Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
K Esce se mi za poslední měsíce kupít tolik dojmů, že si to asi budu muset sesumírovat do nějaké slohovky. Pokaždé mě potěší něco nového a zároveň naštve něco jiného. Z velkých otevíraček poslední doby je pro mě Eska asi nejvíc rozporuplný podnik vůbec.
První dojmy čerstvě po otevření? Úžasný interiér! A taky moc milý a svižný servis, který je pro podniky Riccarda Lucqueho tak typický.
Jídlo? Zklamání. Nic na vrácení a reklamaci, zároveň ale asi nejnudnější série jídel co jsem v síti La Bottega zažil.
Roláda z telecí hlavy s křenovou pěnou a salsou verde (345 Kč) vypadala na lístku děsně lákavě (a sám téhle sulcoidní partii skoro nikdy neodolám). V reálu ale smutně nedochucená a s konzistencí na hraně vysušení.
Brambory v popelu s carbonara omáčkou a lanýži (225 Kč) jsou zase komplet vykrádačka pečených brambor z Esky (ale třeba přiznaná, netuším detaily). A ještě k tomu ne moc povedená. Risotto, které v Bottegách jinak umí, tak tady jen tak tak a bůček se švestkovou omáčkou mi nedával smysl už vůbec (nedochucený, omáčka jako z čínského bistra).
Koncept La Bottega je skvělý, když funguje. Když ne, tak je to akorát pruda, protože levné to tu není vůbec (1600 Kč za dva bez dezertu). Doufám, že se vzpamatují.
Další nadějná kavárna v Ostravě (Porubě!). Super poloha u VŠB, fajn prostor i přátelská a pozorná obsluha.
Kávu měli zrovna z Barnu. Espresso i filtr moc fajn. Cappuccino chladnější než vlažné, s minimální chutí kávy a pěna takouvá pochroumaná. No i s tímhle ovšem příjemný zážitek z kávy a kávová úroveň v Porubě určitě pozvednuta.
Jinak samozřejmě kádinky a dřevěné podtácky jako všude, takže se tu i přespolní budou cítit jako v domácím habitatu.
Jen telegraficky, nicméně pořád nejlepší podnik na severní Moravě. Kyselica s kachním bombonem (z křupavého těsta), pečené brambory v popelu a srnčí hřbet s taštičkou naídvanou hříbky. Nej! ;)
Nová pobočka CO KAFE v Ostravě Porubě na hlavní třídě je už fakticky dokončená. Provozovatelé ale stále čekají na nezbytnou administrativu. Prý už ale brzy. Těším se moc! :)
HLEDAT
