Hledat
To blbé slovo od b
Srovnejte, prosím, následující dva texty z poslední doby — Ničí
nás český žrádlo vs rozhovor
s Hanou Michopulu. Nešťastný hon Reflexu na blafy je podle
mě ideálním příkladem toho, jak by snahy médií na poli kvality jídla
neměly vypadat. Z jejich „lovu na gaunery“ skoro až mrazí. Hana
Michopulu naopak vystihuje složitý problém velmi přesně a s nutným
odstupem (bez zbytečné demagogie).
Články v Reflexu samozřejmě nejsou jediné. Je to jen nejkřiklavější ukázka. Pokusů svalit naše špatné stravování na někoho jiného najdeme za uplynulé období nepočítaně. Ano — my jsme ty chuděrky, které si nemůžou koupit levný kečup z rajčat stejně jako u sousedů. Tady jsou důkazy! To je síla, co? Čtěte!
My jsme ta nebožátka, která drží pod krkem skvadra zlých kuchařů a majitelů podniků. Vidíte, jak do nás cpou tu levnou hotovku násilím? Za bílého dne!
Požadujeme zákon, který nám zaručí levné a dobré uzeniny vhodné ke každodenní spotřebě v množství alespoň 500 gramů. Chceme vyhlášku, která nám umožní vhazovat neomezené množství potravin do nákupního košíku a nedostat přitom cukrovku. My jsme ti, co tady potřebují kvalitu. Tak je, safra, dejte do latě! Ty z Mimibazaru a ty co koukaj na Babicu taky!
Bavil bych se, kdyby to nebylo furt dokolečka! A přitom vidíte — i mě to vyprovokovalo a napsal jsem nekonstruktivní a emocionální slint.
Zkusím to napravit
Já si totiž pořád myslím, že nástroje k tomu, abychom v Česku jedli dobře (ba i nejlépe!), už dávno máme. Jen s nimi zatím moc neumíme a furt se tím pomyslným kladívkem mlátíme do palce.
Dobře jíst není samozřejmost. Stejně tak, jako si u zubaře nemůžeme zakoupit zdravý chrup, nemůžeme ani svalit zodpovědnost za naše jídlo na někoho jiného. Na producenta potravin, na zemědělce, na prodejce a dokonce ani ne na toho kuchaře.
O tom, jestli budeme jíst dobře, rozhodujeme my sami. Uvědomit si tohle je ten úplně první a zásadní krok. Dobře jíst je aktivní starost o sebe a o druhé.
Teď ale festovně váhám, jestli má vůbec cenu, dávat vám nějaké rady nebo tipy. Protože blá blá mantry ve stylu jezte pestrou a vyváženou stravu, nakupujte na farmářských trzích nebo vařte z čerstvých a sezónních surovin, myslím, hodně otupily naši schopnost vzít si z toho něco kloudného (a hlavně to realizovat). Stejně to asi vyzní blbě, ale aspoň to zkusím.
Co tedy můžeme dělat hned a sami?
Jíst jídlo! Banální věc, ale vůbec se nám to nedaří. Velká část problému s jídlem souvisí prostě jen s tím, že z našeho jídelníčku mizí jídlo připravené ze základních potravin. V tomhle jsme děsně zakrněli a jídlo samotné se nám od obyčejných čerstvých surovin přesunulo směrem k průmyslově vyrobeným potravinám a lahůdkám.
Není to překvapivé, je to dokonce přirozené. Celý náš současný systém, je založený na tom, že za nás jídlo produkuje někdo jiný. Nechceme mu věnovat čas, práci ani energii. Zodpovědnost za něj je tedy mimo nás a jídlo tak pro nás vlastně roste v obchodě, kam si pro něj chodíme jako na políčko.
Toto je hlavní věc, kterou můžete udělat okamžitě — přeskočit o pár článků řetězu zpět a vzít zodpovědnost za jídlo do svých rukou. Možná to bude znít banálně, ale drtivá většina problémů odpadne jenom tím, když vykročíte směrem k základním potravinám. Opravdu to není útěk od nekvalitních potravin ke stloukání vlastního másla a mlácení cepem, ale je to návrat ke správným proporcím.
Maso, mléko, vejce, ovoce, zelenina, luštěniny a obiloviny. Máme to štěstí, že jsou tu stále k dispozici v hojném množství a překvapivě i u nás ve vzrůstající kvalitě. V novodobé historii Česka jsme ještě nikdy neměli tak širokou a dostupnou paletu základních potravin k dispozici.
Bohužel jsou pro nás čím dál víc cizí. Ztratili jsme instinkty, vědomosti a schopnosti jak s nimi nakládat. Máme je pod nosem, ale vyhýbáme se jim. A pokud boucháme rukou do stolu, jak je to jídlo u nás špatné, durdíme se vlastně sami nad sebou (protože ke skutečnému jídlu máme daleko).
Starat se o sebe
Naše energie, práce ani čas, kterou vkládáme do jídla nejsou ztracené — jsou to naopak cenné investice. I tady máme trochu ujeté proporce a ve svém moderním úhlu pohledu opovrhujeme každou minutou „ztracenou“ při nákupu nebo vaření. Šmankote, proč?
Znát základní suroviny, které nás obklopují. Umět nakupovat. Udělat si čas na přípravu jídla a hlavně vařit doma. To všechno jsou naprosto elementární dovednosti, bez kterých se k dobrému jídlu nepohneme ani o píď.
Pokud jsme v pozici, kdy to nezvládáme nebo odmítáme, musíme počítat s následky. A naopak — pokud se o sebe umíte postarat, hned uvidíte, že máte ohromnou svobodu jíst dobře. Už jen tím, že si jídlo připravíte sami a ze základních surovin, poskočí vaše kvalita jídla o řád.
Pokud se vám to zdá děsně pracné nebo časově náročné, v drtivé většině za to může nezvyk a odnaučení něčeho, co je naprosto samozřejmé. Pokud bychom třeba chtěli porovnávat jednotlivé kultury (země) podle úrovně jídla, vždy jednoznačně povedou ty, kde se dostatečně rozvíjí úcta k místním surovinám a práce s jídlem.
A teď opravdu nemluvím o špičkových restauracích nebo o víkendovém vaření. Bitva o dobré jídlo je nejtužší při běžném provozu doma a v pracovních dnech.
Budovat vztahy
Naštěstí tu na dobré jídlo nejsme nikdy sami. V té úplně základní rovině nám nejvíc pomáhá naše blízké okolí — rodina. Jídlo je parádní komunikační prostředek a docela dobře opisuje skutečné vztahy. Funguje to vzájemně — dobré vztahy posilují dobré jídlo i naopak.
Budovat vztahy je ale důležité i navenek. Pokud chcete, aby pro vás někdo dobré jídlo připravil a vypěstoval, tak je kontakt nesmírně důležitý. Čím vzdálenější je od vás ten, kdo jídlo připravuje, tím menší máte vliv na kvalitu. Úředník nebo kontrolor, který by to měl hlídat, vás nikdy nemůže nahradit.
Nejde jen o to kamarádit se se svým řezníkem a farmářem. Důležité je si ho v prvé řadě najít a neustále hledat. Potom o něm nejen mluvit, ale taky za ním často chodit a utrácet u něj peníze. Čím užší ty vztahy jsou, tím více nás navíc spojují s okolím (krajinou, přírodou).
Lahůdky, jídlo ve restauraci, cukrovinky nebo třeba dobrý chléb. To jsou všechno věci, které nemusíme umět připravit doma. Vždy se najde někdo, kdo je umí lépe a ještě z nich dokáže vykouzlit skutečný poklad. Je ale třeba mít na paměti, že je to určitý nadstandard a že má svoji přiměřenou hodnotu. Pokud ji budeme neustále podlézat, nikdy si tu nevytvoříme dobré klima, ve kterém by mohlo dobré jídlo vzkvétat.
V posledních letech koukáme na to, jak se to vakuum po vztazích v jídle postupně zaplňuje. Je to ještě takové nešikovné a všichni jsou nervózní a podezřívaví (farmářské trhy). Pro všechny je to ale velký posun. Vědět o sobě, mít informace, navázat kontakt. To odvozené hlasování peněženkou je už jen fajn důsledek fungujících vztahů.
Zdá se vám to možná málo praktické a vzdálené od reality. Já zrovna
nic jiného na skladě nemám. Jsme ale přesvědčený o tom, že když
přijmeme tahle tři základní východiska, dobře jíst se pro nás stane
samozřejmostí. Bude to stokrát lepší, než číst články o špatném
jídle a nechat v sobě bublat mentální blaf.
Reklama
Komentáře
Úplne súhlasím! Žiadna veda, proste vrátiť jedlo do vlastnej kuchyne!
