Hledat
Yakumo
Poslušně hlásím — další nově otevřený podnik, ze kterého jsem nadšený, je tu. Můžete si načeřit očekávání, začít spílat anebo závidět. Taky se tam můžete podívat a přesvědčit se na vlastní oči.
My máme pivo po práci a utopence, Španělé zase tapas a sklenku vína. Japonci chodí do podniků typu izakaya. Pivo, saké, shochu a něco na grilu. Všichni jsme stejní.
I Yakumo je izakaya a poznáte to nejen podle toho, že to mají v názvu, ale taky podle toho, že mají velký bar s posezením a přímo na něm speciální gril pro kushiyaki a yakitori.
A copak že to je? Nic složitého, ale o to líp to chutná. Nejčastěji jsou to malé kousky masa — kuřecí stehýnka, srdíčka, žaludky, nebo bůček, které se grilují na krátkém bambusovém špízu po malých kouscích. Kushiyaki je název pro všechno na špízku (maso i zelenina), yakitori je pak vyhrazeno nejčastější variaci s kuřecím.
Špízky se grilují speciální technikou v prudkém žáru a jen několik centimetrů od zdroje tepla. Podle druhu suroviny buď pouze se solí nebo se silnou omáčkou (tare), která ještě víc zesiluje chuť masa.
Pokud budete v Yakumo sedět na baru, můžete místního chefa sledovat přímo u práce. Svůj gril sleduje jako ostříž. Když je večerní špička, má ho zaplněný od kraje ke kraji a skoro se nezastaví. Pokud špízy glazuje v tare, dělá to vždy až po prvním zatáhnutí masa na povrchu. Teprve poté je krátce v omáčce omočí a dává znovu na gril. Výsledek je odzbrojující.
Jestli si to dokážete představit — na povrchu je maso až křupavé, zapečená omáčka a šťáva z masa tvoří na povrchu nejlepší ochutidlo na světě a uvnitř každého kousku je všechno šťavnaté a křehké. Teď si tam ještě dosaďte kuřecí jatýrka nebo tučný bůček a je vymalováno.
Tohle je v Yakumo bez debaty hlavní tahák a vy tam můžete ochutnat jednu z více než patnácti variant (60 Kč za dva špízky). I kdybyste k tomu pili jen pivo, myslím, že nepotřebujete nic dalšího, abyste si podnik dobře užili. Vaří tam samozřejmě i kopu jídel z klasické japonské kuchyně (včetně obědů). Když si přečtete moji recenzi na Scuku, dozvíte se, co mi chutnalo nejvíc.
Spolu s Katsurou a Mash Hanou je to další japonský bod na této straně řeky. Všechny tři restaurace pojí neformální prostředí, kde často uvidíte Japonce, i možnost ochutnávat nová jídla za rozumné ceny v malých porcích (doprostřed stolu).
Trochu jsem váhal, jestli o nich psát takhle brzy. I bez mého lákání mají totiž starostí s rozjezdem už tak dost, tak ať je nepotká něco podobného jako v případě Blackdog Cantina. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba hlasitě zajásat a dát vědět, že takové podniky má smysl otevírat.
Dejvicko-letenský trojúhelník na Scuku + bonus
- Yakumo (včetně mé „preview“ recenze)
- Katsura (první dejvická láska)
- Mash Hana (hradčanská bašta)
- Japonské restaurace na Scuku
- Yakumo na Jižním svahu a originál yakitori z Japonska
Láká? Líbí? Nebo už znáte? Kde jste měli nejlepší yakitori vůbec? Zkoušeli jste něco podobného doma? A třeba ve variantě bez masa? Miam!
Reklama
Komentáře
Díky za prima článek. Přeci jen „japonských“ podniků tu v ČR moc není. Na top řadím dodnes Miyabi, s jejímž šéfkuchařem se osobně znám.
