Co vás nejvíc odrazuje od vaření? RSS

Nejčastěji vařím večer nebo v noci. Bohužel ale nebydlím sám a k mé smůle mou mámu probudí i na zem spadlý špendlík, a to i přes dvoje dveře. :) Takže nejvíce mě od vaření odrazuje to, že můžu vařit jen bezohledně. :)

↪ 26 yannka: naštěstí blízká rodina je nadšená z čehokoliv nového, mamka je na podobné struně jako já. Kamarádky jsem si začala „vychovávat“ tématickými večery, takže se postupně stávají stejnými nadšenci jako jsem já sama :)

Čas (!!!) – pracuju na dvanáctky a pokud večer přijedu domů v děvět, a vím, že ráno vstávám v šest, nepouštím se do větších akcí – musí být max. do 30 min na stole. Vynahrazuji si to ve dnech volna, kdy vařím na více dní co jde (např. polévky, guláš – u čeho nevadí, když je to ohřívané). Případně dělám vývar (třeba 3 litry, rozdělím a dám do mrazáku). Vzhledem k tomu, že jsem hodně polévková, večer po práci často vařím právě to – rajčatovou, cibulačku, fazolovou, různé zeleninové (a využiju vývar z mrazáku). Také saláty (super věc je mít v zásobě i krutony – opečené s oliváčem a parmazánem), rychlovky jako kuře s bylinkami na pánvičce se zeleninou, pečená ryba, krevety na pánvičce… a moc mi chutnají brambory na loupačku s pažitkou, solí a máslem – nenáročná večeře, která mě ale chuťově naprosto uspokojí.

Malá kuchyň a nedostatek vybavení – možná, ale vzhledem k tomu, že jsme v nájemním bytě, spíše sním o tom, jak si jednou svoji kuchyň zařídím. Tato je malá, ale alespoň jsem si ji zútulnila (poličky s kořením, bylinky na okně atd) a je mi v ní taky dobře. Vybavení – no nějak si poradím, případně můžu půjčit od mamky – mlýnek na maso atd., ale tuhle jsem se rozhodla péct (sladké nemusíme, takže slané), a listové těsto jsem válela sklenicí na lince a mašlovala lžičkou, ale tragicky to taky nedopadlo :-)
Nedostatek strávníku ani ne, sice jsme s přítelem jen dva, ale pokud zbyde, nepohrdneme ani druhý den. Spíš by mi též vadilo vařit někomu, kdo to vůbec neocení!!!
Pokud já ani přítel nestíháme nákupy, máme stejně doma takové ty tutovky, jak zde někdo říkal – máslo, oliváč, parmazán, konzervu rajčat, brambory, cibule, česnek apod, na okně bylinky, něco se vždy udělat dá. Nákupy neznámých surovin mi nevadí, prostě risk, zda mi to chutnat bude, nebo budu alespoň vědět, že tohle ne :-))

Co je asi podstatné, od rodičů pryč bydlím cca 2 roky (to jsem se nestarala) a dříve jsme chodili s přítelem hodně do restaurací. Zlomilo se to nákupem myčky (nutnost pak ještě umýt horu nádobí mě odrazovala HODNĚ, zejména při nedostatku času) a tím, že měl přítel úraz, byl na nemocenské a večer neměl vycházky. Začala jsem se snažit něco uvařit a dost mě to chytlo. Nejsem zkušenej kuchař (svíčková atp.), ale amatér, kterej se začal pokoušet a baví ho to. A když nevyjde první pokus, zkouším dál. Tzn. podle mě, pokud to člověka nebaví, ani hromada času a super vybavení nepomůže. A nikdy bych si nemyslela, že zrovna já (fakt ne domácí puťka), budu jako tip na dárek k Vánocům rodičům hlásit třeba papiňák (ač nemám ani mašlovačku, mlýnky na sůl a pepř od Peugeotu už jsem si koupila sama:-))

Nejvíc mě odrazuje celková logistika vaření, pravidelně kontrolovat lednici a dokupovat suroviny, abychom nejedli pořád totéž a zároveň nám neplesnivěly speciální suroviny a tak.. Krom toho pracuju dlouho, takže po návratu z práce potřebuju jídlo, které je na stole do 15 minut poté, co zaklapnu dveře :) Složitosti vařím o víkendu.

