Hledat
Kulturně-kulinářský šok aneb stesk po domově.
Píšete vy…Čilá diskuze pod jedním z čtenářských zápisků na páně Cuketkově blogu už sice tohle téma před mnoha lety tak trochu nakousla, přesto si dovolím „zakousnout“ se ještě malinko hlouběji..
Je zvláštní, že ač na téma kulturní šok byly už popsány stohy papíru, kulinářskému aspektu celého problému je většinou věnováno jen pár řádků, popřípadě ještě spadají do kolonky „pro zasmání“.
Jenže ono to skutečně není jen tak.
Kulturní šok se nevyhne nikomu, kdo se z požehnaných krajů v zemi domovské odebere do země cizí. Představuje vlastně celkem přirozený adaptační proces a jeho průběh, stejně jako délka trvání, je velmi individuální. Přesto vykazuje určité fáze, jimiž si musí projít prakticky každý „cestovatel“, bez ohledu na to, zde přijíždí na pár týdnů nebo měsíců.
Možná se teď ptáte, co má tohle všechno společného s jídlem? Víc než byste si mysleli.
Popravdě, prvních pár měsíců po příjezdu do Německa (a to není země zas až tolik odlišná!!!) ve mně i české pivo Louny v místním supermarketu vyvolávalo příval emocí hodný narození prvního potomka.
Myslím, že můžu s klidným srdcem prohlásit, že šok „kulinářský“ je vždycky součástí šoku kulturního.
Přísloví : „Jiný kraj, jiný mrav“ platí i v kuchyni a v krámě..
Prvních pár týdnů je to „šok“ veskrze pozitivní. Těch nových surovin, těch druhů, ta neuvěřitelná nabídka bio produktů! Na ulici si místo obligátních českých hotdogů, klobás a pizzy můžete najednou dát perfektní thajské nudle, skvělou čínu ( ne škrobem-znehodnocenou-ve-friťáku-usmolenou směs a lá česká čína), o.k. samozřejmě bratwurst, obrovský gyros, čerstvě upečený Ditsch (jojo, to zavání tou pizzou), indické curry a ještě milion dalších věcí. Starbucks, Balzac, Nord See, Burger King....... podniky, o kterých jste si dřív tak leda četli v časopisech typu Lidé a země, jsou najednou všude kolem vás. Ano, prvních pár týdnů je pro většinu lidí cizí země naprostý ráj. „Doma“ je nudné, zašlé, uniformní a veskrze nelákavé.
Jenže pak to přijde. Fáze II. Najednou zjistíte, že nelze přežívat jen na jídlu z ulice, sušené šunce a kozím sýru (i když jsou o tolik dostupnější než doma). Rozhodnete se uvařit si něco výživnějšího, vyrazíte do místního krámu a zjistíte, že to, co chcete, nemají. Nebo to mají, ale vy to nenajdete. Je to frustrující. Namísto regálu s hladkou, hrubou, polohrubou stojíte před regálem plným pytlíků s čísly. Housky neexistují. Chleba je jen světlý. Slanina není ta „pravá“ slanina. Máslo je slané. Vaše spolubydlící dělá „domácí“ koláč z kupovaného těsta a kupované náplně. Cukr je moc jemný. Sůl moc hrubá.
Kamarád Američan vyrazil v Praze koupit olej. Až doma zjistil, že to, co lije na pánev, je ocet. Kdo sám nezažil, nepochopí.
Druhá fáze je takovým malým očistcem. Slabší povahy si budou naříkat a hubnout, silnější se nedají odradit častými neúspěchy a budou hledat známé suroviny, zkoušet ty neznámé a vymýšlet co a jak. Ten, kdo přežije druhou fázi, má teprve šanci poznat skutečně cizí zemi i s jejími kulinářskými skvosty.
Je to chvíle, kdy najednou zjistíte, že číslo 450 je vzdálená sestřenice hladké mouky. Chvíle, kdy místo českých buchet začnete péct páje a už vám to nebude připadat debilní, naopak, začnete experimentovat a vymýšlet vlastní verze náplní. Zkrátka přijmete místní kuchyni, suroviny a zvyky za své. Možná ne všechny, ale mnohé.