Tleskám a smekám zároveň. (což je asi vtipný obrázek)
Díky za tento článek, beru si informace v něm obsažené k srdci!
ad veda: zalezi kolik ma clovek penez :)
Abych si byl schopny koupit v Brne za rozumnou cenu rozumne jidlo, tak jsem si musel zalozit vlastni bedynkove druzstvo, koupit megamrazak a temer rok shanet/navazovat kontakty… To uz vyzaduje znacnou miru cuketkofanatismu :)
Krásné patečné rozčílení!:-)
↪ 3 Washo: Vůbec ne, přechod z polotovarů, nadmíry uzenin a podobně na vaření ze základních surovin vám stravování podstatně zlepší, i když je budete nakupovat v super a hypermarketech. Ale chce to dát tomu ten čas a práci. Peníze tak dost možná i ušetříte.
↪ 3 Washo: to je ale obdivuhodny fanatismus!
Krásné, sympatické, díky! K těm vztahům – myslím, že důležité je je budovat i BĚHEM samotné konzumace, tj. že záleží na tom, s kým a jak jíte a jestli si u toho povídáte nebo třeba koukáte na televizi…
Nechci kritizovat, nicmene si myslim ze i Vy (jak ctu Vase clanky rad) zjednodusujete. V kolik hodin se ve vsedni den dostane clovek normalne domu? V sedm? To se pak tezko zacina shanet a varit…
↪ 8 Milan: jistě, vše je otázka priorit „normálního“ , vždy to není nic jiného, než otázka volby.
omlouvám se, nebyla jsem přihlášená (za normálního patří ještě člověka)
Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu. A ještě zdůrazňuji a apeluji: Pokud někdo brblá že je něco nekvalitní hnus, nechť to prostě nekupuje! Raději ušetřete za nějaké jiné zbytečnosti, kosmetiku, „značkové“ oblečení, denní tisk apod. a kupujte poctivé a kvalitní suriviny. A vložte do toho i svůj čas. Jenom tak se nestanete obětí junkfood, a blafsurovin:) Zamyslete se co to vlastně jíte, než to vložíte do úst.
Eh to mi to při pátku povídá… už radši Howgh!
Naprostý souhlas…
Nechápala jsem většinu komentářů v Hyde Parku s Vaňkem a spol. tento týden, samé nářky co že nám to v těch zlotřilých hypermarketech podsouvají…doprkvančic…vždyť přečíst si složení a zemi původu na obalu zas tolik času nevezme a co si kdo hodí do košíku je taky jen na něm samotném…
Výborně napsaný! Reflex se bohužel hodně zhoršil příchodem Pavla Šafra. Větší prostor dostali Holcové, Doležalové a podobní křiklouni. Petr Bílek byl kultivovaná osobnost a podle toho časopis vypadal.
Protea: Souhlasím s Vámi, ale na druhou stranu chápu, že spousta lidí popsanému složení ani nerozumí. Těžko potom vybírat „to kvalitnější“ a vyhýbat se náhražkám.
↪ 13 Ondra: …jen detail…už je tam Ivan Hamšík ;-)
Pěkný článek. Mluvíte mi z duše. Vyrostla jsem v soudržné rodině a dcery jsem vychovala stejně jako mě máma: kdykoliv je vhodná chvíle něco malého uvařit a společně se najíst. Zítra máme rodinný oběd, letos už druhý, bude nás 15, bude zmatek, a bude to fajn.
A ke zdrojům potravin můžu dodat jen jedno: Trvá to, ale jde to. A jak si ty své zemědělce a řezníky najdete, je vyhráno. Vlastně ne, je zábava zkoušet hledat nové!
Souhlasím s panem Cuketkou, pokud člověk vaří ze základních surovin je to vždycky nejlevnější, v této oblasti se setkává převážně s kvalitou a nemusí se stresovat s žádnými „éčky“ s nimi se setkává jen minimálně. A vůbec to není časově náročnější. Když nemám čas, dělám jednoduchá jídla typu: rychle orestovaná zelenina, kus kuřecího a rýže nebo bulgur či kuskus, bylinky k tomu . Do 20 minut není co řešit. Ne že by z toho někdo padal na zadní část těla, ale je to vždycky lepší než cokoli polotovarového. Místo kupované šunky často krůtí pečené vcelku v bylinkách a pak nakrájené na tenko (aktivní čas vaření cca 5 minut).
Diky za tento článek! škoda jen, že ho budou pravděpodobně číst opět jen ti, kteří se o kvalitu své stravy již aktivně zajímají (proto sledují Vaše stránky). Ale díky…
Ad Reflex a další média:
Připravit seriál zabývající se zbožíznalstvím by samozřejmě dalo mnohem víc práce než laciné kopání do mrtvoly (Babica a spol). Ale přesně to bychom potřebovali. Na co se koukat (zeptat) při výběru masa , zeleniny, ovoce…
Ten kontrast mezi oběma odkazovanými články je opravdu propastný.
Jenže větčina lidí kolem mě se ztotožňuje spíše s tím prvním přístupem – můžou za to „Voni Někdové, co nás tu chtěj otrávit“.
Moc pěkně jsi to rozebral – je potřeba podívat se nejdřív sám na sebe, „Někdové“ pak zmizí sami v nenávratnu.
Ale je to těžké vysvětlování – hlavně to tvrzení „Jsem moc chudý na to, abych jedl dobře“ má opravdu tuhý kořínek. Jenže přiznat si, že „Jsem moc líný na to, abych jedl dobře“ je holt bolestivé.
Ještě jedna věc, s článkem takřka nesouvisející, ale maličký oslí můstek ospravedlňující tohle OT prýštící z mého tvůrčího ega se snad najde ;) – prosím, co moje česneková básnička, myslíš, že se pro ni najde někdy místečko? )
↪ 14 Marta: máte pravdu, že spoustu přísad člověk nezná, na druhou stranu pokud nechápu, co mi to do toho jednoduchého koláče (který doma peču z 5 surovin) napsali za latinu, to je možná právě ten signál, že to nemám kupovat. (Viz ohraná, ale rozumná rada "Nejez věci, které tvoje babička nepovažovala za jídlo:)) A že je v šunce 50% masa taky asi přijde divné každému. Ale opět je to hodně o těch základních surovinách – čím základnější potraviny člověk kupuje, tím míň musí v obchodě zkoumat, z čeho se skládají – v ideálním případě už vlastně z ničeho:) Jako úplná konina mi pak už přijde návrh označování potravin barvami podle toho, jak jsou zdravé – to už pak zblbnem fakt definitivně.
↪ 20 kami: šmankote, větŠina! píšu s prtětem na rameni a prsty mi klepou o sousední klávesy:)
velice hluboko smekám před Mr.Cuketkou že se pustil do komentáře na aktuální téma našich dnů. Musíte do toho jít s vědomím, že se diskuze rozroste obludným směrem a právě proto před vámi smekám. Tohle téma už mě delší dobu taky popouzelo, viz ihned.cz a jejich články typu „víte co jíte? co (ne)víte o másle, 15% procent potravin je šizených.....“ apod. souhlasím že cesta není ve svalování viny na jiné(stejně jako u všeho jiného že?politika, ekonomika, že?vždyť je to tak snadné ;o) ale v tom, že převezmu odpovědnost sama za sebe,s vé činy, své jídlo.
vedlo to sice k tomu, že teméř nechodíme do restaurací, ale těch 25 minut denně kdy chystám pro sebe a svého milého(podotýkým že běžně v osm hodin večer ve všední den po návratu ze zaměstnání) do práce k obědu mě
Skvělý článek ! Já jsem procitla asi tak před pul rokem a od té doby vařím jen ze základních potravin – téměř denně a věřte mi, dá se to zvládnout. Jak finančně , tak časově. Všechno chce jen trochu disciplíny – žádná velká alchymie to není … Tak směle do toho – stojí to za to!
Asi tady budu za kacíře, ale abych pravdu řekla – mě se nelíbí ani jeden z těch článků. O co je ten první naštvanější, o to je ten druhý povrchnější, nesoucí se na módní vlně. Ale to jen jen můj názor, nikomu jej nevnucuju. A pokud jsem se touto poznámkou někoho dotkla, omlouvám se předem.
A mě se líbí ty pohledy oba a oba podle mě mají své místo. Esej paní Michopulu je trochu chytřejší a vstřícnější, soutěž v Reflexu zase útokem na první signální ráchá lidem čumáky v těch olezlých talířích a říká jim na plnou hubu, že se denně cpou blafama.
