Štítek: lokální potraviny

Middlemen is still a dirty word in some local-food circles, but if the movement hopes to expand beyond boutique status, it will need to embrace it. The real innovation will be developing that missing middle ground in a way that honors a comprehensive range of social, environmental and economic values.

A New Prescription For the Local Food Movement

Tohle je pro změnu velmi osvěžující pohled na dění okolo farmářských trhů a kvalitních potravin z malých lokálních zdrojů.

Pokud jste z velkého města s rozvinutou obchodní sítí pro lokální potraviny (FT, speciální prodejny), nebo pokud máte dobrý přístup k přímým producentům z vašeho regionu (babičky a sousedi včetně), s velkou pravděpodobností nemáte žádný problém dostat se ke skutečně dobrému jídlu.

Teď si ale představte, že chcete dopřát stejně dobré (ne nutně dražší) jídlo i všem pacientům libovolné obří nemocnice. Dejme tomu třeba té v Motole (70 tisíc pacientů za rok).

Sezónnost, pestrost, malé objemy produkce, důraz na základní a minimálně opracované suroviny — všechny věci, které nás k lokálním potravinám přitahují, se v tisícinásobném měřítku rychle mění v překážky. Nákup, logistika a zpracování ve velkém — dosaďte do toho hromadu malých a nezkušených producentů s omezenými možnosti a máte před sebou hotovou noční můru.

Zkušenosti z nemocnice v Michiganu ukazují, že to nakonec přeci jen nějak jde. Malí producenti a větší odběratelé ale k sobě musí najít cestu skrz odpovídající infrastrukturu.

U nás v této fázi vlastně ještě ani nejsme. Dosavadní vývoj (a boom farmářských trhů) byl hlavně ve znamení rozvoje přímého odběru v malém a to ještě jen pro poměrně úzce vymezenou skupinu spotřebitelů. Případné větší odběry se týkaly pouze několika málo podniků a restaurací. Dejte vedle toho Motol a jsme na úplné nule.

Pokud chcete v současném dění v jídle získat odpovídající perspektivu, těžko najdete lepší úhel pohledu. Doma šťastný vepřík z farmy. Po operaci žlučníku — paštika z vepřových kůží a gumový rohlík.

P.S.: Kdo se chce dorazit — dá si food hub (a přehlednou brožuru).

Je to zvláštní paradox. Na jedné straně tu máme velkou bouři okolo kvality běžně dostupných potravin. Na straně druhé se tu ale před námi otevírá jedno z nejlepších období pro českou gastronomii. Řada oblastí v jídle zažívá svůj restart. Na scénu naskakují nadějné suroviny, podniky i lidé, kteří stojí za nimi. Pokud chcete, objevovat nové a dobré nebylo nikdy snadnější. Krásné kozí sýry z farmy Vojslavice mi dávají za pravdu.

Potravinárska komora Slovenska (PKS) vyjadruje vážne znepokojenie nad úmyslom vlády SR využiť všetky dostupné ekonomické a právne nástroje na podporu finalizácie potravinárskych produktov v podnikoch poľnohospodárskej prvovýroby a ich predaj priamo konečnému spotrebiteľovi.

Sme.sk Ekonomika

Potravinářská komora u sousedů to minulý týden docela slušně rozjela a v článku na Sme.sk sází jeden frk za druhým. Slovákům totiž hrozí obří nebezpečí — budou kupovat základní potraviny přímo z farem a stát (mrcha jedna) je v tom ještě podporuje! ;)

Nechci roli masově a průmyslově vyráběných potravin apriori shazovat. Potravináři mají recht i v tom, že v současné době pro nás jídlo skutečně roste na „poli“ v supermarketu. Jejich reakce je ale naprosto šílená a až z ní mrazí. Spotřebitel, který si jídlo sám koupí a doma upraví je navíc ten poslední problém, který by potravináři měli řešit.

via Delikatesy.sk

A máme to černé na bílém — kodex pro farmářské trhy je oficiálně tady (verze v PDF). Jaký je, co to znamená a jak to souvisí s minimem pro farmářské trhy?

Bulvár může jet spokojeně dál — jsou tu jedovaté okurky! :) Kdybych koumal nad nějakým lepším marketingem pro lokální a sezonní zeleninu, asi bych nepřišel na nic lepšího. Ale ouha! Spotřebitelé jsou spíše vyděšení z čerstvé zeleniny a strach z nákazy zasáhl i místní producenty (alespoň v Německu).

Diskuze v médiích se motá okolo bakterií, hygieny a kontroly. Hlavní téma — naprosto zdeformovaný způsob, jakým se dostává ovoce a zelenina na náš stůl, jde trochu stranou. Čest výjimkám! ;)

Přitom jsou španělské okurky parádní příležitost, kdy se můžeme zamyslet nad tím, jestli je neustálý přísun importované zeleniny a ovoce z velkoprodukce pro nás vůbec prospěšný a jaký má smysl.

Nešťastné okurky pěkně ukazují:

• dokud stojí pár kaček a jsou neustále na krámě, netušíme nic o původu ani o způsobu produkce, zajímat se začneme až v momentě, kdy je potřeba producenta odhalit kvůli kontrole a případné likvidaci
• sebelepší způsoby velkoprodukce nikdy nezajistí 100% bezpečnost, na rozdíl od lokální produkce (která může mít klidně stejný problém) mají ale takové případy mnohem těžší následky
• bio nerovná se lokální, sezónní a smysluplný (vedení Country Life teď rozhodně nezávidím)

Bude z toho nějaké ponaučení? Doufám, že ne v tom smyslu, že místo ze Španělska to dovezeme z Rumunska a nově přidáme koupel v chloru. Pro podrobné info o EHEC doporučuji informační centrum bezpečnosti potravin. Vše pružně a nezkresleně.

Poklidnému čekání na první ogurky z Moravy, zdar, zdar, zdar! :)

Aktualizace: zajímá vás, jak takové produkční centrum okurek ve Španělsku vypadá? Podívejte se do oblasti Costa de Almeria na mapě s výhledem přímo okurky.

Sám se divím, že mě podobná ptákovina napadla až teď. Přitom je to zaručeně nejlepší způsob, jak se vyfantazírovat z podoby a zároveň se sebe udělat troubu již rok poté – předvídat zaručené tutovky v oblasti gastronomických trendů na příští rok! ;)

Kam s tou modrou, na běžky? Ještě né, ale už brzy. Malá vizuální ochutnávka, než to vypukne… ;)

Slibuju, že do konce roku už nebudu ohlašovat žádný nový projekt. Ať už by bylo pokušení sebevětší. Nové Bedýnky.cz prostě musí stačit a šmitec! ;)

Vypadá to, že padla další meta na cestě návratu k dobrému jídlu. V Praze se otevřela prodejna zcela nového typu – Český grunt. Pokud se nemýlím, je to v Praze a u kamenné provozovny vůbec poprvé, kdy je koncept postaven výhradně na našich lokálních potravinách.

Pro dovršení jarní trhové trilogie jsem musel přinést „oběť nejvyšší“ – vstát v sobotu po sedmé. Au. Stálo to ale za to, Klánovický trh je pro mě zatím nejnadějnější „trhový“ počin u nás… ;)