PFF 2008 – První postřehy
Na zahájení PFF jsem přišel pozdě. Hned na úvod jsem dostal kamerou do hlavy, vylil si sklenku vína na foťák a mapka s programem mi spadla do řeky. To podstatné jsem snad ale vyčmuchal…
Na zahájení PFF jsem přišel pozdě. Hned na úvod jsem dostal kamerou do hlavy, vylil si sklenku vína na foťák a mapka s programem mi spadla do řeky. To podstatné jsem snad ale vyčmuchal…
Hned po prekroceni hranic na vas nova zeme dychne svymi tisici chutemi a vunemi, ktere s povdekem nasavate jako houba v nadeji, ze pak budete mit o cem doma vypravet. Dovolte mi tedy pozvat vas na ochutnavku kanadskeho vinarstvi.
Budu teď chvíli v Polsku. V Krakově. Malá dávka odrobin, abyste na mě mezitím nezapomněli… ;)
Událost, nebo spíše pohroma týdne. Mrkněte se u ní, kam jsme ji včera všude tahali a co dělají F*blogeři, když nepíšou. K návštěvě shodně doporučuji nově otevřenou Leica Gallery Praha. V 50 let starém a dokonale funkčním přístroji Faema E61 tam dělají espresso Filicori Zecchini (premiérově v Praze).
Co všechno už si ti amíci nevymyslí že? ChefDb je projekt vzdáleně připomínající filmovou databázi IMDb. Místo filmů jsou tam restaurace a místo herců kuchaři. Ha! Praha! ;)
Chcete mít doma sommeliera? Žádný problém! Vinařský fond vám jednoho dodá až na harddisk vašeho počítače. Můžete si na něj klikat myškou a opíjet se podle jeho chytrých rad. Sommelier.exe!
S nepochybně vtipnou kampaní přišlo hnutí Duha. Pomocí předvyplněného mailu a adresáře firem můžete oslovit výrobce s žádostí o rozšíření bájo-sortimentu. Za každou ulovenou dušičku slibují jednu buchtu pro náhodné podvyživené dítě z Brna.
Zpětná vazba je zdá se pro výrobce důležitá. Něco málo napoví krátký rozhovor s výrobcem listového těsta v biokvalitě.
Tři, dva, jedna – lovit buchty teď!
Běžec v teplákovce s olympijskou pochodní právě vybírá zatáčku. V doprovodu je dvacítka cyklo-policistů v reflexních vestičkách. Najednou se onomu běžci zvláštně zamlží zrak a švácne sebou na dlažbu. Pochodeň se kutálí. Prší odrobinky…
Těšim se jak ostravak na dalnicu. 20. – 22. června vrthnu na Žofín a nehnu se odtama ani o metr. Maximálně šlapadlem kolem dokola. Doufám, že se mi ve frontách na kupónky nebo u stánků nebudete plantat pod nohama. Budu masožravá cuketa!
Aromi, Allegro, Maze. Tři dny kvalitního sexu.
Přidělování puntiků, hvězdiček, lžiček a odznáčků není nikdy dost. Tedy, pokud vás to baví. Na serveru Podnikatel.cz mají vlastní rubriku Manažerský život a v něm recenze restaurací od Gurmána.
Via ChilliJulie.cz (mrkněte na její Minutky!) se ke mě dostal i tip na sérii recenzí podniků v Brně a okolí. Pro časopis Kult ho píše Mlsná tužka. Jaká škoda, že k tomu nemají nějaké srandovní logo…
To já taky! ;) Nejnovější FN Dish s Alice Waters, rozhovor s Thomasem Kellerem, povídání o jídle s Michaelem Pollanem a svižné tutorialy na CHOW! ;) Venku je koukací počasí, víte?.
Jestli jste v poslední době sháněli kvalitní french press, mrkněte se do Starbucks (české stránky!). Mají tam překvapivě dobrý výběr za více než milé ceny. Je tam k dispozici i 1 oz panák na espresso s ryskou. To už ale jen pro opravdové fetišisty… ;)
Online redakce plátku, který mě každý týden toleruje na své před před předposlední straně, se činí. Sekce o jídle Apetit byla rozšířena o názorový sloupek Matěje R. Kaliny Vinohraní. Autor vykopává optimisticky… ;)
Klasický wineblog na super-doméně Wineblog.cz zase znovu rozjíždí ex-Winař, kterého znáte z jeho předchozích pokusů a taky ze sekce víno na GK.