Protože to je skutečná podstata problému: co nám od malička dennodenně (snad krom víkendů) cpou do hlav vařiči od školních jídelen, menz, přes závodky a kantýny až po kuchyně v nemocnicích a starobincích, to začneme považovat za standard. Málokdo nad tím přemýšlí. Omáčka je přece normálně rosolovitá, chutná běžně po vegetě, knedlik je obvykle molitanem, brambory vyvařený a k masu holt patří flaksy — můžeme se aspoň radovat z každého kousku, co jde požvýkat. A jak pak oceníme tu přidanou hodnotu v „restauraci“, když nám totéž jídlo, co známe ze závodky, najednou někdo obloží horama nakrájený všebarevný zeleniny, obsypou nějakým kořením, i největší flaksy z masa vykrájejí. Za to si přece každý rád připlatí…
Lidi ve školních jídelnách a závodkách zapomněli, co to je a jak vypadá (a chutná!) normální jídlo. Ne že by ho nechtěli, oni jen nevědí, že jejich náhražky a dnes už i náhražky náhražek jsou špatné – vždyť je to standard, se který vyrůstáme v denním styku od dětství. Takže JAKÝKOLI způsob lidem vysvětlit, že tohle „jídlo“ je hnus a oni se krutě mýlí, když si myslí, že jedí – ať už klidně, vstřícně a s rozvahou jako paní Michopulu, nebo brutálně natvrdo, z kýblu přímo do ksichtu jako Reflex – je správný a veskrze pozitivní.
↪ 26 aida: aido, ja myslim ze rozhovor s p. Michopulu spis jen neni urcen pokrocile ctenarske obci na cuketce:) – kdyz jsem si ho vcera precetla, reagovala jsem uplne stejne – ze jsem se tam vlastne vubec nic konkretniho nedocetla a ze je to dost povrchni. Ale nekoho, kdo se o jidlo jinak vubec nezajima, to treba nekam nasmeruje… Zaujala me tam ta zminka o Londyne – dostala jsem chut se okamzite sebrat a odjet tam:)
co si clovek sam nezabije nebo nesklidi, nebude nikdy dobry, jelikoz k tomu nema ten spravny vztah :-D
Nevnimat soucasnou situaci v potravinarstvi obecne, bez historickeho a socio. kontextu je detinske, pripadne ume skryta manipulacni technika, a je jedno kdo ji jak provadi. Zda jde cestou jako reflex, cuketka, ihned, … vsichni budou mit sve fans ;-)
Zajít si v Londýně na farmářský trh je možná slast, ovšem obyčejný Brit se zřejmě většinou stravuje take aways (kterými jsou větší města doslova posety) nebo předchystanýma jídlama ze supermarketu (regály zasypané těmito výrobky).Něco se stím snažil udělat Jamie Oliver ale ten tlak ze strany potravinářského průmyslu je neůprosný…
Naprosto souhlasím s tímto článkem. Před půl rokem jsem si odhlásila obědy ve šk. jídelně (dotovaná cena 7, 50 Kč) kvalita nebyla špatná, ale nebylo to ono. Zkusila jsem si tedy připravovat jídlo doma. A jde to! Jen je potřeba myslet trochu dopředu. Když uvařím, mám jídlo na dva dny. Pokud si den předem namočím např cizrnu mám za 20 min skvělý základ na salát, nebo přílohu atd..... opravdu je to jen o prioritách a uspořádání si času :)
↪ 26 aida: Hana Michopulu za sebou má nejen povídání, ale i kopu práce :) (třeba s vytvářením módní vlny FT)
↪ 28 yannka: Já taky:-) Na Borough Marketu jsem byla, má úžasnou atmosféru, zřejmě i díky lehce industriálnímu prostředí a blízkosti katedrály.
Myslím, že to, co naservíroval Reflex, je ještě popík. Znáte časopis Pošli recept? Malý sešitek na stáncích za 10 kč. To je to pravé peklo a máte to i s recepty. Pravidelně to kupují jedni příbuzní a návštěvy u nich dostávají díky tomuto plátku jiný rozměr. Příšerné fotky příšerných naservírovaných jídel čtenářů, kteří se chlubí, jak levně uvařili. Dneska jsem neodolala a sama zakoupila vydání, které se věnuje uzeninám. Základ skoro všech jídel je: točeňák nebo junior nebo párky nebo špekáčky, eidam nebo taveňák a kečup. Nekecám.
Jo a pro příznivce Mimibazaru, jsou tam i dva salámisti.
Přemýšlím, co mě odrovnalo nejvíc, zřejmě kabanosový salát a saská polévka. To si tak na cibulce osmažíte nějakou tu „uzeninu“, přidáte jemně pokrájenou sterilovanou okurku, papriky a vytuníte to kečupem a šlehačkou. Prý to velmi chutná díky netradiční chuti.
Cílem této čtenářské exhibice je dostat až 450 kč za poskytnutý recept
Já si nějak nedokážu představit, jak někoho, kdo pravidelně kupuje takový časopis a vaří podle něj, nebo obecně vaří jak v tom časopise přesvědčit, že to lze i jinak a že to může být dobré a že to nemusí být drahé. Jedině mě napadá, že by to bylo v TV, v hlavním vysílacím čase a uváděl by to nějaký populární „bavič“, aby to oslovilo co nejširší dav. Ale zas to nemůže být někdo tak kontroverzní jako Pohlreich, spíš někdo jako Donutil, tomu by to snad i mohlo být uvěřeno:-)
Není nic levnějšího, než uvařit si doma. Horší je to přes zimu, kdy se hůř dostanu k lepšímu zdroji brambor (bývají zmrzlé) a zeleniny (hořká mrkev, dovozové papriky, lilky, rajčátka bez chuti a zápachu – vitamíny zachraňují jablka, kyselé zelí, vlastně zelí a řepa vůbec). Dost často se ještě zmítám mezi tím, jak uvařit levněji a také vyváženě zdravě. Já osobně mám možnost stravování ve svém zaměstnání, po roce jsem skončila s alergií na glutamáty a rozhašeným zažíváním, které jsem dávala dohromady další půlrok. Osobně nechápu kolegy, kteří zažívací potíže mají taky, ale na obědy chodí dál. Pak do sebe cpou Anacid, přípravky na pálení žáhy a pak ty další neslušné projevy jejich organismů, které nedokážou ovlivnit. V jídelně se totiž vaří z hotových pytlíkových směsí a ochucovadel. Co mě ale bere ještě víc, že stejně se vaří i v jídelně školní. Zjistila jsem to, když jsem vyzvedávala oběd pro nemocnou dceru. Chřestová polévka – z pytlíku, hovězí maso na houbách a pod ní uho – z pytlíku. Bohužel jsem asi srab, abych ve škole dělala revoluci, i když vím, že to vůbec není dobré. Uklidňuju se tím, že když budou z domova děti zvyklé na poctivé jídlo, to umělé jim chutnat nebude. U toho staršího si tím jsem jistá.
↪ 34 irresistible: To je však vždy otázka, kdy a zda vědomě oslovit tak často citovaný „dav“ je důležité. Důležité jsou podel mě informace, které považuji za důležité sdělit, přesně jako rozhovor H.M. a tento článek pana C. a to, jakým způsobem koho osloví, kdy se vynoří na povrch a to jak se každý z nás vnitřně pere s tím, co nedělá ať už kvůli pohodlnosti či čemukoli jinému by asi nikdy němělo být objektem soudu druhých. Osobně se mi jakékoli rozlišování na mě a dav, případně na mě a ty z mimibazaru velmi příčí. Každý z nás je podle mého skromného názoru dost daleko k ideálu a každý má co dost dělat sám se sebou, než se zabývat těmi druhými.
Nechtěla jsem, aby to vyznělo takto. Přemýšlela jsem, jak jen ukázat to, že to jde i jinak. Protože přesně od některých lidí je tento pokus brán jako povyšování (i když to tak není zamýšleno, aspoň myslím), kdežto prezentace od jiných (např. zmiňovaný Donutil) by mohla být i schůdná. Třeba, nevím. Tím neříkám, že nějaká televizní one-man show by to vytrhla, to ne, ale třeba by se zase trošku pohnuly ledy;-)
↪ 35 toffo: „Dost často se ještě zmítám mezi tím, jak uvařit levněji a také vyváženě zdravě.“ Tohle je pro mě taky moc důležitá věc. Je ale hrozně zajímavé, co si pod tím pojmem „zdravě“ kdo představí. Je docela komické, jak se u nás vžil ten název krámků „se zdravou výživou“. Vyvolává to pak skoro dojem, že zdravé je jen naklíčené zrní, k tomu nějaká ta řasa a místo jedovatého cukru jedině agáve. Pro další skupinu lidí pak zdravé=nekalorické (= samé lupení). A pro jiné cokoli, ale s bionálepkou. Není divu, že mnoho lidí si pak zdravé jídlo nedokáže představit jako normální jídlo pro každý den. Opět to má všechno jednoho společného jmenovatele, a to normální zdravý rozum. Každému (nejen těm s problémy s nadváhou) doporučuju strávit pár hodin života četbou webu stob.cz či jejich materiálů. Je to neskutečná investice na celý život. Pokud to ještě nevíte, uděláte si rychle obrázek o kalorické hodnotě potravin a jejich nutričním složení. Pochopíte, že neexistuje nezdravé jídlo, ale jen nezdravá kvantita konzumace. A že nekalorický ovocný jogurt, čokoládová tyčinka nebo paštika nutně musí pro zachování zdání chuti obsahovat takové věci, že si to buď odpustíte úplně, nebo si je dáte jednou za čas, ale ty opravdové (tohle je úžasné v amerických receptech – smetana nebo creme fraiche bez tuku, sprej s příchutí másla – co v nich asi je???) .
