Hledat
Jak se nestat koulí
Jíst dobře a zároveň zdravě? V restauracích, kde nevidí dál než za uspokojení smyslů, je toto spojení často pobídkou k chlapáckému prsení se tunami masa a tuku. Dostatečně omezený kuchař dokáže sem tam směrem k zdravému jídlu vystřihnout i nějaký ten vtípek.
Dr. Kunová alias Marteska ve svém článku o používání rozumu v jídle skvěle vystihuje současný stav jídla u nás. Přitom nenudí, nepoučuje a dokáže přidat srozumitelné rady. Obsahuje i třeskutou sondu do několika českých restaurací s pomocí Romana Vaňka.
Nemělo by zapadnout. Podepisuji sakumprásk.
Reklama
Komentáře
Díky Martesce za skvělý článek!
Zdravý názor ;-). Někteří lidé to bohužel (hlavně pro ně a jejich zdraví) ale nikdy nepochopí. Dobře jim tak, ty vtípky jim moc nepomůžou a vést s nimi válku nemá sebemenší smysl…
Naprosto souhlasím s názorem, že není třeba počítat přesně kalorie, nosit s sebou po kapsách kalorické tabulky a být posedlý miligramy, jednotkami a přesným složením, chce to pouze zapojit mozek a použít zdravý selský rozum. Dá se jíst zdravě a chutně a přitom nebýt jídlem posedlý a obsedantně prozkoumat a zvažovat každé sousto, co strčím do pusy. Racionální přístup je prostě to nejlepší, stačí, když si lidi zapamatijí slovo „vyváženě“. Většině to však stále ještě dělá nepřekonatelný problém.
uz nejakou dobu mi vrta hlavou, jakou zahadnou shodou okolnosti se roman vanek pasoval na gastronomickeho odbornika?
↪ 4 pablo: nebude v tom alespoň z části několik let usilovné práce na pražském kulinárním institutu? ;)
↪ 3 Arion: souhlas, ne vždy je to ale tak jednoduché a praktické poš'touchnutí opravdu pomůže. restaurační strava, která je v některých ohledech fest zašprajcovaná, je imho pěkný příklad.
Naprostý souhlas! V parném létě mám prostě chuť na lehké a jednoduché jídlo se spoustou zeleniny, na sorbety a na panna cottu, ale když se podívám na jídlení lístky restaurací v blízkém i vzdáleném okolí, je to, jako by se zastavil čas. Na sezónnost se nehledí (čest výjimkám, ale ty já bohužel ve svém okolí nějak postrádám), takže poslední dobou jsem fakt ráda, že si můžu uvařit doma to, na co mám zrovna chuť a co balkon a zahrádkové přebytky od tchyně nabídnou.
Bohužel, když vidím, jak se stravují lidé kolem mě (a co dávají matky dětem na svačinu na hřišti za hnusy, když je kolem tolik báječné čerstvé zeleniny a ovoce), nemám valnou naději v to, že by se gastronomická nabídka nějak zlepšila či odlehčila. Ach jo.
Není to problém jen u nás. Jezdíme na dovolenou do Maďarska a je to stejná bída jako u nás. Přitom vyloženě zemědělská země, hromady vynikajícího ovoce a zeleniny za pár kaček na každém rohu, stáda krav, chlívky s čuníkama atd. A přitom jediná rozumná možnost stravování je vlastní vaření z věcí nakoupených na trhu a klobásy od místních uzenářů. Vlezete do hospody a lístek se nijak neliší od těch u nás. I moje dvouapůlletý dítě to komentuje slovy „tady smrdí nějaký divný smažky“ a vyžaduje abych mu uvařila kulajdu nebo lečo.