Při debatách „kváskařů“ dost často vidím, jak se někdo chlubí stářím kvásku… že ho vede jeho rodina už někdy od středověku a že si ho Žižka náramně pochvaloval a tak… Tak se chci zeptat, v čem by měl letitý kvásek (vedený třeba 5 a více let) navrch nad dostatečně vyzrálým kváskem mladším (třeba půlročním nebo ročním)? V čem přesně spočívá ta závislost kvality na letitosti? Proč je starý kvásek lepší než mladý (a opakuji, že mladým nemyslím čerstvě udělaný a ještě nestabilní kvásek)? A jak to pozná huba na hotovém chlebu (ten rozdíl mezi použitím mladého a starého kvásku)? Z toho, co jsem zatím četl, mi to vychází jako něco mezi homeopatií a placebem, ale třeba se mýlím a vy mě z toho vyvedete. 8^)