Mám pouze připomínku a to gramatickou: stejně jako nevypadá pěkně mix různých jazyků v jedné větě (např. „Jel jsem do Frankfurt am Main“ nebo „Bydlel jsem v Köln am Rhein“,......), nevypadá ani trochu pěkně věta v češtino-angličtině „kushiyaki a yakitori“. Snad všichni čtenáři tohoto blogu mluví česky a tak není od věci psát i s českou transkripcí – kušijaki a jakitori. „shochu“ je, jak již patrno z odkazu na wikipedii, „šóčů“. Přeci jen, jak je známo, japonská výslovnost a její zápis je češtině velmi podobný. Mnohem podobnější než angličtině ;) Výjimkou jsou samozřejmě zavedené názvy firem, které se dnes už stejně píší většinou katakanou, či případně rovnou v romadži
Trochu mimo mísu, ale slovy Hajmana Kaplana „ochutidlo je móc špíčkofý slofo“. Slyším ho poprvé a líbí se mi tak, že ho okamžitě začnu požívat (mohu přispět mým „předělovník“, což je kamenné vymezení záhonu).
↪ 1 Pavel: já se omlouvám, ale do českých transkripcí se pouštět nebudu a budu se vždy držet těch anglických (i když i tak nejsem 100% konzistentní ;)
důvody je prozaické a není to složité na vysvětlení: 1) když o japonské kuchyni píšu, zdrojuju si to z domácích zdrojů literatury v angličtině a do českých transkripcí se nechci trefovat na slepo 2) při použití české transkripce bych čtenářům značně ztížil další studium na internetu (zkuste dát do vyhledávače „kushiyaki“ vs. „kušijaki“).
↪ 3 pan Cuketka: Díky!!! Tohle počešťování bytostně nesnáším, od hlášek typu „buď koučem svého účtu“ až po brušety a panakoty, brr.
↪ 4 Quaki: ale tak zase ono to správné počeštění dává smysl a je to tak správně. v případě exotických jídel si ale myslím, že výhody použití anglické transkripce převyšují
Po dvou návštěvách mohu také gastronomicky jen doporučit – čerstvé suroviny, bezchybná příprava. Dle mé zkušenosti servis bohužel pokulhával podstatně více (na jídlo jsme čekali téměř hodinu, naše objednávka se dvakrát ztratila, restaurací vládl chaos – bohužel i v případě druhé návštěvy, kdy v restauraci byly již jen tři stoly), to jsou vše ale provozní věci, které je možné během pár týdnů doladit. Přístup personálu, který se vždy omluví, případně nabídne nějakou kompenzaci chyby, to zatím plně vynahrazuje a já jim jen držím palce, aby úroveň gastronomie nepoklesla a servis se zaběhnul.
Trochu mimo mísu, ale tak mě to nějak praštilo do oka – Španělé sice mají tapas a víno, ale běžnější mi tu připadá spíš asi pivo než to víno. První měsíce jsem tomu nechtěl věřit, ale je tak… Samo, asi záleží na oblasti.
presne ako Ta cierne svedomie donutilo napisat nakoniec
tymto clankom si ten podnik zavrazdil
:-)
ked tam pride privela ludi, maju sa zle nielen ti co prisli posledni, ale vsetci vratane obsluhy. mozno sa ale poucia a kazdy kto povie slovo scuk, cuketka, expats alebo lidovky bude musiet zostat vonku.
To Quaki:
Kouče úplně nesnáším, ale nejlepší jsou „koučky“, jak uvádějí v časopise Dieta. Jo a taky zbožňuju, když mi napíšou lidi do jídelníku, že si dali picu.
↪ 8 Sim: capital bullshit od A do Z ;)
↪ 7 Koubek: já bych jim to pivko dopřál :) k tapas jde naprosto skvěle!
Myslím si, že česká transkripce v české větě je přeci jen hezčí ;) V případě transkripce se nejedná o děsivé přechylování „[Serýna WIljemsová]“, ale o správnost přepisu z cizí znakové sady do naší.
