Sông Lam - nová vietnamská restaurace na Praze 1 RSS

↪ 1 Loo: Na webu mají otevření až v sobotu 13.8. … Omluva, za trochu rýpavou poznámku.

↪ 2 Lucianka: Na dveřích prý mají zítřek ;)

Otevíráme zítra v 11 hodin;)

Aktuální info bude na Facebooku a Twitteru:
https://www.facebook.com/…514254046765
https://twitter.com/!/SngLamRestauran

Dnes vyzkoušeno na vlastní jazyk, u vedlejšího stolu Ondra Lipár, se kterým jsem bohužel nestihla probrat dojmy, pro zakecanost s kamarádkou. Co myslíš, Ondro? Asi hodinu po konzumaci pho bo citím v puse pořád lehkou stopu glutamátu…

Nebyl jsem totálně zklamaný, ale úplné omráčení se taky nekonalo – na rozdíl třeba od Red Hot Chilli.

Ale jak jsem psal na FB, nechci soudit z jedné návštěvy a jednoho pho bo, rozhodně chci ochutnat víc jídel.

Mají hodně podobné stránky jako Bangkok v Mostecké – je to jenom náhoda?

↪ 5 kacka_zvykacka: Vaše zklamání nás mrzí. Je to způsobeno trochou glutasolu přidaném ve vývaru. Glutasol je však ve vietnamské kuchyni běžnou ingrediencí.

↪ 7 Sirnik74: Naše stránky jsou založeny na redakčním systému WordPress. Tento konkrétní design je pouze zakoupený, tudíž se shoduje s Vámi uvedenými stránkami.
Jak již bylo zmíněno na našich facebookovských stránkách, v nejbližší době se přčdělají.

↪ 8 Song Lam Restaurant: Co tedy zkusit uvarit poradny vyvar, ktery by zvyraznovac chuti nepotreboval? Nejak de mi nezda, ze by vietnamske hospodynky davaly doma do polevky glutasol. Mozna, ze prave to by vas odlisovalo od dalsich vietnamskych bister…

Jen na okraj: je fajn, že komunikujete s lidmi!

↪ 10 kacka_zvykacka: Mohu Vás ujistit, že glutasol opravdu běžně používáme. Chápeme však Váš názor a předali jsme ho do kuchyně.

↪ 11 mpik: Děkujeme :-)

↪ 12 Song Lam Restaurant: Díky, fandím vám, myslím, že máte dobrý koncept, restauraci na skvělém místě, fajn přístup, tak by mi přišlo škoda kazit to dochucovadly.

↪ 14 kacka_zvykacka: Děkujeme. Každý názor je určitě vítán. Po 3. dnu od otevření máme stále spoustu věcí k dopilování a zákaznická zpětná vazba je určitě vítána.

↪ 10 kacka_zvykacka: Jestli si dobře vzpomínám, tak na kurzu vietnamské kuchyně ty holky taky přisypávaly do jídla nějaký zvýrazňovač chuti s úplnou samozřejmostí. Asi je to fakt běžné.

↪ 16 Hedvika: To v českých kuchyních taky, ale v restauraci to člověk nechce :)

↪ 17 Michala: Já jsem si spíš myslela, že to hlavně člověk nechce doma :)

Ozkoušeno. Jak už někdo psal, přijdete do restaurace, těsně u vchodu zahlédnete oznámení o oddělených kuřáckých a nekuřáckých prostorech, tak si sednete do té světlé části, kde nejsou popelníky. Pak samozřejmě dorazí někdo vedle ke stolu a požádá o popelník a jste v pasti. Na druhou stranu, líná huba holé neštěstí, takže si za to můžu sám.

Jídlo: Nabídka na kartě vypadá zajímavě, zatím asi nejlépe zpracovaný jídelní lístek co jsem u nás viděl (nebyl jsem v Red Chilli). Vyzkoušel jsem BÚN CHẢ a tady díky obsluze konečně vím jak se to má správně vyslovit. Jídlo na mě už tak pozitivně nepůsobilo. Chválím talířek s bylinkami a salátem – čerstvé, svěží v kondici. Omáčka i nudle relativně v pořádku, ale maso mě zklamalo nejvíc. Dost velké kusy masa, příliš kořeněné až pálivé (dokonalý zabiják chuti) a vlastně ne moc opečené. Chyběla mi ta opraženost, kterou znám z jiných podniků.
Bohužel nemůžu soudit jak má být maso přesně připravené, ale dosud se ten výsledek moc nelišil. Tohle bylo poprvé co bylo maso tak extrémně kořeněné, větší kusy a spíš připomínalo naše výpečky, které někdo nakrájel na menší kusy.