Ve fázi třetí, fázi „přizpůsobení se“ si totiž sice jestě občas postesknete, že ten chleba není co „doma“, ale stejně si ho ráno namažete k snídani soleným máslem a pochutnáte si..
Co vy na to? Máte podobné zkušenosti nebo naopak zcela jiné? Copak vám v cizině chybí nejvíc z české klasiky? A co z místních vám nejvíc učarovalo…?
Mnou v cizině nejvíc postrádané :-( :
Housky a rohlíky, Kofola, nakládaný hermelín v každé hospodě, moravské víno (no, pravda, ve Francii mi nechybelo :PP), dobrá drůbeží tlačenka, vanocni cukrovi
Reklama
Komentáře
Naopak…Z vetsiny zemi, kde jsem pobyval dlouhodobeji (USA, Francie, Spanelsko) se mi nechtelo sem, kde vetsina hospod si mysli, ze sul je nad zlato, a tak se s ni nebude setrit a cerstve ryby aby clovek pohledal…Znam nekoho, komu se v Australii styskalo po chlebu… HAHA, to snad nemuze byt ani pravda.
Tak tedy: český chleba, nakládané okurky (tj. ty sladkokyselé), obyčejné „maminkovské“ polévky (třeba zelňačka), česká horčice, někdy takové věci, které by mě v Česku nenapadly, jak je rok dlouhý – třeba utopenci. V jižní Evropě mi chyběla obyčejná jablka. Jiná než hladká mouka. Mák a povidla. Vánoční cukroví jednoznačně. Obyčejné droždí (tj. ne sušené) na drožďovou pomazánku.
Je to prosté: černý chleba (takový ten fakt černý [ostatně je čím dál těžší ho sehnat i v Praze]), pivo (!), zakysaná smetana (ve Španělsku velký problém), okurky, dormácí nudle do polívky, hrubá mouka na knedle, tvaroh (v Itálii znají, ale je problém ho sehnat), různá sezónní zelenina: pórek (v Dánsku jsme ho prostě neobjevili), kedlubny, ředkvičky, hrášek… Leckde leccos znají, ale není to tam obvyklé, tudíž se to špatně shání.
Zatím jsem v zahraničí netrávila nikdy delší dobu než týden, takže žádný extra stesk po českých věcech nenastal:-) Ale s pečivem je problém proto, že ho většinou jíte každý den – takový čerstvý vekoidní chorvatský chleba je parádní, ale fakt jen ten týden jako změna.
Jinak step-father si na takřka ročním pracovním pobytu v Anglii stěžoval na ledasco – taková sladká mletá paprika se prý dala koupit jen u Poláků a celkově Angláni tomu koření moc nedali (možná tak pepř a karí). Ale nejhorší je právě prý jejich chleba – vypadá jak toustový, chutná jak míň sladká buchta a je tak měkký, že na něj nejde nic namazat. Fuj, jako bych tam byla :-))
mozno Ta zaujme, ze to iste zazivam ako Slovak v Prahe. povodne jedna krajina, ale ake rozdiely… tu si na trhu kvasaky ani kyslu kapustu nekupim, langose su mrazene z Makra, varena kukurica len v KFC, parenica je zo Slovenska, ale sprasena pre Cechov :-))). tahane cesto na strudlu nikde, rovnako gastanove pyre, klobasy su snad vtip…
ale aby som nebol negativny, 1) su tu aj dobre veci, a to dost 2) ako pises, clovek si zvykne na vsetko a 3) ked sa nastvem skocim do auta a za 3 hodiny mam plne brucho aj kufor auta…
Zajímavá otázka. Když to vezmu obecně, tak mně (dnes už Češce) chybí věci, které zde již uvedli jiní diskutující: chléb, různě mleté mouky, mák, majoránka…
Na absenci těchto pochutin se dá zvyknout, pokud je nabídka jinak pestrá a vše se dá nahradit.
Jenže jsou i země, kde když opustíte hotelový komplex, bude vám chybět skoro vše. Jsou země, kde se netoleruje žena v restauraci, kde nezahalená žena nemůže jít do obchodu nakoupit. A jsou země, kde sice seženete všechny možné druhy whisky, ale s kvalitní nezávadnou vodou máte problém. Takže je to různé.