„zkuste dát do vyhledávače „kushiyaki“ vs. „kušijaki““ – to je stejné jako v angličtině a japonštině. Také dostanete méně výsledků. Buď bych tedy psal japonsky, v originále, nebo česky. Případně anglický článek s anglickým výrazivem. Jsem přeci jen starší a jsem trošku alergický na podobné „cool“ věci z cizího jazyka (viz koučka, kouč svého účtu,......).
↪ 12 MN: asi jsme se ne úplně přesně pochopili. říkám jen, že počet zdrojů a článků při zadání anglické transkripce je vyšší než při té české. tím i to, že články a literatura v angličtině je pro nás nejdostupnější. samozřejmě vycházím ze své omezené zkušenosti — umím anglicky a pro mě je nejvíc dostupných zdrojů o japonské kuchyni právě v angličtině. i tak je můj tip myslím přesný — více lidí zde z odkazů na blogu počte něco anglicky než japonsky.
Je to tu tedy dost OT, ale kdyz uz se rozhorel flame, tak si take prilozim.
Mel snad p. Cuketka oznacit restauraci „Jakumo“? Protoze aby v Yakumu prodavali terijaki, to prece nedava smysl – jednu kanji prepisovat dvema zpusoby.
Vseobecne mi prijde usmevne, jak kdyz Cina zavede svuj vlastni prepis do latinky, cely svet si z toho sedne na zadek a neromanizuje uz nikdy jinak (a ze se ty Xka vyskovujou blbe ^_^), zatimco pro japonstinu ma kazdy narod svuj romanizacni nesmysl. IMO to docela dobre ilustruje i rozdily v naturelu, ale to necham jako domaci ukol pro ctenare (koneckoncu i v oficialni komunikaci spis prevlada Hepburn, nez kunrei ci nippon).
Za sebe bych byl nejradsi za kunrei-shiki, kdyz uz je to to ISO; nicmene Hepburn je, at chceme ci nechceme, dvoutunova gorila v mistnosti a tudiz se blbe prehlizi (navic googlovani syo-tyu- da opravdu malo vysledku; i kdyz autentictejsich). Ceska transkripce je v pripade kratsich slov docela zmatecna i pro cechy (zvykle intuitivne na Hepburna, anzto se k nam japonske veci dostavaji casto skrz anglofonni kulturni prostredi), tudiz pro prakticke pouziti dnes neprilis vhodna.
keby to bolo vytesane do priecelia radnice na hlavnom namesti…
som zvedavy, ci ten prepis vadi niekomu co sem odteraz bude kazdy den chodit a pozerat sa na tento clanok. alebo sa len vrati pozriet sa na ten flame co rozputal.
Jeste nez me nekdo chyti s tema kanji – koukam, ze hned na prvni fotce jsem usvedcen z toho, ze jsem se nedival, jak ze se 八雲 pise. Tak se radeji usvedcuju sam, z nazvu jsem si byl skoro jisty, ze zacatek bude 焼. Ne, ze by to neco menilo, a tohle je navic takove hezky zenove basnicke :).
„kunrei-shiki“ komentovat nebudu uz vubec, ta gorila je fakt velika…
↪ 16 Yusaku: dík za koment, o hepburn vs. kunrei jsem nevěděl, zajímavé moc! ;)
Dik za tip. Zatim znam jen Guu Izakaya v Torontu a tam navsteva stoji rozhodne za to (grilovaná makrela zapečená s koprem, cibulí, bylinkami a citrónem na litinové misce nebo salát z medůzy kurage). Uz se tesim na prazsky Japonsko.
