Papírový časopis o jídle RSS

Ja si od minuleho roku pravidelne kupuju Chef Gurman. Za 29 korun je to podle me dobra investice. :) Zkusila jsem i jedno cislo casopisu F.O.O.D a Apetitu, ale prislo mi, ze je v nich mnohem vic reklam (nebo aspon byly vic rusive). Neprislo mi, ze by za tu dvacku o kterou jsou oproti Gurmanu drazsi prinaseli neco navic. :) Apetit mi prisel trosku neprehledny…nechapu proj daji na dvoustranu fotky dvou jidel a na dalsi dvoustranu recepty k nim…kdyz ctu naky recept tak chci videt fotku k nemu bez toho abych musela listovat…

Ale nechci znit jako zamestnanec chef gurmanu…i Apetit i F.O.O.D bych si rada kupovala pravidelne protoze me cteni receptu proste bavi, ale zase bych nemela tolik utracet. :) Chef Guman jsem zvolila hlavne proto ze je levnejsi a pritom mi neprijde o nic horsi. :)

Četl jsem je. Všechny.
Výlučně ve frontě u kasy v supermarketu, kde jsou vystaveny. Pak je ale nekoupím a vrátím zpět na štelář. Dělám to ostentativně, abych supervisorce v kšeftu dal zprávu: „Příště zaměstnejte víc kasírek, nebo budu nakupovat jinde!“
Ale vyzrávají na mě. Balí časopisy do umělohmotné blány.

2. Díky za tip. Chef Gurmán neznám, tak na něj mrknu. Jelikož se moc lidí neozvalo, tak asi většině stačí web ;-)

Manželka odebírá Apetit, tak do něj občas taky mrknu. Dobré jsou různé testy produktů, to se hodí. Reklamy je tam ale dost. Chápu, že vydělávat musí, ale občas je to už opravdu rušivé.

Apetit. Po přeměně mě sice přestal chvíli bavit, ale koukala jsem do posledního čísla a přijde mi, že se zase trochu vylepšili. Vadí mi ale, že hodně opakují recepty (tak jednou za rok prostě ten listový koláč najdete). Proč si ho kupuju, si nejsem tak docela jistá… Asi k němu dávají heroin:o))

FOODu jsem koupila jedno číslo, možná to byla náhoda, ale vadilo mi, jak málo je o vaření (má málo receptů). Chef Gurmán jsem měla v ruce tak pětkrát, tam mě zase štvalo, jak moc používají náhražky (na kupované tortilly s tuňákem z konzervy a chilli omáčkou s éčky nepotřebuju časopis o vaření – když je takovýhle stav nouze, buď udělám chleba se salámem, nebo si to najdu na netu).

Jednou jsem si koupila svázané vydání Apetitu, jinak se znám, že bych to nedokázala rozumně skladovat a vyhazovat by mi taky bylo líto. Web mi stačí, resp. vyhovuje víc (vyhledávání, záložky, možnost vytisknout jen co přesně potřebuji).

Mám již tři roky předplacený Apetit a jsem s ním moc spokojená. Je pravda, že se recepty postupně opakují, ale vždycky v novém čísle najdu dost nových a zajímavých. Zatím se mi nestalo, že by se dílo podle receptu z Apetitu nepodařilo!

Kupuju si pravidelně Apetit, se recepty jsem spokojená, zpravidla fungují. A oceňuju relativní množstí receptů použitekných pro vegetariána.Trošku mě irituje množství reklamy. Chef gurmán mi přijde děsně přeplácaný a FOOD se mi zdá příliš nablýskaný s málo recepty.

Koupil jsem si Apetit jako snad první papírový časopis o jídle v životě. Zatím jsem si přečetl články a prolítnul recepty. A těch mi tam přišlo až moc a hlavně příliš stručné – taková stručnost mi nevadí u kuchařek, kde je těch recptů hodně a mám je „na jednom místě“. V časopise bych chtěl hlavně články, které své téma rozeberou podrobněji – klidně to může být recept, ale s fotkami postupu, vysvětlením pokynů (tedy nejen co udělat, ale i proč)…

Kupují si je všechny, asi mám závislost na tiskovinach ve kterých jsou obrázky jídla :-)
Ale co se týče kvality, musím se přiznát že mi nevyhovuje žádný.
FOOD je trochu divný časopis bez konkretního záměru či stylu. Fotky jsou sice překrásné a nápadité, ale je tam přílíš reklamy která mi velmi vadí. Apetit se snaží být něčím lepším ale hodně sází na bohatší čtenáře nebo alespon žijící v Praze protože často prosazují drahé nebo málo dostupné ingridience. I ty instrukce u receptu jsou občas velmi příbližné. Jinak je to můj favorit. Chef Gurman není špatný ale občas mně zaráží neprofesionalita autoru nebo kuchařů. Uvítala bych časopis ve kterm by bylo víc zajímavého čtení. Co se týče receptu tak podle časopisů jsem vařila asi jen 3-krat…web je prostě lepší.