Ale tohle už asi nepatří do oblasti kulinaření, omlouvám se, zase jsem to přehnala.
(A ten nick jsem taky nezvolila zrovna správně, ale měnit ho už nemá cenu :-))
Chleba typu Šumava. To bylo asi nejhorší, v USA na venkově byl jen toustový Wonderbread – nafouknutý polystyrén..... Kysané zelí, tvaroh, hrubá mouka a krupice, uzeniny jiné než šunka, smažený sýr (eidam). Nejhorší je, že teď v Čechách mi zase chybí některé věci z Ameriky…
Mne v Australii chybel chleba (ale pak se dal sehnat nebo upect), tvaroh (ten jsem nesehnala), mouky jsem taky nakonec objevila pod uplne jinymi nazvy, nez by clovek cekal. Pritel narikal nad absenci poradne tatarky nebo majonezy (byla v normalnich regalech, ne chladacich, a humus), ale ta se da udelat a pak veprove, ktere strasne smrdi, pry proto, ze prasata nekastruji. Takze ve finale to bylo uplne v klidu a tady mi chybi zelenina, ovoce, dobre jehneci a hovezi a slunicko :-)
4: Pokud žijete v Praze, doporučuju vyrazit na kvašáky do tržnice. Letos jsem tam po několika letech opět narazil na dobré, nešizené. Zelí nevím, děláme si vlastní, v nouzi se snažím v obchodě najít Dobrovodské – z pytlíkovaných mi chutná nejvíc.
Jinak často chybí takovej ten obyčejnej základ, kterej doma člověk ani nevnímá – ve Francii mi třeba chyběl hutnej chleba, bagety jsou super, ale přejedly se mi a byl jsem velmi vděčnej za bochník Šumavy dovezenej zásobovacím vozidlem. A to se doma Šumavě spíše vyhýbám a kupuju tmavší chleby. Plnotučná hořčice dokáže chybět taky.
Pan Cuketka zapomel na fazi ctvrtou – „odvykaci“ :)
Po navratu domu, z nostalgie (zvlaste pokud na vas pobyt v cizine zanechal hodne prijemných spominek:) ), nebo z obrovske chuti podelit se s blizkymi o sve labuznicke a kulinarske zazitky rozhodnete se uvarit neco exotickeho.
Vyrazite do nasich kramu a zjistite, ze to, co potrebujete a co by jste pomyleni cizinou cekali na kazdem rohu jednoduse nemaji. A pokud maji, tak to vydavaji za exkluzivni zahranicni specialitu a vy vite, ze tam, odkud jste se vratili jde o nejpodradnejsi variantu:). Privrete oci, zasmejete se jak jsou mazani a jak se dobre vyznate, date do kosika (co se da delat…) a jdete dal.
Zjistite, ze anglickou, papirove tenkou slaninu nesezenete v kazdym kramu jako doposud. Curry pastu, lemongrass, kvalitni vanilkove lusky a jine cerstve koreni – ani nemluvím. Cerstve nebo pasterizovane ovocne a zeleninove stavy koupite je za prehnanou cenu. Co se da delat, investice je nutna, pina colada z ananasove „stavy z koncentratu“ vam radovanky na karibske plazi opravdu nepripomene. Kdyz jsme u te pinacolady – sehnat poradny kokosovy krem? Co to je?? To co u nas nahrazujeme typicky plazovou ingredieci – smetanou.
Pokud je neprivezete sebou prímo z ciziny, rezervujte si na suroviny radeji jedno cele sobotni dopoledne:).
Nektere suroviny, jako cerstve ryby, morske prisery, zabicky, sneky a brouky hned vzdejte:).
Odvykani, to jsou muka:)
Aaaaa, prave prochazim druhou fazi! Diky za clanek! :) Z nej horsiho uz jsem venku, protoze uz vim, ze hrubou mouku, vanilkovy cukr, listove testo, pudink v prasku a skoro cesky chleba muzu koupit u Rusu. A ze kureci sklety se daji koupit u Cinanu.
