Bulvár

Kratke, drsne, trefne a pravdive. Nemam dalsie otazky, ctihodnosti…

Tak jedna věc jsou cukrovinky „plné mléka“ (klasické přehánění reklamy) a druhá kvalita potravin (a tím myslím i základní suroviny), které se tu běžně prodávají v obchoďácích, v porovnání s civilizovanými zeměmi. Ale v obou případech je problém zákazník, kterému je v podstatě jedno, co kupuje… hlavně když je to „levné“ (často ty náklady, například ve způsobem chovu zvířat, jen nevidí) a pokud možno co nejsnadněji dostupné.

jak moc se na té konzumaci „nejídla“ podílí snaha o nákup jen podle nejnižší ceny? Nedělal jsi někdy na tohle téma nějaký aspoň zběžný průzkum – zda je možné jíst kvalitně pokud člověk musí uživit dvě děti a s penězi vyjde jen tak tak (hypotetický příklad) ?

↪ 5 Michal: určitě, měl bych svoji větu:

množina lidí, kteří se nechtějí živit jídlem (nebo se to ještě nenaučili)

asi doplnit i o lidi, kteří prostě nemohou (i kdyby chtěli). nejsem si tím ale tak jistý, imho je vaření ze základních surovin výhodnější i finančně.

↪ 4 pan Cuketka: Přesně. Ve škole tě naučí odmocňovat integrály a kdy byla jaká bitva, ale základní dovednost poznat, co je k jídlu a co ne, zůstává nepovšimnuta. A pokud se o to člověk nezačne nějak blíž zajímat, tak nemá šanci… Kdybych nepřestala jíst maso, asi by mě v životě nenapadlo studovat každou etiketu všeho, co kupuju, nezjistila bych, že půlka toho, co jsem dřív kupovala, vlastně není k jídlu. Kdybych nepracovala v restauraci, kde jsme si dělali vlastní jogurt (1 kelímek živého kupovaného jogurtu na 30 l mlíka), tak bych si třeba dosud myslela, že Danone je živý jogurt :-)

↪ 6 pan Cuketka: Ale jasně, kvality je stále dost a dá se sehnat… jen prostě přibývá těch sajrajtů. A skupina lidí, která ještě před pár lety jedla korektní potraviny, teď jí blafy.. stále kupují jogurt za osm korun, jenže už to není jogurt.

Kupují kuře kilo za pade a je jim jedno, že to nemá chuť, při hození na pánev se začne dusit a ne smažit a navíc je produkováno způsobem, ze kterého by se jim zvedl kufr (Meet Your Meat – http://www.youtube.com/watch?…)... tyhle věci mi přijdou důležitější než bonbóny s vitamíny.

Jo jo, když jednou tehdy-ještě-manžel řekl, že musíme koupit dětem na výlet tatranky, „aby měly energii“, myslela jsem, že ho umlátím basou piv.

Miluju výroky na gumových bonbonech, že neobsahují tuk – co by tam asi tak dělal? Nebo že je v čokoládě maltóza a dextróza – a co jako? Cukr jde na tloušťku tak jako tak.

↪ 10 pan Cuketka: Ale koukám, že to může být ještě horší… Přes odkaz ančovičky jsem se doklikala na tohle:
http://www.youtube.com/watch?…
Jen pro silné žaludky…

Je pravda, že určité vzdělání by bylo v tomto ohledu užitečné. Vždyť stále se ve školách vyučuje nějaká forma vaření, tak proč do ní nezahrnout i základní informace o tom, jak se můžeme na našem trhu v potravinách orientovat.

↪ 16 pikaso: Mám pocit, že honba za levným jídlem pomalu končí a trend se obrací. Dokazuje to třeba i hysterie okolo farmářských trhů, nárůst zájmu o bio… tím bych se ale vůbec nenechal zmást ;) jediné co vidíme je, jak se část spotřebitelů (edukovaná, s ochotou platit za kvalitu, věnovat nákupu extra čas a energii) realizuje v nově otevřeném prostoru (farm. trhy, bio). zbytek pokračuje v klasické obchodní síti (která alespoň podle počtu nově otevíraných poboček) stále roste. takže imho je spíše přesnější, část lidí, která se poohlížela, se pohlíží o něco snadněji. zbytek se nepoohlíží pořád stejně ;)

cuketka: pravda, je to možná jen muj pocit :)

Ale přeci jen si dovolím doufat, že ty to nově otevřené možnosti, budou-li dostatečne na očích, přilákají i ty, co se jinak nepoohlíží :)

↪ 21 pikaso: tak to doufáme spolu ;) já jsem v tohle jen zdrženlivý

↪ 24 Dv: Jasně, třeba u těch zmrzlin je to do očí (spíš do jazyka) bijící i pro naprosto needukovaného spotřebitele, zkuste si např. na dovolené ve Francii (Itálii, Španělsku) koupit zmrzlinu Carte d´Or se smetanovým základem (třeba Tiramisu) a porovnat s tou, kterou pod stejným jménem a ve stejné krabici koupíte u nás. Fakt něco úplně jiného. A nejlepší je nechat ji roztéct a pozorovat, kolik materiálu vznikne ze stejně velké hrudky z francouzské a české krabičky. Proto se taky prodává na litry a ne na kila, že. Já bych tu konspiraci dosti podpořila.