↪ 18 Moirain: Přiznávám, taky nejíme u jídelního stolu, kuchyň malá, stůl nevyhovující, nájemní byt… jednou ve své kuchyni bude! Ale teď prostě jídlo vychutnáváme v pololeže v obýváku na gauči – ale talíř se aranžovat snažím!

1. Nevím co uvařím/vím co ale…
2. nemám suroviny a je zrovna 8 večer/ pro suroviny bych musel objet polovinu prahy
3. Chybí konstruktivní kritika od kamarádů apod.
4. Po večerech se moc vařit nedá a o víkendech nebýváme doma, a když jsme je lednice prázdná :-D

– neumim moc nakupovat, ale to je asi nejmenší problém

• stačí mi většinou jedno pořádné jídlo denně tj. oběd, po příchodu z práce se chci většinou věnovat něčemu jinému. i když véča by asi občas bodla.
  
• vařil bych asi jenom pro sebe, mám strach z toho, že by mi přebývalo dost surovin. než bych se k vaření zase dostal, tak se můžou zkazit… vařit toho kotel a potom se týden cpát jedním jídlem neni moc ok…
  
• a zkušenosti na nule tzn. risk toho, že z toho vzejde nějaký šajze :)
  
• obligátní čas (a věčně prázdná lednička) … i když věřím tomu, že vařit se dá určitě i rychle a dobře.

U mě je to vcelku snadné
V současné době je to předně 32. týden těhotenství
Trvalejším aspektem je 2,5 letá dcera, které bych čas strávený u plotny věnovala raději
A poslední důvod je jasný – opotřebovanost nápadů
Vařím ráda, pro maso jezdím výhradně ke Kšánům (a to z Dolních Počernic), zelenina se dá dneska koupit také hezká a někdy i voňavá. Na zahradě nám rostou bylinky.
Jen jsou prostě dny, kdy si člověk raději sedne k puzzle s krtečkem, než krájí cibuli :-)

Mě odrazuje, vzhledem k vlastní lenosti, sebestřednosti a potřebě pozornosti okolí, poměr úsilí:obdiv, který je prostě daleko příznivější u pečení.

Příklad: K dobré večeři (dejme tomu 2 hodiny práce a kvanto hrnců, pánví, nožů, prkýnek apod., o talířích nemluvě) si sedneme a nejpozději za 2 hodiny mi zbude jen špinavá kuchyně a oči pro pláč. Ale taková parádní bábovka se jí pomalu, minimálně dva dny, klidně ráno ke snídan i odpoledne k čaji, a ještě mezitím nadělá parádu.

Tudíž miluji večeře typu 3 druhy sýra, ev. olivky, sušená rajčátka, eventuálně nějaký ten zelený salát a skvělý chleba plus víno. Tak vařím nejradši.

Vařím skoro denně a nejtěžší je „vymyslet“, co budu vařit:

1. aby to všem chutnalo
   
2. aby to bylo zdravé
   
3. aby to nebylo moc časově náročné
   
4. aby to nebylo pořád to samé

A taky mám docela problém s tím, že já sama nemám na jídlo moc chuť, takže se musím do vaření přemáhat kvůli ostatním.

Chci vařit přesně podle receptu a to znamená sehnat ty správné a kvalitní suroviny. Jenže 3 z 5 surovin u nás neseženu (i když se jedná třeba o vepřovou panenku, na tu si musím jít vystát frontu k řezníkovi ve své pracovní době s důchodci, po pracovní době již neseženu ani kuřecí prso… a kupovat maso v hypermarketu je pro mne sebevražda).

Na to navazuje další problém, protože oběhnout všechny obchody a ještě k tomu nesehnat to co potřebujete je náročné fyzicky, psychicky i časově :) Jinak vařím velmi ráda.