Ale jinak je to fakt narocny. Ja teda uz zacinam delat i ty paje. Je to mnohem jednodussi, protoze vsechny ingredience tu (californie) na to maj :) Ale myslim, ze dokonala adpatace bude jste nejakou chvili trvat, pocitam tak rok.
kefir, acido cokoliv kyseleho, plnotucna horcice, chleba a pastiky, ktere v Italii nemeli. Krome kefiru nic nebylo fatalni, horsi je to ted:)
Po 5 letech v UK mi už nechybí nic…zvykl jsem si.Potíž byla s chlebem,ten anglický tousťák je opravdu hrozný a nedá se ani pořádně namazat.Proto si občas upeču chleba sám.Ostatní víceméně řeší nákup v polských kšeftech.Nedávno jsem dělal škubánky a hrubou mouku nahradila semolina, žádný problém! Horší to opravdu bude s návratem zpátky a zvykání si nato co vše u nás není (velice dobře popsáno v příspěvku č.9).
V cizině mi vždycky chybělo naše pečivo, pivo s utopencema, český mléčný výrobky (tvaroh, sýry…) a pečení od maminky:))
Třeba v Thajsku neměli pečivo vůbec, jen takové záhadné sladké buchtičky. Ale i tam jsme si za chvíli na jejich stravu zvykli.
Ale zase jak bych byla ráda, kdyby tady vařili ty dobrý thajský jídla s rejží (za pár korun) a kdyby tady byl takovej výběr ovoce.
Nikdy jsem nebyla v cizině nějak extrémně dlouho, nejvíc v kuse necelé dva měsíce, ale i tak mi chyběla plnotučná hořčice, znojemské okurky, oříšková Fidorka v hořké čokoládě a tyčinka Margot :-)
Trochu převrátím pojmy.
Doma je už delší dobu v Anglii. Chybívalo toho víc, ale časem jeden nalezl zdroje, svépomoc. Také celkově se dostupnost „neobvyklých“ potravin drasticky změnila k lepšímu.
S hořčicí zde vypomáhají Poláci a tak k mým neuspokojeným chutím patří snad pouze jitrnice, jelítka a hospodská dršťkovka se slaným rohlíkem a točeným půllitrem plzně, či svijan. Přednostně bez tabákového kouře.
V Čechách jsem maximálně po dobu dvou týdnů. To se dá vydržet skoro všechno, ne? Už tak se pak těším na doma v Anglii čerstvé ryby. Ty by mě, při delším pobytu, citelně chyběly.
Syn, který nyní žije trvale v Čechách, si původně z Anglie vozil věci jako Heinz Tomato Soup, ale už ho to přešlo. Ryby mu nikdy nevoněly a stýská se mu (mohutně) pouze po výběru anglických ciderů.
Rozhodne bilovicky chleba. V tehotenstvi jsem touzila po hospodskych hotovkach, ted bych si zase dala (v Kanade) ceske tocene pivo…
V různých zemích mi chyběly různé věci, ale dlouhodobě jsem žila jen v UK a tam jsem toužila po tvarohu (měkkém i tvrdém na strouhání – první jídlo doma byly vždy tvarohové knedle s jahodama) kefíru/acidofilním mléku, správně kyselých nakládaných okurkách a nakládaném zelí, chlebu a hrubé mouce, jo a taky po miňonkách.
Mně na moři vždycky chybí tmavý chleba a pak české točené pivo… Jen český člověk mi tam vůbec nechybí…
Počas dvoch rokov strávených v Belgicku, mi neskutočne chýbal mak (asi to bol absťák ;-)), horalky, bryndza a naše koláče či zákusky
Po návrate som zas nostalgicky spomínala na najsamlepšiu čokoládu, super výber zeleniny a ovocia pocelý rok, syry, víno, ryžovú tortu a napodiv ich „sivý“ chlieb pain gris mi chutil viac ako náš.
Teraz keď zohnať kvalitnú belgickú čokoládu, chutné syry z celého sveta, dobré slovenské víno nie je vôbec veľký problém. Ba naopak každý deň objavujem ďalšie pochúťky z rôznych kútov sveta. No a chlieb mi vyriešila pekáreň.