↪ 26 Kytka: než jsem to stihla formulovat, je to tu :-) Naprostý souhlas.

↪ 5 Michal: Zkoušela jsem to, z „výzkumných důvodů“:)
A jednoznačně vyšlo citelně levněji nepoužívat polotovary. Je to samozřejmě naprosto logické – pokrm vyžaduje suroviny+práci vloženou do přípravy (+energie na vaření, ale to je překvapivě nízká položka, mám to doma u svých spotřebičů naměřené). A buď tu práci udělám sám – tj. koupím mrkev, oškrabu a nakrájím ji, nebo tu práci za mě udělá někdo jiný (mražené kostičky mrkve v pytlíku), pak mu ale jeho práci musím adekvátně zaplatit.

A pak k tomu přistupuje sezónnost, tj. přizpůsobím-li se běhu roku a to ve všech důsledcích, tj. v době hojnosti budu vytvářet zásoby na dobu hladu, zkrátka tradiční zemědělský rok, zajišťování se na zimu a předjaří, pak dále velmi snižuji náklady na jídlo.

Opravdu nejlevněji vychází primární příprava z primárních surovin – tj. až k vlastní výrobě chleba, jogurtu, marmelád ( až k mletí, případně pěstování obilí jsem nedošla – žiju v městském bytě;) )… extrémně výhodné je např. zavařování. A to i pro zavařování z koupených surovin – v sezóně za nízkých cen ovoce a zeleniny.
Cenová hranice se postupně stírá směrem k vyšší zpracovanosti potravin, při používání např. kupovaného pečiva s kupovanou marmeládou je už rozdíl vůči již koupenému marmeládovému šátečku o dost menší než při upečení domácího pečiva s domácí marmeládou. A stoupá to cca geometricky, takže je fakt, že ve stupni silně předzpracované a již zcela hotové potraviny je rozdíl opravdu malý a hádám, že právě to vede k vysoké spotřebě hotových potravin – lidé si cení poté více toho, že nemusí provést příslušnou práci (namazat loupák marmeládou) než toho drobného cenového rozdílu (marmeládový šáteček je již „namazaný“).

Zrovna včera jsem si kupovala bílé jogurty a sledovala maminku, jak si plní košík jogurty „Dobrá máma“. Grrr, když u těchlech jogurtů vidím složení na několik řádků místo toho, aby tam bylo mléko, jogurtová kultura, ovoce, cukr, dělají se mi mžitky před očima a přemýšlím, co je na takových produktech dobrého. Mimochodem, většina jahodových a jiných červených jogurtů je barvena košenilou E 120, což je extrakt ze zvířátka podobného mšicím (http://oko.yin.cz/15/kosenila/) Dobrou chuť!

Poslední dobou se ale nemůžu zbavit dojmu, že polotovarová lobby alespoň v množství a stylu reklam, přitvrzuje, aneb rostu z reklam na různé zaručeně poctivé instantní polévky nebo michelinského kuchaře, který nedá dopustit na sic tekutý bujón od Knorru.

Víte, Cuketko, vy automaticky předpokládáte, že ona námaha vynakládaná na hloupého spotřebitele je nesmyslná. Že lidé ve skutečnosti vědí, co si kupují. Jenže – není to trochu pohled ze skleněné věže? Jistě, pro lidi, kteří chodí sem, je to na Thank you Captain Obvious. Jenomže lidé, kteří sem chodí, nejsou reprezentativní vzorek společnosti. Věřím, že když člověk, který sem chodí, vloží tatranku do košíku, dobře ví, co činí – jaksi aktivně se přičiní, aby neviděl na etiketu:c) Jenomže to je výjimka potvrzující pravidlo. Společnost je HLAVNĚ Marie Vopičková ze třetího patra, která by i ráda dala svému dítku to nejlepší, ale nemá mentální kapacitu na to zjistit, že to není mléčný řez. Jakkoliv to pro mnohé může být nepochopitelné, ona to skutečně neví.

Nejsem zastánce regulace – každý, i ten největší blbec, má mít právo se jídlem zabít, pokud po tom zatouží. Ale „vyčítat“ někomu, že upozorňuje na nepravdivost reklamy, že plýtvá energií na nepoučenou spotřebitelku M. V. , která té reklamě věří (a to si pište, že věří: co je v televizi, to je pravda pravdoucí)? Připadá mi to, promiňte, trochu pohrdavé… Jasně že by bylo ideální, kdyby to nemělo povahu bulvárního výkřiku do tmy, ale lepší výkřik není. A není něco lepší než nic?

↪ 6 pan Cuketka: Sef nemecke Foodwatch Thilo Bode napsal moc peknou knizku, jmenuje se Die Essensfälscher (něco jako jidlokazi) a barvite tam popisuje rozlicne praktiky potravinarskych koncernu a jejich vliv na nase zivoty. Doporucuju vsem precist, pokud existuje preklad, pak uz si nikdy nekoupite treba Actimel a budete sakra vahat pred koupi nekterych produktu treba i s oznacenim bio :-)

http://www.amazon.de/…p/3100043081

↪ 35 Havana Blues: omyl. já si jen myslím, že ta energie, kterou vynaložíte v bodě ochrany před klamavou reklamou, je zbytečná a na špatném místě (je už totiž pozdě). dokud bude spotřebiteli připadat jako dobrý nápad celá tahle kategorie zboží obecně, budete se pak moct na hlavu postavit a stejně jej nikdy neochráníte (před sebou).

příklad s paní Vopičkovou je myslím nešťastný, obecně tohle moc nesouvisí s „mentální kapacitou“ (uf to spojení) nebo životní úrovní. dobře jíst prostě není pasivní samovolný proces a čím víc tuhle pasivitu spotřebitele posilujete, tím hůř (pro všechny).

