Strava pod 30 Kč na den RSS

↪ 150 kami: Ale u vícedětné rodiny (pokud to tedy nejsou dvouletá paterčata) se rozpočítává jak ten příjem, tak práce, kterou šikovné dětské ruce po trošce tréningu zvládnou samy.

2 Kami – Super analyza! Tiez som o tom dosť rozmýšľal, veľká časť surovín, ktoré, ako sa dá predpokladať, sú v Taliansku ľahko dostupné a relatívne lacné (olivy, olivový olej, mozarella, parmezán, ančovičky) sa k nám musia dovážať a to zvyšuje cenu. Pri tej Margarite mám pocit, že za tú cenu by sa dala vyrobiť základná pizza potretá paradajkovým pretlakom (teda žiadne paradajky). Nič proti, ale za prakticky rovnakú cenu spravím aj škvarkový knedlík alebo langoš.
Mäso pre 5 ludi za 35 CZK (1,20 €!) si neviem predstaviť. Možno tak na 35 osobu, aj to som si nie istý.

2 Apolena – Urimne povedane, tomu moc nerozumiem. Pri všetkých receptoch, čo sa to uvádzajú, sa počítala cena surovín, tak prečo zrazu práca? Ono tie náklady na suroviny nebudú o nič nižšie, keď s nimi bude pracovať 5 ľudí ako by boli pri jednom kuchárovi. Samozrejme, vlastným spracovaním sa dá dosť ušetriť, ale tu sa už dostávame na úplnu dreň, lacnejšie by to vyšlo len keby sa tá rodina vybrala na huby a lesné plody.

Mimochodom, príklad opačným smerom – teraz som si zo zvedavosti pozeral nejaký pákový krájač cibule (kupovať neplánujem, malé množstvo nasekám ručne, veľké spraví robot), a hromada (hlavne amerických) diskutérov sa vyjadrovala, že im je taký patent nanič, pretože cibulu kupujú už nakrájanú na kocky v miestnom supermarkete. Tak to už je vrchol lenivosti:-)

S tou prací a cenou času tu začali jiní. Já jen poukazuju na to, že když se řeší dilema, kde má vzít velice zaměstnaný člověk živící početnou rodinu čas na všechnu tu výrobu od prvosurovin, může zaměstnaný člověk tuhle výrobu delegovat.
Svůj první úplně samostatný bramborový guláš jsem uvařila v sedmi letech a prý byl celkem jedlý. Loupání brambor a hnětení těsta jsem jako pomocná technická síla dělala už ve školkovém věku.

Předkrájená cibule je něco, co se vyskytuje v jiném vesmíru než já.

Sledujem túto debatu aj stránku pozorne, ale nejak mám pocit, že sa počíta s tým, že každý má doma zdarma nejaký nevyčerpateľny zdroj energie. Pretože ono to upečenie chleba z múky (mletie=energia). vyrobenie kvásku (ohriatie mlieka=energia), vykysnutie cesta (=energia, ok dám to ku kúreniu), upečenie (=energia). Vôbec nechcem povedať, že sa to nevyplatí piecť doma, ale napr. takú fazuľu (aj keď je namočená) varím hodinu. Tak isto guláš z kližky za hodinu neuvarím, hovädziu polievku som nevarila odvtedy, odkedy sme sa sťahovali a ja som ešte nenašla papiňák.
Chcem tým povedať, že sa mi zdá, že lacné uživenie sa obnáša zvýšené množstvo energie nie len na varenie/pečenie, ale aj uskladnenie (mrazák, zaváranie) či spracovanie potravín na uskladnenie (redukcia vývaru, koncentrovanie kečupu a pod.). A energia tiež niečo stojí.
Počítal to niekto niekedy? Možno sa mýlim a úsporou nenakupovania hotových vecí pokryjem aj zvýšenú spotrebu energie a ešte ušetrím…či?

↪ 155 Adri: Ano, počítala a měřila jsem to. Možná už jsem to tu někdy zmiňovala. Samozřejmě si to musí člověk zjistit pro své spotřebiče, liší se to celkem dost.