Jsem tak trochu chorobný analytik a „zdravé“ pro mě od určité doby znamená jídlo, co splňuje co nejvíc z následujícího:
Jídlo, které projde tímto sítem bez ztráty kytičky, se pak pro mě stává superpotravinou, samozřejmě za předpokladu, že mi CHUTNÁ!:) Je-li to navíc jídlo s tradicí/historií a hezky vypadá, tj. má sex appeal, tím líp. Četnost jeho zařazení do jídleníčku pak závisí ještě na
Je pravda, že třeba redukční dieta a s ní související potřeba omezení sacharidů atuků není finančně jednoduchá, taková ta tradiční levná a výživná jídla našich babiček se obvykle skládají ze sacharidů (brambory, nudle, mouka, cukr) a opečené kůrčičky:) Stejně tak obligátní rychlý večerní chleba s něčím. A na benzínce během hektického pracovního dne si taky nekoupíte nic jiného než padesát druhů barevně zabalených sacharidů. Potřebujete hlavně čerstvou zeleninu a bílkoviny, a to opravdu vychází dráž než pečivo, brambory a těstoviny. Tohle všechno dodržovat a vařit si to po příchodu z práce vyžaduje ještě mnohem víc plánování a disciplíny než klasické „zdravé“ vaření. Ale zase vás to donutí si opravdu uvědomovat, co jíte, a bude se vám to hodit i do budoucna.
Zdá se vám to všechno jako samozřejmé kecy? Mám ve svém okolí několik lidí s menší či větší nadváhou. NIKDO z nich se během života nesetkal u lékaře s lepší radou, než „musíte zhubnout“ nebo „nesmíte tolik jíst“. Několik základních informací získaných ze Stobu o důležitosti bílkovin, pravidelných denních dávkách a nutnosti JÍST, nikoli hladovět, pro ně bylo zjevením a zafungovalo jako zázrak.
↪ 27 pixy: v tomhle právě nesouhlasím. máchání čumáků už se tady propaguje nějaký ten rok a myslím, že bez efektu = zanechá ve čtenářích jenom frustraci a jediná výzva k akci, která tam je, tak je buďte paranoidní a stěžujte si.
s tím nevystačíme. pokud se má o jídle nějak rozumně psát dál, je potřeba aby se k lidem dostaly informace o tom, co mohou sami pro sebe udělat hned a bez závislosti na někom jiném. to sdělení není, „jděte si stěžovat“, ale mělo by být „jděte vařit“ ;)
↪ 3 Washo: nutnost vycházet z bedýnek, bio, lokálních potravin jsem z toho záměrně vynechal, jíst dobře se dá i v rámci širšího food systému tj třeba i od velkých producentů a nebo velkých výrobních družstvech ;) snad uvidíme v budoucnu!
↪ 7 Barbora: určitě, v tomhle se nám investice do jídla vrací okamžitě! ;)
↪ 8 Milan: řada mých známých pracuje celý den v typicky exponovaných a stresovaných džobech, přesto na nich nevidím, že by jim to jakkoliv bránilo jíst dobře ;) pokud celý den od rána do sedmi jídlo z denního rytmu vypustíte, je to jen vaše rozhodnutí a to, jak si seřadíte priority. bude to znít ode mně, strašně debilně, ale mám ověřené, že to tak skutečně je ;) tak se omlouvám rovnou.
↪ 13 Ondra: ten reflex jen tak přišel do rány, nedělám z nich nějaké viníky, ale myslím, že namočení jsou v podobném stylu úplně všichni ;)
↪ 14 Marta: číst složení ano, ale taky proboha změnit návyky a pustit do košíku i základní potraviny. poznají se většinou jednoduše – nemají na sobě žádné složení ;)
↪ 16 Vanda: jo, tomu já věřím nejvíc — vztahy ;) paradoxem je, že k nim člověk doje někdy až úplně nakonec, přitom jsou někdy hlavní hybná síla! dobré jídlo bez vazeb a nějaké komunikace nebude nikdy fachčit!
↪ 17 marteska: jo to je taky problém, který jsme si částečně navařili, že se vytvořilo spojení „dobré jídlo = něco pro gurmány, do restaurace nebo na slavnostní příležitost“. a přitom je to co? bullshit! ;)
↪ 19 marteska: zkusíme to na Scuku s novým Scuk očkem trochu napravit ;) ale jo – je to těžké!
Pane Cuketko s madam Michopulu, ne mě fakt nechoďte. To je sociální inženýrství !!! v tomhle článku :
http://life.ihned.cz/…na-michopulu
to už fakt přehnala. Nesouhlasím s tím aby stát za moje daně někomu něco vysvětloval a nedej bože nařizoval. Myslím že to je zcela mylný přístup. Navíc dáma se chová trošku jako spasitel národa. Tohle fakt ne ! Pokud někdo chce jíst polévku z kečupu a smažit knedlíky v trojobalu a říkat tomu " mňamka". Ať to dělá je to jeho věc.
↪ 18 Kako: on se ten zásah článku naštěstí nepočítá jen prostou čteností, mám už to trochu natrénované ;) ale něco na tom samozřejmě je a těžko s tím něco udělat.
↪ 20 kami: Ale je to těžké vysvětlování – hlavně to tvrzení „Jsem moc chudý na to, abych jedl dobře“ má opravdu tuhý kořínek. Jenže přiznat si, že „Jsem moc líný na to, abych jedl dobře“ je holt bolestivé.
velmi přesně ;) k česneku via e-mail!
↪ 24 Siska: no nechtěl jsem tenhle článek psát a kdy už byl tak ani publikovat, ale nakonec jsem se nakopal, takže díky, že jste tenhle aspekt chytila ;)
ad konverze směrem k racionálnímu a funkčnímu vaření doma — asi by mělo být těchto sukces story vidět všude víc. zkušenost, kterou popisujete znám na sobě i na spoustě lidí v okolí, kteří si tím prošli a happy end je na konci pokaždé. člověk se pak vážně divím, jak mohl fungovat předtím…
↪ 29 Joda: tak to se asi míjíme ve významu textu ;) situace v potravinářství a kontrola kvality je samozřejmě vážné téma, ale v současné debatě se směšuje s tím, jestli jíme dobře obecně. možnost kupovat kvalitní průmyslově zpracované potraviny je pouze malá část a podle mě i ta s NIŽŠÍ prioritou. proto na to upozorňuji.
↪ 30 Mirek: a to ani nehovoříme o USA. je to určitě nepříjemné, že se z možnosti jíst dobře stává výsada… :(
↪ 31 Petra: opravdu je to jen o prioritách a uspořádání si času :) a o zkušenosti. je třeba taky zažít to, co ta extra energie směrem k jídlu přinese navíc do života ;)
↪ 35 toffo: je to blbý, ale ve veřejném stravování je to děsně zamotané ještě těmi zažitými rozpočty a vnímáním školního nebo závodního oběda jako samozřejmosti. „je samozřejmost, jíst za stravenkových 70 Kč a ještě teplé jídlo s obsahem masa“ tohohle se budeme velmi těžko zbavovat…
↪ 44 Karel: díky za tenhle odkaz, mně ten článek připadá skvělý a o „vaše daně“ tam až zas tak nejde… Myslím, že se tady s vámi nikdo nehádá o tom, že by se měl o své zdraví a jídlo zajímat každý sám. Na druhou stranu stát a EU dávají miliardy na mnohem zbytečnější osvětové kampaně, než by bylo pár základních faktů o jídle…
↪ 44 Karel: Tyhle „mňamky“ jsou samozřejmě věc každého, ale léčení z jejich následků se potom platí i z mého zdravotního pojištění a to už mě jako daňového poplatníka zajímá. Jsem přesvědčen, že takové informace o jídle jsou součástí vzdělávání a ve výsledku mohou vyjít podstatně levněji, než léčení následků. Proto bych proti takové kampani z veřejných peněz (samozřejmě pokud by byla rozumně udělaná) vůbec nic neměl, naopak uvítal bych ji.
