Večeře pro přátelé RSS

Tak poruznu, zalezi na rocnim obdobi.
Predkrm:

• casto polevka vichysoisse (porkovy krem s brambory a smetanou) nebo ted na podzim treba dynovou polevku, hummus nebo bruschettu atd.
  

Hlavni chod:

• stale jeste nemame troubu, takze vetsinou neco duseneho – kure a la kohout na vine, bourguignon (hovezi po burgundsku), paellu, safranove rizoto, thajske curry s kuskusem (ja vim, melo by byt s ryzi), pro vegetariany falafel.
  

K hlavnimu jidlu casto salat – co sezona da.

Dezert:

• velmi casto „hot love“ (horke maliny povarene ve vodce prelite pres vanilkovou zmrzlinu) – je to jednoduche a temer bezpracne. Nejvice usili da sehnat dobrou vanilkovou zmrzlinu bez primesi.
  

Nebo delam panna cottu.

pardon – vichyssoise :-)

U nás často šneci, žabí stehýnka, avokádo s krevetami a dom.aioli, salát s konfitovanými kachními žaludky, různé paštiky domácí výroby, houby, quiche,…
Pak kuskus s masem a zeleninou(hovězí, jehněčí, slepice, merguez). Cassoulet, konfitovaná kachní stehna, nějaké to zvěřinové ragú, pečenou jehněčí kýtu, ratatouille, …
Sýry!
Mousse au chocolat, plovoucí ostrovy, Charlotte, jablečný tarte, tiramisu, creme brulee, ..
A když zůstanou do snídaně, tak jim připravím kokotky, např. s uzeným lososem, kozím sýrem, vejci, creme fraiche,..

Až jsem se trochu zastyděla, tedy při předchozích příspěvcích. U našich přátel kromě grilovaného masíčka na mnoho způsobů vede „kuřecí svinstvo“. Lístkové těsto (kvalitní) rozválet, plát vyložit kvalitním plátkovým sýrem (aspoň gouda 45), na to velmi kvalitní slanina (speck a výš), hustě poklást syrovými kuřecími prsíčky nakrájenými na kousky „na prst“, okořenit dle chuti. Svinout (odtud svinstvo), pomašlovat vajíčkem, nůžkami natřihnout „komínky“. 35 minut na 180–200. Rychlé, jednoduché, dobré.

Není se zač stydět. Každé jídlo, udělané z kvalitních surovin, s láskou a dobře, je supr.
Náš jídelníček je takový díky francouzskému manželovi. Kdybych měla za muže Eskymáka, tak jíme tuleně.
Tyto zapečeniny v listovém těstě mam ráda. Může být i s párkem, je li kvalitní masový.

Šneci, žabí stehýnka, bourguignon, teda Bali, to máte francouzskou kuchyni v malíčku, že? Já osobně mám největší problém s klasickou českou kuchyní. Co byste uvařili přátelům tradičně českého, aby to nepřetékalo masem a tukem…? A jde to vůbec?

7: Místním Angličanům (a Skotům, Welšanům, atd) zde dělám knedlíky, jemnou verzi vařenou v ubrousku. Zírají a moc jim to chutná k nějakému hovězímu a nebo jehněčímu „guláši“ se zeleninou (casserole, stew).

Pro vegetariány pak třeba bramborák. Ale pozor, peču ho v troubě, s naprostým minimem tuku, pouze na lehké potření plechu a nebo formiček. Vrstva sotva jeden cenťák silná, neb kůrčička je to nejlepší. Jde vždy na dračku.

7: tak trochu mám, díky manželovi ;-)
Českou nějak nevařím. Tu si užijeme zase my na návštěvách. Ale občas doma nebo ve Francii udělám bramboráky, bábovku, guláš, bramboračku, chlebíčky.
Čeští přátelé si u nás chtějí vychutnat právě tu francouzskou kuchyni, tak je nebudu krmit knedlíkem, který si uvaří doma ;-)

8. Podkrkonošská verze bramboráku zvaná sejkora se podle klasického postupu dokonce připravuje zcela bez tuku přímo na rozpálené plotně (v případě sporáku přímo na litinovém tálu) – v sejkoře nemá být česnek, ovšem zde obvykle recept úplně nedodržím :o)

7. Tuk se dá omezit určitě, ovšem bez masa té klasiky moc nebude – sladkovodní ryby (pokud je neberete úplně jako maso), houby, sladká jídla, nové brambory na loupačku s domácím bylinkovým tvarohem (ev máslem) a podmáslím (ev lehkým suchým bílým MT/VZ/SZ)…

Jak to čtu, připadám si hrozně ošizený, že nemám takové přátele jako Bali, protože bych k nim chodil často na návštěvu.

