Štítek: recenze

Jak chutná česká kuchyně ve světě? Bere ji vůbec někdo vážně a může se prosadit mezi ostřílenými mazáky? Zatím to jsou všechno spíše hypotetické otázky. O české kuchyni se za našimi hranicemi nemluví a nikdo ji pořádně nezná. A pokud se s ní lidi zvenku setkají, je to v drtivé většině na návštěvě u nás.

Včera se to ale přeci jen na chvíli obrátilo a na vyplašenou srnu z Česka dopadly reflektory Sama Siftona z New York Times. Do nejobávanější foodkritické rubriky totiž přibyla recenze na nový český podnik v New Yorku s názvem Hospoda.

Restaurace schytala v recenzi docela slušnou nakládačku, ale nakonec vybojovala alespoň jednu hvězdu (ze čtyř možných) a uznání směrem do kuchyně. Sifton Hospodě nejvíc vytýkal servis („amatérský a špatně řízený“), malé porce („tapas východního bloku“) a mlhavost konceptu. Jídlo se mu líbilo moc, ale musel se potom dojídat jinde a ceny se mu zdály příliš vysoké (32 $ za dva chody, 45 $ za tři a 88 $ za 7chodové menu). Když se mrknete na fotky, tak jsou porce a některá jídla přenesena z La Degustation téměř 1:1. V kombinaci s pivem, servisem a prostředím takhle konverze ale asi vyhořela, nebo nebyla pochopena.

Recenze je plná zajímavých postřehů. Sifton například kroutí hlavou nad tím, proč v Hospodě zakládají příbory stejně jako v La Degustation tedy v bílých rukavičkách. Doslova se ale rozplývá nad Plzeňským (mimochodem — 8 $ za půllitr) a netuším proč, ale v textu se mihne i kulinářská zmínka o Ostravě!

Pro tým, který Hospodu v Českém centru buduje, to musí být obrovská darda a zároveň nakopnutí. Takhle na dálku bude určitě zajímavé osud české restaurace v New Yorku sledovat.

Shodou okolností je navíc takhle recenze jednou z posledních od Sama Siftona, který včera oznámil přestup na pozici editora. Velký boj o nejprestižnější bidýlko může začít…

Nezbytná otázka — byl jste už někdo v Hospodě? Máte zážitky z první ruky? ;)

Poslušně hlásím — další nově otevřený podnik, ze kterého jsem nadšený, je tu. Můžete si načeřit očekávání, začít spílat anebo závidět. Taky se tam můžete podívat a přesvědčit se na vlastní oči.

Každý je čteme, skoro všichni občas píšeme. Kritické poznámky z návštěv restaurací. Někdy jsou úplně mimo, jindy zase neskutečně přesné. Jak si ale můžete zvýšit pravděpodobnost, že váš výkřik budou lidi brát vážně?

I my na vesnici máme ty internety, víme? Ťukal jsem to celou noc na veřejném počítači na obecním úřadě a je toho hodně. Tak se v klidu posaďte. Vložil jsem i tyhlencty hypertextové odkazy. Normálně na ně kliknete a otevře se vám to v novém okně. Článek až z Ameriky třeba! ;)

To jsou brusle, běžky, hokejky. Modřiny, puky, rýmy a rumy. Užijte si je, dokud jsou… ,)

Sedím ve školní lavici a před sebou mám jedenáct očíslovaných panáků se vzorky. U každého z nich musím rozlišit jednu z osmi možných chuťových variant a výsledek zapsat do tabulky. Ochutnávám první – voda. Druhý – trošku jiná voda. Třetí – taky voda. Bulva! Panikařím, hryžu prupisku (plast) a v duchu si nadávám, že jsem se přihlásil na tuhle kravinu s názvem senzorické zkoušky…

Přezrálá biohmota se kupí po chodnících, ve spížích i na tapetách. Po parapetech vysedávají zmožené vícetečné beruchy. A cuketa vás zase nutí klikat na ty jeho odkazy… ;)

Minulou sobotu odstartovala ranní směna servírky v kavárně Kanzelsberger poněkud svérázně. Do lokálu se jí totiž natrousila podivná individua s papírovými pytlíky v ruce. Ba co víc, ty drzé existence si dokonce zabraly dva stolíky a obsah svých sáčků na něj bez rozpaků vybalily!!! ;)

Mám pro vás novou hračku – Průvodce pana Cuketky! ;)