Já vařím skoro jen doma (příležitostně oběd na prověřených místech, polotovary nekupuju,složení – všechno dávno nastudované). Přesto mám pocit, že mě moje vášeň pro dobré a kvalitní jídlo stojí hodně peněz a příprava jídla pro cca 4zabere dost času (snídaně, večeře každodenně,obědy o víkendu, často i během týdne). Ještě ke školním jídelnám. Rajská omáčka – mouka, cukr, kečup, maso kližka – obojí nepoživatelné. Špenát – v životě jsem nic tak šíleného neviděla – šedá hmota – základ mouka sůl, bramb. kn. kámen, maso ok. Pomazánka ze sojových bobů s nivou pro školkové děti? Když jsem se ptala, jestli si někdo nestěžoval, učitelka se na mě podívala, jako bych přistála z Marsu a dětem prý všechno velmi chutná.
Já myslela, že by měli ve školních jídelnách vařit profesionálové.
Děkuji za tento článek, mluví mi z duše.
Amen.
Pročetla jsem si tady příspěvky o vaření doma a musím se připojit se svým postřehem. Chodím brigádničit do jedné společnosti, kde máme klasický firemní Eurest. Kdykoli tam vejdu (pro flašku pití do kanclu) a vidím, co do sebe ti lidi tlačí a cítím starou známou vůni „školní jídelny“, kde vládne nesmrtelná kombinace UHO a UČO, zdrhám. Oč větší je ale moje znechucení když vidím, jak ženské tahají v plastových krabicích ty hnusy domů dětem, aby nemusely vařit!! Jako by byl takový problém upéct doma kuře s bramborem v jednom pekáči… Pokud nevidím, co bylo do jídla přidané a ještě ke všemu to divně smrdí, přece to nedám dítěti ve vývinu.
Dokud v nás bude zakořeněné, že v rámci ušetření budeme jíst klidně gothaj s piškotama, hlavně když se to zpracuje a nebude to stát moc, jsme v pekle (viz články o Mimibazaru a podobných zvěrstvech). Chápu, že finanční situace některých rodin je špatná, ale to chce myslet hlavou už při nákupu a kupovat věci, ze kterých uvařím několik jídel, která třeba můžu zamrazit na později, ale která budou obsahovat kvalitní věci. Paradoxně dokonce ušetřím.
Rozrůstá se ale na druhou stranu i počet lidí, co si dělají obědy doma do krabiček a nosí si to do práce, sympatický trend, který jsem také ráda následovala:-)
38: Yanko, přesně tak, nutričně zdravě. Dětská nadváha toho nejmladšího člena rodiny. A neopakovat jen kuřecí maso. Dokázala bych na dva, tři dny navařit kotel omáčky ;-). Sport neopomínám ;-). Je to asi běh na delší trať, ale někdy mám fakt pocit, že se z toho zblázním.
Ano.
Momentálně mě trápí, jak ovlivnit stravování dítěte ve školce. U nás ve školce se vaří z polotovarů, dochucuje se kořenícími směsmi (jídla odebírají i místní důchodci), polívky z masoxu, minulý týden měly děti k obědu salám smažený v těstíčku!!! Jsem nevěřila, že to se ještě někde „vaří“. Aspoň vidím, že nejsem sama, komu vadí stravování dětí ve školních jídelnách. Uvažuju, že mu budu obědy chystat, ale bohužel to tam není kde ohřát (vozí to dětem ve várnicích), tak nevím.
Irena: profesionálové možná vaří, naše paní kuchařka např. přešla ze zrušené závodní jídelny a vaří, jak je zvyklá, nicméně je vyučená kuchařka. :-) Problém je, že jídelníček nikdo nekontroluje. V minulosti jídelníčky schvaloval dětský lékař (i když i to byla asi jen formalita).
↪ 55 la trucha: Ony ty jídelníčky stále pravidla mají, i když nevím, jestli je kontrolují zrovna pediatři (mám dojem že ne), ale tato pravidla stanoví složení jídel spíš v tom, kolik mají mít děti za určitou dobu (týden? měsíc?) masa, ryb, zeleniny, příloh, atd. a nevěnují se např. otázce polotovarů a podobně. Což ostatně v dobách schvalování těmi dětskými lékaři buď bylo podobné, nebo jsem nikdy nenarazil na jídelnu, kde by to ten pediatr nějak řešil, pamatuju si třeba, jak jsme na gymnáziu vítali příchod Eurestu do školní jídelny s nadšením (ano, přiznávám, mohla za to i nabídka sortimentu Coca-coly k pití oproti dřívějšímu jedinému možnému šílenému jídelnovému čaji, ale najednou tam byl i nějaký salátový bar a pamatuju si, že jsem si z něj nějakou zeleninu nabíral prakticky ke každému obědu a i jídla samotná se tehdy změnila trochu k lepšímu).
já se léta snažím jíst , jen to, co roste. Je mi 52 a nikdo mi to nehádá – můj život není zabezpečenou procházkou, naopak. Ale dostatek přirozené stravy, je základ. Byla jsem na denzitometrii – a je to skvělé. Nepiji mléko od dětství , ale mám ráda zeleninu syrovou, vařenou, dušenou..Smažíme – tak jednou za 3 měsíce a opravdu si dopřeji maso, kdykoliv to jde. Kouřím a nejsem abstinentka,Žiji v Ostravě – ale dobré, přirozené jídlo bez fastfoodu a náhražek je základ. Taky si občas koupím uzeninu – ale jen velmi výjimečně a jen kvalitní. Vypadá to draze – ale chleba s obyčejným máslem a mrkvičkou +pórek, chleba se sádlem a cibulkou ? Zdravější a lepší než Danone.Jo a snažím se , alespoň 3× v týdnu snídat selský obyčejný jogurt -s pohankou, nebo vlákninou a medem. Brambory a zelí ? No není to dobrůtka?
a další věc – neopouštím domov bez pití a vlastní svačiny. Obvykle chleba,trošku másla a tvrdý sýr,Stejně velká krabice se zeleninou – mrkev, okurek, salát, paprika.Jedna paprika obvykle není dražší než rohlík. Jiná varianta – ve sklenici mám přírodní jogurt s pohankou a medem + ovoce. Popřípadě vaječnou nebo jinou omeletu s masovou, sýrovou,nebo zeleninovou směsí + zeleninu,nebo ovoce ve stejné velikosti. Zabrání mi to koupit si hlouposti , jen proto, že mám najednou hlad
↪ 58 Eva: A kde takovéto svačinky jíte? V tramvaji si otevřete zavařovačku s pohankovým jogurtem a k tomu přikusujete mrkev? Spousta lidí nemá v zaměstnání ani denní místost…Odpověď,že pokud se chce, tak to jde, neberu. Já chci, zeleninu kufruju v množství větším než velkém, ale v pracovním dni není kde. V dopravním prostředku si max. vybalím namazané pečivo nebo jablko, zbytek mi přijde nevhodné. Venku to v zimě taky moc nejde..Nehledě na to, že stolování by mělo mít nějakou kulturu, ne jen do sebe někde nacpat jídlo ze sklenice nebo lunchboxu, ať je sebezdravější.
U hromadného stravování je navíc naplněna i sociální rovina – na oběd, ať už do kantýny nebo do restaurace, chodíte obvykle s někým, jíte pomaleji, protože si u toho povídáte a snáze přepnete z módu „pracuju“ do módu „jím“.
↪ 55 la trucha:
To by mě také zajímalo – existují vůbec provozy hromadného stravování schopné ještě dnes vařit a nikoliv pouze alchymisticky smíchat vodu s prášky? Řešíme změnu závodního stravování na Jižní moravě a nějaký tip by se sakra hodil.
K článku:
Myslím, že změny u každého individuálně jsou účinné jen do té míry, kdy jíte sami, reps. v kruhu rodinném. Tady rada „když Vám to nechutná, noste si do práce krabičky z domu“, zvláště když však společné jídlo představuje (i v zaměstnání) důležitý prvek komunikace, ztrácí trochu na lesku. Jak proaktivně donutit dobře vařit hromadné stravování, resp. tu bábu, co to dávno zapomněla a jen denně míchá prášky s vodou a ohřívá (co by se ostatně za ty drobné namáhala).
T.
60: jo, s těmi obědy je to opravdu problém. Naštěstí s kolegy chodíme „na meníčka“, takže si můžeme vybrat alespoň podnik, a v poslední době se nabídka zlepšuje :) Vynechat oběd s kolegy bych opravdu nechtěl, osobně i pracovně by mi chyběl. Něco jiného je to např. v UK, kde si všichni nosí krabičku s obědem, který třeba spolu s ní ve vyhrazené místnosti.