↪ 14 Yusaku:
Jako japanoložka řeknu zhruba toto: Nemyslím, že by česká transkripce byla u kratších slov „zmatečná“ a už vůbec si nemyslím, že by byla pro dnešní použití nevhodná. V moderních literárních překladech se používá běžně, a troufám si tvrdit, že je to tak dobře. Mnoho mých studentů přišlo k japonštině skrze Hepburna – nejčastěji skrze anglické překlady mangy či anime – a výsledkem je mj. to, že v absolutní většině případů dělají chyby ve výslovnosti, především v použití krátkých a dlouhých samohlásek, apod. (Co se týče přepisu čínštiny, samozřejmě se dodnes s úspěchem používají i jiné přepisy.)
Osobně chápu důvody pana Cuketky, pro jeho potřeby je mu Hepburn samozřejmě sympatičtější. Nicméně, co mi opravdu leze na nervy, je to neustálé „saké“, které se samozřejmě vyskytuje i ve slovníku spisovné češtiny. Sake je prostě sake, „é“ tam je proto, aby si anglosaské národy uvědomily rozdílnou výslovnost. Ve výsledku to ale pak většina lidí u nás vyslovuje dlouze, což je zbytečná chyba.
↪ 19 Kikkoman: Troufám si tvrdit, že se svým názorem odborníka neuspějete; pamatuju si, jak zde před časem u jiného článku hispanistky dopadly „jak sedláci u Chlumce“… ;-)
↪ 19 Kikkoman: o tom rozdílu sake/saké (nešťastný losos) vím dokonce i já, narazil jsem na to vícekrát, na druhou stranu mi to přijde tak zažité, že sake už nám prostě zní podivně a i restaurace dávají do českého menu saké.
když o tom, co se píše do menu přemýšlím, tak zrovna tam prd poznám, jakou transkripci tady podniky vlastně používají? nevíte někdo? příště si to fotnu a schválně zkusím dohledat (ale asi to bude na 90 % Hepburn, což?).
↪ 20 aida:
V pořádku, jsem zvyklá. Vlastně mě trochu překvapuje, že vůbec něco říkám, protože doby, kdy mě bavilo se o tom hádat, jsou dávno pryč – už jsem stará a unavená. Asi si radši zase sednu k překladu. :)
Spíš teď s překvapením zjišťuju, že jsem zapomněla říct to, co jsem původně chtěla: Yakumo je vynikající!
↪ 21 pan Cuketka:
Moje zkušenost je taková, že většinou buď Hepburna (většina), nebo česká transkripce. Nebo poněkud svérázný mix obojího – v takovém případě většinou s chybami.
Ad sake(é) – samozřejmě, je to zažité. Moje starší sestra se už mnoho let pohybuje v oblasti gastronomických časopisů a pokaždé, když mi dá k odborné korektuře článek a já zuřivě podtrhávám „saké“, začne se ohánět spisníkem. Frustrující, ale jak říkám – už mě to tak nebere.
↪ 22 Kikkoman: no já to jen znovu zopakuji — pro mě je to o čtenáři, který sedí večer doma, narazí na tenhle článek a chce si přečíst něco o tom, jak se dělá kushiyaki, najít si recepty, podívat se na fotkách a videích jak vypadá taková izakaya, atd. :) s českou transkripcí a chabými zdroji o japosnké kuchyni bych jej odsoudil ke koukání do zdi (samozřejmě lehce přeháním).
↪ 23 Kikkoman: takových špatně zašaltrovaných slov nejen v japonštině (a gastronomii) bychom asi našli desítky. naštěstí si to můžete vynahradit buď rovnou v Yakumo nebo nejlíp ochutnávkou ;)
A já zopakuji, že vaše důvody chápu.
Můj osobní názor je samozřejmě jiný – myslím, že by se měl čtenář trochu snažit, ale to je profesionální deformace, nutkavá potřeba podsouvat a prosazovat metody, které považuju za ty jediné správné, i kdyby nevím co, atd. :)
Ale abych řekla pravdu, sake mi zas tak moc nejede, mám radši šóčú. ;)
↪ 26 Kikkoman: a když už jsme u toho — máte v rukávu nějaké fajn knihy o japonské kuchyni v češtině? (ne nutně kuchařky a klíďo starší)
↪ 27 pan Cuketka:
Hm hm. Napadá mě klasika od Kristiny Kopáčkové: Toulky Japonskem a jeho kuchyní (1998). A potom je tu docela pěkná a odborně lektorovaná kuchařka Suši (Columbus, 2002).
