Čas strávený u stolu není ztraceným časem…

Píšete vy… Z archivu

…pokud jde o stůl v restauraci jako je Osteria Da Clara, jejíž přísloví uvedené v jídelním lístku jsem si vypůjčila do nadpisu tohoto příspěvku. Tento týden uveřejněná páně Cuketkova recenze ve mě vzbudila velký zájem typu „tam musím hned teď vyrazit“, leč během pracovního týdne se mi nedostávalo patřičných časových možností (což bylo ve finále dobře, protože návštěva v Osterii se nedá jen tak rychle odbýt). Rozhodla jsem se tam vyrazit v sobotu na oběd a nakonec vytvořila dvojčlenný hodnotící tým společně s Kubou, kterému tímto děkuji za doprovod a fotodokumentaci.

A já tímto děkuji Cutie za ten báječný nápad mě vzít jako jídelní doprovod. Fotky jsou jen tak z ruky. Termín 12.00, Cutie na minutku přesná, tak to má být, jen směle naši rytíři, jen směle dál a do zbraně…

V Osterii jsme byli v poledne jedinými hosty, později se začala docela dobře zaplňovat. Vzhledem k tomu, že nefungovala tiskárna, bylo polední menu napsáno ručně na jedné stránce. K nahlédnutí nám bylo nabídnuto i menu večerní, z čehož některé položky byly flexibilně k dispozici i v poledne. Z vinného lístku jsem zvolila dvě deci rozlévaného Merlot, který nebyl vůbec špatný. Pro anglicky mluvící návštěvníky bylo pak menu napsáno na tabuli.

Úvodem – byl jsem tam já první host..Jasně, že jsem cvaknul to anglické menu, bylo více na světle. Ale bylo mi už u usednutí vysvětleno proč to tak je a že mi klidně nabídku přečte, v pořádku. Jelikož jsem nekonzument vína, vínem takřka odkojená Cutie si vybrala sama a dobře jí tak :-) Právě protože jsem přišel o minutku dříve, prohodil jsem s obsluhou pár slov, multikonverzace slovenština čeština – doporučeno dnešní tiramisu, že je prý moc dobré! A též jatýrka, ty jsem odmítl, trpěje antijátrovou fóbií ze školní jídelny.

Na úvod nám byl přinesen košíček se dvěma druhy křupavého a rozmarýnem vonícího chleba. Na namáčení chleba pak jedna miska s olivovým olejem a druhá s balsamicem.

Chléb Foccacia rozmarýnový v detailu vyfocený, ale ten tu není..tak příště. Bohužel jsme rychleji jedli než jsem stačil fotit.. Olivový olej byl dobrý, u balzamikového bych měl výhradu, mohl být o chlup lepší.

Jako první chod jsme si dali hustou fazolovou polévku, jejímž základem byly bílé fazolové boby, rajčata, troška parmazánu a petrželky. Na tomto místě se sluší rovněž poděkovat dvojici u vedlejšího stolu, jež ochotně zapůjčila své talíře plné polévky k vyfocení poté, co jsme polévku dojedli a zjistili, že ji nemáme vyfocenou :-)

Je to má vina, má vina, má vina..Polévka byla jednoduchá, obsahovala i kousky těstovin, chuťově vyvážená, zasytí.

Dalším chodem v mém případě byly toasty s pomazánkou z drůbežích jatýrek, Kuba si dal pikantní těstovinové mušličky s brokolicí. Toasty byly úžasné – vynikající chuť hutné pomazánky vypíchly příjemně nakyslé kapary. Toasty pak doprovázelo balzamicem ochucených pár listů (jeden salátový lístek mi přišel trošku unavenější, ale to je co se jídla týče jediná postřehnutá nedokonalost).

Mušličky byly na druhé straně rukou napsaného jídelního lístku zřejmě z předchozího nebo předpředchozího nebo..no prostě to tam bylo a byly pikantní s brokolicí, kterou mám rád, jsem si řekl, udělali mi je i mimo nabídku. Al dente do puntíku, jen brokolici bych volil méně upravenou, mám ji raději, když ještě trochu chroupne, jinak ideální i jako hlavní jídlo. Toasty jsem ohodnotil jen minikouskem, kapary zakulatily chuť.

