Velmi jednoduchá otázka. Máte k dispozici všechnu zemědělskou půdu v USA a chcete zjistit, který typ diety na ní nejlépe uživíte. Kdo z toho vyjde nejlépe? Vegani, vegetariáni nebo všežravci?
Moc zajímavá studie (plný přístup zdarma) srovnávala 10 různých typů diet podle toho jaký typ půdy a v jakém množství potřebují. Od té současné americké, přes diety s různě odstupňovaným podílem živočišné stravy, až k těm úplně vegetariánským (ovolakto, lakto) a k dietě veganské.
Logicky a zjednodušeně jsou na půdu nejméně náročné diety vegetariánské a veganské. Rostlinnou stravu totiž jen vypěstujete a můžete ji rovnou sníst. Energie jde ze slunce skrz fotosyntézu do rostlin a z rostlin do vás. Abyste ale produkovali stravu živočišnou, musíte to přírodou prohnat nadvakrát. Ze slunce fotosyntézou do rostlin, z rostlin jako krmi do zvířat a teprve pak můžete baštit hmotu zvířat.
Není to samozřejmě moc efektivní a když běžnou plně masožravou dietu srovnáte například s tou veganskou, tak to udělá obrovský rozdíl. Přepočteno na využití půdy na hektar za rok vegan vystačí jen s 0,13 hektaru, kdežto průměrný masožravec potřebuje 1,08 hektaru na rok – a to je více než osmkrát tolik.
Problém s touhle kalkulací je ovšem v tom, že nezahrnuje reálné rozložení půdy a hlavně její využití. V USA například zabírají většinu půdy pastviny, na kterých vám (zjednodušeně) poroste jenom tráva a jejich konverze na jiné plodiny by byla buď nemožná nebo velmi drahá.
Abyste z pastvin dostali nějakou potravu, můžete na nich chovat například skot. Ovolaktovegetariáni a laktovegetariáni tuhle půdu využijí alespoň částečně (budou moct čerpat mléčné výrobky), zbude jim ale spousta plonkovního masa. Vegani si pak na takovém typu půdy neškrtnou vůbec a museli by na ní nechat pučet divočinu nebo ji přeměnit na jiný typ využití.
Pokud potom propočítáte jak by s reálnou půdou (v USA) různé diety vystačily, vyjde z toho dost zajímavé srovnání.
Nejvíce lidí by uživila laktovegetariánská dieta s ovolaktovegetariánskou stravou hned v závěsu. Pak ale překvapivě vychází ještě všežravá dieta s 20% podílem živočišné stravy a za ní i ta 40%. Teprve na pátém místě je dieta veganská.
Schopnost diety rozumně využít potenciál pastvin tady rozhoduje. A i když je čistě rostlinná strava teoreticky nejefektivnější, tak v reálném rozložení podle typů půd narazí na limit. Luštěniny, oříšky a olejniny zkrátka na pastvě nerostou.
Jde tady dost dobře vidět, jak jsou podobné počty a jejich interpretace složité. Přitom šlo čistě jen o teoretickou schopnost půdy uživit na dané ploše při určitém způsobu stravy. Pokud by se měly započítat i další faktory – například vliv konkrétní diety na spotřebované zdroje (voda, dusík, energie) a životní prostředí (emise CO2), byl by to ještě větší záhul.
Výsledky, myslím, ale i tak stojí za to. Jde moc pěkně vidět o kolik je rostlinná strava efektivnější pokud jde o hlavní zdroj (půdu) a taky to jak s tím výběr naší diety může obrovsky zahýbat. Příklon k dietě s převahou rostlinné stravy může ušetřit spoustu půdy.
Zároveň je ale jasné i to, že se o vlivech jednotlivých diet nedají sázet kategorické úsudky. Čím víc reálných faktorů započítáte, tím je spektrum od ideálu k realitě plynulejší. Vegani, vegetariáni nebo všežravci – každý typ diety má prostě svoje výhody i nevýhody.