Gordon Rasmay se po dvaceti letech vrací do Francie. V luxusních lázních Trianon ve Versailles si otevřel restauraci s deseti stoly. Hned z voleje a na plnou hubu si řekl o tři hvězdy. Chce totiž tři krát tři v různých městech. Francie mu chybí a to je na kudly.
Pobavte se v rychlých devíti bodech stejně jako já: jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm a devět.
Fandím mu klukovi. Kdo, komu a co nakope? Frank se kření. ;)
Nemáte někdo číslo na slečnu Olgu?
Naše malá skupinka fůdblogrů provedla nesmělou kolonizaci sociálního gigantu Facebook (brzy bude česky). Jestli nás máte alespoň trošku rádi a jste uvnitř, tak si nás přidejte do friends. Florentýna, J.Č., matesola 14% a já.
Taky nesmíte minout naši diverzní skupinu Facebůček. Založil jsem ji sice já, ale logo i název vymyslel matesola. Takže jsem mu ji v podstatě celou ukradl – takový já jsem! ;) Let's go bůček!
Představte si, že pracujete v americké cukrárně. Celý den tam prodáváte brownies, které krájíte na velkém tácu. Zákazníci jsou nesnesitelní a vaše šéfová je kráva. Na konci šichty vás bolí nožky, jste celí umatlaní a škrábe vás v krku.
Naštěstí tam ale zbyl ten tác po brownies! Pomalu si všechny ty čoko-odrobinky nahrnete na okraj, kleknete si k nim a jedním plynulým pohybem si je narvete do huby. Chrumkgh… ;)
Minulý týden jsem se (vinou své dyslexie kombinované s demencí) nedobrovolně ocitl na dvě hodiny ve Vsetíně. Jako archetyp zcela vyřízeného pocestného jsem našel exil v restauraci hotelu Britannia. Smažený kuřecí řízek, hranolky s tatarkou a pár Budvarů.
Na hajzliku mě odrovnala přímost a strohost tamního recyklačního konceptu. Bez vytáček a poslušně jsem recykloval vlevo…
Jack DeNeut mi opět zaslal švestičky z jeho zahrádky. Normálka bych odolal, ale tak pěkný záchvatek, jako z titulní fotky na jeho postu, jsem už dlouho neměl! ;))) Něco málo pro foto-fandy: How to take photos like a little zucchini aneb o hloubce ostrosti ve fotografii.
Kdo tento týden nevyvěsil reklamu na seminář o kuskusu, ten neexistuje! Sobota, 10h, kuskus, rachad, mandarinka, 500,– Kč! Pokud se mi podaří do těch prtelowitz dokulič ve zdraví a včas, snad se tam potkáme. Originál polopatické pozvánky tutaj!
Moravského vinaře Ctirada Králíka ze ZD Sedlec namíchl znovuzvolený prezident tím, že si na soukromé oslavě v Kogu neťukl moravským vínem. Rozlícený sklepmistr mimo jiné vzkazuje: Je to facka nejen českým a moravským vinařům, ale i Vinařskému fondu, jejich úsilí a vynaloženým společným finančním prostředkům. Taky k tomu složil pěknou básničku (plný text úplně dole), které dal prostor šéfredaktor Vinařského obzoru ve svém nejnovějším úvodníku.
Halóóó…, neviděli jste tam někde na Moravě soudnost?
Ještě jedna sada perel z Vinařského obzoru (č. 3, 2008). Tam byla představena nová koncepce apelačního sysytému VOC Morava vycházející z konsensuálních návrhů prof. Krause, doc. Michlovského a Radomíra Nepraše. Návrh občanského sdružení VOC Morava zatím není nikde k vidění on-line, budu alespoň krátce tlumočit.
