušetří i na elektřině – celý program od hnětení až po upečení stojí asi 2 Kč (0,48 kWh Tesco pekárna) , nebo se v ní dá i jen úsporněji péct, věci typu sekaná, sladké buchty, výše zmiňované džemy.
V troubě stojí hodina energie kolem 4–5 Kč. Zas ale není od věci zorganizovat si vaření a pečení tak, aby se v troubě využilo všech úrovní najednou, než třikrát denně zapínat troubu (občas mám z různých „levných“ receptů pocit, že kuchařky spálí víc peněz za energii, než za suroviny), případně péct na noční proud.
Každopádně, ten chleba bude stát, když nebudeme kupovat bio mouku a podobné výmysly: cca 2 Kč (energie) + 3,30 Kč (pekárna) + 6 Kč (600 g hladké mouky) + 6 Kč (400 g žitné mouky celozrnné) + 1 Kč (voda, sůl, kmín) = 18,30 Kč za plnohodnotnou velkou „Šumavu“, ze kterého se člověk nají o dost lépe, než z kupované, případně z čistě bílého chleba. Je to oproti bílému chlebu celkem skok, ale pořád se držíme 5 Kč pod „průměrnou“ cenou.
Ceny elektřiny jsou teda dost odhadem a možná jsem úplně mimo.
Jo a myslím, že jídelníček, jaký psala na začátku kami, je ještě dost fajn – i pro děti:) Když to srovnám s tím, co některé (české, přiměřeně „bohaté“) děti dostávají k jídlu normálně (z bio skleniček Hipp najednou přeskočí rovnou na brumíky a těstoviny/palačinky s grankem 3× týdně, mimoto občas nějaký rohlík, „cereálie“, semtam kousek kuřecího masa nebo kus ovoce, nejlíp v podobě koláče), dá se nazvat i vyváženým, nebo rozhodně relaivně dobré přežití umožňujícím. Vídám to i mimo blyštivý svět mimibazaru, fakt mě to mrzí;)

↪ 54 Bivoj: náklady ušlé příležitosti, to je hezký výraz, to si musím zapamatovat :)
Jistě, i cesta do obchodu vede k nákladům časovým (a leckdy i finančním, pokud není dostupný obchod pěškobusem).
Ale třeba u nás manžel kupuje pečivo cestou z práce v pekárně vestibulu metra a časová ztráta je několik minut. To má pochopitelně každý jinak.

Ovšem moc bych nesouhlasila se specializovaným vybavením – málokdo dnes bydlí bez ledničky (naše babi teda jo :), nějaké formy varných plotýnek a trouby (variantou je remoska).

A s tímto lze zvládnout obrosvské množství věcí. není třeba jít až o tolik stupňů blíže základům a mlít si obilí jako Klára, nebo si obilí rovnou pěstovat. Už pouhý jeden krok od „vysoce zpracované“ k „trochu méně zpracované“ (u pečiva od rohlíku k mouce) představuje obrovskou úsporu. Vůbec největší úspora je od „jídlo venku – restaurace“ k domácímu vaření – tam je rozdíl ve stovkách procent.

Krok od „v obchodě koupené hotové“ k „doma uvařené/upečené“ je v desítkách procent – jak ukázala Klára na rohlíkách.

Od „doma uvařené/upečené“ k „doma prováděné prvotní zpracování surovin“ už bude myslím celkem malý skok, mimojiné právě kvůli tomu, co píšete – nutnosti pořízení speciálního vybavení.

Ale při snaze ušetřit na jídle by podle mě opravdu v naprosté většině domácností bohatě stačilo učinit první a druhý krok.

Bohužel, často namísto toho dojde k cimrmanovskému Kroku stranou – a pak vznikají tyhle věci http://www.mimibazar.cz/recept.php?… http://www.mimibazar.cz/recept.php?… http://www.mimibazar.cz/recept.php?… http://www.mimibazar.cz/recept.php?… http://www.mimibazar.cz/recept.php?… http://www.mimibazar.cz/recept.php?…
a radši nebudu pokračovat.

↪ 57 kami: U toho specializovaného vybavení jsem měl na mysli to samé – ten mlýnek na mouku je asi nejlepší příklad.

Ekonomické zobecnění je asi to, že úspora je zajímavá tam, kde je významný vklad lidské práce. Čím menší vklad lidské práce, tím je obecně menší úspora.

A máte samozřejmě pravdu, naprostá většina věcí se dá zvládnout s tím základem, který má minimálně 97% domácností (aspoň tak nějak to vyšlo v roce 2001, kdy se to naposledy sčítalo).

