kurzy vaření RSS

zúčastnil jsem se dvakrát kurzů v Chefparade na Žižkově, byla to sranda :-)

↪ 1 Niry: Odborník tedy nejsem :)
Ale byla jsme na kurzu v Chef Parade, v Ola Kala a v cukrárně Saint Tropez. Různí rodinní příslušníci byli opakovaně též v chef Parade.

Chef Parade je z nich nejlepvnější, ale člověk tam toho (z těch tří navštívených) dělá nejméně vlastníma rukama a dostane k dispozici nejméně surovin. Občas tam jen kuchař předvádí a účastníci skoro nevaří (to byl jeden kurz, kde byl brácha). Většinou vaří všichni, ale ne všechno, každý dělá jen část a pak se to dá do kupy.
Na žižkově jim strašně smrdí WC, takže v jídelně je nepříjemno.
Celkově ale fajn, cena je rozumná.

Ola Kala byla asi dvakrát dražší, ale zas každý dělal vše a surovin (i těch drahých) jsme měli k dispozici spoustu. A je to tam hezčí, zejména jídelna.

Saint Tropez byl nejdokonalejší zážitek :) – ale to byla spíš klika. Přihlásila jsem se na kurz jediná, tak se se mnou domluvili, že nepůjdu odpoledne na kurz, ale dopoledne do provozu. Což bylo fantastické, dělala jsem sice skutečně to, co bylo náplní kurzu, ale přitom zároveń okoukla i jiné postupy. Navíc jsem se, jakožto jediná účastnice, dohodla s cukrářem, že kurz místo anglicky povede francouzsky, což znamenalo, že mi vysvětlil mnohem víc – sice anglicky jakž takž umí, ale slavné to není a různé drobné fíčurky dovedl popsat jen ve své mateřštině. Tenhle kurz mi dal jednoznačně nejvíc. Samozřejmě i proto, že byl jen pro mě :) Když je tam těch 10 či kolik lidí, asi to nebude ono, je tam málo místa.

↪ 3 kami: To muselo být skvělé, též bych něco takového chtěla zažít:-) Taky vzpomínám nejvíc na kurz, kde jsme se sešli jen 4.

Niry, já už to tu někde psala, byla jsem v Praze v Ola Kala a byla jsem našená.
V Brně jsem byla v Divoké vařečce a u Kastelána. S oběma mám velmi dobrou zkušenost.

Viděla jsem dokonce nějaké kurzy vaření ve Slevomatu nebo na nějakém takovém slevovém serveru, byly celkem laciné, ale když jsem koukla na web, tak to na mě i tak působilo, myslím fotky z jejich akcí, jak to tam během vaření a konzumace vypadá, o menu nemluvě. Ale chápu, že když někdo není zvyklý vařit a vůbec se v tom nevyzná, tak mu tak třeba ani nepřijde, navíc ne každý do toho chce dát tolik peněz.

↪ 3 kami: To muselo být úžasné, závidím!

↪ 1 Niry: Já už jsem na různé kurzy věkově kapku prošlá, ale nejvíc se mi líbily ty, které organizoval Rachad: http://www.rozinkyamandle.cz/

Niry:

http://www.cuketka.cz/forum/topic.php?…

http://www.cuketka.cz/forum/topic.php?…

Když už, tak už – byla jsem třikrát v Prakulu, kde vždy bylo všechno výborně zvládnuto, servis, a i jeden kurz vám odhalí spoustu fíglů, vidíte, jak to má fungovat – žádná „věkově prošlá“ hranice tam neexistuje! Pořád z toho čerpánm, i když času už uplynulo…

http://vilemina.blog.cz/…-sefkucharem

http://vilemina.blog.cz/…-sefe-nazivo

Přidávám se k Aidě – moc se mí libily kurzy od Michala (Rachada) http://www.rozinkyamandle.cz/. Jsou hodně neformální a vládne na nich výborná atmosféra. Takže příjemně strávený den, kde se člověk něco naučí a dozví plno užitečných tipů. Určitě bych případným zájemcům doporučila. Mám srovnání s Chef Parade a kurzem v Culinarii a vaření s Rachadem bylo rozhodně nejlepší.

↪ 9 daisy: :-)