Má to být pětistupňové s tím, že se jednotlivé stupně budou zavádět postupně, jak se zadaří. Základní V.O.C. je pro všechny z oblasti Morava, pro bílá vína platí – odrůdy dle LPO a jejich směsi, výnos max. 75hl/ha, cukernatost min. 17 NM, alkohol max. 12% obj., zbytkáč = suché, doporučená cena 100,– Kč vč. DPH, senzoricky – žádný barrique, reduktivní, mladé, ovocité, pobízivé, přitažlivé pro mladé, pikantní kyselinky, odrůdová rozlišitelnost. Uff… V.O.C.G. = méně než podoblast, V.O.C.A. = vinařská obec, Cru + Grand Cru = v rámci V.O.C.A. – dle rozhodnutí arbitrážní komise, pro každý ročník extra.
Ehhh… :/ Na čem to pánové vinaři jedou? A hlavně, kdo jim to sežere?
Čert ví, každopádně ve středu 19. března jde do sněmovny další verze „protikuřáckého“ zákona. Navrhovaná verze je zatím jedna z nejpřísnějších, měla by zakázat kouření v restauracích i hospodách (úplně). Už teď můžete uzavírat sázky na to, v jakém stadiu vykrüpplenosti dolní komoru opustí a jestli vůbec… ,)
Zpětné odkazy na zdejší centrálu bývají málokdy tak podnětné! Láďa ve svém postu nadnesl více než důležitou otázku – cuketka nebo hovínko?
Myslím, že by to stálo za trochu hlubinné analýzy… ;) Tak tedy, logo pana C. vám nejvíce připomíná:
Je těžké sedět doma, když jsou ty letenky tak proklatě levné. Člověk ani neví jak a najednou letí na víkend do Barcelony a když už tam je, měl by taky něco sníst, protože památkama a krásným počasím se nenají. Následuje přehled o tom co a kde jsem si obstaral k snědku.
Při zpětném a nostalgickém pohledu na fotografie by mne ani nenapadlo, že se nenacházím někde v oblasti Piemonte, Barolo či dokonce Saint-Emilionu…..
Právě jsem se vrátil z Kéhli. Osud a můj nadřízený tomu chtěli, že jsem tento týden na příštích pár měsíců zakotvil na Dunaji, v místě zvaném Buda, přičemž hned naproti přes řeku je Pešť a jejich spojením pak kdysi vzniklo hlavní město všech uhrů, Budapešť. To, že Budapešť jsou vlastně dvě města, jsem až do tohoto týdne nevěděl a přečetl jsem si to s překvapením po cestě vlakem v průvodci. Co jsem ale od přečtení téhle Cuketkovy recenze věděl určitě, že až sem někdy zavítám, nesmím vynechat restauraci Kéhli. A dnes konečně byla příležitost si trochu vyhodit z kopýtka.
Rozepisovat se o tom, co je tahle restaurace zač, kde je a jak vypadá, nemá smysl,všechno jste si už mohli přečíst dříve ve zmíněné recenzi. Berte prosím tenhle zápisek spíše jako doplnění toho, co už napsáno bylo.
Takže. Všechno jsem si dnes hezky naplánoval, s dostatečnou časovou rezervou na přesun buszém přes celé město – následkem čehož jsem do restaurace dorazil asi tři čtvrtě hodiny před svojí rezervací. To naštěstí vůbec nevadilo, ujal se mě nejspíš tentýž ubručený kníratý číšník, jako pana C, hned vzápětí jsem však byl předán jeho usměvavé kolegyni bez kníru, která se o mě pak starala po celou dobu. To byl první příjemný moment celé návštěvy, marně vzpomínám, v které restauraci jsem naposledy zažil tak upřímně milou a pozornou obsluhu. Objednal jsem si na začátek malé pivo a předstíral, že vybírám v jídelním lístku, ačkoli už jsem měl dávno vybráno z menu na internetu. Do morkových kostí jsem se rozhodl nejít, jelikož jsem měl už hrozně dlouho chuť na rybí polévku. Neměl jsem ji ani na vánoce, nikdy jsme ji na vánoce nevařili, tudíž první volbou byla polévka z kapra z Obudy. Moc dobré, přesně to, co si představuji pod polévkou z kapra na maďarský způsob. Tzn. několik velkých kusů kapřího masa v příjemném gulášovo-paprikovo-rybím polévkovém základu.