Nebudu dělat závěry, po jedné návštěve a pár dnech od otevření to ani nelze. Velmi chválihodná je snaha restaurace komunikovat, jak na netu, tak i v restauraci. Prostředí není okouzlující, ale ta prosvětlená přední část je docela pěkná. A na nekuřácký prostor se příště zeptám, ale nezapomenu si tady opět rýpnout, že kuřáci mají zase lepší část.

A vzkaz pro kuřáky: Ano, nejsem toleratní co se kouření týče!

↪ 19 dlouhan: Dobrý den. Ze začátku bychom chtěli poděkovat za obsaáhlý komentář. Nehledě na pozitiva či negativa, jsou to pro nás cenné připomínky.

Zpátky k věci. Kuřácké a nekuřácké prostory nás mrzí stejně, jako mnoho našich zákazníků. Vzadu bohužel nemáme dostatečně silné technické vybavení pro odvětrávání kouře. Proto je tedy kuřácká část umístěna vepředu. Popelníky na stoly automaticky nedáváme. Někteří nekuřáčtí zákaznící zůstávají vepředu právě kvůli hezčímu prostředí a tak jim popelníky nechceme nutit.
Jak jste sám trefně zmínil, nálepku o oddělených kuřáckých a nekuřáckých prostorech máme na dveřích a že zákazník se okamžitě po vstupu usadí sám, není náš problém. Snažíme se však vyjít vstříc a začali jsme upozorňovat i po usazení.

K jídlu: BÚN CHẢ bohužel není naše nejsilnější stránka a moc dobře si to uvědomujeme. Momentálně se snažíme zařídít kvalitní gril s především dobru ventilací. Ideální by bylo grilovat maso před vchodem a lákat zároveň zákazníky, ale to asi nepůjde…:-)
Jinak to kořenění mi přijde divné. Na dochucení samozřejmě dohlížíme. Možná to byla chyba z kuchyně, za což se omlouváme.

Tak tedy někdy příště na shledanou!

Glutamát je nedílnou součástí asijské kuchyně. Ve spoustě zemí, zejména Vietnamu a v Japonsku, se používá tak běžně, jako u nás sůl. V restauracích i doma.

Takže je otázka: chceme ve vietnamské restauraci ochutnat jídlo, které bude chutnat stejně jako kdybychom ho dostali ve Vietnamu? Pokud ano, pak bychom ho měli dostat i s glutamátem, protože v echt vietnamském jídle zkrátka má být a není to žádná babicovina. Japonci chuť glutamanu označují za „pátou chuť, kterou je jazyk schopen rozpoznat“, takže pokud někomu zůstala chuť glutamanu v ústech i dlouho po dojedení jídla, je to stejné, jako když nám zůstane po jídle v puse slano či sladko.

Mimochodem, když se podíváte třeba na nabídku Koření od Antonína (na Scuku má vlaječku „Mňam“), tak ve většině kořenících směsí je sůl, ale v těch pro asijskou kuchyni je glutamát.

Snad jen, co se týká kvality, tak špičkoví kuchaři dávají přednost extrahovanému glutamátu například z určitých mořských řas nebo glutamátu na bázi sušených sójových omáček. Ten krystalický prášek, co známe, se vyrábí z kvasinek a oproti vyloženě přírodně získanému glutamátu má zbytečně vysokou koncentraci chuti.

↪ 21 Scalex: Jenže to pak s tím glutamátem nejste dostatečně in, to je Vám doufám jasný.

Když jsem bylo malé dítě a mí vrstevníci lízali z dlaně Vitacit, já lízal glutamát. Víc in už v tomhle státě nikdo není! 8^)

He he, to je sice možný, ale do asijskýho bistra nám tyhle móresy netahejte.

