ladies menu v restauracích RSS

Bizarní koncept, a proč by dámy neměly vědět, kolik pánové platí?

Proc bizarni?.. Kolikrat jsem takhle chtela vzit nekam rodice, ale mam pocit, ze by si to jidlo vubec nevychutnali, kdyz by znali cenu. Proste by meli pocit, ze za ne zbytecne utracim a misto pozitku z jidla by z toho meli snad zaludecni vredy. (Mam na mysli zazitkovou gastronomii a spol, kam bych je rada vzala pri specialnich prilezitostech)

Mně spíš vadil ten koncept pán platí, dáma ne. Holt trochu feministická zátěž asi.

U rodičů mám tento problém taky, nicméně oni by si ty ceny stejně nějak zjistili, aby mohli být šokováni. :-)

Já tohle už párkrát využila, a to když jsem potřebovala někoho pozvat (jednalo se vždy o slavnostní příležitost), nechtěla mu vybírat jídlo sama a zároveň jsem nechtěla aby byl host při výběru ovlivněn cenami (třeba ze slušnosti nebo ze šetrnosti). V nejlepších restauracích by to měla být běžná záležitost, původně se skutečně jednalo o jídelní lístek pro dámy, ale v dnešní společnosti je jedno kdo koho zve, prostě chci aby si host své jídlo vybral naprosto svobodně. Takto jsme např. řešili svatební večeři pro přátele protože jsme nikomu nechtěli diktovat klasickou knedlíčkovou polévku, šunkovou rolku ap. :-), pak jsem v jiné restauraci v jiném kruhu blízkých přátel takto oslavila svoji svatbu a letos v zimě jsme stejným způsobem chtěli oslavit narozeniny mojí maminky. Vždy to bylo v restauracích kde není používání jídelního lístku bez cen zvykem, takže jsem se s personálem musela vždy předem dohodnout. V prvních dvou celkem obyč hospodách to šlo bez problémů a snažili se maximálně vyjít vstřích, jedna restaurace dokonce specielně kvůli mě nechala dotisknout jídelní lístky v tiskárně aby nenarušili jejich design (a nic za to nechtěli), bohužel v té třetí a nejdražší (u Emanuela v Praze 6) to problém byl, přestože jsem to domlouvala dostatečně dlouho předem, po příchodu personál nic nevěděl a teprve po mém upozornění a dlouhém řešení v zákulisí paní provozní přiznala, že ho měla někde připravený a neví kde je. Byla jsem dost naštvaná protože moje maminka je bohužel taková že má vždy pocit že za každý dárek mi musí dát také dárek a to v minimálně stejné hodnotě což jde při její penzi dost těžko a vymluvit jí to jde taky těžko. Vzhledem k tomu, že to nebylo jediné faux pas v této restauraci při stejné návštěvě, asi mě tam už nikdo neuvidí, škoda protože pořad o vaření s Emanuelem je mi ze všech podobných pořadů stále nejsympatičtější.

Tohle naprosto chápu. Mám v plánu vyzkoušet francouzskou restauraci v Obecním domě a zvažovali jsme vzít rodiče. Ale ti by, pokud by znali ceny, utrpěli psychický šok (potraviny nakupují dle letáku a ceny) a nás by považovali za rozmařilé snoby. Tak je raději zvu na večeře domů.

6: Obávám se, že to nepomůže. Zkoušel jsem něco podobného s příbuznými s tím, že bylo vypsáno menu pro danou příležitost bez cen. Objednávání bylo rozpačité, nastalo vymýšlení, kterak objednat smažený sýr, či vepřo knedlo zelo, a vůbec doba objednání a výmysly spořílků byly za hranicí slušnosti. Hřebík do rakve bylo tajné zrušení objednávky u obsluhy jedním z účastníků a objednání kaťáku s rýží. Následně dotyčný slyšel kuchaře, že musí uvařit rýži, tak přeobjednal místo rýže brambory v naději, že ty vařené budou hotové. Po deseti minutách následoval pokus komplet zrušení kaťáku a pokus o objednání masové topinky, aby s tím kuchař neměl práci.
Přeji lepší zkušenost.

7 – tak to jsou extrémy! Ale také je přece na hostiteli, aby vybral podnik, ve kterém se jeho hosté budou cítit dobře, přiměřeně…

Lístek bez cen však znám jen z amerických románů…jednou na to přišla řeč i s příbuznými dosti znalými restaurací celé Evropy a milovníky jídla (nelení zajet si na ústřice do Bretaně), ale prý o tom nikdy neslyšeli…
Myslím, že je to dobrý nápad, když někoho zvete.

7: Tak nevím, jestli to je k smíchu nebo k pláči! Ten „kaťák“ mě dostal…

8: Proto jsem to dal k lepšímu, ale na druhou stranu člověk nemůže dopředu takové hrůznosti tušit. Ona totiž něco jako „normální rodina“ neexistuje, vždy se v ní najde někdo mimo hrbol Gaussovy křivky, takže slovo extrém je dost relativní. Nalhávat si, že " u nás" se něco podobného stát nemůže, je naivní, notabene u vymetačů diskontů.