FN na Bulovce RSS

1. Na Bulovku bych nešla ani na tu tonsillectomii.
2. Jsou nemocnice, kde je to s jídlem ještě tragičtější.
3. Zvykejte si, bude hůř a ještě k tomu za (nejméně) stovku denně!
;-)

Ono to není za 60 na den ale moje léčba bude za několik tisíc na den. Jen to proplatí pojišťovna, takže zda 60 nebo 100 mi je opravdu jedno!

3. : 60,– respektive 100,– Kč a více se týká tzv. \„hotelových služeb\“. A věřte, že ty se o mnoho nezlepší. Dělám ve zdravotnictví 22 let. Jídlo je stále horší a je ho méně.Večeře pouze studené. Naservíruje ho nekvalifikovaný personál, se kterým se pacient často ani nedomluví. Ovšem tento personál je levný. O to jde, že? Do hotelových služeb patří i úklid a čisté prádlo. Toho se často ani nedočkáte, stolky jsou špinavé, zaprášené, umolousané. Zkušenost ( jako pacient, či blízký pacienta) z mnoha zařízení, včetně porodnice! U nás to ještě jde, ale taky to není žádná sláva…osobně se snažím s tím bojovat, ale někdy je to boj s větrnými mlýny!
Ano, ostatní platí pojišťovna. Z vašeho zdravotního pojištění.
;-)

Můj osobní názor asi ne každý pochopí, ale stojím si za ním: jídlo (stejně jako vše ostatní ve zdravotnictví) odpovídá ceně, kterou ve zdravotnictví platíme. Tím chci říct, že donedávna jsme byli snad jedinou zemí na světě, kde se v ordinaci nic neplatilo. Za 100 Kč lůžko s plnou penzí a full servisem? To abych do nemocnice přestěhoval sebe i svou rodinu! Takže stěžovat si za takovýchto podmínek na jídlo mi přijde nelogické!

ale to není pravda, že nic neplatíme. Pokud máte legální příjem, tak si platíte zdravotní pojištění!!!

Ty „věci“ na fotografiích.­.......bože můj…

Aramark nám vařil vloni na MS. I když věděli, že to budou jíst převážně cizinci (pro Čechy to bylo fakt moc drahé), jíst se to více méně nedalo, snad jen snídaně; díky nim jsem objevila čokoládové müsli od Bonavity, ve kterém od té doby celá rodina mohutně frčíme.

Za si zase vzpominam jak jsem byl pred necelymi tremi lety v Krci na operaci kolena. Druhy den jsem dostal berle a ucilse zase chodit… ten den jem dostal jeste „jidlo“ do postele. Nasledujici den jsem vsak jiz jidlo dostal na stul na chodbe… a nez jsem se tam stacil dobelhat (trvalo mi cca 5 min nez jsem se vubec postavil z postele a dopajdat i s berlemi na chodbu) tak mi obed sezrala duchodkyne ktera me „predbehla“. Reklamace stavu probehla… ale bylo mi to k nicemu… byl jsem proste bez obeda. Taky si z tamniho pobytu pamatuju velice dobre pokrm zvany „šlem“… no nepral bych to nikomu. Nohu mi tam ale upgradovali bajecne.

Ha, banánu se Ti ve špitále zachtělo. Já byla s půlročním miminkem v Motole na chirurgii a když jsem se zeptala jestli by nemohl dostat banán, tak mi oznámili, že banány nejsou. Když mi je návštěva dovezla, ztratili se z ledničky:)

Ve VFN jsem ležela před třemi lety, jídlo jsem měla jen díky kamarádovi, který mi nosil rohlíky, šunku, chlebíčky, ovoce, protože to co jsme dostávali, sice, pravda, vypadalo lépe, než výše uvedené, ale k jídlu to taky nebylo…v Motole před šesti lety to samé, nejsem vybíravá, ale taky jsem zoufale volala domů rodičům, kteří bydlí naštěstí nedaleko, aby mi přivezli něco k jídlu (v té chvíli jsem byla po zákroku a nejedla už 24 hodin), protože rozvařené, neosolené, nejlevnější tortelini s parodií na sýrovou omáčku nemělo odvahu sníst 12 z 15 hospi­talizovaných.