↪ 33 suanka: MP White se tu už myslím probíral, jako příklad známého a respektovaného chefa, který zradí etiku a zodpovědnost, kterou vůči veřejnosti má. teď jsem to viděl v TV taky a je to fakticky mazec, jak ho ti jeho kloučci za šizenou polifku ještě hezky pochválí ;)

mám zprávy o tom, že český unilever teď aktivně shání nějakého ambasadora z řad chefů nebo zavedených „gurmetů“ (z českého prostředí) pro svou novou řadu polotovarů, kterou chtějí spustit na podzim. tak schválně, kdo se nechá ukecat? ;)

to suanka : Po precteni vaseho prispevku ohledne barviva do jogurtu, kde uvadite jako sveta znala odbornice to, ze vetsina jahodovych a cervenych jogurtu je barvena E120  – Cochenille, jsem se musel jen zasmat. Jako odbornik na barvy a aroma pracujici u nejvetsiho vyrobce na svete pro zpracovani ovoce do jogurtu, bych vam chtel sdelit jen to, ze vas prispevek je hloupost!! 80 % !!!! jahodovych jogurtu a jogurtu z cerveneho ovoce je barveno koncentratem z CERVENE REPY! Jako barvivo se dale pouziva bezinkovy koncentrat, boruvkovy konzentrat a konzentrat ze slupek cerveneho vina!! Michanim techto konzentratu vznikaji ruzne odstiny cervene barvy. Samozrejme E120 – Cochenille se, take pouziva, ale vzdy jen a jen na prani odberatele ,tedy prodejce techto jogurtu a ten je zase objednava dle prodejnosti. Kdyby je zakaznici nechteli ,tak by je neobjednaval a vyrobce by je nevyrabel, takze vse je vyrabeno jen podle toho co zakaznik chce a koupi! E120 – Cochenille se vyrabi ,tak jak pisete prirodne / pouziva se napr. k barveni Campari/ a nebo synteticky a kdyz se pouzije k barveni do ovocnych do jogurtu prichazi do hotoveho vyrobku velice malo E 120 protoze ma velikou schopnost obarvovat. V kazdem jogurtu tedy i ve vami uvadene Dobre mame JE jogurtova kultura jinak by to nebyl jogurt :-))))

Ochrana spotrebitele (a tedy i ochrana tech nevedomych nestastniku, kteri se nechaji vlacet reklamou) lezi na statu a v nasem pripade i na unijnich organech. Unie sice nedavno ucinila krok smerem k omezeni klamave reklamy (jidlo dobudoucna nelze deklarovat jako napr. ozdravujici, ci zpusobujici hubnuti), ale dokud budou potravinarske koncerny a oborove svazy disponovat sirokou paletou prostredku vcetne vlivu na zakonodarce, budou si s nami delat co se jim zlibi.

↪ 44 Ala:Kdyz uz jsme vytahli srovnani venkov-mesto, nevzdelana cast naroda kontra vzdelana, nestalo by za zminku mnozstvi potravy, ktere jsou lide zvykli konzumovat ? Souvisi to celkem uzce s roky stoupajicim obsahem cukru a tuku, ktere vyrobci prumyslove zpracovanych potravin celkem sikovne maskuji. Tim se roztaci kolotoc do ktereho daleko snadneji spadnou mene vzdelani lide, kteri kladou vetsi vahu na cenu potravin. Tito "chudi " lide finalne zkonzumuji obrovske mnozstvi potravy z mizivou vyzivnou hodnotou a vyrobci si s nimi prostrednictvim reklamy pohravaji jako s hadrem na zem. Jediny kdo muze zasahnout je stat.

↪ 46 pan Cuketka: ano souhlasim. je na kazdem, jestli klade duraz na to co ji nebo ne. ale i tady myslim hraje stat svou roli, napr. prostrednictvim skolstvi, osvety, regulace reklamy atd. za druhe musi stat plnit svou roli ochrance spotrebitelu tim, ze dava mantinely zvlcilym vyrobcum jejichz zakladnim hnacim motorem jsou zajmy akcionaru ci majitelu, a ty jsou jednoduche: kazdorocni navyseni zisku. mame preci trzni ekonomiku ze …
nic, koncim debatu, jedu na kole do lesa ;-)

↪ 50 kami: sakrys ja snad neodjedu :-) asi to nevyznelo, ale ja polemizoval s Alou a jejim nazorem, ze na vesnici lide jedi polotovary. Myslim si pravy opak. Muj nazor je takovy, ze mene vzdelani a tim zhusta i chudsi lide se daleko snadno stavaji obeti prumyslove zpracovanych potravin a vsim co k tomu patri, a ze stat by mel efektivneji zasahnout. Tak nic, jedu na to kolo, pijemne debatovani xD

↪ 51 gerbill: Aha, tak pěknou projížďku :)
Vyznělo to nějak opačně, proto jsem reagovala na Vás.
Ale souhlasím, že vzdělání s kvalitou kupovaného jídla souviset může. Takové vzdělání, které vychovalo a vedlo k analytickému a kritickému myšlení, asi s větší pravděpodobností umožní podrobit reklamu rozboru možné ne/pravdivosti. Mimoto vzdělání určitého směru zvyšuje pravděpodobnost porozumění etiketě.
Ale já vnímám jako hybnou sílu těchto nákupů daleko spíš pohodlnost až lenost, se vzděláním nijak zvlášť nesouvisející.