Cest je více, i když pro někoho se to zdá složité. Je jasné, že každý zaměstnavatel není přístupný všemu, ale naše teta, když začala pracovat v sedmdesátých letech v jedné malé produkční filmové firmě v L.A. měla výsadu spolumajitele a mohla si dovolit prosadit malý zlepšovák, který fungoval až do zániku firmy zhruba před deseti lety. Měli vedle kanceláří malou kuchyni – a každý den tam jeden člověk připravil oběd, který pak snědli všichni společně v jednací kanceláři. Stejnou zkušenost mám i od známé z Prahy. Někdo to přinese z domova, někdo připravuje na místě. Zkušenost z Prahy je ta, že je tam jeden vegetarián, jeden košer jedlík, zbytek má rád kvalitní jídlo, přesto se vejdou všichni – tj. 8 lidí do velmi malé částky díky společnému vaření z kvalitních surovin. I když chápu, že ne všude je takto liberální prostředí.
Přidám zkušenosti s nošením krabičkového jídla do práce. Úplně ideální situaci jsem potkal v Itálii (Milán), kdy byla jídelna bohatě vybavena mikrovlnkami a všichni šli na oběd společně. S tím, že krabičkáři si dokoupili, co jim chybělo, nejčastěji salát, pečivo a pití. K dipozici navíc byl velký pult s dochucovadly, tj. zejména olivový olej, ocet, bylinky, hořčice, majonéza, …
A v současnosti to funguje podobně, jen mikrovlnku máme v pidikuchyňce a v kafetérii nejsou k dispozici dochucovadla a nabídka salátů je žalostná. Přesto nás je zhruba 5, co si nosíme krabičky a je zvykem se prostě ve 13h sejít u mikrovlnky. Takže sociální vyloučení krabičkářům taky nehrozí.
On za to vždycky může Někdo Jiný. Je to tak totiž jednodušší.
Zajimavá debata. Taky se snažím trošku vařit a hlavně kupovat co nejzákladnější suroviny v přiměřené kvalitě (čtení složení, vybírání jogurtu bez škrobu, atd. atd.). Problém je to vaření v týdnu, bohužel fakt není čas být dlouho v kuchyni, případně pracně shánět suroviny. Poraďte co konkrétně vaříte k večeři, druhý den do práce … říct kuře pečený s bramborem je fajn, ale určitě ho nevaříte každý den. Bohužel mám slabou fantazii, málo zkušeností, ale velkou snahu :-)
↪ 65 Vipanos: tak do práce třeba něco z tohohle?
http://www.google.cz/search?…
.........berte to jako pokus o odlehčení tématu:)))
↪ 65 Vipanos: zkuste se inspirovat třeba v tomhle vláknu o mikrovlnce:) – http://www.cuketka.cz/forum/topic.php?…
↪ 67 yannka: aha, koukám že to vlákno jste zakládal vy:)
68 Ano, já to furt zkouším :D
68 A ještě dodám, že se i snažím vařit, ale prostě holt občas ta inspirace chybí, takže každý tip je dobrý …
↪ 59 Sektik: Mě tedy rozhodně nepřijde nevhodné si v dopravním prostředku vyndat okurku nakrájenou na špalíčky, oloupanou mrkev…to samé v práci u PC – pokud bych neměla k dispozici denní místnost nebo kuchyňku. Že na mě lidi budou koukat? Ať se jdou, upřímně řečeno, vycpat – o co je to méně kulturní než si dát párek v rohlíku? A chodit na jídlo do Eurestu jen proto, že je to kulturnější, než do sebe „nacpat domácí jídlo z krabičky“? Kulturnější v čem – v tom, že mi dají přemrzlé brambory, flaksu a UHO na talíř a milosrdně mi k tomu dají vidličku? Není lepší to jídlo z krabičky? Když už se mi chce jít s kolegy na oběd, vezmu si krabičku s sebou a sním si to s nimi u jednoho stolu…a mám splněno sociálně i oddychově..
Tak nějak, dovedu si představit, že v práci (nebo ve škole) může být problém jídlo si ohřát, ale neumím si představit, že by byl problém ho sníst. Pokud bych měl v práci problém s tím ohříváním, asi bych dlabal studené obědy a potřebu něčeho teplého doháněl horkým čajem (v nejhorším z termosky, však jsem si ji na VŠ v zimě do školy nosil – sice se na mě spolužáci občas koukali divně, ale co, hlavně že jsem nebyl odkázán na ten šílenej nápojovej automat jako oni).
↪ 72 Kytka: Stačí si představit práci v open-spacu, bez jakékoli kuchyňky nebo místnosti, kde si lze s jídlem sednout a už to pro leckoho může být problém. Ač jsem fanatikem vlastní stravy, čistě z ohleduplnosti k ostatním, bych se v takovém prostředí také zdráhala každý den vybalovat svůj sendvič/polévku/quiche/salát. Nejsem barbar, do práci bych si silně česnekové jídlo atp. nevzala, ale v takovémto prostředí už jenom vůně jídla, které není vaše a křupání mrkve v cizí puse, je bezohlednost, která snadno dohání k šílenství.
↪ 66 Irena: Nahodou benta jsou skoro nekonecnou inspiraci na krabickove obedy. Ja je zboznuju. :) A nemusi to byt zadne pracne vymodelovane pstavicky. Takove uplne zakladni bento je treba jenom varena bila japonska ryze s jednou nakladanou ume svestkou uprostred. Vyada jako Japonska vlajka. :)
K tem bentum. Muzete se podivat treba na tehle blog: http://justbento.com/
Je tam spousta napadu na krabickove obedy. :)
Život je otázkou priorit. Já dělám každý všední den do pěti, než se obvykle dostanu domů, je půl šesté; když jdu nakoupit, přijdu nejdřív v šest. Pak mám obvykle hodinu sportu. Přesto každý den „obětuju“ hodinku času, abych připravila plnohodnotné jídlo k obědu, mističku nějaké kaše k snídani, odpolední svačinku a pytlík se zeleninou a ovocem pro sebe a svého partnera. Jednak to je levnější a navíc vím, co jím – že je to většinou nejen zdravé, ale hlavně chutné.
↪ 73 Anonymní: Neumí-li mi firma zajistit odpočinikovou místnost, tak bych si s jídlem sedla na schody, zalezla do zasedačky…Nebo bych holt nosila studené jídlo, které obvykle nijak aromatické není a nedá se nic dělat, jedla bych ho v open space. Mrkev si můžu nastrouhat, takže chroupat nebude.
Připadá mi, že největší problém tu není proč by to mělo jít, ale to věčné hledání důvodu"PROČ TO NEJDE" :)
↪ 77 panDOn: Přesně, taky mi přijde, že si strašně moc lidí hledá důvody, kterými se snaží ospravedlnit …no, já bych to nazvala výmluvy. Nenosit si jídlo, protože vůči kolegům v open spacu je jeho vůně bezohlednost, pardon, to mi přijde jako naprostá blbost. Jaká bezohlednost? Všichni si můžou snad uvařit, ne?
Stejně tak nerozumím lidem (a že jich je), kteří si stěžují na ty závodní jídelny a nakonec do nich přesto chodí … buď to chci změnit, nebo to změnit nechci. Když to ale člověk schopný změnit není, tak ať nepláče, jak je to jídlo hnusný, může si za to sakra sám.
↪ 71 panDOn: Tak zrovna tohle za nevhodné považuju. Ostatně, v pražské MHD(jak jinde, nevím) je to zakázané.
A jak už tu psal někdo výše, nevím teď kdo – k jídlu patří i určitá kultura stolování, hlodání okurky v MHD kulturní není ani trochu.
Lidé chodící do nedobrých závodních jídelen rezignutí na nutriční aspekt jídla. Ale tohle je rezignace na společenský aspekt jídla a ani jedno není v pořádku.
Sama za sebe můžu říci, že jsem „krabičkářka“. Žádnou denní místnost pro konzumaci jsme neměli (teď jsem na MD a mezitím na pracovišti vznikla, ale ještě jsem neměla osobně tu čest se s ní seznámit:) ).
A rozhodně jsem nejedla jídlo jako barbar.
V době oběda jsem si na pracovní stůl rozložila malý ubrus (o něco menší než utěrka), jídlo přendala z krabičky na talířek či do kameninové misky a normálně nerezovým příborem snědla. A pak to došla opláchnout a uložila zpět do šuplete. Nevím, proč by ve jménu bojkotu nekvalitní závodky měl člověk stolovat jako pračlověk.
↪ 79 kami: Oo ne, tak jsem to samozrejme nemyslela, ja to take delam takhle – stejne jako popisujete, ale na druhou stranu – neni-li zbyti, pripada mi lepsi dat si jidlo z krabicky nez jit ve jmenu kulturnosti do Eurestu…
Snedenim svaciny v MHD jsem reagovala jen na to, co jsem vlastne popisovala i v dalsim komentari…prijde mi, ze se hlavne hleda proc to nejde, nez proc by to jit melo…
↪ 79 kami: ano, zakázané to je, ale upřímně řečeno, taky na to někdy kašlu. Pravda jím v tramvaji jen to, u čeho nehrozí znečištění tramvaje (což je imho důvod toho zákazu), ale okurku, mrkev nebo jablko tam klidně schroupu.