Vím, že upečení chleba v mé troubě vyjde včetně předehřátí (žádnou energii na kynutí nespotřebovávám, chléb by měl kynout pomalu a rozhodně ne přihřívaně, to by neumožnilo dostatečné uvolnění lepku a i částečné štěpení škrobu – proto jsou tak divné „chleby“ z domácích pekáren, pokud má být výsledkem chléb česko-polského typu, protože ty byly vyvinuty na bílé pečivo – italský chléb – který kyne rychle a cílem je nadýchaná buchtovitá struktura) na cca 3 Kč. Ale mám dobrou troubu, velmi dobře těsnící, s minimálními tepelnými ztrátami. Stará trouba na chalupě je jinačí žrout, ta sežere na chleba 4 – 5 Kč.

Papiňák znamená ohromnou úsporu, zkracuje dobu tepelné úpravy zhruba na třetinu.
U sporáku pak záleží hodně na typu plotýnky, na dnu hrnce, na korespondujícím průměru dna a plotýnky (tím spousta lidí vyrábí obrovské ztráty – menší kastrol na velké plotýnce), používání pokliček… takže tam to nedokážu tak přesně číselně říci. Ale na mé sklokeramice (ne indukční) v kvalitních hrncích Creuset s velmi hladkým dnem a hliníkovým jádrem vytaženým i do stěn, s pokličkou – vyjde hodinové vaření polívky na něco kolem 2 Kč (ale to je extrémně orientační, na sporáku to má fakt mnohem víc proměnných). Zajímavé je, že jsme porovnali s hrncem noname, nerez, s hliníkovým jádrem ve dně, s dnem, kde zespoda byly takové soustředné vroubky. A rozdíl je o 1/3 – 1/2 spotřeby, což je docela dost. Hodně asi dělaly ty vroubky, když nepřilne dno na sklokeramiku, tak jsou tepelné ztráty veliké.
Ale třeba u plynu je tohle zas úplně jiné, že, tam vroubkatá dna nevadí apod.
Není zas tak těžké si to naměřit, stačí koukat na hodiny, akorát je potřeba vypnout na to ostatní spotřebiče. Nebo jde taky půjčit měřák od PRE, brácha si tím měřil spotřeby. A pro hrubou orientaci ani nemusíte vypínat, stačí to odečíst, i když tam samozřejmě nepřesnost vzniká, třeba lednička spíná nepravidelně.

Zavařování – tam viz. výše – účinnost sporáku, prohřátí celkem velkého objemu vody. To spočtené nemám, ale – ať nežeru;) – i kdybych řekla, že je to trojnásobná spotřeba proti vaření polívky (což si myslím, že není) – tak to máte spotřebu 3Kč na 6 sklenic (mám hrnec na 6 sklenic, zavařuju 30 min). To opravdu člověka nepoloží.

Mrazák – tak to už je jiná. Mrazení je velmi drahý způsob uchovávání, má smysl jen pro věci, které jsou hodnotné samy o sobě a mají nějakou speciální přidanou hodnotu v té době, na kterou byly zmrazeny. Proto má smysl mrazit levně koupené kvalitní maso z porážky, borůvky, bylinky… věci, které by se v době, na kterou jsou určeny, jinak hodně prodražily. Mrazení mrkve je hloupost (z hlediska peněz – možná někno lne ke své mrkvi tak, že ji nechce urazit zanořením do písku ve sklepě a zjeví jí svůj citový vztah drahým zmrazením;) ).

Vyčíslení je závislé na typu mrazáku, ale hlavně na tom, zda není namražený. Ale i tak, mrazák tříšuplíkáč nám sežere kolem 1500 – 2000 kč ročně. Ale to se šíleně liší, tak to byste si musela vykoumat na tom svém.

↪ 153 Vlado:
↪ 154 Apolena:
To ano, když děti odrostou z fáze čas a práci žeroucí, tak se mohou posunout do fáze čas a práci poskytující :) Ale jak to spočítat, to nemám šajn.

↪ 156 kami: súhlasím, sama u seba to sledujem, ale chcela som len upozorniť na fakt, že človek, ktorý ma 30Kč/deň, asi nemá dokonale tesniacu rúru, asi nemá hrnce Creuset a má pravdepodobne 10-ročný mrazák, ktorý žerie prúd jako hrom a tým pádom má aj veľkú spotrebu energie.