Od roku 98 jsme přestěhovaní z Karláku do Motola.
Většina našich pacientů nemůže po operaci dlouhodobě přijímat potravu per os a musí být živena sondou. Na Karláku dostávali tito pacienti mixovanou stravu, připravovanou v kuchyňce na oddělení. Pokud nebyli omezeni dietou, k snídani byl mix, obsahující kávu + pečivo + med + vajíčko, případně tvaroh, piškoty. Na přesnídávku dostávali džus či ovocné pyré a smetanu. Obědy a večeře – to bylo běžné jídlo (kaše, omáčka, maso), rozmixované. Všechno vonělo a i když pacienti jedli „jen očima“, měli pocit, že dostávají opravdovou stravu. Bylo to syté, s odpovídající energetickou hodnotou pro pacieta po náročném výkonu. Nad vším bděla dietní sestra, která se chodila pacientů ptát, zda nemají hlad a zda jim strava vyhovuje. Stejně tak u pacientů, kteří už sami polykali, případně se to teprve učili. Dnes to funguje tak, že pacient dostává řídký, odporný mix, případně chemickou stravu, která je sice saturována vitamíny a minerály, ale je to chemie. A když to máte jíst lžící (učit se polykat), je to hnus! Jediné pozitivum je, že existuje tzv. sipping, který je vhodný pro pacienty v rekonvalescenci, pro ty, kteří nemohou řádně přijímat tuhou stravu nebo trpí nechutenstvím (pacineti na LDN). Ale zase, je to jen umělá náhražka a chuť nic moc (i když je příchutí více – viz třeba Nutridrink). Dnes je vše v režii nutričních terapeutů, které pacient prakticky nevidí. Jojo…

Já jsem byla před pár rokama na žlučníku ve Střešovicích. Musela jsem přijít do nemocnice den předem, takže to už jsem docela trpěla hlady z toho nemocničního jídla, večer už mi nic nedali kvůli narkóze, ale na řadu jsem přišla až druhý den odpoledne, takže celý den bez jídla a na večeři mi dali tzv. „bujón“, neboli žlutou vodu. To jsem nejedla, už jak jsem to viděla tak mi bylo jasný, že se to nedá. Další den už mi trochu otrnulo, že mě už tolik nebolelo břicho po operaci, ale byla jsem už řádně vyhladovělá. K mému překvapení jsem dostala kombinaci bujón a „masová kaše“ – abych to nazvala slušně, vypadalo to jako v misce čuránky a na talíři kakánky – jen jsem odklopila víko podnosu a hned jsem všechno vrátila. Na příští vizitě doktor říkal sestře, že mi má změnit dietu na nějaké jiné číslo. Těšila jsem se, že konečně dostanu aspoň tu sekanou nebo něco podobnýho, ale ta blbá sestra se na to vyprdla, takže mě zase čekala obvyklá dvojkombinace. Další den už jsem hlady skoro neviděla, ale bála jsem se že po operaci nesmím jíst nic jinýho. Pak přišel doktor a ptal se mě, jestli už jsem byla na záchodě – já říkám pane doktore a z čeho bych tam měla jít, vždyť už jsem třetí den nic nejedla, vy byste to taky nejed ten bujón a to hnědý co mi tady dávají. A doktor povídá tak si jděte něco koupit do bufetu. Jak to dořekl žlučník nežlučník pádila jsem do bufetu a nacpala do sebe dva chlebíčky a hermelínovej salát – normální hnus, ale v tý chvíli to byla pro mě mana nebeská :-)

Všude stejné. Po otřesu mozku jsem byla v nemocnici a zuřivě jsem se domáhala propuštění, že už tam nechci být. Doktor mi sdělil, že mi tedy dají tuhou stravu a když nebudu zvracet, můžu odejít. Nevydržela jsem a ujistila ho, že po té jejich stravě (jak jsem měla možnost ji vidět a cítit) bych zvracela i bez otřesu mozku. Domů mne pustili skoro hned. ;-)

Jj, strava v nemocnicích je věčné téma k žehrání. Například na oddělení šestinedělí ve šternberské nemocici jsem za celých pět dní (byla jsem po císaři, prot ta delší doba) nedostala ani kousek ovoce či zeleniny, k pití bylo pouze mléko nebo nechutně přeslazený čas, velmi často se podávaly uzeniny, které já prostě nepozřu (např. kuřecí tlačenka k večeři apod.), ke snídani byly často tavené sýry (k těm mám jaksi taky blok). nejen, že kvalita a „chuť“ jídla byla velmi silně podprůměrná, i jeho množství a složení naprosto neodpovídalo potřebám těhotných a kojících žen. Např. krom těch taveňáků a mléka v jídelníčku naprosot chyběly mléčné výrobky. O absenci ovoce a zeleiny nemluvím.
Kdybych neměla pečující příbuzné, kteří mi den co den vozili ovoce, zeleninu, sýry apod., tak bych nejspíš bídně zhynula hlady. Nejsem žádná bardotka a když je hlad, tak dokážu sníst mnohé, ale někdy to prostě nešlo. Klidně bych si i za stravu připlácela.