Ale tie fázy sú popísané výstižne :D
Patrne jsem dosahla levelu „integrovany imigrant“, kdyz jsem si v krame dokazala rict o klizku a bloudici starousedliky spravne nasmerovala k maku (mezi rasou na sushi a podsalky). Pred mesicem jsem slavne rozlustila „dvakrat mletou krupici“ jako polohrubou mouku a mouku jednonulku jako prijatelnou nahradu T650. Dalo to ovsem notneho experimentovani.
Jak se v Italii jmenuje tvaroh???? Ja chci tvaroh!
Tvaroh je italsky giuncata.
No mě vždy chybělo pivo, chutné pivo za méně než hodinovou mzdu:-) Dále samozřejmě pečivo, máme zde opravdu nepřeberné množství různých celozrnných dalamánků, chlebů, zkrátka každý si může vybrat (Šumavu jsem nikdy moc nemusela, ale teda v U.S. bych za ni ruce utrhala!) a kefíry.
To že zde nemáme čerstvé mořské ryby mě samozřejmě mrzí, je to zkrátka daň vnitrozemí, ale proč tu není cider, když jablka rostou podle každé cesty, je mi záhadou! Haló, producenti, my chceme cider!!!:-)
…i po českých jogurtech se mi občas stýskalo
po českých jogurtech?
Kde jste to, pro Pánajána, musela žít? :-)
24. Nevím, kde žila Lenka, ale třeba po dovolené v Japonsku jsem se taky vyloženě těšila na české jogurty a mléčné výrobky vůbec.
25, aha, chápu. Byl jsem ve svých úvahách příliš evropocentrický.
ad 4.:
kvašáky – v jakémkoli Albertu
kyselé zelí doporučují tamtéž, obyč.v pytlikách, je nejlepší
parenice: jestli žiješ v Praze, tak stánek se slovenskými potravinami je v podchodu metra na Hradčanské
vařená kukuřice: menší problém. Opět Albert (balená po 2 kusech, myslím, že i předvařená. Ale ne mražená, normálně v chlazené zelenině), nebo v Praze dole na Haveláku je stánek, snad je stále otevřený
tažené těsto: to se asi neprodává, jedině udělat doma. Stejně je takové nejlepší :) Velmi výjimečně se dá sehnat pravý domácí štrudl z taženého těsta, ale stálé místo neznám :(
kaštanové pyré: neznám, takže to je asi velký problém
klobasy: kupovat u dobrého řezníka, Davelské uzeniny mají dobrou pověst, anebo lahůdkářství. Ale ano, dobré uzeniny se hledají těžko
ad jogurty: no mléko a mléčné výrobky (i sýr, nejen jogurty!) jsou problém i v Singapuru, Indonesii (tam překvapivě i kvalitní zelenina a ovoce :-O Nikdy bych tomu nevěřila, pokud bych to sama nezažila), takže bych tipla, že to bude stejné v celé jiho-východní Asii.
jinak jediné místo, kde mi nechybělo snad nic, bylo Chile :) Kuchyně je dost podobná evropské, a velmi dobré
27: kvašáky z Alberta znám a je to jen nouzovka, dobré nejsou.
Ty slovenské stánky se sýry jsou všude možně po celé Praze a opravdu nejsou špatné, to samé Davelské uzeniny – u nich jen pozor na to, kde je člověk kupuje, třeba tady na Břevnově je v jednom krámě mají, ale většinou tak oschlé, že tam nechodím.
29.: Souhlasím. Kvašáky prodávané v hyper-super jsou skutečně nouzovka, na chuť jsou většinou bídné a obsahují konzervanty. Nejlepší ozkoušet klasiku z tržnice. nebo si je vyrobit, není to až takový problém.
Kyselé zelí nekupuji, ale kysané bych u Alberta nekoupila nai za nic. Pokud docházejí domácí zásoby, je solidní Samír.
30. Pivli, Vaše domácí kysané zelí není kyselé? Koupila byste v hyper-super kvašené zelí? A čo kyslú kapustu?
31. No, víte, obecně se výraz kyselé zelí používá pro zelí sterilované. Kysané zelí je mléčně kvašené. Co bych koupila či nekoupila jsem napsala zcela jasně. O slovenštině jsem tu ovšem nepsala nic…
32. Asi máte pravdu s tím sterilovaným sladkokyselým zelím. O „kyslej kapuste“ mluvil post 4, a odpovídal post 27 (tam bylo to kyselé zelí). Tak se mi zdálo, že to může být i dost zavádějící pro cizince, a že se to do této rubriky hodí. A to jsme ještě nehovořili o sauerkraut, pickled cabbage nebo nakonec i o kimči.