Takže je otázka, či sa mu oplatí všetko vyrábať zo základných surovín, pretože prácu má síce zadarmo, ale ak má 3× denne na dlhšiu dobu pustiť dvojplaničku alebo iný elektrospotrebič, nedá sa potom povedať, že cena jedla=cena surovín.

Len som chcela upozorniť na tento, podľa mňa dôležitý detail, ktorý tu bol opomíjený. :)

Ten plyn by som skutočne neriešil, pokiaľ na ňom len varíte, tak sú to v podstate zanedbateľné položky. Aspoň u nás je plyn ešte stále celkom lacný. Na hodnotu jedla som to ale nikdy neprepočítaval, našťastie nebolo treba.

Mrazák a chladnička, to je pravda, sú skutočne žrúty peňazí.

↪ 158 Adri: To ano, to máte pravdu, energie je třeba zohlednit. Ale i když vezmete mizernou variantu (viz. naše strašlivá chatotrouba, to je fakt krám, je stará víc než 15 let a ani tehdá to nebyl zrovna výkřik techniky, holt na chatu…), tak stejně je finanční úspora obrovská. Energie navýší cenu doma dělaného jídla řekněme o 5%. A pokud se vrátíme k tomu, že za nás to jídlo udělá někdo jiný – buď úplně celé (restaurace), nebo napůl (polotovary), nebo na čtvrt – míň zpracované polotovary… atd. , tak se to s energiemi začne přibližovat opravdu až u těch ani ne čtvrt-polotovarů. Ono totiž tady jdou křivky proti sobě – čím míň je to kupované jídlo dodělané, tím víc Vám to doma sežere i té energie.

Třeba tu před chvílí padala pizza (nebudu počítat koření, to bych se z toho vztekla, a mozzarelly tam dám 100 g, jelikož 200 g jí na pizzu nedávají ani v obyč pizzerkách, ani na takové ty mražené):

– Pizza Margarita v pizzerii (nějaké takové té sídlištní) řekněme 140 Kč. = 140

• Pizza mražená k upečení 20 min za 60 Kč + 2 Kč za troubu. = 62
  
• Pizza těsto na pečpapíře stojí kolem 30 Kč, k tomu rajčata 30 Kč, mozzarella 15 Kč + sporák na udělání omáčky z rajčat (pár halířů, to je hned) + trouba 2 Kč. (tady nám to zdánlivě leze nad více zpracovaný polotovar výše, ale mražená hotová pizza je obvykle šizená protlakem – když dáme protlak, jsme o 23 Kč níže) = 77 / 54 (s protlakem)
  
• Těsto udělané ze surovin cca 7 Kč + rajčata 30 Kč (sporák pár halířů) + mozzarella 15 Kč + trouba 2 Kč. Pokud by na těsto byl použit robot, tak ještě 1 kč navíc. = 54/31 (s protlakem)

Samozřejmě čísla nejsou uplně přesná, ale takto nějak by se měla pohybovat. Takže zcela doma dělaná pizza stejné kvality jako ve většině pizzerií a v mražené krabici (tj. s protlakem) vyjde zhruba na třetinu/polovinu ceny. A vyplatí se dokonce i tehdy, když se neošidí protlakem a dají se na ni rajčata.

↪ 160 kami: Súhlasím. Ja aj keď zarábam, som z malého mesta, vonku jem minimálne a preto som v skupine „čtvrt-tovary“ (t.j. občas zaujímavá mrazená zelenina, párky, ochutené jogurty a tak) a menej. a preto mám pocit, že ten posun k „urob si doma všetko sám“ už nie je taký veľký, čo sa týka finančnej úspory (ak započítam tú energiu).
A ľudia, ktorí sa dostali do skupiny „30Kč/den“ tam isto nespadli zo skupiny „obed/večera denne v restauraci“, takže je otázka, či si napr. kúpim v akcii 1kg slivkových knedlíku za 1,29€ alebo ich budem šúlať doma, ak nemám domáce švestky (0,5kg muky 0,30€ + 250g tvaroh 0,49 + vajce 0,17 + kvasnice 0,07 … všetko ceny v akcii + ?€ švestky/povidla/se­zónne ovocie).
Nechcem sa tu teraz hádať, ktoré jedlo sa vyplatí a ktoré nie, ide mi skôr o to, že pri tomto spôsobe šetrenia (všetko si robím sám) zákonite vzrastie spotreba energie na varenie – a na to sa tu vôbec neupozorňuje :) … stále sa bavím o relatívnosti úspory zo stupňa „zarábam málo, nakupujem v akcii, ale dá sa vyžiť“ na úroveň „30Kč/den“ … nie zoskok z úrovne „denne humrový chlebíček k snídani“ :)