↪ 24 Ala: Nejsme bistro, ale restaurace. A držet se zásad naší kuchyně nám opravdu nepříde jako móres. I přesto všechno uvažujeme o lehkých změnách v receptech. Otázkou ovšem je: je to tak správně?

↪ 21 Scalex: Předpokládejme, že 89,5% české populace si do polívky pere Maggi. Je to v této podobě zralé k exportu jako autentická česká kuchyně?

matesolo, toť otázka. Kdybych byl cizinec, dostal bych v Česku polívku s Maggi a chutnalo mi to, asi bych to pak v cizině v exportované české hospůdce očekával taky. Pokud je „penetrace“ Maggi v české kuchyni tak velká, pak ano, pak je to autentická kuchyně. Neřeším, jestli je to dobře nebo špatně, jen to, zda to je nebo není autentické. Protože co je skutečně autentické? To, co je podáváno na devadesáti procentech talířů nebo to, co je podáváno na deseti procentech talířů. Autentické znamená opravdové. Tak, jak to doopravdy je. Bez přikrášlování, bez přehánění, bez vylepšování, bez opravování.

A pozor, tím vším netvrdím, že nemůže nějaká restaurace přijít s tím, že chce posilovat onu desetiprocentní část kuchyně a že by totéž nemohla udělat ta vietnamská restaurace. Rozhodnutí je na majitelích a na kuchařích – a jestli tam pak na to jídlo někdo bude chodit, to je zase na hostech. A jakou roli v tom sehraje glutamát, to ještě uvidíme. 8^)

↪ 25 Song Lam Restaurant: Dobrý den Song Lam Restaurante, předpokládám že jste cizinec, tak jste nepostřehl, že můj příspěvek byl míněn ironicky, a já naopak souhlasím s tím, že se máte držet zásad Vaší kuchyně. Jestliže zásadou Vaší kuchyně je přidávání glutamátu do jídla, tak ho tam přidávejte. Podle mě je to správné.

S kolegy z kanceláře jsme zkusili novinku poprvé v pátek, zatím jsme byli vždy spokojeni. Kvituji také posilu „na place“, byť doufám, že se brzy zaučí a nebude muset odpovídat, že zde pracuje teprve krátce:-)
Celkově bych řekl, že mám radost, protože naposledy jsem v Praze byl ve vietnamské restauraci v onom „legendárním“ podniku u Parkhotelu, to ovšem ještě coby dítě za reálného socialismu.
Nejsem znalec, a proto se musím omezit jen na prosté konstatování, že mi u vás zatím všechno chutnalo.
Drobnost na závěr: dal bych přednost tišší hudbě, pokud vůbec musí něco hrát, nicméně oceňuji, že se nesnažíte „dotvářet atmosféru“ nějakou podobou domácí pop-music.

Jsem rada, ze jsem si diskuzi k restauraci Song Lam precetla az po jeji navsteve, protoze by me diskuze mozna i odradila od navstevy a to by byla určitě škoda…:o) kazde hodnoceni je hodne subjektivni takze i to moje bude, ale ja jsem nadsena. Z restaurace jsem se vratila pred chvili a jeste ted si uzivam dobrou naladu, kterou mi vyborne pho bo a sympaticky personal naserviroval. Nechala jsem se usadit do nekuracke casti, kde jsem sedela sama (nudle jsem tak mohla srkat i hlasiteji :o). V nekuracke casti bylo v dnesnich tropickych teplotach opravdu prijemne – o cemz by se mi mohlo v SAPA jen zdat… K dochucovadlum jsem od cisnika dostala i vyklad (v absolutne bezchybne cestine), jak jsou sami zvykli je pouzivat – to jsem opravdu ocenila, protoze clovek se stale uci. Pho bo mi opravdu chutnalo! Interier restaurace mi prisel tradicni, nijak extra luxusni – ale vlastne proc by mel byt? Jen by navysoval ceny jidla a piti. Koneckoncu v SAPA interier asi taky nikdo neresi :o) Toalety byly obycejne ale ciste vcetne papirovych uterek na ruce, coz velmi casto postradam prave v ostatnich podnicich. Celkove jsem byla moc spokojena, za sve penize jsem se skvele najedla. S glutamaty v asijske kuchyni jsem proste smirena, proto je take asijska kuchyne pouze obcasnym (max 4× do roka) ozivenim meho stravovani.