Jinak moc doma nehostíme, přátelům vařím vždy někde na společných dovolených nebo výletech a nemám nic konkrétního, často záleží na dispozici kuchyně kde jsme ubytováni a na lidech.

10, Sirnik74: Též bych musel být ve svěrací kazajce a podobně „restricted“, abych tam alespoň trochu česněku nepropašoval!
Vůbec, mám za to, že kombinace česněk x majoránka je poměrně charakteristická pro českou kuchyň. Má někdo výhrady? Moje anglická paní to miluje.

11, FilipV: Striktně theoreticky, „aby řeč nestála“: Jak často by vás zvali?

Já rád vařím pro pozvané hosty. Pozveme je jednou, pozvali jsme některé i po druhé. Nepozvou-li nás pak oplátkou, obrací se můj kulinární kompas k jiným magnetickým severům.
Severely!

Jednorožec: s tím pozváním jsme na tom stejně. A najdou se tací, kteří by jen využívali!

Zvát lidi k sobě na jídlo je moc pěkná věc.Mám to raději než chodit do restaurací!!! A když hostům chutná, je to vždy parádní masáž ega :).A taky mám pocit, že lidi by to měli dělat více, zvát nejen rodinu ale i kamarády…

13, 14: Souhlas.
Nedávno se nám stalo, že jeden pozvaný pár přišel s doslova prázdnýma rukama. Doufám, že se pak cítili po zásluze trapně, když druhý pozvaný pár přišel nejen s láhví vína, ale přinesl i květiny.

Ale je hezké, když se vše vyvede a noví lidé se „sčuchnou“ kolem stolu s dobrým lídlem a pitím.
Když se tak probírám nejhřejivějšími vzpomínkami, tak mají společného jmenovatele: malé skrovné prostory, s láskou a péčí připravená jídla, štědrost při nalévání eminentně pitelných vín, výborná konverzace.
A ty nejhorší zážitky? Na ty raději zapomenout. Jasně, že byly, ale přežili jsme je bez újmy na zdraví.

1: Abych se vrátil k původní otázce:
Ano, dělám kompletní menu, někdy ho i vytisknu. Vždy ho nějak (ústně) oznámím. Účel je, aby si hosté udělali představu, co je čeká. Třeba si pak přidají z hlavního chodu, když je nezajímá moučník a nebo naopak.

Nevařím nic, co jsem si před tím nezkusil. (Malé variace na již osvědčené téma jsou přípustné.)
Máme přítele, jinak moc dobrého člověka, který skoro vždy uvádí večeři u nich slovy: „Recept jsem zahlédl v časopise v čekárně zubaře a doufám, že jsem si ho dobře zapamatoval…“

Tak ne! Pravý opak: Ujistěte své přátele, vyzdvihněte klady jídla: bylo z místní farmy, z vlastní zahrady, přes noc marinováno, atp.
If you have it, flaunt it. Když to máš, dej to na odiv.

Prázdné ruce jsme také několikrát zažili, což nechápu. Ale to umim rychle odnaučit :- )))
Často si přátelé i řeknou co by rádi ochutnali nebo co by si opět dali. Rádi vyhovíme ;-)
Nejčastěji si říkají o šneky a plovoucí osrtovy.
Tak tím tu na pár dní končím, zavřu NTB a na měsíc frčím do gastronomického ráje ;-)
Aurevoir et bon appetit ;-)

Ano, obvykle pro přátele připravujeme kompletní menu, většinou více chodů, které mají nějake jednotné téma – například kuchyně určité oblasti, nějaké konkrétní suroviny apod. Menu je vždy vytištěno, aby hosté věděli, co je čeká. Kompletní menu je vždy předem několikrát odzkoušeno bez hostů, což se významně osvědčilo :o) K menu se snažíme harmonizovat nějaká pěkná a zajímavá vína. A hosté vždy přicházejí jako slušní lidé s květinami, vínem apod. :o)

