Chřoustající odrobinky

Páni – ona tady asi není moc populární,že?:-)))

A už to tu máme zase. Klasickou závist na plný kule.

Ja by som asi zablahozelal pani Pozarovej, jej knizky je vidiet vsade, takze sa urcite aj dobre predavaju. Necital som.
Skusil som si pozriet ukazky z jednej z nich na jej webe, a uz sa tesim, ked spravi aj vydanie pre muzov. Ako muzsko-sovinisticky a jazykovy poradca by som navrhoval polivky namiesto polivcicky, babovky prip. male babovky namiesto babovicky, podobne pre stehynka, muffinky a kastanky.
Mandlouse, zlaticka a bambulky prosim uplne vynechat. Prsata zlatovlaska moze zostat.

9: Obávám se, že tento přístup se jí osvědčil natolik, že z něj už nesleví)) Měl jsem tu čest shlédnout její „fazolovou“ kuchařku a musím říct, že jídla s názvy typu „Banderasova pochoutka“, „tajemství paní nadlesní“, „koule sedláka Roubala“ nebo „Křemílek a Muchomůrka“ ve mě příliš důvěry nevzbuzují. Já mám své favority (např.Jitka Rákosníková) jejichž zpracování, sloh a hluboká znalost problematiky v souladu se srozumitelným a vstřícným přístupem ( i pro ty méně honěné v oboru) jsou natolik sympatické a pro mě důvěryhodné, že jiný typ uchařek prostě absolutně vypouštím. Nicméně respektuji knihy Kluků v akci, Lenky Požárové a dalších jako dobře odvedenou marketingovou práci a jak se říká – proti gustu žádný dišputát – své čtenáře si to jistě najde. To už nemůžu posuzovat jako odborník, je to osobní názor.

11. Tu jsem i viděla na vlastní oči a mohu potvrdit:-)

Jeden díl (Lilek) zapálených kuchařek nám doma skončil, další (dýně) jsem viděl v akci, tedy jako doprovod při vaření. Přijde mi to jako marketingově bezvadně zvládnutý projekt. Aneb jak vytřískat co nejvíc peněz při „kompletování série“ útlých knížek za hodně vysoké ceny. Jména receptů si nepamatuji, ale výsledek třech různých dýňových pokrmů byl hodně uspokojivý. V tomto směru žádné fiasko. Pravdou ovšem je, že přítelkyně se receptů nikdy nedrží moc přesně :o)

Ach, já sním o tom, že u nás lidé také dostanou rozum a začnou opouštět balenou vodu.

zde je vysvětleno vše :-)
http://www.cookbookfair.com/…ms_2008.html

20: Nemyslím :-) Točit vodu z kohoutku je celkem běžná praxe…Když si neobjednáte vyloženě Dobrou vodu, nebo minerálku a řeknete to jako já – dejte mi obyčejnou vodu prosím – lup ho! a je na stole. Poznatek ze školy: Naše učitelka na chemii nám říkala že podle rozborů vody nemáme vůbec špatnou kohoutkovou vodu ve srovnání třeba s Belgií nebo Holandskem. Takže ta vypěstovaná hysteria vedoucí k závislosti na balených vodách byl jen další skvělý marketingový tah. Víte kolik dneska lidi utratí za balenou vodu :-)) Je to absurdní. V neprospěch vody z kohoutku mluví hlavně kolísavá chuťová kvalita, ale známý si poradil tím že dal vodu z kohoutku prostě do lednice vychladit.Voila!! Nabídne vám ji s kouskem citrónu a dvěma kostkami ledu a ani vás nenapadne zkoumat původ.

21: ano, je to běžná praxe, ale v zahraničí!!!Ve Francii naprosto normální. Tady, když chodím s Frantíkama do restaurací, tak oni ji vždy žádají a bohužel ani jednou nám nebylo vyhověno. Ani v Praze, Plzni, Mariánkách, Frantovkách, Varech, …

Aha. Já tím ani tak nemyslel přiznanou vodu z kohoutku, protože ta se blbě účtuje :-))) Myslel jsem, vodu bez bublinek prosím – a lup ho, na stole je voda z kohoutku a na účtu Bonaqua. Potom to majitelé zatrhli aby se nekradlo a dali příkaz prodávat výhradně balenou vodu, samozřejmě se ziskem. Těžko uplatňovat zisk na vodu z kohoutku :-) To se dost blbě vykazuje v účetnictví. A jistě dobře víte, že nezřídka restaurace s dobrým a levným jídlem má nechutně drahé nápoje, vodou počínaje. Dříve, za krále Klacka bylo bohulibou praxí restauratérů nabízet hostům chéb a vodu k jídlu zdarma. Rád bych se k této praxi jednou vrátil…Promiňte,ale chtít po někom peníze za vodu…-to bychom za chvíli mohli prodávat vzduch na dýchání, nebo chtít v retauraci po hostovi aby nám zaplatil pronájem židle, použití záchodu, nebo ubrousek či párátko :-)) Jasně, pokud chce někdo mastňácký Vittel nebo Perrier je to jeho věc a ať si to zaplatí, ale když chci jen doušek obyčejné vody?

Pred par mesici jsem byl s kamaradem Fredem (je to american – dulezite pro pochopeni pointy) na snidani v Cafe Savoy. Objednali jsme si nejake jidlo a pak se pinglik ptal na piti. Ja si dal dzus, Fred si objednal svoji lamanou cestinou vodu z kohoutku. Pinglik ho vyfakoval, ze to tam nevedou. Za pet minut prinesla servirka muj dzus, ptala se Freda, jestli si da neco k piti – zacal znovu s vodou z kohoutku, ona ze to nejde, ze voda z kohoutku neni dobra. Fred kontroval, ze voda z prazskeho kohoutku je nejlepsu na svete. No nakonec mu vodu donesli (tezko rict, jestli z kohoutku) a na uctu nebyla. Fred je z US zvykly, ze se tam voda v restauracich dava vsude, s ledem a zdarma. Je to krasny obycej, taky bych si ho jednou v CR pral.

Ke kuchařce paní Požárové – zatím mne ani jedna „potravina“ nezaujala sama o sobě natolik, abych investovala do té kuchařky, takže jsem jen letmo prolistovala – a to pak těžko hodnotit… ale zase koncept takových sérií je určitě originální, recepty nejsou převzaty z německých vydání, jak je časté :-), a to, že nemá autorka kuchařské vzdělání… no to nemá hodně lidí, kteří o jídle píší, a ani to nevadí… takže nechci moc odsuzovat, určitě je to projekt, který tu nebyl a své příznivce najde…

Doma si při mém orientálním potřeštění celkem oblíbili sirup z tamarindu, z datlí a klasickou grenadinu (sirup z granátových jablek) Ale nedělám si iluze o složení.Když vám po vodě se šťávou zůstává kolem pusy růžový kroužek a voní to jako šampon na vlasy :-))

Pivli, to se míchalo s vodou a normálně pilo? A efekt byl prdlavý nebo co? Abych to nebyla nucena pít jen na terásce ;-)

Pivli, rozpis na tu Vaši červenou vodu je na lékopise – viz. www

http://www.lekopis.cz/…va_rubra.htm

Pivli: Dobrá dobrá, děkuji :-)

no, tak zase nic :-((, prdlavku pít nebudu, když je to vlastně lék.
Z čehopak se ta Amara asi dělala? To by chtělo někoho, kdo v té fabrice pracoval ;-)

to si dám asi Becherovku nebo Jagermeistra, tam jsou taky bylinky.
No, ale v lékárně se zeptám ;-)

Campari taky můžu ;-)