S tím přendáním je to tak, že když pracuju někde, kde to jde, samozřejmě si to z krabičky přendám. Ale v případě, že to nejde, protože nemám kde to nádobí nechávat a nejlepší místo, kde se dá najíst, je třeba lavička v sousedním parku, tak nemám problém oběd zdlábnout z misky (dělal jsem to tak v Paříži na škole, protože na obědy ve školní jídelně jsem tam neměl peníze).
↪ 73 Anonymní: to je pravda, ale na druhou stranu jak je tohle pravděpodobné? Ještě jsem neviděl openspace, kde by nějaká kuchyňka nebo jídelnička nebyla. A pokud by to tak někde bylo, považoval bych to za jeden z variovných příznaků toho, že jde o otrokářskou firmu, která na zaměstnance kašle a snažil bych se od ní držet co nejdál. (-;
↪ 60 Tuvy: Teď mi naskočil úšklebný úsměv – taky jsem z jižní Moravy a můžu vám dát několik tipů na závodní stravování, které NEBRAT. :-) Mám zkušenosti Hustopeče u Brna a okolí. ;)
↪ 81 Kytka:
mám na mysli jednu konkrétní firmu a v žebříčcích se pravidelně umisťuje jako jeden z nejžádanějších zaměstanavatelů (můj to není):-).
↪ 83 Anonymní: Nemůžete být anonymně konkrétnější? Jinak tyhle žebříčky jsou plný otrokářů, u kterých bych dělat nechtěl, kdybych nemusel. (-:
↪ 81 Kytka: No, to je pak ale picnicque a tam se krabičky sluší, zvláť, zahrnuje-li vybavení i kostkovanou utěrku ;)
↪ 82 la trucha: Jé, tož se i nechám podat (skutečně by mě to zajímalo, ať vím, čemu se vyhnout). A co nějakou i doporučeníhodnou stravovnu někde tam v okolí?
pane Cuketko, mám Vás ráda, ale Váš pohled mi přijde trochu černobílý. ono to není vždy tak jednoduché, vařit ze základních surovin.
Za sebe musím říct, že když je teď manžel už třetí týden doma a já každý den vařím „z těch základních surovin“, moji radost z vaření, jídla a žití to výrazně snížilo.
Taky s tou soudržností to tak vždycky není. Ano, společné vaření s rodinou či přáteli určitě sbližuje. Ale pokud bych si většinu dnů nosila do práce to své jídlo, za chvíli mě všichni budou brát za podivína, co s ostatními nechce chodit na obědy. a on takový společný zábavný oběd (někdy i se zasmáním se nad jídelnovýma blafama) je někdy cennější než vysoce hodnotné jídlo.
Tím nechci říct, že mě nepotěší poctivě udělané jídlo!
Když se čas a CHUŤ, ráda uvařim a mám radost, když se to povede. Ale že bych každou volnou chvíli utíkala radostně k vaření, to ne.
Radši radostně utíkám na výlet a i tam bych se ráda dobře najedla. A tady začíná ten problém…
↪ 87 Lenka: jó to asi záleží, jak to čtete v pasážích o budování vztahů odkazuji na to, že je důležité mít pořádek nejen ve vaření ze základních potravin, ale i v nákupu lahůdek a takových těch věcí, které prostě nemusíme dělat doma (uzeniny, sýry, cukrovinky, pečivo etc.) + v chození na jídlo ven. nezahazuji ani ty víc upravené potraviny ani zkratku, když se najíme u profíků ;) na obojí chce ale pohlížet ve stejném duchu.
↪ 88 Lenka: Podepisuji :-)
↪ 88 Lenka: Já taky vždycky tvrdím, že spousta těch produktů chemického průmyslu je vlastně skvělá. Do hor nebo kamkoliv, kde člověk musí zásoby dlouho tahat sebou (někdy i na vlastních zádech) a nemá vhodné podmínky pro skladování – super, tam to rozhodně ocením. Problém je v tom, že spousta z nás si zvykla (ta první osoba je tam záměrně, taky to dělám, i když se to snažím odnaučit a myslím, že to docela jde), je používat i ve chvíli, kdy by podmínky v pohodě umožňovaly dát si jídlo. Protože je to jednodušší. Pak se ale nemůžeme divit, že to dělá i tolik profesionálů (zaplať pánbu za ty, kteří vaří a prodávají jídlo). A velmi často je to opravdu jen o lenosti, jak psala ↪ 17 marteska: nemusí to být nic složitého a nadlouho, zejména, když má člověk připravený vývar v mrazáku a pod., dá se slušně uvařit za pár minut a složitější jídlo si holt člověk udělá občas, když má chuť vařit. Nakonec je největší problém imho spíš v nakupování, ale i to se dá většinou zvládnout někde po cestě.
↪ 91 Kytka: Souhlasím. I když já mám výhodu, že velmi dobře nakoupím pár metrů od práce, takže odběhnutím na tržnici, do masny, sýrárny a k zelináři jsou dobré lokální suroviny v kabeli. A to „nucené“ vaření odbývám v týdnu zapečením v remosce a dušením, téměř vždy i s přílohou v jednom hrnci, nebo s chlebem. Vrazím to tam, než vyvenčím čokla a převleču se, je hotovo. Takže o náročnosti na čas nemůže být řeč. Vyvařování si nechávám na víkend nebo když se mi chce.
Celý ten koncept je jen o tom, jak si to zorganizovat a taky v pracovní dny upustit od kombinací příloh a složitých jídel.
Jedno starsi adage rika:
Lide dali sve duse knezim a kazatelum, sve zdravi doktorum, sve penize bankerum a svoje deti sverili skolnimu systemu Pokud tak udelali ztratili kontrolu nad svymi zivoty.
Ja bych tam jeste dodal, a sverili sve stravovani potravinarskemu prumyslu
Savec: no nechat jídlo zničit mikrovlnkou, to je opravdu idál :-))
Některé vaše rady jsou psány z pozice člověka, který se patrně věnuje jídlu profesionálně (fulltimeově) a ještě k tomu žije v Praze, kde je těch možností přeci jen více :-) věřte, že jinde takové možnosti nemusí být dostupné – i když třeba u nás máme oproti většině obchodů v Praze o řád lepší pečivo, s některými druhy zeleniny je to žalostné.
Navíc jsou tu pořád děti. Nevidím jediný důvod, proč by náš stát měl tolerovat, aby dětem bylo rodiči podáváno špatné až jedovaté jídlo, tedy to, co je běžně kupováno v současných hyper-super marketech. Já jsem pro Vaší osvětu a považuji ji za užitečnou – velmi – ale zároveň vždy budu zastánce tvrdé regulace resp. rovnou repres: konkrétně už by opravdu bylo na čase, aby byli za to, co se dnes prodává na pultech, konkrétní viníci (hygiena, manageři prodejců) postaveni před trestní soud a obchodníkům či některým výrobcům byly odejímány živnostenská oprávnění. Protože to co se dnes na pultech obchodů děje už opravdu není normální.
↪ 94 mikro: Takže – mám jít do restaurace / kantýny nebo jíst vlastnoručně uvařené jídlo, zničené mikrovlnkou? Za mě jasně volba ničemné mikrovlnky.
Není pravda, že nákup prvotních surovin je dražší, a to i v superhyper. U pokladny se často bavím nakukováním do cizích vozíků a odhadováním ceny. Nedávno jsem stála za vozíkem s oranžovým tovarem (Globus, výhodné ceny), zaplněným co do hmotnosti zhruba stejně jako ten můj. Dělala jsem zrovna větší nákup a rozhodně ne levných věcí (oliváč, celozrnná BIOmouka, zelenina, dražší sýry, řecký jogurt…). Přesto jsem platila skoro o pětistovku méně než paní za oranžové „výhodné“ tovary (zmražené pizzy, levné těstoviny, škrobové jogurty a podobně)
Ke krabičkování jsem byla donucena tím, že dítky ve škole byly vytížené natolik, že nestíhaly menzu a když ji stíhaly, kručely, že je tam jídlo přesolené a mastné. Zvykla jsem si na každodenní vaření a nepřipadá mi to tak strašné, člověk se časem naučí si práci zorganizovat, zapojit techniku a vytvoří si jídelníček snadných a rychlých jídel.
Jo a myslíte si, že v jídelně či restauraci se mikrovlnky nepoužívají ;o)))?
