Ke guláši z hovězí holeně (beef shin) z blízké spřátelené farmy (už si hezkých pár měsíců s majiteli „tykáme“, tj používáme křestní jména; jinak Angličani si, přísně vzato, všichni furt vykají, či yukají, you), jsem se rozhodl učinit německé spaetle.
Odpočinuté těsto bylo tužší, než jsem čekal. Zkoušel jsem protlačení cedníkem, ale nakonec jsem zvolil mačkadlo na brambory s vložkou s většími otvory. Těsto se i po vytlačení sdružovalo a bylo nutno ho ve vroucí vodě napomenout vařečkou, že má špagátově špatlovat. Schnell, schnell!
Abych nenapínal: dalo se to jíst. Lví podíl na tom měl ale guláš. Příště k tomu daleko lépe český knedlík, nebo rýži! Paní J myla nádobí a s anglosaským sarkasmem vedla komentář o praktické nezničitelnosti zbytků mého (mého?? německého!) těsta. Já nitz, já šésky muzikant.