↪ 161 Adri: Nechci být zlomyslný, ale myslím, že jste se právě chytil(a) do vlastní pasti spočívající v ceně energií: hotová jídla koupená v akci je nutno skladovat. Pokud zrovna venku není nula či méně, aby to šlo za oknem na severní straně domu, tak to znamená ledničku či dokonce mrazák. Minimálně na menším městě rozhodně nesložíte jídelníček jen z výrobků v opravdu výhodné akci, ledaže byste akceptoval(a) stejné jídlo několik dnů po sobě. Takže buď se uchýlíte k výrobě ze surovin, nebo nakoupené skladujete a zvyšujete náklady na energie.

Druhá technická poznámka je, že mi přijde, že z toho, co jste rozepsal(a) dostanete (při zachování přiměřeného množství ovoce, jehož váhu nepíšete) rozhodně víc než 1 kg knedlíků, protože těsto pojme vodu. Nemám zkušenost s knedlíky, ale třeba z mé dnešní produkce 1700 g chleba mělo na vstupu jen nějakých 1000–1200 g suchých surovin (mouka, sůl, kmín, navíc na doplnění otruby a pohanka; přesnou váhu mouky nevím, protože část šla ve formě kvásku, ale kvásku bylo cca 500 g, takže víc než řekněme 350 g mouky v něm být nemohlo).

Ale to je opravdu jen technikálie. Jistě se může naskytnout akce, kde bude hotové jídlo či polotovar tak výhodné, že se to při soustředění na minimalizaci ceny vyplatí (odhlížíme od přísad na prodloužení trvanlivosti a podobně). Ale je to spíš náhoda.

Pokud kupujete opravdu jen polotovary (a ne hotová jídla), úspora na energii není buď žádná (třeba ty směsi na pečení buchet, které mne tak šokovaly), nebo jen malá (sekanou polotovar nemusím umlít, ale musím ji upéct). Abyste generoval(a) úsporu na energiích, musel(a) byste kupovat hotová jídla – a ta většinou bývají o dost dražší, než suroviny. Ale ta energie na vaření je zkrátka opravdu levná, takže stejně mnoho neuspoříte.

Navíc, mám-li být hodně cynický: jídelníčky v tomto vlákně jsou vesměs vymýšlené jako krátkodobá řešení na překlenutí trápit měsíců, než se najde práce (a podobně). To znamená, že Vás zvýšená spotřeba energie nemusí až tak trápit, protože ta se projeví až v ročním vyúčtování.

↪ 162 Bivoj: čo sa týka mrazených knedlíkov, mala som samozrejme namysli ich okamžitú spotrebu :)
Ja som sa nechcela hádať, lebo som to nikdy úplne exaktne nemerala, len som to dala do placu ako vec, o ktorej som si myslela, že je finančne nezanedbateľna :).
Dnes si z práce požičiam merač spotreby, lebo ma fakt zaujíma, koľko aká elektro-aktivita stojí.

↪ 163 Adri: Tak to jsem zvědav, co naměříte :-)
Mimochodem, plyn se udává na vaření coby levnější než elektřina.

Ale trochu se už dostáváme do otázky úsporného životního stylu obecně: taková televize s videem ve standby režimu užere za rok elektřinu za skoro 1000 Kč. Pouhá skutečnost, že televize nebude stand-by, ale bude se zapínat a vypínat „natvrdo“ vypínačem a ne jen uspávat dálkovým ovládáním, přinese dost možná víc, než úspory na vaření. A stojí to jen několik metrů procházku k přístroji :-)