↪ 43 JaP: nemluvím jako světaznalá odbornice, ale jako spotřebitelka, co čte etikety a musí si 70% červeně obarvených jogurtů odpustit, protože košenilu (čili karmín) obsahují a ona nechce jíst broučky :) samozřejmě o barvivech z červené řepy vím, ale byla bych ráda, kdyby jich byla alespoň polovina…

↪ 39 pan Cuketka: No jo, když já si myslím, že pozdě je, když je člověk tuhej. A „kategorie zboží“ mi zní příliš ideálně – ano, samozřejmě by bylo lepší požívat předem nezpracované věci, ale nezlobte se, pro většinu lidí je to z říše snů. Takže pro mě by cesta byla „jezte převážně nezpracované potraviny, a u těch zpracovaných vybírejte“ – et voila, hned je tu místo pro to, aby se upozorňovalo na klamavou reklamu. Já přece neříkám „zůstaňte u toho“. Já říkám „tohle není blbě, je to jedna z cest“.

Ad životní úroveň – tiše se domnívám, že nemáte pravdu. Několikrát (je to již dávno a momentálně nejsem stavu hledat důvěryhodné zdroje, ale jeden obyčejný třeba tady – http://www.stfm.org/…ndrew280.pdf) jsem ve svém životě zaslechla nebo četla o souvislosti stravováním s nízkými příjmy – pravda, u Američanů. Víte-li o něčem, co to vyvrací, ráda se poučím.

Inteligence je na tom podobně – vám stačí naznačit, čtenář Blesku potřebuje, jak pěkně řekla Malatí, „Šokující pravdu o potravinách“. Nestačí vychovávat k jinému konceptu, protože lidi VĚŘÍ tomu, co vidí v televizi. Vážně. Mnoho z nich (a to s inteligencí souvisí, byť inteligence jistě není jediný faktor) nedokáže rozlišit informativní funkci textu od funkce persvazivní. Proto je třeba je učit (a neříkám, že tohle je báječná cesta – ale jiné, lepší jsem si zatím nevšimla), že reklama lže.

↪ 44 Ala: „á myslím že s tou paní Vopičkovou je to docela dobrej příklad. Je třeba hledět taky trochu mimo Prahu, na venkově kde většina lidí (včetně žen) přijde utahaná po celodenní šichtě v továrně u pásu, chlapi otevřou lahváče a lehnou na gauč, ženský vytáhnou polotovar, ohřejou v mikrovlnce a zapnou si telenovelu. “

Pane jo, už je to tu zase. My tady v Praze jsme osvícení lidé z kanceláře a na venkově žijou akorát party zhulených negrů, co makají u pasu… Zdravím z domečku pod lesem, 80 km od Prahy.

↪ 60 pan Cuketka: Jo, s tím chyběním středního pásma máš pravdu. Ale to záleží, kde člověk vidí hranici skutečné chudoby.
Jeden můj děda byl skutečně z chudé, ale extra chudé rodiny. A pokud vyprávění moc nepřibarvoval (což se občas pro vnoučata dělá, z výchovných důvodů, že;) ), tak pro něj opravdu v dětství něco jako lahůdkářský výrobek nebyla věc „jednou za čas“, ale opravdu nikdy. Až jako dospívající coby obchodní příručí ochutnal různé pochutiny a asi i proto je vždycky tak nábožně líčil a strašlivě si jich považoval. Ale ostatní staří příbuzní z tak extrémních podmínek nebyli, takže ti se k párkům stavěli vždycky tak nějak méně procítěně.

Ale spojování s luxusem – to fakt že jo – moje babička stále vnímá cokoli čokoládového jako luxus (ať jde o čokoládu nebo jakočokoládu), sousedka na chalupě – starší paní – vnímá jakoukoli uzeninu jako luxus, můj prastrýc s pratetou v téže vsi berou šunku (jakoukoli) jako superluxus… a všichni se radují, že něco takového si „mohou dovolit“, byť si to „dovolí“ v té nejnižší cenové kategorii.
Takže jo, starší lidé to podle mě jako luxus stále vnímají, protože po velkou část jejich života to skutečně luxusem bylo.
Koneckonců, však i já jsem v dětství brala čokoládu, dokonce i nugátovou pochoutku a pak tu s těma sojovýma bobama, jako luxus, a to se za starší paní opravdu zatím nepovažuju:)

↪ 26 Kytka: Velký, velký souhlas!