33, …a o šukrůtu jakbysmet.
33: dovolím si pro cizince a ty, kdo dlouhodobě žijí v zahraničí shrnout situaci v ČR z mého pohledu:
Ve sklenicích se tu dá koupit zelí sterilované(se sladkokyselým nálevem) nebo kysané (mléčně kvašené). To sterilované mám docela rád, ale rozhodně bych ho nepoužívaj jako kysané třeba do zelňačky segedínu a podobně. Červené sterilované používám do hanáckého salátu, bílé jím jen tak, většinou vidličkou rovnou ze sklenice a možná by si to zasloužilo příspěvek v tématu jídelní hříchy.
Kysané zelí ve sklenicích už nekupuju, protože jsem nikdy v životě nenarazil na jediný dobrý druh.
Daleko lepší kysané, než ve sklenicích se dá koupit v igelitových sáčcích. Ovšem i mězi těmi jsou velké rozdíly – já pokud to jde, tak kupuji Dobrovodské kysané (jediné, které se může v mých očích aspoň trochu měřit s domácí výrobou) a pokud není, tak Pivli doporučovaný Samir – to mi ale chutná už méně. Ostatní jen v případě nouze.
Slovenský výraz kyslá kapusta by měl imho odpovídat kysanému zelí. Kyselé zelí bude asi jen přepis, to v češtině pokud vím neodpovídá žádnému produktu.
35. Ad:kyselé zelí: Ráda bych s Vámi souhlasila, ale bohužel už jsem souhlasila s 32. Zdá se mi, že to kyselo je moc kyselý…
36: Nevím, třeba to někdo používá, já to v životě neslyšel jinak, než jako přeřeknutí. Ale to je jen drobnost, to důležité je doporučení co na co kupovat a čemu se vyhnout a za tím si stojím.
Už víc jak 6 měsíců žiju v jednom relativně malém měste v centrální části Mexika. Asi po třech měsících mi došlo, že mi hrozně chybí obyčejný chleba – šumava. Taky jihočeský červený tvaroh. Téměř se nedá sehnat bílý jogurt bez cukru. Mají tu Activii, ale i když je bílá, vždycky do toho narvou cukr. Všechno je tu nasládlý nebo pikantní. V noci se mi zdává o chlebu s řízkem a kyselou okurkou. Teď jsem ve stádiu, že po netu hledám recepty na chleba, uvidíme jak domácí pokusy dopadnou.
Taky jsem si tim prosel, jsem v USA uz patnact let..)
Nastesti tady v NY jde sehnat vsechno, jen to holt chvilku trva. Takze jsem objevil i polohrubou mouku (Wondra-vypada to jako modra roura na tri tenisove micky), pecou tu i ceske rohliky (tvarem i chuti, Stop&Shop), chleba taky neni problem (Waldbaum's), pro spek, jelita, jitrnice k polskym reznikum, pro vnitrosti (ktere tu jinak nekoupite) do asijskych supermarketu…
Uz vozim jen kremzskou horcici (mam na ni uchylku) a ruzne bramborove knedliky v prasku (daji se tu koupit taky, ale neni to ono..
Pro ty, co shani v UK mekky tvaroh – klicove slovo zni Quark, maji ho urcite v Sainsbury's. Tp uz je tvarohu dostatecne blizko. Az po dvou letech pobytu jsme na to kapli :)
Obda: Zrovna nedávno jsem Quark objevil taky…po pěti letech :).