Tohle ulovila Vilemína v některé nemocnici. „Kuchař“, který tohle předložil nemocnému člověku, by zasloužil pranýř.
http://vilemina.blog.cz/…tak-ledajake
↪ 95 mikro: jestli máte na mysli přísné postihy za prodej zkaženého masa nebo prošlých potravin, máte samozřejmě pravdu. Naprostá většina „nejídla“ je ale legislativně a hygienicky zcela v pořádku a nejsou proti ničemu (kromě zdravého rozumu) – a tady vám žádný stát a represe nepomohou.
↪ 95 mikro: Některé vaše rady jsou psány z pozice člověka, který se patrně věnuje jídlu profesionálně (fulltimeově) a ještě k tomu žije v Praze, kde je těch možností přeci jen více jo to je trochu moje stigma, ale věřte tomu, že funguju v kažodenním jídle úplně normálně (skoro;))
už to tady napsala ↪ 99 yannka — my už teď máme velmi silné kontrolní mechanismy, různé kontrolní orgány na různých úrovních i související byrokracii (se všemi sankcemi). já bych byl v přitvrzování opatrný — velcí hráči si s tím stejně vždy nějak poradí a malé producenty (myslete na všechny malé farmáře, výrobce potravin, malé cukráře, řezníky, restaurace, bistra etc.) to většinou dusí (buzeruje)…, tak abychom si ještě nepřitížili.
tímhle jsem se navíc moc zabývat nechtěl (páč je to na jinou debatu). šlo mi o ten prvek, jak do toho vstupujeme my spotřebitelé a kde je naše úloha (možnost změny a okamžité akce). chtěl jsem prostě vypíchnou ten prvek, že jen prostým snížením závislosti na prům. potravinách (polotovarech etc.) a přebráním části zodpovědnosti za jídlo na sebe, se můžeme rapidně posunout.
↪ 95 mikro: „fulltimeově“ mě mírně nadzvedává tonsils, sou tu spík. Nicméně, carry on, mejt.
↪ 98 Ovečka: http://zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx?…
Jojo, už jsem na to koukala na idnes.
Pro Ovečku a yanku ke skvělému úlovku Vilemínčina blogu.
Prostě Vilemínka nic nikde investigativně neulovila, jen udělala klasické „hop na špek“ a aby si zvedla čtenost, šupla to na svůj blog.
Pro osvětlení situace:
http://zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx?…
ale to už málokdo hodí na svůj blog, nebo zvěřejní opravu svého prohlášení. A tak to u nás chodí s žurnalistikou a blogerstvím, Reflex je toho dokonalým důkazem. Jako by u nás vycházel jen bulvár :-S
Poslala mi kamáradka emailem nějakou dementní hru – pošleš jednomu recept, rozešleš na dalších x adres a pak ti budou chodit recepty. Musím říct, že jsem nepředpokládala, ale vůbec, že bych něco z toho uvařila (na to mám jiné zdroje:)))). Čekala jsem spíš, co přijde. A hned 1. recept ZÁSAH – musím se podělit, jinak nejde:
Nakládaný salám
70 dkg točeného salámu,3 velké cibule,10 ks okurek.Nakrájet na plátky a vrstvit do nádoby,nejlépe kameninové.Vrstvy prokládat lákem:po 3 lžících ocet,olej,kečup,vorčestr a hořčice-nejdříve svařit,pak už bez vaření vmíchat majonézu,asi větší.Nechat asi 3 dny v ledničce rozležet.Já dělám toho láku více a také ten točený je váhově orientační.
Dobrou chuť
Dobrou chuť je součást receptu, sorry
Já jsem zatím četla jen článek „ničí nás český žrádlo“, ale nedá mi to nereagovat.
Kolik lidí se ohání slovem „gastro“, včetně pána, který si pod masem čtyř chutí (nebo druhů, teď nevím) představoval gastronomický zážitek.
…
Já vám nějak nevím. Spoustu lidí se nějak začalo tvářit, jak tomu rozumí, ale bohužel příliš nepokročili. Jdou do restaurace, kde si něco dají, a pak tím opovrhují a smějí se tomu, ale, hele, co si budeme povídat, vždyť na té restauraci většinou už dávno můžete odtušit, co dostanete. Pár nenápadných ohraných maličkostí jako čistota, debilní názvy, praštěné kombinace, klientela, ceny mimo mísu atd. Většinou po pár minutách víte, co vám asi tak přistane na talíři, případně, že jste se dostali někam, kde bude nejbezpečnější dát si nějakou klasiku, protože to bude nejmenší překvapení (nejjednodušší je odejít, žeano, ale ne vždy to lze).
A co je na tom nejsmutnější? Že to všichni vyfotí a (skoro) všichni sní a ještě neřeknou ani popel.
Z toho je mi smutno víc, než z těch blafů.
Díky za hezký článek!
dobrý, chlape.
↪ 82 la trucha: Zdravím, můžu poprosit ty tipy?
Procházím si blog zpětně a tohle mi připomnělo novější článek na jednom foodblogu: http://vilemina.blog.cz/…-varte-tecka
Ono to je pořád to samé dokola. Například se neustále všude píše o lidech, kteří podepsali smlouvu, kterou nečetli. A pak brečí s tím, že té smlouvě nerozuměli, nebo že byla malým písmem atd. A pak si stěžují na stát, že je před tím zákony neochránil.
Stejně je to s tím jídlem. Lidé jsou líní číst složení a věnovat jídlu trochu času. A pak se jako pod rozhovorem s Hanou s Michpolu odvolávají na rušení norem a na to, že za to může stát.
Je to přesně tak, jak tu někteří psali, hledají důvody proč to nejde, protože si odmítají připustit, že se jim do něčeho nechce.
Teď prosím nechci tuto diskuzi stáčet k politice, tak to prosím v tom nehledejte, ale dle mě je to dáno tím, že za komunistů tu vše bylo nalinkované. Nebylo toho všude tolik, lidé byli rádi, že prostě něco bylo a nevybírali si. Pravidla prostě udával stát.
Dnes je člověk odkázaný na sebe a musí se sám prosekávat pralesem a hledat. A to ve všem nejen v jídle. A to dá samozřejmě práci, člověk se musí pídit po tom, co je dobré, musí zapojovat mozek. A na to lidé nejsou zvyklí. Nevidí ty výhody. Ty jsou pro ně abstraktní. Navíc lidé na tom nejsou tak finančně dobře, aby šli a koupili, co je napadne. A jsou často utahaní z práce a fungují v režimu – konec práce – vypnu. Vstupují tedy do obchodů s dvěmi myšlenkami – musím ušetřit a musím nakoupit. Tečka.
Když se koukám kolem sebe, zjišťuju, že jsou tu lidé strašné konzervy. Nemají rádi nové věci a často pak lidi jako paní Hanu berou jako nějaké povyšující se hippies, kteří jim chtějí nacpat semínka, protože jsou zdravá a zeleninu, na kterou tu taky dost lidí není zvyklá.
Například můj přítel byl zvyklý na jídlo, kdy jeho rodiče nakupovali dle zásady: „to nejlevnější a když v tom není maso, tak to není jídlo“. Když jsem mu poprvé uvařila – zapečený kuskus se zeleninou, tak mi řekl: „no na to, že v tom není maso, tak je to dobrý“. Když jsem mu vysvětlovala, že když si koupí litr 100% džusu a naředí si to vodou, tak bude mít 2 litry 50% za stejnou cenu jako když si koupí ten nejlevnější co kupoval, který byl 4%!, tak mi říkal, že jsem naočkovaná z televize. Časem to naštěstí pochopil a dnes za mnou přichází z obchodu a kritizuje složení, co si na něčem přečetl a když se ho ptám, co by si dal, tak už neslyším jen maso, ale i polévky, čočku, rýži se zeleninou apod. Už na to nezdravé pomalu nemá chuť.
Mám vyzkoušeno, že se dá nakoupit kvalitně a za dobrou cenu. A v obchodě kolem sebe vidím, že lidi nekoukají na složení a kolikrát jdou prostě za akcemi. Naučili se chodit za žlutou. A nejhorší na tom je, že kolikrát jsem viděla, že zboží v akci stojí víc nebo stejně, než to samé před akcí! A stejně je vybrané. A také si myslím, že toho lidi nabírají příliš. Třeba když byla v plném proudu aféra s vejci lidé nabírali do vozíků plata vajec. Místo toho, aby nějaký čas vejce nekupovali. To samozřejmě navádělo obchodníky vejce ještě víc zdražovat…
Atak dále, to je na knihu… Jen ještě poznámka ke družění s kolegy na úkor krabiček – na některých pracovištích lidé chodí kouřit a při kouření se také druží a kolikrát i řeší důležité pracovní věci, to však ale neznamená že začnu kouřit ne? Zdraví je přednější…