↪ 65 kami: jj, souhlas, však s tím taky spousta výrobců pěkně pracuje a ty třídy zboží naschvál přesouvá. i to pitomé zabydlení masa/uzenin jako každodenní potraviny má potom pro nás obrovské následky… :(

↪ 68 farfalla: trefa:) Mám pocit, že Zděnda se na mě culí už z kdejaké spižírny.

↪ 70 pan Cuketka: Actimel, to je fakt věc – proti němu v rodině bojuju už asi 12 let a neúspěšně – máti, ač lékařka, má ve věci Actimelu absolutně vymytý mozek, nepřesvědčilo ji nic, ani kultivace Actimelu, ani žádná imunologická publikace… prostě „v televizi říkají, že je to pro zdraví, tak já si to koupím a tobě jsem to taky nakoupila, protože po tom budeš pořád zdravá“. A přitom má dokonce i vzdělání příslušného směru a za normálně smyslů nezbaveného stavu dobře ví, jak funguje imunitní systém atd… je to fakt neuvěřitelné, jak reklama působí na něco mnohem hlubšího než rozum, prostě se úplně přepne na „pudový level“. Naštěstí vmatčině případě fakt jen ve věci Actimelu, takže to s ní není úplně tragické :) – ale fakt v té reklamě musí být něco neuvěřitelně mocného.

↪ 71 kami: Kami, měli jsme pár let pultové potraviny – podotýkám že u Prahy, žádná nízkoIQ, makací a nevzdělaná vesnice, jak bylo zařazeno výše :-))) a bez legrace, každý večer jsme se tehdy povinně museli dívat na reklamu před zprávami a museli se jí alespoň částečně řídit. Přísahám, že když šla reklama na ramu, prodalo se vždy o minimálně půl bedny ramy více jak jiné dny. Zní to jako sci-fi, ale fungovalo to dokonale :-))

Ježis, zase tu chcete chránit lidi před nimi samými, a ještě by to měl dělat stát? Jděte jim příkladem esli chcete, ale nezapomeňte, že blbci to měli vždycky blbý. A teď si jdu nalejt pepsinu. pa. :p

↪ 70 pan Cuketka: Jojo, Zdeněk, Ital, 5 zubařů ze 6, 19 celulitidních párů stehen z 20, máš to jedno:)
celý seznam jsem si už samozřejmě prostudovala, je to navíc tak poetické, v té němčině.

↪ 72 gerbill: Ano, to máte pravdu, inteligence a vzdělání s kvalitou stravování určitě souvisí, právě ve věci rozpoznání a kritického zkoumání informací předkládaných reklamou.
Problém je v tom, že reklama je málokdy cílená přímo na rozum. Velmi často využívá např. emočních prvků, jako je podbarvení hudbou, a to už se filtruje a rozpoznává mnohem hůře. A vzdělání v tom bývá dost málo platné.

A že někdy vzdělání ani inteligence nepomůže – viz. můj příspěvek těsně nad tímto Vaším :)

↪ 47 gerbill: ↪ 48 pan Cuketka: naprosto přesně: zíral jsem jak puk při páteční návštěvě Kauflandu, co pár přede mnou vytahoval z vozejku. Dva stodvacetikiloví mackové v teplácích (nekecám, jasný socky na víkendovém nákupu) narvali vozík junk foodem, odpornostma v takovém objemu, že bych to nesežral za měsíc! Vrtěl jsem hlavou a říkal si, že oběsit se by bylo rychlejší a estetičtější. Ale stát to za nikoho nevyřeší…

↪ 56 kami: to je taky trefa, pamatuju si na to od babičky – pro ni zákusky koupené v obchodě byly „to lepší“ než doma dělané, protože se tím manifestovalo, že máme na to koupit si to. To jsem nepekla, to je kupované!- říkávala babička. Dneska se naopak snobové chlubí americkým kuchyňským robotem a tím, že mají čas ho užívat :o) A maminky, které nemají čas udělat dětem ke snídani čaj, jim dají Actimel (je to zdravé a děti to mají rády – znají to z reklamy!), nasypou do misky nějaké granule a polijí je mlékem. Do školy jim zabalí Kinder řezy. Můžu se z toho zbláznit, ale nic s tím nenadělám, moje děti to dostávají taky :-(

Haha, je videt, ze nikdo z ucastniku nikdy nejedl bonbon, nanuka a nikdy nepouzil bujon. Smekam pred vami a vasim umenim vsechno si udelat sam doma. Pane Cuketko, vy jste teda kanon.

↪ 82 Polaris: Nechápu jak někdo může srovnávat Heineken bez chuti s výraznou plzní, to je dle mě úlet jako prase, ale jinak jídlo v marketech např. v Itálii mi taky přjide lepší …