Posléze následovala krůtí prsa v rolce s tomatovou omáčkou a zeleninou, kombinace dokonalá jak vzhledově, tak i chuťově. Křehké maso, výborná zelenina (to by jeden nevěřil, jak dobře může chutnat „obyčejná“ mrkev. Od Kuby jsem ochutnala neméně dobrou vepřovou panenku s gorgonzolou.

Od Cutie jsem ochutnal její krůtu, opravu skvěle zvládnutá tomatová omáčka, s kousky česneku a bazalky, jedna z nej omáček co jsem měl na mase letos. K mrkvi nemám výhrady, výborná jednoduchá. Moje vepřová panenka měla na sobě maličko kousky smaženého salátu a česneku v jemně pepřové omáčce z gorgonzoly, za zmínku stojí i povedená barevná kombinace na talíři s hráškem. Brambory mám ale ze zahrádky chuťově lepší. (abych se taky pochválil..už zase..)

Po třetím chodu jsem si nebyla jista, zda zvládnu ještě dezert (gauč u vchodu byl lákavým místem na krátký odpočinek a vytrávení), ale poté, co jsem zpozorovala k vedlejšímu stolu nesené tiramisu, šla jsem do toho. Zvolila jsem „lehčí“ variantu – jahodovo-banánovou pěnu s piškoty, která se příjemně rozplývala na jazyku. Kubovo tiramisu bylo rovněž moc dobré.

Pravdou je, že na nás dolehla jídloúnava..po tom předkrmu chlebem v olivovém oleji, paštice, těstovinách atd a též jak jsme si ochutnávali jídlo navzájem, začli jsme mít malinko plno..nicméně dobrá vůle zvítězila nad lží a přejedením. Tiramisu bylo dobré, krém zasloužil jedničku, polevu kávou bych volil jiný druh, ale celkově velmi příjemné. Pěna od Cutie mi chutnala taky, opravdu vhodně zvolený lehký dezert.

Po bouřlivé diskusi, která následovala po Cuketkově a spol. espresso maratónu Prahou jsem nemohla opominout objednat si kávu (espresso piccolo). Musím podotknout, že nejsem rozhodně žádný expert (ani rádoby expert :-)), nicméně přinesené piccolo mi přišlo subjektivně chuťově v pořádku.

Po hesle „nepij kafe, moc ti to blafe“ jsem zůstal u Mattoni..(..a byla). Ale vyfotil jsem to. Já spíš čokoládu, ale to je asi jako s kávou, musí se to umět.

Co se obsluhy týče, byla příjemná, snaživá, nedělala chyby, na závěr poděkovala za návštěvu a evidentně měla radost z mého zájmu o vizitky a letáčky restaurace. Mimochodem, vzhledem ke svojí pracovní deformaci musím pochválit jednoduché, ale pěkné logo :-)

Co říct závěrem? Přeji Osterii mnoho stejně spokojených hostů, jako jsem byla dnes já a Praze více takových restaurací, které mají takto nastavené priority – výborná jídla připravená z čerstvých surovin v cenových relacích, které reálně odpovídají kvalitě.

Z mé strany byla obsluha v pořádku, ke konci již i přibíhala na pouhé mé zvednutí obočí a široký úsměv, mimo zápis tam přišli i nějací, dle přízvuku, Italové, evidentně jim tam chutnalo. Kuchař by však zasloužil lepší „zástěru a triko“, působilo to spíše jako vesnická grilovačka než jako restaurace, ale všeho dočasu. Jak se říká, pokroku se nebojíme a stále je co zlepšovat, zde jen v kompaktnosti – různé druhy židlí u stejného stolu atd. Souhlasím s Cutie, jídla opravdu výborná, kuchař prý trávil cca 4 roky v Itálii, kvituji s povděkem, že nám nebyla přinesena česneková pasta s tvrdým chlebem na úvod jako ve většině pizerii  – otupí to spolehlivě i zbytek chuťových pohárků. Jistě se vrátím, vizitky předány mým přátelům, aby taky zašli.

Určitě se tam brzy vrátím.

Lépe bych to ani já nenapsal :-) Děkuji Cutie!

Cutie 6. dubna 2008

V rubrice Archiv

Témata: recenze, restaurace