↪ 28 Kikkoman: toulky neznám, díky ;) pro mě je neustálým zdrojem třicet let stará kniha od Shizuo Tsuji http://www.cuketka.cz/?… přečetl jsem celou tam i zpět a pořád čerpám. po návratu z Yakumo jsem znovu přelouskal celou kapitolu yakimono (o japonském grilování) a pak je to zážitek nadvakrát…
↪ 29 pan Cuketka:
Taky díky za tip, tuhle jsem nečetla. Osobně mám hodně ráda dvojjazyčnou Recipes of Japanese Cooking/英語でつくる和食 (myslím, že se dá dodnes koupit v JAPA), a to nejen pro možnost rozšíření slovní zásoby: obsahuje vynikající recepty japonské domácí kuchyně, včetně tipů, triků a historie.
↪ 19 Kikkoman: To je zvlastni – kdyz jsem sveho casu chvili uvazoval (jako clovek, ktery k japonstine prisel pres anglicke preklady mangy a anime) o FFUK japanologii, bylo nutnou soucasti zkousky docela plynne mrskat obe znakove abecedy, tj. s romaji clovek uz neprichazel prilis do styku…
Nicmene verim, ze v tom trocha pravdy bude – kdo z nas nepamatuje na ta zklamani z detskych let, ze se Joe cte Dzou. Nemyslim ovsem, ze je to prilis silny argument, takove veci si clovek osvoji docela rychle. S postupujici kulturni globalizaci zpusobenou internetem bude navic, myslim, ceska transkripce vytlacovana stale vice do vysoke kultury – prvni krok k archaicnosti. A v popularni kulture i u prekladu ocekavam prevahu Hepburna – precijen ma nadech dalek a exotiky, zatimco cesky prepis pusobi nejaponsky, domacky, nudne. Aneb foneticka blizkost japonstiny cestine je sice fakt, ale muze to byt i zaporem.
K te zmatecnosti – nepamatuji si uz, kde me „dostali“, ale mohla za to rada ja/や/じゃ a nejaky opravdu vyznamny vyznamovy posun. Pokud kolem neni dost okolnich slabik, aby cloveku hned doslo o jaky prepis se jedna, stane se to hned.
Nicmene v naproste vetsine pripadu je clovek z jakekoliv transkripce schopen vydedukovat slabiky i jejich delky, a to je jedine na cem zalezi. Ale bavi me si vzdycky prisadit, kdyz se objevi zastance jedineho spravneho prepisu (budu o neco mladsi, zda se – jeste me to bavi ^_^). A opravdu 100% nevim, cim to je, ze u cinstiny naprosta vetsina zapadu pouziva ISO standard (ktery ma se snadnou vyslovnosti spolecneho presne nic), zatimco u japonstiny je tento ignorovan uplne vsude (i kdyz tech vyjimek, ktere se ctou jinak, tolik neni). V kazdem pripade je kunrei skvele pro zapis pres IME – setri udery do klavesnice :-).
↪ 30 Kikkoman: pridavam se k velebeni tehle knihy – ma opravdu dobry vyber typickych jidel, coz se o naproste vetsine japonskych kucharek rict neda. Jediny problem je prave s tou slovni zasobou – anglicky psane nazvy ingredienci jsou obcas trochu zmatecne, zda se ze chybel anglicky korektor. I pres to je to asi nejlepsi, co jsem zatim videl; bez problemu z ni vari i pritelkyne, ktera se v japonskem textu nemuze ujistit a zatim vzdy to odhadla spravne, takze asi delam z komara velblouda.
