Ceny a práva spotřebitele RSS

Když nejsem v rezignované náladě, tak prudím, i kdyby šlo o menší částku. A očekávám rychlou omluvu a nápravu a ne nějaké výmluvy, to Robertson celkem zklamal.

Prudím :) Kdysi jsem to nechávala plavat, ale v minulém bydlišti (Praha Troja) v místní Delvitě se mi to stávalo téměř při každém nákupu, což mě postupně dožralo natolik, že jsem podobným praktikám vyhlásila válku na všech frontách (dělají to častěji velké sámošky, sázejí na to, že po dlouhém průjezdu mezi regály hloupý zákazník ceny zapomene, klasika je třeba taky Tesco na Andělu, ale stává se mi to fakt leckde, naštěstí mám paměť na čísla). Myslím, že už mě v té Delvitě lehce nenáviděli. Zvlášť proto, že jsem při každém incidentu vesele a dostatečně nahlas vykládala širému okolí kas, že jsem si toho samozřejmě všimla, protože je to tam na denním pořádku. Minule to byl pastinák, předminule mandarinky … Jelikož autorkou dvojích cen byla zřejmě vedoucí úseku zeleniny, chodívala na mě tato syčet, ať mlčím a vypadnu, a cpala mi do ruky příslušnou částku (nikoli z pokladny, ale jen tak z kapsy). Jednou mi nacpala dokonce pažitku v květináči zdarma, jen ať už jsem pryč :)
Jo, jejich nejpovedenější trik byl, že rozdělovali brokolici – jak bývá ve fólii s nálepkou „hmotnost 500g ± 5%“). Nu, zde milou brokolici rozbalili, rozpůlili, zabalili do folie a dali nálepku „hmotnost 500g ± 5%“. Převážila jsem několik balíčků a skutečně měly kolem 250g. Vyžadovala jsem tedy dva balíčky za jednu cenu. Odmítli, tak jsem brokolici nevzala vůbec a aspoň jsem se otočila ke všem ostatním zákazníkům u kas a věc jsem jim vyložila, též s upozorněním na zde obvyklé dvojí ceny… jó, to bejvaly bojovný časy:)
Manžel se za mě vždy strašlivě styděl :))))

Dnes už se mi to v žádném obchodě nestává tak často a pravidelně, abych musela dělat dramatické scénky pro frontostojné publikum :) Ale líbit si to nikdy nenechám.

Já se taky vždycky ozvu a cenu si hlídám, obzvlášť, když je nějaká akce. Hlavně dřív jsem se dozvídala spoustu věcí typu „nojo, ale já s tím nic neudělám, mně to tady na kase účtuje takhle“, „oni v tom mají zase binec“, „ještě to není přenastavený“ a podobně. Na to slušně odpovím, že mě důvod nezajímá, ale chtěla bych zboží za takovou cenu, jaká je u něj uvedena. A musím říct, že v poslední době se to stává méně často a pokud, tak to na většině míst většinou v pohodě napraví. Tolik zkušenost z Plzně.

Kami, to jste mě potěšila, že nejsem samotný bojovník na této frontě. Já se ani tak často nesetkávám s problémem s cenami, jako s přelepenými daty spotřeby (i když je třeba zlevněné, jak se mi opakovaně snažili kontrovat – blbost, minimálně by museli označit teno důvod, tj. prošlou minimální trvanlivost, a i to jde jen u některých výrobků ). Nejvíc ze všeho mě štve plesnivý a shnilý ovozel v supermarketech, u kterého někdy volám obsluhu a (rovněž ne zrovna tichým hlasem) poukazuji na plesniviny a požaduji jejich odstranění. Kyselé ksichty, kterých se mi dostává, netřeba komentovat. Když na podobné výstupy nemám čas či náladu, aspoň plesnivé brokolice, citrony či balíčky rajčat obracím tak, aby si toho ostatní všimli a nebrali to (hlavně v zájmu potenciálně hůře vidících, zejména starších zákazníků, to mě fakt berou všichni čerti, když si představím nějakou babičku, jak si počítá, jestli jí vyjdou peníze na ovoce a pak si domů přinese takovej hnus fialovej).
Mé okolí mé aktivity moc nechápe… podobně konfrontuji např. kuřáky na zastávkách, ale to už je mimo téma, a kromě toho už to co nevidět bude zase povoleno:((((((

Tady asi záleží na poměru několika veličin a na našich prioritách:

1. množství času, které tomu chceme či můžeme věnovat
   
2. částce peněz, o kterou jde
   
3. ochotě / schopnosti použít asertivního a když to nezabere nesertivního chování