Chefparade moc nedoporučuju. Vybrala jsem si kurs Speciality americké kuchyně – New York Melting Pot, a to hlavně kvůli slibované přípravě strip steaku. Ostatní jídla v kursu mi zvlášť zajímavá nepřišla, koneckonců připravit si zapečené toasty nebo upéct bramboru není úplně materiál do kursu vaření, ale kvůli vidině steaku jsem to překousla. První a i největší WTF? moment přišel hned na začátku kursu. Lektorka nám (s omluvou) oznámila, že nemá připravené správné maso na steaky. Tedy jediný důvod, proč jsem na kurs šla, tj. okouknout, jak má maso správně vypadat, když je uleželé, jak ho krájet a jak ho připravovat, byl v ten moment pryč. Kdybych shlédla desetiminutové video na youtube, tak bych se o přípravě steaku dozvěděla víc než na tříhodinovém kursu. Maso, které jsme dostali, bylo velmi čerstvé a navíc bylo nakrájené na plátky, které místy neměly na tloušťku ani půl centimetru. Výsledek přípravy byl samozřejmě tím pádem výrazně podešvózní. Celkem nechápu, že zásobování kuchařské školy nedokáže zajistit odpovídající suroviny.
Druhý WTF moment se dostavil, když jsme začali připravovat omáčky a při diskuzi o pivní omáčce z lektorky vypadlo, že se jí nikdy nepovedlo tuto omáčku podle receptu připravit, protože tam nejspíš je chyba v postupu a že si myslí, že to umí napravit. Což také vzápětí dokázala. Takže se musím ptát, proč sakra! ten recept v oficiálních materiálech figuruje v podobě, ve které je nefunkční, když o tom lektorka ví, a navíc umí problém identifikovat a recept upravit tak, aby funkční byl?
Něco podobného by se dalo říci i o receptu na brownies, který měl nekompletní seznam surovin a při dodržení zadaných poměrů by mohl fungovat jenom pokud bych těsto míchala venku při průtrži mračen. Lektorka nám sice připravila všechny potřebné suroviny, které do receptu byly potřeba, ale k čemu to je, když pak polovina osazenstva nevěděla, co s nimi, protože v receptu o nich nebylo ani ťuk? Ano, mlékem se to spravilo, ale u tak jednoduchého receptu mě zaráží, že se tam takové chyby vůbec objevily.
Celkově mě pak od jakékoliv příští návštěvy odrazuje pocit, že se na mě šetří. Většina surovin, které jsme používali, byly privátní značky super- a hypermarketových řetězců. Nejsem apriori proti privátním značkám typu ARO, ale pouze u surovin, kde není rozdíl oproti normálním surovinám, jako třeba cukr. Přišlo mi, že všechny suroviny, které jsme měli k ruce, byly ty nejlevnější z nejlevnějších, a chefparade tím jako celek působí velmi lacině.
Lektorka má zcela jistě potřebné zkušenosti a snažila se zachraňovat ty nedostatky, které mohla, ale zachránit ten debakl nebylo možné.
Poslední plť na nešťastnou hromádku bylo, když mi o dva dny později dorazily emailem recepty připravovaných jídel, tak se seznam receptů neshodoval se skutečným obsahem. Ani mě to nijak nepřekvapilo.

Na rovinu: udělala jste chybu! Pokud by mi lektor na začátku řekl, že nemá připravené maso na steaky, okamžitě bych ukončil svou účast a požadoval vrátit peníze a náklady na cestu. i kdyby to bylo s onou omluvou.

Na kurzu Chefparade jsem byla si 4×, kurs sushi ok, kurs to nejlepší z Asie ok, wtf moment přišel u „vaření s randěním“, kdy vůbec nehlídali poměr přihlášených žen a mužů, takže bylo cca 15 žen na 4 muže, u Italské kuchyně jsem zírala na recept na rizoto, kdy ho zalívali vodou místo vývaru (pravda, rizoto zůstalo krásně bílé, na rozdíl od mého nahnědlého výsledku) + naprosto prasácký způsob výroby holandské omáčky, jehož detaily jsem sice zapomněla, ale tenkrát jsem na to zírala jako příslovečné péro z gauče, když jsem znala cuketkův recept, který tomu byl na hony kvalitativně surovinově vzdálen

@mpik: Kurs jsem neplatila, byl to dárek k Vánocům od rodičů (tím hůř). Ano, měla jsem hned odejít, ale přemohla mě fatální kombinace morbidní fascinace a přesvědčení, že hůř už nemůže být. Plus kdybych odešla, tak bych nemohla sepsat tak barvitý a dlouhý příspěvek.
Jsem samozřejmě naštvaná, že to byl takový propadák a že jsem tím zabila tři hodiny času, ale zároveň už mi to teď začíná připadat strašně směšné. Docela se těším, až to budu popisovat kamarádům, tentokrát ovšem včetně nekorektních postřehů, které bych online nikdy nezveřejnila.

Myslíte, že by mělo smysl zkoušet dělat kvalitní kurzy vaření i mimo Prahu? Můj kamarád přemýšlí o tom začít něco v Liberci. Kontakty má, ale bojí se malého zájmu…

@david.tchelidze: uprimne tezko rict. znam dobre majitele jedne ze znamych skol a proste jim klesa zajem. populace lidi kteri chteji dat 3 tis a vic za kurz neni nevycerpatelna ani v Praze. A to zrovna tahle skola financne funguje dobre. Mimo Prahu bych do toho sel jedine v pripade ze by se jednalo o „pridruzenou vyrobu“ nejake vyhlasene restaurace a ne jako hlavni podnikatelskou cinnost.