↪ 56 farfalla: Ta úspora energie mi úplně nesedí: pečení chleba v sporákové troubě je relativně krátké a intenzivní – trouba jede na max méně než 45 minut . A množství chleba upečené v jedné dávce může být oproti domácí pekárně vetší – málokterá pekárna utáhne víc než 0,75 kg mouky, zatímco v troubě bez problémů přes kilo.
Oproti tomu pekárna pracuje poměrně dlouho a dělá více činností, byť okamžitý příkon je mnohem menší.

Ale teď jste mne přivedla na možná docela zásadní přínos pekárny (byť zrovna dneska v tom vedru poněkud neaktuální). Češi obecně zbytečně topí. Pokud ale vypnu topení a nechám teplotu klesnout z 21C na 15C, tak ušetřím možná víc, než kolik lze ušetřit na jídle – ale zkomplikuju si kynutí těsta. Pekárna to ale řeší.

↪ 58 Bivoj: nechci vůbec stranit jakémukoli extrému, naprosto chápu co píšete, souhlas naprostý s časem. Tam bych ještě přidala jeden stupínek, o kterých mluvila Kami – pokud člověk přestane rozdělovat čas na práci a život, strašně věcí se mu usnadní, ale je jasné, že ne každý je v ideální situaci pro filosofování a v krizovém momentě je rád, že je rád :-). Nicméně chci reagovat na ten mlýnek – já mám doma dvě zbytné věci, které mám čistě z pohodlnosti a to je robot a ruční mixér. A pak jednu nezbytnou a tou je právě mlýnek, protože ručně je to fakt vražda. A jen ze zkušenosti, pro představu. Mám mlýnek český, za měsíc přesně osm let. Rozdíl mezi kilem mé namleté – máme obilí za 3 Kč, protože jim peču chleba na dožínky :-), jinak za 5,– a kupovanou hladkou, záměrně nepočítám kupovanou celozrnnou, je tedy cca 6 Kč. Já osobně melu cca 1kg mouky denně. To znamená, že při průměrné ceně mlýnku 8000, – se mi zcela zaplatil na úspoře za 4 roky a už 4 roky jede bezchybně do plusu. Robot, ten se mi nezaplatí nikdy :-). Chápu i, že spotřebu 1kg mouky denně nemá každý – je do toho tedy třeba započíst komplet chleba, rohlíky, ostatní pečivo i kompletní mouka. Přesto – kameny -zatím netřeba měnit, stojí 60 Kč jeden, jsou tam dva a jediné další, co se může pokazit je motor, ovšem u takového stroje nevidím tak veliký problém s opravou. A ať přemýšlím, jak přemýšlím, kromě mlýnku na obilí a ručního mačkače na oves, nemůžu přijít na to, jaký přístroj do kuchyně člověk může brát jako investici, nikoli jako vklad do pohodlí. Snad lednici a mrazák, ale to nevlastníme, protože nevýhody převažují nad výhodami :), nechci tedy soudit.

Nechci tím říci, že dělat cokoli pomocí strojů je blbost, souhlasím s Kami, že každý stupínek je posun, ale pokud se bavíme o ušetření v krizové situaci, kdy je třeba stáhnout jídlo, podle mého tam nehraje vybavení zásadní roli.

↪ 58 Bivoj: Pekarna je podle meho zasadni vklad do pohodli a pohody, ktery resi spoustu veci, mj. i teplotu.
Lepsi je robot, jasne, ale to je uz celkem draha vec, a zvlast kdyz ma nekdo prumerne vybavenou domacnost (mixer, tycak), tak uz i trochu nadbytecna. U rodicu pekarnu mame a je to fajn, zvlast kdyz ma treba clovek na hlidani dve male deti a nemuze se zrovna v potrebnou chvili 20–30 minut venovat hneteni chleba:) to kilo utahne, podle procenta hydratace (drozdi, kvasku=nadycha­nosti) i upece. Samozrejme to ale neni nezbytne, jen bych ji neodsuzovala jako sunt, ktery se nevrati:)
Troubu nahrivam minimalne 15 minut, spis vic, chci-li hezky, nepopraskany chleba peceny na kameni (ale ok, to uz je blbost, plech a 15 musi stacit). Plus dalsi 45 minut jeho peceni-chleba, ktery ma pres kilo se mi za min neupece, opet spis pridavam.
Ale je myslim pravda, ze si neuvedomujeme, kolik energie spotrebovavame-kdyz jsem na chalupe u kamen, vareni/peceni mam mnohem lip zorganizovano na nejnutnejsi moznou dobu, abych se neuvarila i ja a nemusela to znovu rozdelavat:) a rozhodne to cloveka odradi od zapekani napadu jako je pizza z rohliku. Ale to uz jsem asi OT.