Ještě letos by se měla na oběžnou dráhu kolem Země vypravit experimentální družice, jejíž hlavní cíl zní jako naprosté sci-fi. Evropský tým výzkumníků totiž na orbitu posílá skleník a bude v něm pěstovat rajčata zalévaná lidskou močí.
Zní to naprosto neuvěřitelně a musel jsem si dvakrát ověřit, jestli se nejedná o nějaké sci-fi, ale vážně ne. Německým tým, který za experimentem Eu:CROPIS stojí, to myslí naprosto vážně. A jakmile v Brémách dokončí veškeré přípravné práce, tak skleník poletí v jednom z Falconů Elona Muska.
Vzpomínáte si ještě na Matta Damona, našeho oblíbeného bramboráře z Marsu? Skleník na oběžné dráze bude mít vlastně dost podobný úkol jako filmový kosmonaut. Akorát se budou pěstovat rajčata a kromě Marsu se bude na oběžné dráze simulovat i růst v gravitaci Měsíce.
A aby to nebylo příliš jednoduché, tak se jako výchozí substrát pro rajčata použije i syntetická lidská moč. Součástí kosmického skleníku je totiž úžasně chytrý biofiltr osázený mikroorganismy, které z moči dokážou vydolovat použitelný dusík.
Kromě nich se ve skleníku zabydlí i kolonie řas krásnooček. Ty se zase postarají o tvorbu kyslíku a správnou rovnováhu vzdušných plynů.
Rajčata porostou ze semínek a pod LED osvětlením ve dvou oddělených sklenících (foto k vidění zde). První půlrok pojede první skleník v gravitaci Měsíce, v druhé půlce se pak aktivuje druhý a družice bude simulovat gravitaci Marsu.
Říkáte si, k čemu je to vlastně dobré? Eu:CROPIS otestuje koncept skleníku, s pomocí kterého by mělo být možné pěstovat čerstvé plodiny při misích na Měsíci a na Marsu. V umělém osvětlení, při snížené gravitaci i pod vlivem zvýšeného kosmického záření. Vše navíc s využitím cenného odpadního materiálu – moči kosmonautů.
Pokud bylo tohle na vás málo, tak se podržte. Kromě kosmo skleníku totiž v družici poletí i experiment americké NASA – Powercell a jeho cíle jsou ještě ambicióznější.
Nebudou se v něm pěstovat rostliny, ale tentokrát různé druhy bakterií a sinic. Sinice poslouží jako základní produkční organismy, které přemění energii ze slunečního záření, vodu a oxid uhličitý na živiny (v tomto případě sacharózu).
Na těch si dál pochutnají specializované bakterie, které produkují přesně to, k čemu jsou naprogramovány. Můžou to být další živiny, speciální proteiny nebo třeba i léčiva (zkrátka vše, co už současná syntetická biologie zvládá na Zemi).
Finta fň je právě v tom, že se tyhle mikroorganismy dají snadno naprogramovat, takže můžete syntetizovat co je zrovna potřeba. Powercell navíc obsahuje i mechanismus, kterým se mohou bakterie geneticky transformovat přímo ve vesmíru.
Čistě teoreticky tak s sebou na cesty do vesmíru potřebujete tahat jen pár základních mikroorganismů a uložený genetický kód. Sluneční záření, vodu, uhlík a třeba i dusík už s trochou štěstí vydyndáte i na Marsu. Organismy si dle potřeby namnožíte a dál už jen vesele produkujete a sklízíte.
Powercell tohle všechno zatím umí jen v malém měřítku a společná mise s Eu:CROPIS bude první pořádný test ve snížené gravitaci a přímo ve vesmíru. Pokud vše klapne podle plánu, tak už na konci roku 2018 budeme vědět jak to dopadlo.
Experimenty se syntetickou biologií (a buněčným zemědělstvím) nicméně neprobíhají jen ve vesmíru a spostu zajímavých příkladů najdeme i zde na Zemi. O těch určitě příště!
Článek je součástí speciálu pana Cuketky – Budoucnost jídla.