Tohle je úžasná otázka, díky za ni. Zrovna nedávno jsem přemýšlela, jak tyhle věci eliminovat, protože přítel by rád,abych vařila častěji. Takže za mě je to: 1. nutnost plánovat dopředu při přípravě něčeho jiného, než co dům dal (tj cokoli s masem)
2. nutnost dopředu shánět suroviny – není tolik času jít pro maso k řezníkovi, pro zeleninu na trh, pro cokoli jiného kamkoli jinam. O tom, že by měl člověk chodit nejlépe dopoledne, když ještě něco mají ani nemluvím.
Naopak mě neodrazuje ani časová náročnost, ani nejistota výsledku :o)

Není pro koho :-(
Strašně rád si připravím celé kuře, kde každou část udělám jinak (vývar, pečené s nádivkou, thajsko) ale sám to prostě nesním… To samé, že u řezníka dostat 300g bůčku je blbost a co se zbytkem, mrazák a mikrovlnka nepatří k mým oblíbeným nástrojům a druhý ani nevlastním.

↪ 44 josef.sysel: pravda, další věc, strašně nerada mrazím syrové maso, zejména „lepší“ kategorie, protože mám dojem, že to pražení na chuti výsledného pokrmu poznám, a nelíbí se mi, nicméně, už jsem se smířila s mražením hotových jídel, pravda, povětšinou gulášového typu, jako stifado, kastrolové hovězí, guláš samotný, čočkové karí atd.
výše zmíněné ovšem vede k částečnému a zcela nedobrovolnému nemasožroutství

Už jsem to plácl na G+, takže se omlouvám za duplicitu. Místní verze je ale vylepšená :)

Vařím rád, velká motivace je vařit pro jiné, takže vařím občas pro sousedy, občas udělám několikachodovou večeři pro pozvané návštěvy. I dneska se to povedlo https://plus.google.com/…/XGz87TPMcoW?…
Nenávidím nakupovaní, ale mám rád nakupování dobrého jídla. Na Zelném trhu nebo v dobrém řeznictví se inspirace sype ze všech stran a já se musím krotit, abych nenakoupil víc, než zvládneme sníst. Když máte doma kupu skvělých surovin (teď se těším na dvě kila krásných hovězích žeber), tak se těšíte domů až s nimi něco provedete.
V poslední době ujíždím na víně a hledání vhodné kombinace jídla k vínům. Salát s rukolou a voňavý suchý Sauvignon. Roastbeef a mladá svěží Frankovka.

Někdy chybí suroviny a dojde na improvizaci. Vždycky se najde něco zeleniny, železná zásoba parmazánu vždy musí být a bylinky pořád taky rostou. Prý jsou moje Penne recyclata ty nejlepší :)
Někdy není nálada jíst nebo hlad, pak není nutné vařit, ale třeba se najde dobře vychlazený rýňák v pozdním sběru, sýrové tyčinky a hezký večer to jistí.

No a pokud se opravdu nechce, sebereme a jdeme někam, kam Scuk ukáže.

Jo. Jsem špatný příklad odrazovaní od vaření.

Mně odrazuje špinavé nádobí a nedostupnost surovin. Ale většinou se odradit nenechám :)

Pouze totální vyčerpání. Pokud mám hlad, tak si většinou uvařím.