Ahoj co to má společného s Anjou Geislerovou ta je velmihezky vypečená,současná tvorba filmu není moc zábavná jako doba dabování Flipovského Franty těch francouzských komedijí.
takže křídýlko nebo stehýnko ?
herci jsouobklopeni absurditami a ještě nadívanáHolubová melehubou tak,žeby bylo chleba pro všechno lidstvo,neb hubu nezavře.
s pozdravem
Antonín Brachtl Prahu mám rád jako RAF v den bombardování nebo wermacht v den odchodu z prahy
Čína jednou měsíčně? Klidně, to je dobré. Čína k snídani, čína k obědu, čína k večeři den za dnem? Po třech měsících už to zoufale nešlo. Zkoušel jsem nejíst, ale i to se mi přejedlo. Na trhu celkem nic, vejce na váhu, špinavá zelenina, pečivo na lístky, mléčné výrobky jen ve valutovém obchodě, kuřecí maso z páchnoucí masny (smrdutá pitevna by asi byl přiléhavější výraz), kde vedle konzerv s obrázky krav a vepřů i psi. Hromady živých kachen svázaných k sobě, koše slepic s do krve rozedřenými krky, v kleci třesoucí se cosi jako liška s uřízlými předními běhy, které už asi někdo snědl, drozdi a vrabci na špejli, žabí stehýnka a sladké brambory u babky na ulici pečené v plechovém barelu. Tuny rýže, nudlí a taštiček ťiao-c´, stále dokola, tak jsem přežíval.
Chleba a knedlík. Rajská to hudba!
Jsem ochoten okusit cokoli, i smaženého štíra jsem pozřel, jen to nesmí trvat moc dlouho.
My jsme jedli klasické thajské jídlo taky 3× denně a bez problému.
Dokonce jsem měla pocit, že je mi mnohem líp než v Čechách (lepší pocit po najedení, lepší ekzémy).
Hodně lidí mi říkalo, že po návratu už asi budeme rejži nenávidět, ale vůbec se to nestalo, měli jsme ji hned za dva dny.
Rok jsem strávila ve Vídni a zaujalo mě, jak populární tam je dýně (z ČR znám max. dýňový kompot). Vynikající byla dýnová polévka, chystám se ji vařit i tu. V obchodech byl k dostání i dýňový olej – přesnější využití ale neznám.
Chybi mi v cizine vetsinou to co vam ostatnim: mak, chleba, pastiky, jitrnice, tvrdy tvaroh, pecivo, hermelin, pivo a jine.
Snad vic nez jidlo mi chybi cesta zpatky.
Skoro kazda potravina je nahraditelna a nebo postradatelna, ale zase byt doma, to je ta nejlepsi vune kuchyne.
Mě chybělo v Austrálii všechno. Co se týče jídla, tak normální český chléb, třeba se sádlem, knedlo, vepřo zelo, drštková polévka, bramborový salát, české uzeniny, domácí tlačenka, naše pivo, a bylo by toho ještě dost. Později jsem našla obchůdky tzv. kontinentální, kde jsem objevila německý chléb, podobný našemu, vídenské párky, a spoustu dobrot, které byly podobné těm našim. Ovšem cena vysoká, jednou za čas se to dalo. Sádlo prodávali velmi levně, doma jsem ho přeškvařila a bylo. Co mi ale moc chutnalo, byly anglické snídaně. Ty jejich opečené toustíčky, namazané máslem, a angl. libovou slaninkou léž opečenou, a volskýma okama , k tomu klobáska, čaj s mlékem, nebo kávu, to bylo něco, jak jsem přijela domů, už jsem si nikdy tak na snídani nepochutnala asi proto, že to připravovali v záv.jídelně a nemusela jsem to dělat doma. Jinak tak chutnají i hamburgery než tady u Donaldů, opravdu velké žemle opečené, salátek, cibulka také opečená, nádherně to vonělo a chřupalo, skvělé. Výborné bylo a chutnalo mi také fisch and jips Souhlasím s mirelay, že ne hlavní je stesk po jídle, to se dá nahradit, ale domov se nahradit nedá.
47: jj, je škoda, že v ČR je hamburger pro spoustu lidí degradovanej McDonaldem a když ho viděj v restauraci, tak ho přejdou. Přitom dobře udělanej hamburger vůbec není špatný jídlo.