tak tohle je mi blízké. navíc s mojí dlouhou vegetariánskou minulostí a velkým podílem bezmasé stravy dnes to v podstatě zvládám. do dětské stravy bych nefušoval, ale ohledně dospělácké se to podle mého přehání s potřebou bílkovin. v zásadě dají tělu nejvíc zabrat a jejich metabolismus vytváří (většinou) nejvíce metabolických zplodin. moje strava je založená na sacharidech, s rozumným podílem čerstvého ovoce a zeleniny (zejména sezóna), dostatek kvalitních tuků – semínka, oříšky, oleje, ale i máslo (v zimě i sádlo), bílkoviny kromě zmíněných semínek a oříšků ještě luštěniny, mléčné výrobky (mléko, tvaroh, někdy eidam, gouda, akawi), vejce. občas ryba nebo maso. vše pokud možno co nejméně zpracované, čímž se eliminuje cena, ale i různé „vychytávky“ výrobců v rámci cost cutting. snažím se vařit, nejím chleba tak často a z toho 90% ze samovýroby. obvykle jím 2× denně a přitom se docela intenzivně hýbu. nejvíc peněz utratím asi za čaj, jsem čajomil :) (ale i tam jsem to podstatně zkrouhnul)…

↪ 160 kami:
Hezky napsáno.
Je samozřejmé, že čím více suroviny prochází od člověka ke člověku, každý si na tom narazí marži + daň a dostaneme se na 140,– místo cca 50,– kdyžbychom věnovali chvíli doma vaření.

Jinak bych tu asi neřešil celkovou spotřebu. Dost to odbíhá od tématu.

Ale co bych rád napsal je to, že i když člověk vydělává hodně, může rád vařit jídlo za 30,–/den, které je zdravější než kupované a celkově i levnější.

Osobně vařím moc rád, mám ze sebe dobrý pocit a co si uvařím, to mi chutná více jak kupované.

Co se týká méh ooblíbeného jídla do 30,– tak jsou to těstoviny se špenátem. Vařím pro 2 lidi.

půlka sáčku těstovin cca 10,–
špenát buď mražený nebo kupovaný cca 10–15,–
50–100ml smetany 10,–
stroužek česneku (když je kupovaný z trhu tak cca 3,–?)
posypat sýrem (10,–)

Příprava 25 minut

Sečteno cca 50,– Pro dva. Je toho většinou dost, takže to vyjde na 1–2 jídla pro 2 osoby.
Nutriční hodnoty vám ale nepovím.

Narazila jsem na tohle forum kdyz jsem hledala moznosti jak usetrit pri vareni. Mame s pritelem pocit, ze vetsina penez nam mizi pod rukama. Zaplati se najem a ucet za telefon a pak si clovek rekne ze za jidlo se neutrati tak moc a bude se setrit, ale na konci mesice je stejne vyplata skoro pryc..

Nejdriv jsem chtela zjistit, kolik vlastne utracime – schovavat ucty atd. ale nemam na to nervy :) kazdopadne naposledy kdyz jsme to opravu pocitali, bylo to pro dva kolem 6000 mesicne.
Coz po precteni teto debaty mi najednou prislo neuveritelne moc.
A rozhodla jsem se zkusit varit s mnohem nizsim rozpoctem, hlavne proto ze ted jsem doma a na vareni ze zakladnich surovin mam cas.

Zkousim to s cca 70–80kc na den pro nas dva.
Zacala jsem v pondeli, tak uvidime.
Zatim jsem se inspirovala u Kami a jejiho low cost jidelnicku s drobnymi upravami.
Mam pocit, ze to pujde. Nezacinali jsme samozrejme s prazdnou lednici, takze bude chvili trvat, nez se to zabehne a pak se ukaze co a jak :)) hlavne se za mesic prestehujem a budu mit kuchyn jen a jen pro sebe, tak to bude zase o neco jednodussi.

Mozna bych mohla zalozit nejaky blog a prubezne tam psat co varim a na kolik me to vychazi. Zatim aspon zvladam si po kazdym nakupu naklikat do pocitace co jsem koupila a za kolik, takze prehled o utrate opravdu mam.

Tak mi drzte palce a veskere dalsi levne a dobre recepty jsou vitany :))

tak jsem se do toho hned pustila :) budu rada, pokud mi odkliknete anketu na http://kvichero.blog.cz/ ohledne vasi aktualni utraty za jidlo. Pomuze mi to udelat si predstavu o tom, v jakych castkach se v ceskych rodinach pohybujeme. dekuji

↪ 168 kvichero: držím Vám palce, já jsem zatím u zakládání účtů. Včera byl konec měsíce, tak dnes vezmu kalkulačku a uvidíme jak jsme na tom.