Jinak je to spíš přehled důvodů, proč vařím pravidelně, celkem často pouze pro sebe, ale často si část jídla beru druhý den s sebou, nebo přenechám muži.
Každodenní vaření chápu jako vaření za účelem chutného nasycení aniž by tím člověk strávil čas, který obvykle v pracovní dny nemá, nikoli vaření s cílem zkoušet nové nebo exotické suroviny, recepty a postupy a lámat rekordy v kulinárních výkonech. Mluvím o vaření zaměstnaného člověka ve všední den!
I když žiju v Praze, neshledávám dostatek restauračních zařízení vhodných pro pravidelné stravování, tedy ve smyslu každodenního ukojení hladu. Obvykle bych musela do vyhovující provozovny vážit aspoň 15 minut cestu, bez záruky, že budou mít něco, na co budu mít chuť a po čem budu schopná ještě pár hodin fungovat, minimálně si číst.
Protože jsem odvykla časté konzumaci pečiva, obden jíst chleba s jakkoli vynikajícím sýrem – na to nemám žaludek. Na maso mám chuť maximálně jednou do týdne, ve všední dny vařím bez výjimky bezmase, maximálně rybu.
I když nemám čas a chuť nakupovat, doma máme spíž se stálou zásobou suchých potravin (různé rýže a těstoviny, bulgur, kuskus, rychlou polentu, quinou, atd.), olejů, rajčat v plechu, domácího vývaru zavařeného ve sklenicích, ančovičky, česnek a cibuli, širokou paletu koření, parmazán, (domácí) sterilované fazole, a také domácí omáčku na těstoviny sterilizovanou ve sklenicích pro případ nejtěžší nouze a únavy. V mrazničce někdy kousek ryby. Málokdy se stane, abych doma neměla ani kousek zeleniny (trhy za rohem a několik slušných zelenin tamtéž, takže to není tak těžké) proto vždycky lze vytvořit nějaké rychlé těstoviny, polévku, teplý „salát“. A když není ani kousek zeleniny, dám si třeba risotto jen s šalotkou a parmazánem a petržel z květináče.
Jednoduché jídlo lze s minimem námahy a surovin vytvořit za pár minut. U mě je to několik základních postupů, do kterých člověk jen dosazuje suroviny, které jsou zrovna po ruce. Co se týče finanční stránky věci. Mám vyzkoušeno, že je to určitě levnější než obligátní chleba s něčím. Pro mě nejenom proto, že k němu stejně potřebuju ještě kus zeleniny, malý salát.
Vařila jsem i když u nás trhy ještě nebyly a se zeleninou jsem se tahala pár stanic metrem, protože na takovéto vaření člověk nespotřebuje tuny zeleniny. Řekla bych, že čím pravidelněji člověk vaří, tím je to snazší.
Od doby, co máme myčku je to ještě větší radost.
Ale někdy samozřejmě obložit chleba a sporáku se zdálky vyhnout:-).

Konec agitky za domácí vaření.

Právě teď mě nejvíc odrazuje prokrastinace – nějak se mi nechce zvednout se od kompu a jít strouhat jabka, i když vím, že je nejvyšší čas je dorazit a na ten jablečný pubing mám vlastně strašnou chuť.
Vím, že až se dokopu, bude mě to bavit, ale nějak se nemůžu dokopat.

1. uklízení kuchyně po někom jiném před započetím vaření
2. motání se v kuchyni s někým, kdo se právě rozhodl taky vařit
3. stav, kdy po celém dni dojdu ze školy, unavená, hladová – nejlépe zkombinované s 1. a 2.
4. čas – a to mi všechno trvá ještě 2× déle než průměrnému člověkovi, krájím pomalu (aby mi zůstal zachován počet prstů), když otevřu špajzku nebo šuflík, zapomenu, co jsem si vlastně chtěla vzít, takže se vracím a vracím…
Nějaký argument jako vaření pro jednu osobu je ve srovnání s výše uvedeným zcela nedůležitý:-) Naštěstí máme aspoň menší mrazák, který jednou za čas nadopuju vývarem, krémovou polívkou, dušeným masem, rozporcovaným kuřetem… Nejlépe před zkouškovým, i když to paradoxně vařím nejvíc – celý den doma sama a v klidu a mozek potřebuje vydatnou výživu:-)

Hromada spinaveho nadobi z predchoziho vareni a predstava toho, ze jak to clovek jednou umyje a pak uvari, tak je vsechno zase zpatky.

Jinak ale varim moc rada, moc mi pomaha vdecny stravnik, co dokaze ocenit vsechno mozne a neboji se zkouset cokoliv noveho, naopak to oceni. :) Dokonce i s tim myti nadobi pomaha… To se pak vari jedna radost.

– od vaření v týdnu mě odrazuje energetická vydatnost jídel. Od té doby, co jsem manželovi začala připravovat teplé večeře, každý z nás přibral 10 kg. Sýrové prkénko se salátem se dá snáze udělat v mini verzi.

• vybíravost strávníků – ze široké rodiny a přátel každý něco nejí (ryby, houby, česnek, brokolici, smetanu, těstoviny, špenát, maso, špek, sýry) Hrozně těžko se pak něco vymýšlí a když pak nechají skoro celou porci na talíři, (protože v sekané byla křupka) hrozně mě to vytáčí a demotivuje.

