Couvert RSS

Bral bych to jako že už si naúčtovali spropitné a příště šel jinam…
Za ideální situaci považuji, když couvert (pečivo a něco k němu, např, olivový olej, ochucené máslo, pomazánku) dostanu v restauraci zdarma (pochopitelně počítám s tím, že se tyto náklady promítají do ceny jídla).
Druhou stejně dobrou možností pro mě je, když je toto možno dostat na vyžádání za rozumnou cenu (třeba kvalitní chleba s olivovým olejem v HK za 20 Kč)
Třetí přijatelná možnost je, že je toto servírováno automaticky a také zvlášť účtováno (samozřejmě s upozorněním v lístku).

No a potom je tu možnost, kterou jste popsal, tedy automaticky účtovaný nepoužitelný (nebo taky vůbec nedonesený) couvert a ta je pro mě nepřijatelná.

Ve většině restaurací dostane pečivo s máslem, případně olivovým olejem automaticky, někde na požádání za příplatek. Pamatuji si ale, že v jedné knížce, ze které jsme se učili na hotelovce, bylo uvedeno jako couvert použití stolního inventáře, dochucovacích prostředků apod.

Já tenhle automatický couvert řeším tak, že nedám spropitné.
Podle mě dochucovadla apod. mají být už zahrnuty v ceně jídla. Pokud jde o pečivo, ať ho klidně účtují zvlášť (třeba k polívce), ale v takovém případě ať ho donesou jen na vyžádání.
Za úplně nejhorší podraz na zákazníka považuju to co se kdysi (dnes už snad ne) dělalo, že na stole ležela miska buráků nebo mandlí a kdo nevydržel a sežral to, tak mu to naúčtovali. Taky se mi stalo, že v jedné „stylové“ jakože „staré lidové“ restauraci nám číšník dost nevybíravým „bodrým“ způsobem nutil panáka slivovice, jako že je to místní specialita apod. Když jsem ho nakonec ze zouflaství vypila, abych se toho otrapy zbavila, zjistila jsem nakonec, že ho mám zahrnutého v účtu.

Nedavno se nam take v jedne restauraci postestilo narazit v jidelnim listku na couvert 15Kc á osoba. Když jsme jim sdelili, ze se bez kecupu a podobnych veci obejdeme (ano nebyl v tom ani zmineny chleb s olejem apod.) a jestli tedy musime kuvert i tak platit, servirka odbehla (protoze sama nevedela z ceho se couvert presne sklada), zrejme za sefem a po navratu nam sdelila presne to co pise Pavli, ze je v tom i pouziti priboru a taliru. Tak jsme se dal nehadali a pri placeni od spropitneho odecetli couvert. At se na me restaurateri nezlobi, ale kdyz jdu do restaurace, tak predpokladam, ze v cene jidla je i pouziti servisu.
No a priste nas tam uz neuvidi. Je krasne, ze si clovek muze vybirat.

V Anglii se couvert moc nepoužívá a tak jsem se s tím setkal poprvé až v Itálii. Tam žijící švagr mi vysvětlil, že „coperto“ je za použití stolu. Mírně jsem se divil, ale jiný kraj, jiný mrav, and „When in Rome… (or in Perugia)…“
Když jsme ale odcházeli od stolu, nyní skoro naprosto pokrytého omáčkou, těstovinami a džusem a usmívající se personál laskavě hladil po vláscích našeho batolícího se synka a jeho mladšího bratrance, vůbec jsem coperta nelitoval!

Když si moje příbuzná otevřela ve Státech restauraci (Vermont), tak tam a v okolí si pod pojmem couvert představovali víceméně marži pro obsluhující personál. Tj. obsluha nedostává od zaměstnavetele nic, či téměř nic, a svou mzdu si stanovuje právě oním couvertem + výší tipů, která je nepoměrně vyšší než tady. Couvert byl v okolí zahrnoval nějaký „předkrm“ typu pečivo s něčím k namazání, přičemž byl účtován, ikdyž jste se jej nedotkli. Jinde byl účtován pouze za použití stolu. Výše se pohybovala vždy v procentech, a v rozmezí nějakých 10 – 30 % ceny celkového účtu, přičemž nebylo neobvyklé k tomu přihodit tip dalších 30 – 50 %.

na stole ležela miska buráků nebo mandlí a kdo nevydržel a sežral to, tak mu to naúčtovali

Takhle nás kdysi v devadesátých letech nachytali U Vladaře, Maltézské nám., na preclíky visící na držáčku. Once bitten, twice shy.

Za mého mládí v pražských vinárnách v určitou strategickou dobu se vynořil číšník s miskami „oček“ (sardele ovinuté kolem olivy). Ale to bylo každému jasné, že bude muset za očka platit, dle množství zbylých párátek.
Později, po anglických pubech, též v strategickou chvíli, když každý měl už něco upito, chodili pokoutní prodavači s proutěným košíkem a nabízeli škeble, mořské šneky a podobné věci „na zub“. To už se dnes nevidí. Brusselský šiml by z toho měl tutově koťata.

Jo, ty preclíky U Vladaře v konírně si pamatuju, já jsem tam kdysi chodila dost často, ale naštěstí mi to nechutná a navíc jsem to tam každý den pozorovala a představovala si, kdo všechno na to celý den prská a jak to musí být za několik týdnů zaprášený.

4., 8. není to doba minulá :) – přesně tyhle mandle na stole „sežereš-zaplatíš“ mají v pizzerii v Jílovské (praha 4) – mimochodem jinak velmi mizerné.

4: doufám, že v tom účtu byl aspoň jen ten panák a nikoliv otrapa číšník (((-:

Jo, naštěstí tam nebyl celej ten otrapa číšník, tomu jsme jen pak už nedali dýško.

To samé mají v pivnici u Vejvodů. Jak preclíky, tak buráky (i kdyz v obalu).