↪ 80 Comscore: přijde vám to asi málo, ale berte to, že je to pro jednu osobu – studentku:-) samozřejmě když koupím maso, tak se mi to o stovku prodraží. Ale když to spočítáte kolem a kolem – z pytlíku těstovin, trochu zeleniny, loupaných rajčat a parmazánu máte 4 obědy po 12 korunách (plus mínus:-) nebo když koupím celé kuře za 80 korun (ano, to hnusné kuře, co prý není kuře), mám z něho 4 obědy + polívku:-) a pak se nedivte, že nechci dát třicet kaček za pofidérní vepřový plátek s vařenýma bramborama v menze:-) jenže ty moderní maminy si nespočítají, že když koupí celé kuře a rozporcují ho, vyjde je to na polovic jak předchystané prsíčka na tácku. A že když upečou buchtu na plech, použijí třeba pravé máslo, celozrnnou mouku a sezónní ovoce, mají výborný a zdravý moučník por děti mnohem vhodnější než tatranky, brumíci a vím já jaké ještě přeslazenosti.
Opravdu si někdy spočítejte, když koupíte i kvalitní hovězí maso, udusíte ho se zeleninou, uvaříte k tomu rýži a rozpočítáte to na porce, i když přidáte pár kaček za plyn nebo elektřinu, že jedna porce vyjde opravdu levně (pokud nepočítáte na porci čtvrt kila masa:-)) vařit doma ze základních surovin se opravdu vyplatí, jen to chce mít čas. Moje výhoda je, že mi nevadí jíst tři dny po sobě stejné jídlo (když už jsem si ho tak dobře uvařila).
Omlouvám se, zase jsem se rozpovídala a nevím, jestli jsem nezaběhla příliš OT.

S velkým zájmem jsem si přečetl všech (zatím) 90 příspěvků a mnoho se dozvěděl.
Měl jsem pár cukání reagovat: na cochineal (kvůli kterému přísní vegetariáni nemohou Campari), na to, že definice jakéhokoliv vzdělání je „schopnost rozlišovat mezi stále menšími rozdíly“ a tudíž i zde hraje velkou roli.

Úroveň diskuse je na výši (výjimky a jako „sore thumb“ trčící osamělé hrubky pouze potvrzují pravidlo). Coby přespolní zůstávám pasivním, ale o to více pozorným čtenářem. Thanks.

↪ 61 Lucka B.: Lucko, já to nepíšu z pohledu osvíceného inteligentního Pražáka, ale z vlastní zkušenosti se svým okolím. A vůči vesnickým lidem jsem to rozhodně nemyslela nijak pohrdavě, spíš mám pro jejich přístup pochopení, protože si myslím, že to fakt mají celkem těžké nějak vyjít. U nás většina vesnice maká v těch továrnách u pásů, máme tu průmyslovou zónu, tradiční průmyslový kraj, nic zemědělského. Na zahradě něco pěstuje málokdo, ani tu nejsou moc nějaké velké latifundie. Zdravím z domečku uprostřed střediskové obce, 50 km od Prahy.
Mám docela dobré srovnání, protože se pohybuji i mezi těmi pražskými IQ, a právě i tam je hodně těch holek, které vařit neumí a nechtějí. Ale stejně tak jsou i tady na vsi, a to ve všech generacích (třeba domácnost 3 dospělých lidí, kteří jsou všichni celý den doma – mladší důchodci – a pro obědy si chodí do školky).

↪ 48 pan Cuketka: Pane C., vždyť já jsem právě o tom psala, že hlavní příčina je v rodině, ne že by to bylo výhradně spojení příjem+IQ. A na ten Váš dotaz co by tomu řekly babičky jsem už taky předtím vlastně odpověděla: ony vařily, protože jim nic jiného nezbývalo, polotovary nebyly, kdyby byly a byla na ně taková reklama a existoval takový životní styl jako dnes, chovaly by se úplně stejně jako dnešní lidi. BTW moje tchýně nedokáže pochopit, že chceme, aby radši dítěti přinesla banán nebo kedlubnu, než kindervajíčko. Možná právě proto, že tu chudobu/válku zažila.

↪ 96 Havana Blues: Teď mi dítě přivleklo přílohu k časopisu pro matky, nazvanou „jídelníček“. Strana 8, a jako NEREKLAMNÍ sdělení je tam doporučováno: nízkolaktózové mléko (jako „lehce stravitelné“ – ale proboha proč pro někoho, kdo nemá intoleranci?); ovocný nápoj (šťáva a pramenitá voda – proč nenamíchat, když už?), skleničková výživa, sušenky Sunarka („zdravá a rychlá svačinka“ – když už pominu ten omyl, dívali jste se někdo na složení? – já jo, a takový seznam ingrediencí jsem už dlouho neviděla), Lipánek a „mlíčko s kaší“ (jako pozitivum uvedeno, že obsahuje 90 % kojeneckého mléka a rýžovou kaši, což znamená, že je to předražené sušené mlíko).

A to není reklama, pěkně prosím. To je doporučení rodinného časopisu. Pro mnohé jeho čtenářky tedy „to je správně“ – podávat instantní stravu narvanou cukrem. A vy tvrdíte, že je zbytečné jasně (byť bulvárně) říct, že to je lež? Ne, taky jste mě nepřesvědčil…

↪ 97 Havana Blues:
No vidíte a není právě tohle důkaz že mezi inteligenci a schopností orientovat se ve světě rovnítko klást nelze?
Předpokládám že text v tom časopisu nepsal někdo s nízkým IQ a základním vzděláním.
Ne promiňte,ale chytří lidé bývají blbí jinak.Jednoduchý člověk nepůjde kupovat nízkolaktozové mléko a actimel s lactobacily poněvadž neví k čemu to je,tyto produkty kupují především vzdělaní lidé.