Jinak čtení téhle diskuze mě donutilo uvědomit si, jak skvělou kuchyni mám a jak dobře se v ní vaří. A až se dočkám své vysněné nové, tak už mě odtamtud nikdo nedostane. :-)

Nejvíce mě odrazuje asi nedostatek času, nerada u vaření spěchám…je to relax a kdykoliv vařím, tak se snažím si to užít.
Co mě opravdu vadí je tahání tašek s nákupem, do vozíku ráda přihazuju, ale pak když to mám odnést, tak si nadávám. njn. bez auta…

1. Prokrastinace: když nemám hlad, tak se mi do vaření nechce; když už mám hlad, tak si před tím nejdřív něco zakousnu – a jsem tam, kde jsem byla.

2. Nepoměr trvání přípravy a trvání existence pokrmu (takovou dobu se s tím člověk dělá a hned je to pryč!). Což mě taky někdy odrazuje od zkoušení nových složitějších receptů, kde teprve musím zjistit, jak na to, takže trvaj o to dýl, a není jistý, že výsledek za to bude stát. (Ačkoliv z těchhle receptů zatím vždycky vznikly ty nejlepší jídla – kupodivu právě při tom prvním pokusu, kdy jsem to ještě neuměla.)

Mytí nádobí mě neodrazuje. Naopak když z hory špinavého vyrábím úhledný kopec čistého, líbí se mi, jak je hned vidět ten výsledek :-D

Sama pro sebe nikdy nevařím (míchaná vajíčka se nepočítají), nebaví mě to. Potom mě odrazuje to, že strávnící neocení vložené přísady. A může to být fajn recept, ale jak je to hrníčkové nebo podle „voka“, tak u mě končí (mám odměrky snad na všechno:)) . A občas jsem prostě líná nebo nemám inspiraci.
Spoustu receptů nerealizuju, protože partner je vegetarián.

Na vaření mi vadí ten nepoměr času, který je nutný k přípravě jídla k té krátké chvilce, za jakou mé výtvory rodina spořádá. Jasně, měla bych být ráda, že jim chutná, ale mohli by se snažit žvýkat trochu pomaleji a ne to do sebe házet jako do popelnice, navíc u počítače nebo u televize.

V současné době mě odrazuje pouze řev novopečeného potomka a s tím spjatý nedostatek času. Ale i tak si ho většinou najít dokážu a vařím si v rámci možností dobře, oceňuju nikoli rychlá jídla, ale paradoxně naopak pomalé pečení – ráno šup do trouby na nízkou teplotu, v poledne je to akorát a nepotřebuje to dozor (když jdu ven, tak troubu vypnu a nechám v té teplé, ono to dojde).

Dříve mě odrazovalo hlavně špinavé nádobí v miniaturní kuchyni – jak není co kam odložit a člověk prostě stále vaří v nepořádku, protože na miniploše tvoří nepořádek již jeden kastrůlek se lžicí. Od doby pořízení myčky toto odpadlo, je to báječná skříň na špinavé nádobí.

Problematičnost transportu základních, leč hmotných a objemných surovin domů – dotáhnout mouku, mléko apod. v rukách nevelké ženy z obchodu vzdáleného 3 km není švanda. Akvizicí urostlého muže se problém silně zmenšil. Zakoupením vozidla před pár měsíci zcela zmizel.

Všeobecně a trvale mě odrazuje nechuť strávníků k nevyzkoušeným chutím (a to i klasických jídel – stačí jen, že holt narozdíl od babičky nedávám do bramborového salátu vejce a už je to nějaká nežádoucí novota, že :) )

Nedostupnost surovin mě paradoxně povzbuzuje, je to dobrodružství lovce (lovkyně;) ) – najít a čapnout!

Kami, k potomkovi blahopřeju, ať roste po tátovi (-:

↪ 57 kami: Moc a moc gratuluju!!! Kluk nebo holka?

↪ 58 Kytka: Díky:) Zatím se tváří, že by ho nejraději přerostl.

↪ 59 aida: Kluk:)