Jako hlavní jídlo jsem si vybral grilovaná husí játra na česneku se šťouchanými brambory. Chtěl jsem si k nim dát nějaké vhodné víno, protože jsem ale byl sám, netroufl jsem si na celou lahev. Výběr byl tedy omezen na vína rozlévaná, který je ovšem překvapivě široký (další plus nevídané v českých restauracích), zhruba 10 různých bílých i červených. Směle jsem si vybral Mátrai Muscat Ottonel a požádal o něj paní servírku. Ona se usmála a řekla, že je to velmi dobrá volba, ale že je to sladké dezertní víno a že by mi navrhovala spíše Chardonnay. Ehm.. sklopil jsem uši a raději dal na její radu. No a pak ke mě doplula ta husí játra.
Aby bylo jasno, miluji játra. Pravděpodobně od té doby, co jsme je, když jsem byl malý, přestali na nějakou dobu doma úplně vařit, protože se říkalo, že jsou strašně nezdravá. Husí játra miluji víc než jakákoli jiná, protože ze všech jater jsou asi nejméně k sehnání. Z talíře, který mi byl donesen, to vonělo přeukrutně, závany česneku a ogrilovaných jatýrek (4 velké kusy) byly přímo hmatatelné. Chuťově absolutně skvělé, játra byla na povrchu pěkně ožehnutá grilem, zcela uprostřed potom lehce růžová. Česneku bylo tak akorát, aby nepřebil jemnou chuť jater, ale naopak s nimi vytvořil harmonický tón. Ten, podpořen lehkou notou vína, kterým pravděpodobně během grilování byla játra zakápnuta, se v ústech měnil v úžasný chuťový akord, jež spolu s výrazným chardonnay, jež jsem si objednal, přecházel v dokonalou symfonii (tak, teď jsem zkusil chvíli psát jako pan Balík z Eura;). Jenomže.. pak tu byly šťouchané brambory. Oni to nebyly ani tak šťouchané brambory, jako bramborová kaše. To by samo o sobě vůbec nevadilo, kdybych hned při prvním soustu nedetekoval margarín.
Aby bylo jasno, nesnáším margarín. Pravděpodobně od té doby, co jsme ho, když jsem byl malý, začali používat doma místo másla, protože se říkalo, že je hrozně zdravý. Já ten hnus nemůžu vystát. Deptají mě reklamy se vzornými mámami, které to patlají dětem na chleba ke svačině. Jestli mě něco dokáže dokonale namíchout, je to rostlinná šlehačka na dortu z cukrárny nebo máslový krém z margarínu (obojí dnes v českých cukrárnách téměř standard). A v téhle kaši prostě byl margarín a ne máslo, úplně jak ve školní jídelně. Prostě velká, velká škoda, celé to skvělé jídlo úplně zabili.
Abych si spravil chuť a náladu, dal jsem si ještě dezert, kaštanové puré se šlehačkou. Nikdy jsem kaštanové puré neměl, vždycky mně to znělo hrozně lákavě a musel jsem to prostě zkusit. Dobře jsem udělal a náladu si zpravil. Čekal jsem něco na způsob krému, ale tak to vůbec nebylo. Byly to takové nahrubo nastrouhané kousky (asi jako když strouháte mrkev) nahnědlé sametově jemné hmoty, která voněla i chutnala po rumu a něčem dalším, nejspíš těch kaštanech, a bylo to moc dobré. Nahoře byly dva bobany šlehačky (nikoli rostlinné) a další bobany šlehačky byly schované v té hmotě. Což mě potěšilo, protože jsem napřed vyjedl šlehačku, co byla nahoře (jak malej Jarda), a když jsem se prodoloval k těm bobanům dole, přišlo mi, že přesně s někým takovým počítali.