↪ 97 Havana Blues: To není možné, že je to nereklamní sdělení, to je jasná reklama (snad i konkrétního výrobce), není to něco ve stylu těch brožur, kterými mě výrobci bombardovali v prvním roce života mého dítěte (kdepak asi vzali moji adresu?), které se tváří jako výživový poradce pro maminky, bohužel ale radí živit dítě pouze JEJICH výrobky…?

Souhlasím s Kami, že dnešní dostupnost kategorie potravin považovaných dříve za luxus či nadstandard je jedním z hlavních důvodů dnešního stavu. Čtyřicetiletá (u dříve narozených i válečná ) zkušenost s nedostupností těchto „laskomin“, hektická doba a čím dál větší lenost populace pak tyto touhy vydatně posilují a ideálně nahrávají výrobcům. Reklama pak dále přispívá k vytváření obrazu, že životní styl obsahující tyto věci je ten normální, standardní, zkrátka takový, o jaký bychom měli všichni usilovat. Tady pak už nejde jen o jídlo, uvědomme si, jak se výrobcům podařilo nás přesvědčit, že potřebujeme různé boty, tričko, čepici, ponožky a hodinky pro každý druh sportu, pět pleťových krémů na různé denní doby a speciální šampon pro světle hnědé středně dlouhé vlasy.

Jelikož jsem nikdy dlouhodobě nepobývala v zahraničí, zajímala by mě jiná věc – zda jsou na tom v tomto ohledu jiné státy lépe. Tohle přece není jen problém „hloupých Čechů“. Vaří snad v Německu, Austrálii či Kanadě většina populace denně ze základních kvalitních surovin?? Domnívám se, že v tomto ohledu na tom lépe nejsou a pouze mají možná lehce kvalitnější a chutnější junk food, který ale konzumují úplně stejně masově, jako my tady?

↪ 101 tineli: Není, je to prostě příloha toho časopisu, včetně přiznaných reklam. V podstatě je to stejný trik jako takové ty „ze stolku kosmetické redaktorky“ stránky – tam si taky přečtete, jak je tohle úžasné na vrásky a tamto na podmanivý pohled – taky to není označené jako reklamní sdělení.

↪ 106 yannka: Pokud jde o sýr, máslo, mlíko, zeleninu, ovoce i další věci, tak ten kvalitativní rozdíl pozoruju při každý dovolený ve Francii i jinde na západ od nás. Kvalita a výběr nesrovnatelné, a přitom leckdy i cena je o dost nižší než u nás. A přitom je to stejný řetězec. Já si myslím, že prostě oni vědí, že k nám klidně můžou přivézt určitou „kvalitu“ ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, „šunky“, protože to tady prodají, kdežto Němci nebo Francouzi by to prostě za ty prachy nežrali.

↪ 107 Ala: Naprosty souhlas, po par letech zivota v Nemecku je muj zcela subjektivni a nicim kokretnim nepodlozeny nazor stejny, kvalita zdanlive totoznych potravin je odlisna a cena mnohdy nizsi. Samozrejme ve prospech Nemecka.

↪ 111 yannka: Neco jako Velka Potravinova Revoluce ? Uz se nemuzu dockat, zvolime si nejakeho Guru a vsechny co jedi plastove jidlo internujeme na Venusi :-) jaj, to bude blaho.

Souhlasíms mnohým tu napsaným a jen dodávám svou smutnou zkušenost – dnešní mladé ženy neumí a nechtějí vařit a tudíž jejich děti nemjaí k poctivému jídlu vypěstovaný žádný vztah. Nejsem stará a nejsem tchyně (je mi třicet), ale na svých známých, kamarádkách a příbuzných vidím, jak je pro ně vaření nuda, takže raději koupí nějaké předpřipravené hnusy, hodí je do mikrovlnky, dětem dají na svačinu nějakou sladkou tyčinku a přeslazený pití a myslí si, jak se obětují, když vaří. Ale aby si udělalay domácí poctivý vývar, z toho polívku a nějakou dobrou omáčku, to ne, to přece jistí masox.
90% mých kamarádek ani neumí upéct jednoduché piškotové těsto a tak batolatům k narozeninám kupují předražené dorty v cukrárnách, plné bůhví čeho.
Není to o inteligenci, takto se chovají i ženy s vysokoškolským vzděláním, není to o lennosti, je to o tom, že je to prostě nikdo nenaučil, že když byly malé, tak s nimi maminky nevařily a nepekly, neukazovaly jim co ajak, nepomáhaly v kuchyni a neměly pak radost, když se v x letech pokusily upéct/uvařit něco samy …
Vidím to na sobě, kdy si mnohdy já připadám jako blbeček, když mi vadí, že nějaká cizí paní na hřišti nabízí mému dvouletému synkovi Brumíka, mléčný řez či podobnou nablblost, v obchodě mu po nákupu „hodná“ paní prodavačka dává lízátko a ještě se na mě dívají jako na krkavčí matku, že to dítěti nedovolím.
A když se náhodou někde proflákne, že si peču vlastní chleba a rohlíky, dělám domácí přřesnídávku a domácí pribinák, tak se na mě dívají jak na spadlou z višně, že už nemám co roupama dělat.
Takže já to vidím silně pesimisticky a pokud někdo nesestrojí stroj času a nenaučí současné mladé matky vypěstovat si adekvátní vztah k opravdovému jídlu, není šance, jak tento vztah přenést na jejich potomky a další generace.
Howght, domluvil jsem :-)