Protože Aramark bohužel provozuje naši firemní kantýnu, fotky z Bulovky mě až zas tak nepřekvapily :(
Pokud se chcete podívat, jak Aramark vaří mimo nemocnice, doporučuji fotky na následujících odkazech. Kantýna České pojišťovny:
http://menu.aramark.cz/cppraha/listek
Kantýna Allianz pojišťovny:
http://menu.aramark.cz/…point/listek
Fotky na aktuální den se objevují vždy kolem 11 hodiny dopoledne. Dobrou chuť :)

Když se podíváš na stav (úroveň) naší gastronomie, tak co potom čekáš v nemocnici? Tady by člověk očekával spíše nějakou dietu, než velkou gastronomii. Když člověku není dobře, asi by mu nechutnalo ani kdyby mu tam vařil Ferrán Adriá :-p
Co jsem tak zaznamenal, tak se s tím leckde moc nepářou (např.hrachová kaše pro kojící matky). Vzpomínám také, jak se nějaký dietní odborník rozčiloval nad tím, že první jídlo, které ex-prezident Havel dostal po své první plicní lapálii, byl chleba s paštikou, která zahleňuje a tím zdravotní stav zhoršuje.

Podle tech fotek to vypadalo jako polevka a az podle posledni fotky koukam ze ono to hlavni „jidlo“ :-(

18: Podle fotek to vypadalo, jakoby se na talíř vypustila použitá rychořezná obráběcí emulze.
Nejsem vybíravý, žral jsem na vojně rok polotekutá kolínka s UHO i bez, ale z těch fotek se mi navaluje.

Vypadá to jako tatrgel. A asi to i tak chutná ;)

Opravdu mě dovedou zaskočit lidé, kteří si po pobytu v nemocnici stěžují na tamější stravu, jako by to bylo něco neobvyklého. Věřte mi, že zkušeností mám víc než dost a že někdy je to ještě horší, než se zdá na první pohled. Ignorování diety pacienta nevyjímaje – proč by se nemocnice vařila zvlášť s např. bezlepkovou, vegetariánskou, nízkodraslíkovou, bezfosforovou a jinou dietou? V praxi to vypadá tak, že vegetariáni dostávají zásadně sladké večeře, dieta bez fosforu rybkovou pomazánku stejně jako bezlepkáč atp. Radím všem, pokud vás čeká plánovaný pobyt v nemocnici, plánovaně si s sebou vemte železné zásoby nejlépe potravin bez nutnosti uskladnění v chladu.
Já si beru i vlastní sáčkový čaj (alternativou jsou pakly vod, máte-li jak dopravit), polystyény a papundekly (přezdívka pro pufované chlebíčky z Racia a křehké chleby), slané tyčinky (optimálně ty tlusté, jen jemně solené – jsou velmi lehce stravitelné a dietní), piškoty, dětské výživy (a malou lžičku – každá sestra vám řekne, že je pacienti kradou, takže když je v kuchyňce jedna, dá se hovořit o zázraku), potažmo jablka a banány (opět lehce stravitelné a nedělejte si ŽÁDNÉ iluze, že v nemocnici budete dostávat ovoce a zeleninu!!! I na dětském oddělení je maximum 1 malé jablko denně, na dospěláckém možná tak zavařená čalamáda). Občas se hodí i zatracované čínské nudlové polévky, když si nakoupíte ve zdravé výživě instatní polévky bez glutamátu, není co řešit. Pokud máte vycházky, není to žádná výhra, poněvadž v kantýně koupíte již zmiňované majonézové chlebíčky a když je nedajbože nějaké ovoce, tak šíleně předražené. Otrkaní pacienti proto chodí nenápadně na hodinové procházky mimo areál nemocnice (nic jsem neřekla). Pravidelné zásoby krabiček s poctivým jídlem z domova jsou při delším pobytu nepostradatelné.
Trošku jsem se rozepsala, ale doufám, že to aspoň někomu pomůže od bídné smrti hladem při hospitalizaci :-)) :-))

Mě by zajímalo, kolik starých, osamělých např. onkologických pacientů (bez možnosti získat jiné potraviny „zvenku“) takto „díky“ nemocniční stravě předčasně ukončí pobyt na tomto světě v důsledku podvýživy. Vsadím se, že jich není málo. Fotky produktů Aramarku jsou skutečně otřesné, a to jsem si myslela, že mě pobyt v Motole zocelil. Tohle se opravdu pro lidskou konzumaci nehodí.