Finální účet včetně pití a zpropitného byl na 7040 forintů, tedy ca 700 Kč, což mi připadá velmi přiměřené. Jen prokristapána proč cpou do bramborové kaše ten margarín? Na druhou stranu, díky tomuhle škobrtnutí není laťka pro další Budapešťské restaurace, které mám v plánu, nastavena nepřekonatelně vysoko a bude co porovnávat. O další maďarské postřehy se samozřejmě rád zase někdy rozdělím ;)
A drnčel blatník. Nene, zcela serijózně miluji mušle na víně. Teď v zimě mě dokážou dokonale rozehřát a potěšit. Navíc je to dokonalé jídlo pro větší tlupu, která si nabírá třeba rovnou z hrnce a společně ty nadpozemské vulvinky zapíjejí vychlazeným bílým vínem…
Páteční dávka odrobinek. Dnes jsou to čtyři majonézou pomaštěné kousky veky, aby vám o víkendu nebylo smutno ;)
Kousek od našeho baráku (Kladenská ul.) je už asi měsíc nová výrobna lahůdek a chlebíčků s miniaturní prodejničkou. Dnes jsem poprvé sebral odvahu a vydal se na návštěvu.
Zažil jsem nefalšovaný kulturní šok!!! Lahůdky plné roztomilých buclatých paniček, které si libují v propracované terminologii a fůdstajlingu, který až nebezpečně připomíná uzeninovou ikebanu s malebnými řezy vajíček na natvrdo! ;)) Připadal jsem si tam jako alien a proto jsem pro splynutí s davem zahlásil pět chlebíčků (á 13,– Kč) a ihned s nimi upaloval dom. Z hlavy teď nemůžu dostat ten lesk v oku, kterým přítomné zákaznice sledovaly chlebíčky ve vitrínce. V infiltraci mezi chlebíčkáře budu pokračovat a vše pravidelně reportovat! ;)
Jestli se vám dostalo do ruky nejnovější vydání Kuchařky pro dceru či Mořské kuchařky, určitě vám v zadní části knihy neunikly upoutávky na nově připravované tituly! Svojí prvotinou nás brzy oblaží i Mánek s Rybí kuchařkou. Osvědčené autorské trio-duo v čele s Bali pak předvede Mořskou kuchařku II a Luštěninovou kuchařku. Všechny tři tituly v rámci edice Jídlo jako lék. Není toho najednou nějak moc? ;)
Milý čtenář Karel mi poslal svůj kulinární zážitek z letošních Vánoc i s obrázkem. Do předmětu emailu dal nevinný titulek – drobná vánoční mlska. Poznáte co mu tak zachutnalo? :)
Soše svobody někdo urazil kebuli a internetem kolují šílené zvěsti o původci tohoto zločinu. Nechutné monstrum bylo naposledy zachyceno podmořským sonarem uprostřed Atlantiku. Podle všeho nyní míří směrem na Prahu, kde se mu s pomocí dobrého jídla a pití postaví hrstka českých bložínkářů. Rozklikněte si velkou verzi plakátu, s temnou vizí neznámého kreativce.
(A teď pro změnu česky – 18. ledna pravděpodobně proběhne 2. kolo inteblogární degustace!!!)
V Horoměřicích (ul. Hrdinů 4, kousek od zastávky busu) je už přes měsíc otevřena druhá pobočka Wine Depotu – vinotéky s ochutnáváním, původem z Německa (podrobná recenze zde).
Mají tam asi 300 kousků vín z celého světa (Francie, Itálie, Španělsko + drobky z nového světa a Moravy) v cenovém rozpětí okolo 200,– Kč (> 300,– Kč jen 5% sortimentu). Malinké zklamání bylo ohledně degustace, kde jsme zjistili, že pro prodejnu existuje limit v počtu 12 otevřených lahví za týden. Osobně jsem byl rozhodnut ochutnat vše před nákupem předem, ale nezdařilo se (dali jsme jen 4 vzorečky). Celkově ale slušný koncept, kde můžou místní dobře nakoupit takové to běžné pití… ;)
Suroviny: Ředkvičky, Medvědí česnek, Brambory, Topinambury, Řapíkatý celer, Dýně, Rajčata, Růžičková kapusta, Salátová řepa, Celer, Hlávková kapusta, Černá ředkev, Mrkev, Česnek, Zelí, Okurky, Cibule, Papriky. Petržel a Kačenka česká
Techniky: Využití zeleniny od kořene po listy, Blanšírování, Glazování, Na zádíčka a Pyré