Jako dítě jsem strávila tři roky v Burmě – dnes je to Myanmar nebo podobně – a nejvíc, bolestně mi tam chyběl 1)český chleba – pekli jsme si ho doma, ale nikdy to nebylo ono. Dojíždějící Češi přiváželi vždy pár pecnů s sebou. 2)čerstvé mléko – bylo riskantní pít místní, tak se objednávalo konzervované nebo sušené 3)voda z vodovodu – musela se převářet a na žízeň jsme pili studený čaj. Naopak jsem si tam zvykla na výtečnou rýži, která mi znechutila tu českou lepkavinu. Zevšedněly mi banány – byly všude, sice výborné, ale prostě všude. Zamilovala jsem si mango, dozrálé na stromě, čerstvé… ne, to tady neseženu. Ale hlavně se ze mě stal doživotní závislák na černém chlebu. Bez toho prostě nemůžu.
Zdravím všechny. Moc vás prosím o radu, nemůžu sehnat v jižní Itálii- Gargáno zakysanou smetanu!Pod jakým názvem se může dostat, nebo ji tady neznají? A já mám tak ráda okurky se zakysanou smetanou:))
Přidám také co mi chybí.Jak už jsem četla nakládaný hermelín a smaženej sýr!Děkuji za případnou odpověď. Pěkný den všem so všech koutů světa…
Nevím jak v Itálii tu smetanu pojmenovali,alemje to jak kelímek od jogurtu a má zelenou barvu a 20/ tuku.Koupila jsem ji omylem a byla tisíckrát lepší než naše polotekutá. Kupovala jsem v Ildi a v Bille
Mně chybělo při nedávné měsíční návštěvě Asie zejména to, že skoro nešlo jíst jinde než v restauracích nebo u stánků. Když už jsme narazily na pekárnu, měli jenom příšerně sladké věci, slané pak se sušeným masem, kterému jsme se raději vyhýbaly. Občas se vyskytující francouzské bagety byly skvělé, ale chleba to nebyl, navíc na ně nebylo moc co dát, sýry jen tavené, sojové nebo drahé, dobrá šunka drahá. Po kilech zkonzumované rýže a rýžových nudlí nám zoufale chyběly brambory. To jsme částěčně řešily návštěvami indických restaurací, občas jsme ale celou večeři proslzely, protože jsme zapomněly zmínit kouzelné slovíčko „no spicy“. Zeleninové saláty – kvůli přípravě jsem se jim raději vyhýbala, i když občas jsem podlehla (naštěstí bez následků). Po návratu mi naopak chybí čerstvé mořské plody (krevety!), nepřeberné množství ovoce na trzích a obecně jídlo, které bylo vždy připraveno z čerstvých surovin (Pad Thai, mmm!). Rozhodně mi nechybí polévka Pho.
Tak ja jsem se pokousela uvarit v Chile rodině mého přítele hovězí gulášek, koření bylo OK ale kdyz jsem to chtela trošku zahustit moukou…to byl kámen úrazu:)asi po 4 . nebo 5. hrnku mouky jsem to vzdala, porád to teklo jako polévka…a rodina seděla za stolem a měla hlad!!!S domácím knedlíkem bych mohla zabíjet-sehnala jsem jenom semolinu a ta byla na knedlík jaksi tvrdá:o)Ještě že neví jak to má doopravdy chutnat!Nakonec jim ten knedlík chutnal nejvíce namazaný marmeládou:o)ještě že jsem to zachránila koláčema vyrobenýma ze slaného másla:o)))
v UK: hlavne svestky (na svestkovy kolac s makem:) takze i ten mak, plnotucna horcice… vse uz nekdo jmenoval:) kapri jen na vanoce (kapr na cesneku:)
Už bydlím v UK taky docela dlouho a jediný co jsem zatím nikde nenašla je čerstvej tvaroh! Chleba tu mají výbornej, i v obchoďáku se dá najít dobrej bochník všeljakejch chutí (nemyslím tousťák!). Český housky s makem doma pečem celkem pravidelně i se daj koupit.. klidně Český buchty se švestkama, když příjde chuť :) Četla jsem, že hodně lidí zmiňuje mouku. Anglie má dvě: hladkou a chlebovou (přičemž ty dvě mají asi milion verzí). Zatím vše, i český knedlíky, se krásně povedly (very strong bread flour může fungovat jako hrubší polohrubá :). Obecně by se mi v českých krámech stýskalo po tom výběru.. nevím proč, ale ty masa, másla, jogurty, ryby, zelenina atd má takovou lepší chuť a líp se mi z toho vaří.