Já jsem na tom podobně, tak kupuju všechny jmenované (tedy pokud finanční situace dovolí), ale rozhodně u mě vítězí Apetit.

Apetit kupuju asi od třetího čísla a mám je všechny schované. Co s tím udělám po letech, netuším – teď jsem ve stadiu, kdy asi vyhodím několik ročníků Nejlepších receptů, co jsem kupovala v 90. letech. Gurmán jsem taky kupovala, ale nějak mi nesedne, tak jsem přestala, ty postupy mi tam připadají příliš komplikované, příliš drahé suroviny a hlavně moje oko nesneslo ty chyby v textu, které tam korektorovi občas utekly. Teď jsem začala i s FOODem, zatím se mi líbí. A ještě jsem kupovala tu předraženou La cuccina italiana, bylo to zajímavé čtení, ale nikdy jsem podle toho nic nevařila. Teď to myslím zlevnili, ale kupovat to už nebudu.
Apetit mi sedne, je to jeden z mála časopisů, podle kterých i někdy vařím nebo peču, například jsem zařadila do repertoáru velice jednoduchý skotský máslový koláč, skvělý k čaji.

Apetit jsem si kupovala hned jak začal, ale po roce jsme s ním skončila. Kvalita se zhoršila, množství reklam navýšilo, a recepty se pořád opakovaly pouze s mini-úpravami. Raději se svěřím tipům na recepty a weby „od místních“:)

Ale to je nepěkný marketing !!!
Přišel mi dnes aktuální Chef Gurmán – s priloženou kostkou masoxu (fuj!) – samozřejmě rozteklý a rozmačkaný kus chemické hnědky přilepený a rozpatlaný na poslední stránce.
To jsou nápady v redakci!

To mne také zklamalo, šel hned do koše, fujtajbl. Když už, tak tam mohl být Biomasox, ten bych možná i někomu dala ;-)

Já čtu Apetit, Chef Gurmán, F.O.O.D. a La cuccina italiana, vše skoro od začátku. Úroveň je střídavá, v některém období byl nejlepší Apetit, pak zase Chef Gurmán a tak podobně jak se zrovna měnili šéfredaktoři a vlastníci :-) V současné době mi připadá nejpoužitelnější Apetit, kromě receptů mám ráda informace o nových výrobcích na trhu (i když na hodnocení výrobků redakcí se moc nespoléhám). Podle časopisů i vařím, ale ne moc, spíš je kupuju abych byla v obraze a pro inspiraci a pokud najdu zajímavý recept nebo nový produkt dohledávám hned další doplňující informace na webu. Pokud se reklamy týká, zas až tak moc mi nevadí neb jednak tak získám informaci o tom co je nového a jednak je to nezbytnost protože reklama časopis živí. Pravda také je, že recepty se opakují, ale na druhou stranu časopis nemá jen „staré“ čtenáře, ale přibývají noví pro které jsou to nové recepty, takže mě to sice trochu vadí, ale pokud v časopisu vedle starých najdu i pár nových jsem spokojená. A teď hurá do obchodu pro ten nový Chef Gurmán s masoxem :-)))

V Apetitu když bylo hodnocení čehokoliv, tak snad všechno vždycky pochválili, ne?

Apetit odebíráme už několik sezón a hodláme ho odhlásit. Kromě toho, že recepty se tam opravdu opakují (tudíž většinu z nich už doma z Apetitu máme), tak jejich doporučení výrobků a dalších věcí se poslední dobou stalo absolutně nedůvěryhodné. Redakčně doporučí nějaký produkt a o dvě stránky dál je na ten samý produkt reklama. Jak těm jejich tipům pak má čtenář věřit? A jak má pak věřit i ostatním věcem, co píšou?

Ty recenze výrobků mi taky vadí. Nikdy není nic vyloženej shit, všechno v podstatě pochválí…

Já v podstatě odebírám jen National Geographic nebo Barlife – ten se tomu jídlu ale moc nevěnuje :)

Potatoe: já jen Architekta a Vesmír, tam taky o jídle moc nepíšou. ;-)

Z českých je použitelný Apetit, i když rozhodně není dokonalý. F.O.O.D. je úplně o ničem – občas rádobyumělecké fotografie kuchyní, bytů, nádobí apod., z větší části mi připadá jako psaný na zakázku firem; například jedno dvě čísla zpátky na obálce lákali na článek o vhodných vinných sklenkách, uvnitř v podstatě jen propagace Riedlu, jiná značka asi neexistuje…
Z cizích vřele doporučuji „Cuisine et vins de France“ – pokud vládnete jazykem, nemá chybu. http://www.cuisineetvinsdefrance.com/

Molie, tak ten si také kupuji, dá se sehnat i v Čechách. Ted jsem ve Francii koupila i pár čísel z roku 1967–1969, to je počteníčko ;-)
Existoval v té době u nás nějaký kulinářský časopis?
Z těch francouzských si také ráda kupuji třeba Regal, Saveurs, Cuisine comme un chef, …
U nás asi nejčastěji Gurmán, občas Food, občas Apetit.

