Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
James Hoffmann a jeho aktualizovaná technika pro french press. Komu se nechce koukat, tak základ je – 30 g kávy (středně hrubé mletí) na 500 ml vody, zalít vodou ihned po uvaření z konvice, nechat stát 4 minuty, lžící rozbít krustu a sebrat pěnu, nechat stát dalších 5 minut, teprve poté stlačit píst a podávat.
Je to takový velepšený turek, co? :)) Jdu to hned zkusit.
3. říjen 2016 12:10:31 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
V jeho hospodě mi moc chutnaly, takže je to děsné lákadlo. Suroviny jsou trochu pruda (masa, uzené papriky, saly), ale myslím, že se dají při troše snahy sehnat i u nás. Jestli to zkusím, určitě dám vědět!
1. říjen 2015 19:10:18 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
KABOOM!!! Víc umami už to snad ani nejde :) Dušená kapusta a obří hřib na másle s tymiánem. Drobné kostičky v kapustě nejsou ze slaniny, je to pokrájená noha z hřibu! ;) #prkýnko
1. říjen 2015 15:10:05
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Téměř povinná četba pro letošek, která vyšla před týdnem. Tištěné a rozšířené pokračování rubriky The Food Lab, kterou na serveru Serious Eats vede J. Kenji López-Alt.
Pokud jste zažraní do vaření a baví vás hlavně praktický evidence-based přístup, myslím, že budete nadšení. Já neváhám!
30. září 2015 20:09:04
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Dostal jsem pár nadšených tipů, tak jsem vyrazil. V úterý večer tu ale bylo prázdno, ve vzduchu přepálený tuk a znuděná obsluha koukající do mobilu. Takže trochu strašidelné nastavení, to musíte uznat.
Zkusili jsme sashimi (4 ks losos 140 Kč), gyozy (125 Kč) a pár crazy sushi rolek v americkém stylu (vše okolo 150 Kč za 4 ks). Pro představu – obrácené rolky, všude spousta majonézy nebo dresinku, zvláštní kombinace, hodně tuku a sem tam i něco fritovaného.
Všechno dělají hodně velké a nic není nijak zvlášť sofistikované (ceny také nejsou moc vysoko). Chutě jsou takové hodně výrazné, tučné, slané.
Což mě zrovna u sushi moc nebaví, přiznám se. Takže za mě tam posílám smajlíka s odřenýma ušima (od majonézy). A pravděpodobnost opakované návštěvy blízká nule.
Pokud vás ale tenhle styl baví a nepotřebujete nic extra fancy, tak to prubněte. Asi to může fungovat jako oddychovka, pokud to máte v dosahu.
Hodně svérázný servis a to nemyslím v dobrém. K tomu dost obskurní prostředí (zděděné po restauraci Alchymist) jako z nějakého filmu (béčkový horor na starém italském zámku?).
K průzkumům nových podniků to prostě patří a občas se to sejde. Člověka pak už ani nepřekvapí finální rána do vazu v podobě nepovedeného jídla. V San Carlo ale jídlem všechno obrátili a na konci návštěvy jsem odcházel s tím, že bych se klidně vrátil.
Proč? Dělají tu totiž opravdu povedenou neapolskou pizzu.
Byla upečená bleskovou rychlostí. Měla nádherně vyběhlou a nadýchanou střídku v okrajích a krásnou kůrku plnou puchýřů. Uprostřed pak šťavnatý střed s dobrou náplní. Tý jo. Až je mi líto té ošklivé fotky ve tmě.
Lepší než Le Pizze di Frankie? Ano.
Lepší než Albrecht street food circus? Určitě.
Lepší než Pizza Nuova? Myslím, že také ano.
Ta úplně nejlepší neapolská pizza asi ne, ale v Praze jsem zatím neviděl nic lepšího. A dost bych si přál, aby se v Praze podobně udělaná pizza šířila víc.
Pro představu přidám i ceny, nebyly vůbec marné – margherita (175 Kč), marinara (195 Kč), buffalina (255 Kč). Poměrem k výkonu dost fajn.
Mimo výživného barokního interiéru mají i krásnou zahradu. Takže pokud to stihnete ještě za tepla, jděte ven. Škoda, že jsem o nich nevěděl dřív.
A samozřejmě platí – pokud jste v Praze měli lepší neapolskou pizzu, budu vděčný za tip. Nějak mě ty puchýře začaly bavit! :)
HLEDAT
