Hledat
Jablkový kompot (skoro) jako od babičky
Píšete vy…
Z dětství si pamatuji babiččin jablečný rychlo-kompot. Měli jsme ho všichni rádi a tak, když mi oko padlo na mísu s ovocem, kde se od Vánoc krčila už jen smutně vyhlížející jablka a pár unavených kumquatů, řekla jsem si: Ha! Je ten správný čas, udělat si kompot!
A tak jsem také učinila. Jablka jsem oloupala (slupky většinou s chutí sním, ale tyhle už vážně nešly), pokrájela na větší kostky a namočila do vody s citronovou šťávou. Kumquaty jsem spařila vřelou vodou, pořádně omyla a nakrájela na silnější kolečka. Pecičky, kterých mají tyto citrusové plody požehnaně, z nich samy vypadaly. Do kastrolku jsem nalila po dně vody, přidala 3 lžíce hnědého cukru (toho nejtmavšího), přidala jsem tři hřebíčky, svitek skořice, kusek vanikového lusku a maličký kousek bydyánu. Jedné hvězdičce upadl cípek, tak šup s ním ke kumquátům. Nechala jsem vše hezky probublat na mírném plameni, až to dostalo krásně sirupoidní konzistenci a kumquaty s kořením provoněly celou kuchyň. Lupla jsem k nim pokrájená jablka i s citronovou vodou a uvařila do poloměkka, tak, aby jablka nebyla mazlavá, ale hezky křupala. Pak už jen stačilo kompot pořádně vychladit, odstranit koření a servírovat k nedělnímu obědu, kterým byla treska se šťouchanými bramborami.
Taková blbůstka, ale všem nám moc chutnalo. Babička sice kumquaty neznala, dávala jen kolečko či dvě citronu, ale věřím, že by i jí šmakovalo. Vzpomínala vždycky s leskem v oku na to, jaké krásné pomeranče byly k dostání za První republiky. A kdo ví, třeba i ten kumquat prodávali…
Reklama
Komentáře
Hmm, vôňu Všej dobroty cítiť až ku mne do práce :o))
U nás by si tiež zopár smutných jabĺčok zaslúžilo takýto sladký osud … Nechám sa inšpirovať. Ďakujem
:-D
Rádo se stalo. Až jsem byla překvapená, jak moc to bylo dobré. Kumquaty bývají nahořklé, ale takhle podušené v hnědém cukru a koření tu hořkost ztratily, zbyla jen ta krásná vůně a pomerančová chuť. Hodně zdaru! :))))
Shodou okolností jsem včera, s patřičným poděkováním, použil posledních pět jablek z našeho stromu; obvykle nevydrží ani do Vánoc.
Oloupal, nakrájel, podusil. Když byla měkká, odstavil jsem z ohně a přidal jelly – balíček už ochucené a oslazené želatiny., Prodává se zde v několika příchutích, vše prý přírodního původu. Je nádhera se pružnou, průzračnou a bachratou destičkou dívat proti světlu. Fotograf kalibru pana Cuktetky by z toho vytěžil snímek jedna radost.
Na balíčku stjí, že se to má ředit vodou, ale já už mám dávnou vykoumanou alternativu.
Dám tam mléko! Ono se to v momentě sice pěkně srazí, ale s tím počítám. Rozšmelcuji vše ponornou vrtulkou do pastelových barev, naleji do skleněných misek a dám do chladu.
Yummy!
jejejej! To je bezva! S mlékem jsem tohle jelly ještě nezkoušela. Miluju limetkové, tangerinkové a černý rybíz. Vyzkouším Váš recept co nejdřív.
Želé zbožňuju na všechny způsoby, mimo jiné právě kvůli té barevné průzračnosti.
Tedy, jen gelové svíčky jsem ještě nekoštovala, Ale třeba na ně taky někdy dojde. :)))
Pivli, ta barevná průzračnost se použitím mléka pochopitelně ztratí, ale získá se na chuti. Také tam někdy, před mixováním, přidám k mléku velkou lžíci měkkého tvarohu (Philadelphia). A nějaké to podušené ovoce.
Abych se přiznal, nyní už nikdy nedělám jelly podle návodu na krabičce, tj pouze s vodou. Přijde mě to moc fádní.
Barevnou průzračnost klíďo oželím, anžto je jasné, že to bude dobrota. Užiju si ji při vyndavání z krabičky.