↪ 31 Anonymní:
Nepřicházel do styku? Možná si to nepamatuju dobře, ale v našich testech býval přepis – tj. z hiragany/katakany do české transkripce a naopak.
Co se týče překladu populární kultury, považuji používání Hepburna za určitý druh pózy – vyžadování exotiky za každou cenu. Myslím, že konkrétně manga a anime mají vlastní osobitou kvalitu i bez toho, aby se zdůrazňovala jejich „japonskost“. Ale to je samozřejmě jen můj názor a především patří do jiné debaty – bavme se radši o jídle.
↪ 32 Yusaku: děkuji oběma, mrknu se na ni! ;)
Přepisy japonštiny se holt zažily, pamatuju si, jak bylo vypískáno „cunami“, protože prostě obecná veřejnost to nepovažovala za dostatečně japonské slovo a označila to za českou zpotvořeninu, bo japonec přece c nikdy neřekne. Tststs…
Víc mě štvou přepisy ruštiny typu „Yuri Gagarin“. v jídle se to snad zatím neprojevuje. Doufám.
↪ 3 pan Cuketka: kazdy trochu gramotny ctenar si za „s s hackem“ dosadi sh, za „j“ „y“ apod. ;-) (radeji napiseme „Schostakowitsch“ a podobne nadhery)
mam opravdu pocit, ze je skoda trpet „zapadackym komplexem“ a stydet se cestinu a jeji moznosti. vidim za tim cechackovsky pocit menecenosti – „jen abychom za tim zapadem nahodou nezustali pozadu mareno!“
(na „zapade“ uz par let ziju a vnimam to diky odstupu cim dal zretelneji … :-( )
jinak vas blog se mi moc libi!!!
↪ 36 Anonymní: už bych se jenom opakoval ;)
důvody je prozaické a není to složité na vysvětlení: 1) když o japonské kuchyni píšu, zdrojuju si to z domácích zdrojů literatury v angličtině a do českých transkripcí se nechci trefovat na slepo 2) při použití české transkripce bych čtenářům značně ztížil další studium na internetu (zkuste dát do vyhledávače „kushiyaki“ vs. „kušijaki“).
pracuji se zdroji kde je hepburn, takže do článku bych musel udělat první převod do české transkripce já (bez znalosti japonštiny), druhý převod zpět do hepburn (aby se vůbec něco dočetl nebo dohledal) si zase musí udělat čtenář (také bez znalosti japonštiny). to jsou hned dvě skvělé příležitosti, jak vytvořit chybu, šum a nakonec se nedomluvit. a to nechceme, že jo ;)
dnes jsem zaregistroval, ze maji v yakumo poledni menu rozsirene o par polozek. prave vcas, uz mi dochazely permutace tech ctyr jidel.
Včera jsem vyzkoušel a opakovat nebudu. Obsluha je špatná, nápoje jsme neměli na stole ani po 30 minutách doufání, pak jsem dostal na stůl 3 druhy mírně studených špízků, 2 dámy, které se mnou seděli neměli stále ani nápoj, ani jídlo. Po více než 30 minutách přinesli nápoje – zelený čaj v malém skleněném pivním džbánku – špatný. po 50 minutách přinesli další chod, bohužel opět jen pro mě. Dámy stále koukaly a čekaly:-(. Konečně se jedna dáma dočkala sushi set – průměrná kvalita. Tygří krevety dorazili po hodině zapatlané ve škrobové sweet chilli omáčce – chuť smutná.
Takže celá návštěva se jmenovala: hodina a půl čekání, jídlo zklamání a cena cca 1200 Kč/3 os.
PS: prezent podniku – marinovaný kořen ředkve se ve finále objevil na účtu v hodnotě 20 Kčx3 osoby.
Dobrý den pane Cuketko,
zajímalo by mně, proč tahle restaurace zmizela ze scuku?
Marie
↪ 40 Marie: To je jednoduché vysvětlení — Yakumo na Letné svoji činnost ukončilo.