Už vícekrát se mi potvrdilo, že etiketa není vůbec špatná věc. Mimo jiné člověku radí a nabádá, jak se má při takovýchto společenských setkáních chovat, když už mu nepřijde blbé, že přijde na večeři s prázdnýma rukama, podvědomě říkajíc: „tak jsem tady, můžete mně nakrmit a zabavit“ :-)

Večeře pro přátele vždycky připravujeme jako kompletní menu a je většinou laděné do kuchyně jedné země (Francie, Indie, Malaysie, Japonsko…). Většinu chodů máme předem vyzkoušenou a pokud možno konzultujeme s „přítelem na telefonu“, který z dané země pochází. Snažím se ozdobit i stůl, aby odpovídal zemi, do které „cestujeme“.

Menu netisknu, ale s ním seznámím hosty ústně, aby mohli rozložit své síly :o)

18:K menu se snažíme harmonizovat nějaká pěkná a zajímavá vína.
To je chválihodné. Naskýtá se zde ale malé conundrum: Otevřete víno, nebo vína, které/á hosté přinesli? Ano? Ne?

Mě osobně vždy zamrzí, když někam na večeři dorazíme s láhví obstojného vína (v náležité teplotě), hostitel jí přijme, hbitě někam založí a sevíruje své albánské beaujolais, či podobné patoky (lidově anglicky „gnat's piss“, moč tiplic).
Jak se zachováte vy (všichni přispěvatelé), ať už v roli hosta a nebo hostitele?

21: (chvályhodné :o) … pardon)

Po pravdě řečeno v drtivé většině případů čerstvě přinesená vína neotevíráme, přičemž důvodů je celá řada: vína připravená pro párování k menu byla celkem složitě vybrána, vysklepena, natemperována, zdekantována, vytištěna k menu. Přinesená vína potřebují na tohle všechno nějaký čas, mají za sebou dopravu a potřebují pár dnů na zklidnění – a jen zcela výjimečně se úplně hodí k danému menu.

Stejně tak v roli hosta počítám s tím, že donesené víno nebude okamžitě podáváno, často by mi to samotnému s ohledem na to víno bylo spíš líto.

Samozřejmě toto neplatí úplně vždy – pokud například na letní garden party opatrně (!) přivezete bedýnku pěkného rosé nebo svěžího mladého bílého, stačí hodinku temperovat a může se bez problémů podávat, pokud přivezete dvanáct let starý Pomerol, ukvapeným podáváním ho zabijete.

„Moč tiplic“ je strašidelný výraz, kdo by to do angličanů řekl :o) – ovšem nepřijde mi až tak obvyklé, aby hostitel, který si dá práci s přípravou „večeře pro přátele“, jídlo zároveň doprovázel nějakým významně špatným vínem – pevně věřím, že vztah k jídlu a k vínu je obvykle velmi podobný.

22: Žádné pardon, já jsem vždy moc rád, když mi někdo pomůže udržovat moji češtinu ve víceméně funkčním stavu. Díky!

Váš poslední odstavec: ne každý hostitel (a může být docela obstojným kuchařem) má váš informovaný vztah k vínu. Bohužel.

„Moč tiplic“ Angličané používají zejména, když se jim nápoj zdá slabý, vodový. Pro „významně špatné víno“ (taky hezký obrat!) by se hodila i podobně znějící „moč koček“ – cat's piss. Pro svíravě kyselé, nebo taninem hýřící víno pak „paint stripper“. Neznám český výraz: je to žíravá kapalina, kterou se odstraní staré nátěry barev na dveřích, atp.
Cheers!

21: Taky většinou neotevíráme láhev donesenou hosty. Víno na večeři už máme vybráno předem a náležitě natemperováno, takže neotevíráme láhev, se kterou přátelé hodinu klepali v kufru auta při úplně jiné teplotě, než k tomu vínu patří.

Ale zase pokud někdo přiveze obzvlášť podařený kousek, schováme ho a příště s tím samým hostem vypijeme.