Štítek: molekulární gastronomie

Včera proběhlo na Twitteru zvláštní vzrušení. Pokud jste byli na drátě, mohli jste očima nejlepších šéfkuchařů světa sledovat poslední večeři v restauraci elBulli. Proud obrázků, videí a emotivních tvítů je zpětně k dohledání jako chronologické pásmo.

Míhají se na něm kulinární celebrity a můžete z nich vstřebat alespoň kousek atmosféry z restaurace, o které se nejvíce píše a ve které skoro nikdo nebyl. V našem kontextu je to možná až kosmicky vzdálené téma. Na aktuálním stupni vývoje řešíme maximálně tak podíl sóji v párku, polední meníčka a umělohmotnou šlehačku (aniž bych nějak snižoval vážnost těchto témat).

Kreativita, natož avantgarda ve vaření je naší veřejností stále považována přinejmenším za nemístnou. Dyť je to prťavý a moc načančaný. Já bych se z toho nenajed. A fůj, mořský potvory. Snobárna! Možná jo, možná ne. Určitě to ale v elBulli byl konec jedné dlouhé éry, která nás dokonale minula. Teď alespoň můžete říct — klikl jsem si! :)

Za objev děkuji Honzovi z Jižního svahu, který včera vše chytil jako první.

Související:

• Historie elBuli
• Věda a vaření na Harvardu
• Video přednášky o moderním vaření a vědě okolo
• La Alquería (hotel El Bulli) na Scuku

Minulý týden jsem narazil na jeden z nezajímavějších materiálů současnosti o vaření. Vše má na svědomí School of Engineering and Applied Sciences na Harvardu. Podařilo se jim namíchat populárně-vědecký koktejl o dvou složkách: věda + světová špička vaření. Dal jsem si zatím jen dvě sklenky, ale je to síla!

Prosimtě, co to je? Já chtěla mojito! – typická reakce na tuhle holící pěnu s brčkem. Mně ale chutná a moc. Sifon Mojito podle Bugsy's, tak jak jsem ho odkoukal na PFF.

Budování patřičně rozedraných jarních kolen je věc náročná. Musíte zvolit odpovídající povrch, ošacení, dopravní prostředek a hlavně to nepřehnat se stupněm oděru. Ideálně jsou pak lehce zelená od trávy, trochu od bláta a ťuklá do růžova… ;)

O víkendu jsem se byl podívat v knihkupectví a stejně jako ostatní zvídavé ženušky jsem i já zatuhnul v oddělení kuchařek. Zavalila mě tuna laciného foodstylingu a překladů. Ze stojanů na mě rafinovaně cenily chrup celebrity. Zase jsem si nic nekoupil…

Se trousí za každého počasí. Teď v tom vedru jsou navíc extrémně tvrdé a vysušené! ;)

• Mistrovství světa v Dánsku

Kvůli chaosu okolo PFF jsem kompletně zazdil letošní World Barista Championship v Kodani. Živý report dělali na blogu La Bohéme Café, videa i výsledky najdete na oficiálních stránkách.

Jestli chcete strávit patnáct minut s otevřenou pusou nad videem někoho, kdo vaří kávu – pusťte si vítězné vystoupení Stephena Morrisseye. Video má dva díly a děsně blbne. Snad se vám to podaří spustit – díl 1. a díl 2. – je to neuvěřitelné!

Cenu za odvahu by měl naopak získat slovenský nevysmrkaný závodník. Statečně dokazuje, že podobná vystoupení jsou zcela ohne prtel…

• Prakul na výletě

Určitě jsem asi poslední v Česku, komu to uniklo. Kdyby náhodou ne, tak tady je test českých hospod, na který se vrhli Roman Vaněk z Prakulu a Radek Šubrt z Le Palais.

Hodně jim na srdcích ležela kvalita jídelních lístků a to jak restauratéři neuměle kopírují svět. Neodolal jsem a ihned si prošel Radkovo delikátní menu a bum ho! Pochopitelně, z čistě edukativních důvodů, se tam nabízí zelenina brunoas, želatýna a čokoládové Bunyouls!!! :D

Jde vidět, že ani v tom fine diningu to hoši nemaj lehký…

• Vinařský fond reloaded

Vinařský fond ČR si pořídil nový informační plátek – Vinařské listy. Vycházejí pouze v tištěné podobě, protože:

informace působí přehledným dojmem, můžete se k nim kdykoli vrátit a hlavně je klasické papírové vydání stále velmi oblíbené.

Haha, taky se z něj všechno dobře přeťukává a skenuje! Krom nejnovějšího dění z VF jsem tam našel informaci o nově spuštěném Vinařském institutu. Další pokus o připopovzdělání odborné veřejnosti, která dosud nebyla dostatečně odborná.

Na třetí staně je zas výtečný článek věnovaný mediatréninku vinařů. Otiskli tam naprosto zásadní tabulku. Měla by napomoci lepšímu vztahu mezi vinařem a novinářem a vytvoření tzv. souznění spoluhráčů na stejném hřišti:

• Makrokravina

Makromolekulární gastronomie. Tohle spojení použil Jiří Král při své cooking show na PFF a dnes i labužník Vladimír Poštulka ve svém Zápisníku. Musí to být infekční… ;)

• Závěrečné sdělení

(Sken pohlednice z výstavy Bruselský sen. Doporučuji!;)

Ahoy, jsem vajíčko! Sedím si tady na krajíčku, jsem rozpolcené a mám problém s identitou. Jsem naměkko? Nebo natvrdo?

Budu vás otravovat ještě s jednou knížkou v angličtině. Musím! Nejednám pod vlivem božského vnuknutí, ale z prostého nadšení, které do mě z listů knihy proniklo. Molecular Gastronomy: Exploring the Science of Flavor od Hervé This.

… aneb kontinuum slasti. Kdo tento týden slintal, jako já na jednom přespolním narozeninovém obědě, může si zaslintat znovu a česky. Nakoukněte se mnou do podniku s nejdelším názvem v Praze! ;)

Alkohol podávaný v roztomilém, barevném a hlavně tuhém skupenství je ta nejzákeřnější zbraň, kterou jsem kdy poznal. Čtyři-pět lžiček nevinného sladkokyselého želé a panáček je ten tam… Slibuji, že je to pro letošek už poslední cuketkovina ;)))