Bali, a který z těch francouzských bys mi doporučila na předplatné? Bude mi končit předplatné Apetitu a už ho nebudu obnovovat, místo toho chci něco originálnějšího, kde nebude receptem měsíce hrk-hrk dort:-)

Lucko, počkej až si přijedeš pro zboží, ukážu ti všechny, však ti je můžu i půjčit, mam toho hromady. A vybereš si sama ;-)

1. Má v dnešní době internetu smysl a cenu kupovat papírové noviny a časopisy? Myslím, že snad ani ne. A není to jen kvůli ceně. Pokud člověk vládne trošku nějakému světovému jazyku, tak už vůbec ne. Kuchařky, recepty, návody, postupy… jsou ve formě textu i videa, hned po pornu, nejčastěji vyhledávaným „oborem“ a stejné je to s počtem webových stránek a blogů.
2. Reklama je nutným zlem. Slohová úloha: cena měsíčníku může být nákladově 400–600 tisíc Kč (dneska už možná víc). Jaká by musela být cena časopisu a kolik by se ho muselo prodat, aby byl vydavatel alespoň na nule? Spočítejte pro hodně prodávaný časopis (Reflex?) a pak pro časopis o jídle.
3. Opakující se recepty a články lze také chápat = pravidelná periodicita a z ní vyplývající nutnost něco napsat. A tím se dostáváme k bodu 1., že je zbytečné a nesmyslné kupovat tištěné, papírové časopisy.
4. Dalším mínusem pro papír je neaktuálnost. Co se na internetu dá zveřejnit okamžitě, je v tištěném periodiku za 2 týdny až 2 měsíce (záleží, jak se to povede).

Rozhodně bych raději přispěl ročně nějakým „výpalným“ panu C., Šárce, Julii apod., než kupoval noviny a časopisy. Zabírá to místo, práší se na to, a v nouzi největší to nelze ani na toaletě použít :D Samozřejmě by to nesmělo být 50 Kč / týden, jako to nyní idiotsky zavedl Reflex.

Víceméně stačí internet, viz 27.
Taky se dá zajít občas do knihovny, projít si poslední čísla všeho.
Magazín Alberta má nevyrovnanou úroveň, někdy málo nápadů, ale dovede i překvapit. Reklama vás prudit nemusí, když je zadáčo…

Apetit mě jako první časopis o jídle na našem trhu nadchl, ale přišlo mi, že časem šla kvalita dolů a zejména po grafických změnách před pár lety to už nebylo ono. Teď ho koupím jednou za čas, když ho v obchodě prolistuju a zaujmou mě tam nějaké recepty.
Ze starých čísel Apetitu i případných ostatních časopisů o jídle, které mě náhodou zaujmou, vystříhám recepty, o kterých si myslím, že by se mi někdy mohly hodit a založím je do šanonu a zbytek časopisu bez milosti vyhodím.
Jednoznačně ale dávám přednost papírové formě receptu – ať už z časopisů, kuchařek nebo internetu. Poslední jmenované si stejně tisknu, abych je mohla mít v kuchyni a nakonec zase skončí ve zmiňovaném šanonu (pokud se osvědčí).
A ještě jeden důvod pro koupi Apetitu mám – články o tom, co se kde děje, kde otevřeli jakou čokoládovnu ap.

Taky mám poslední dobou dojem, že úroveň Apetitu šla výrazně dolů. Zatím tam ještě nemají gramatické chyby a překlepy jako v Gurmánu, ale po obměně redakce to už nějak nemá ten šmrnc jako dřív. Navíc tam teď začala psát jakási dívčina, dle mého vařením zcela nezasažená, a píše tam dost bludy. Zřejmě v životě neslyšela o muškátovém květu (prý neví, co je koření pod názvem květ), pak tam psala o nějakých surovinách, které nejdou údajně u nás sehnat (už nevím, co to bylo, ale při čtení jsem se rozčilovala, že to není pravda). Ovšem kam se to hrabe na Gurmán – ten jsem po dlouhé době koupila kvůli slevence na veletrh vína a pokusila jsem se podle toho upéct jakýsi koláč – zcela neomylně tam měli uvedený úplně nesmyslný poměr surovin.