↪ 169 micka: Dekuji :) Budu se snazit, doufam, ze se v tom neztratim, a doufam, ze to treba bude mit pozitivni dopad na nase finance. Dejte vedet, jak Vam dopadly vypocty :)

↪ 168 kvichero: To je super počin! Konečně se někdo našel, pořád jsem doufala, že se do podobného projektu někdo pustí :)
Kdysi jsem o tom uvažovala za sebe, ale vzhledem ke složitým dietním omezením syna vařím dosti nákladně.
Moc Vám držím palce.

Blog jsem si prohlédla – nějak se mi trochu pletou články věnované nákupům s těmi věnovanými vaření. Nešlo by třeba nějak graficky propojit ten konkrétní nákup s konkrétním jídlem ?Vím, práce navíc, ale měla jsem problém se v tom zorientovat. Třeba, nevím, v tom nákupním lístku udělat zeleně hlavní položky do koprovky a oražově hlavní položky muži na svačinu a modře bramborové noky… a pak u těch receptů udělat nějakou barevně odpovídající grafiku – modrý nadpis u noků, nebo u normálního nadpisu modrý puntík.. já nevím, něco, co by to zpřehlednilo. Třeba přijdete na nějaké elegantnější řešení, tohle mě te´d tak napadlo.

↪ 171 kami: Presne jak rikate :) je to malicko neprehledne. je to dane tim, jak ta stranka funguje, ze se veskere clanky radi za sebe jeden za druhym pokud nejsou zarazeny do nejake kategorie. – jako treba recepty, vsechny budou v rubrice recepty, pozdeji rozdelene do nejakych kategorii atd.
Mohla bych udelat jeste rubriku Nakupni listky a rubriku Vareni a clanky rozdelit do nich
Problem ale je, ze mam pocit, ze by to dopadlo jeste hur. Takhle kdyz je jeden den nakup, tak maximalne tri clanky nad tim je recept z tech danych surovin.

kdybych to odlisovala barevne, tak by mi asi dosly barvicky :) protoze tim ze to neni jeden den nakup a druhy den z toho vsecho recept, tak se to ruzne prolina i cely tyden.

Ale premyslim o tom :) a dalsi napady uvitam :)

↪ 171 kami: zkousim to s odkazy postupne. kdyz budete mit chvilku, tak obcas mrknete, jestli se to stava trosku prehlednejsim :)

↪ 172 kvichero: Tak nemusejí to být přímo barvy :) To byl jen nápad. Ale prostě nějaké něco, které vizuálně propojí nákup s příslušným receptem (to hlavní v nákupu, samozřejmě – jasně, že nebudete propojovat sůl a pepř, žejo).

↪ 174 kami: tak jsem se pokusila. neni to jeste uplne idealni, ale rekla bych, ze uz to vypada o trosku lepe :) budu se snazit i nadale :)

kami:
Je možno Vás nějak kontaktovat???Kvůli jídelníčku.Děkuji

↪ 176 chomovi: můžete mi napsat na celorocni.kucharka@gmail.com

Na BBC dneska vyšlo pár receptů na vyžití pod £1 na den, což je cca 30 Kč, navíc ale v UK je trochu dráž. Současně tu totiž probíhá akce, kdy se 5000 Britů bude snažit vyžít s £5 příštích pět dní.

http://www.bbc.co.uk/…ess-22263706

A tady jsou recepty té slečny z článku, která musela vyžít s £10 na týden.

