Přečtení odvážného Qwertyho článku a vidina několika dnů strávených v Ostravě mne odhodlala k průzkumu kávové scény v centru Ostravy. Zadání bylo jednoznačné – nalézt místo, kde dostanu dobré espresso. Občas mě přepadl hlad, takže některé podniky měly tu čest se předvést i tuhou stravou…

Konečně jsem na vlastní kůži otestoval jeden z podniků kde vládne Zdeněk Pohlreich a to sice větší Café Imperial (na Divinis se ještě chystám). A tak si dovolím napsat pár postřehů. Bohužel, všechny mozkové buňky byly natolik zaměstnány plánováním co ochutnat, že jsem zapomněl fotoaparát, takže pouze v textové formě.. Návštěva proběhla v sobotu večer s rezervací, osob ks 2, značně natěšené..Usazení ke stolku u okna během několika vteřin. Restaurace dost zaplněna, ale našlo by se ještě místo i bez rezervace. Velmi příjemný čišník se o nás staral téměř jako o vlastní, nikoli však vtíravě.

Sdělovací prostředky nelžou. Švestek se letos opravdu urodilo. Pro majitele jedné hýčkané, před šarkou úzkostlivě střežené švestičky jistě zpráva velmi radostná. Pro opečovatele starého sadu s tolika stromy, že jejich přesný počet nezkoumají – jednoduše modrá pohroma. Ale při pohledu na ty nádherně ojíněné modré šišky se prostě kdesi v hloubi duše probudí hromadivý a křečkovací pud i v někom tak rozmazleném přemírou ovoce, jako jsem já. No řekněte, dokázali byste tam tohle nechat?

Mírně tajnosnubná mediální masáž zapracovala. Lokál bude, Lokál bude později, Lokál snad už je, Lokál už opravdu funguje. Přesměrovala jsem sobotní večeři do Lokálu, protože jestli děti na něco slyší, tak na jednoduchou klasiku. Omáčky s knedlíkem. Taky jsem chtěla stihnout zaváděcí ceny, co si budeme povídat. Znám páně Karpíškovy koncepty a o kvalitu jsem se nebála, ale raději si ji dopřeju za polovic než vůbec.

aneb „O kávě, která málem nebyla, ale nakonec byla“