http://agirlcalledjack.com/…get-recipes/

Nepočítala jsem to, ale nejlevnější jídla, která mne napadají, jsou: k snídani jáhlová či pohanková kaše, posypaná skořicí (nadstavba: kousek másla, jablka, hrušky, banánu), k obědu mix rýže či rýžových těstovin + pórek či naťová cibulka + jakákoliv sezónní (a tedy levná) zelenina (mrkev, pastinák, čínské zelí na nudličky, hrášek) + troška masa (inspirace v Thajsku, kde jsou rýže a nudle dominantní a masa jen kousek), ochuceno kořením, sojovkou, rybí omáčkou apod., k večeři plátek chleba namazaný máslem (kdo chce šetřit a dokáže jíst umělé hmoty, tak klidně margarín – ten já ale nepoužívám) a pokladený kolečky rajčat. Nebo chleba namazaný hořčicí, ten má kupodivu ráda spousta lidí. Nebo chléb se smaženkou z jednoho vejce. Nebo doma připravená pomazánka. Naše oblíbené jídlo jsou topinky s česnekem a hermelínem (hermelín toto jídlo značně prodražuje). Ono je to všechno o surovinách – můžu si dát k obědu špagety originál Itálie s nivou Gold nebo Exklusiv či zahraniční a čerstvou bazalkou, nebo si můžu dát k obědu nekvalitní české rozvařovací špagety s nejlevnější nivou a bazalku vynechat, protože ji člověk na zahradě nemá a čerstvá je dražší… Čím víc si člověk doma sám udělá, tím více ušetří. Čím více koupí již předpřipravených a nekvalitních polotovarů, tím hůře. Myslím si, že pokud člověk chce ušetřit a přitom nechce rezignovat na kvalitu, nemusí nutně nakupovat to nejlevnější (potraviny mohou obsahovat posypovou sůl, jedy na myši apod., hovězí nastavené koninou atd.), ale je třeba naučit se vařit z levnějších surovin (to, co vařily naše babičky – kroupy, pohanka, luštěniny, brambory, sezónní ovoce a zelenina apod., méně masa, ryby jsou bohužel dost drahé, takže cenu jídla zvyšují). Já preferuji kvalitu před kvantitou. Manžel sice má rád více jídla, doma 3 kopečky rýže a 20dkg plátek masa, ale v Thajsku mu k hl. jídlu dali jeden větší kopec rýže s pár kousky masa a zeleninou a taky nestrádal ani si nestěžoval, že by měl nějaký hlad… Když se nad tím zamyslím, možná jsme trošku víc „rozežraní“ a stačilo by nám o něco méně jídla… Problém ale je, že když doma vařím z kvalitních surovin, tak pak mi dítě chodí ze školní jídelny hladové – brambory hnusné bílé, rýže hnusná rozvařená, těstoviny rozvařené, maso hnusné…

Já tedy peníze u potravin díkybohu řešit nemusím, kupuji kvalitní potraviny, i když nás stojí podstatnou část našich příjmů. Chtěla jsem tady ilustrovat jeden příklad: sama si třeba poslední dobou nakládám podle mne úžasnou delikatesu, kachní prsa. V Makru stojí sušená kachní prsa 90g cca 138,–Kč, člověk je zbodne ke svačince. Tak jsem začala kupovat syrová kachní prsa cca 450g za cenu cca 150,–Kč + k tomu potřebuji mořskou sůl 1kg za cca do 15,–Kč, celkové náklady jsou tedy 165,–Kč a po vysušení mám něco přes 300g kachních sušených prsou, za které bych v Makru dala 460,–Kč. Snažila jsem se teď vygůglit ceny na internetu a nestihla jsem valit oči: e-shopy nabízejí 75g sušených kachních prsou již od 34,–Kč! – jedná se ale o žrádlo pro psy (značka Huhu, sušená kachní prsa, 100% přírodní masová pochoutka pro psy, upozornění: není určeno pro konzumaci člověkem ). Tak si kladu otázku – ta prsa jsou ze stejné kachny, tak proč sušená prsa pro psy stojí několikrát méně než ta pro lidi? Výchozí surovina je přece stejná… Možná pro to, že za 120,–Kč by to pro psa mnoho lidí nekoupilo? Nebo se to pro pejsky vyrábí z nějakých mršin? Nejlevnější sušená kachní prsa pro lidi nabízejí e-delikatesy 50g za 109,–Kč a 250g za 399,–Kč, tj. cena 1.600,–Kč až 2.000,–Kč za kilo. Já doma kilo udělám za 550,–Kč…

Bylo tady napsáno více názorů o problému najít nutričně hodnotné potraviny za levný peníz. Můj tip je klíčení – suroviny bývají levné a jakékoli klíčky jsou výživné a plné vitamínů. Třeba mungo fazole. Dá se z nich i vařit, ale nejlepší je je tepelně neupravovat – aby se neznehodnotily právě jejich výživové hodnoty.