↪ 113 Madla: Madlo, to je přesně co už jsem tu psala, pro odlehčení dodávám zábavnou historku, kterou nám vyprávěla jedna obyvatelka naší vesnice, přibližně 35letá matka dvou dětí. Oni bydlí v takovém tom velkém „dvougeneračním“ domě svých rodičů a myslím že vůbec nevaří, protože se asi celá rodina stravují o patro níž u její matky. Co a jak vaří ta babička nevím, ale rozhodně svojí dceru nikdy vařit neučila, protože historka spočívá v tom, že tato dcera (matka dvou malých dětí) se jednou rozhodla, že upeče dětem bábovku nebo nějakou podobnou buchtu. Vzala si recept a začala. Bohužel v řádku, kde bylo uvedeno 2dl oleje si to špatně přečetla jako 2 l oleje. Pak mi vyprávěla, že když tam začala lít tu druhou flašku oleje, že už jí to začlo připadat nějaký moc řídký, no bohužel se těsto nepovedlo, tak místo buchty udělala instantní kaši s lentilkama.
Mně to přišlo naprosto neuvěřitelný, protože normálně od dětství jsem vždycky s mámou připravovala těsto, tak i kdyby to v receptu bylo i blbě napsaný, tak jsem si myslela, že každej člověk ví, že je to úplná blbost, a že se tam dává množství něco jako sklenička oleje. Níkdy bych nevěřila, že někdo tam opravdu může chtít nalejt dvě flašky. No prostě lidi jsou různý a není radno jejich schopnost dělat kraviny podceňovat. Ta je nekonečná.

↪ 116 Klára: Jj, vzpomínám si, že na školních výletech jsme ušli i dvacet kiláků za den, unavení jsme byli, ale nikomu to divné nepřipadalo. Dnes mi známé říkají, že půlka školních dětí fyzicky nezvládne ani procházku ve Stromovce. Bydlívala jsem v Říčanech, kde se dá odkudkoliv kamkoliv dojít pěšky a kromě hlavních silnic provoz nulový a přesto jsem každé ráno při cestě kolem základky viděla kolonu zastavených aut a z nich vyskakující odrostlé děti.

↪ 113 Madla: Vím o tom, že existují děti, které ve dvou letech neměly nic jiného, než instantní kašičky, hamánky a podobně. A to nejen proto, že jsou matky líné, ale také proto, že si myslí, že dávají dětem to nejlepší – ve stylu: „Ty dáváš svým ročním dětem k snídani postrouhaný jabko? A oběd jim jako normálně vaříš a namixuješ? A seš si jistá, že jsou v tom všechny vitamíny a živiny? A že z toho něco nedostanou?“

Teď budou dětem tři roky, narozdíl od svých vrstevníků, kteří se v supermartketech hystericky sápají po bonbónech a čokoládkách, se ty moje sápou po ovoci a pečivu. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží :-)

↪ 100 Havana Blues:

A co Vás vede k přesvědčení,že člověk který to napsal těm blbostem nevěří? :P

↪ 118 Madla: No to je jak přes kopírák. Náš kluk vždycky baví celej obchod, při nákupech volá na tátu: ještě pastinák, brokolici, ten lilek nic moc, ještě cukety … Protože už asi tak od roka vždycky když vařím tak si ho posadím na linku, dám mu do ruky nějakou tupou škrabku a on mi podává zeleninu, „škrábe“, pak tu nakrájenou dává do hrnce, a přitom všechno pozná a pojmenuje.
Ale my zas nejsme nijak radikální, u pečiva mu klidně dám housku nebo croissant, a teď když je horko tak si dojde pro kopeček zmrzliny. V kočáru nejezdí už od roka a půl, kdy přešel na motorku.
A když minule manžel tchýni říkal, ať mu nenosí sladkosti, ale radši nějakou zeleninu, tak když k nám teď přijde, tak už k vrátkům na ní volá: Babi máš zeleninu?
Nebo teď má ve zvyku se při každým jídle zeptat od koho je to masíčko. Tak už ví, že prasátka a kravičky jsou od pana Sklenáře, ovečky od pana Procházky a králík od pana Štěpničky.

↪ 121 Ala: Ala, Madla – tak to se krásně poslouchá:) Doufám, že se jednou se svými (budoucími:) dětmi dokážu přidat do klubu. A taky doufám a moc vám držím palce, aby tyto návyky vydržely i přes tlak vrstevníků ve škole…

↪ 124 tineli: Asi ne. To nic nemění na tom, že radši jsem tlustá z dobrého než ze špatného.

↪ 125 Ala: Hehe, tohle jsem řešila u mého výživového poradce… mám dost kilo navíc, ale všechny hodnoty většinou velice dobré (cholestoroly, játra atd.) a on mi říkal, že podle toho je poznat, že jím zdravě ale ve špatném množství :D

↪ 127 suanka: Já mám cholesteroly taky dobrý, dokonce jednou mi po nějakých testech doktorka říkala něco jako že jeden cholesterol je špatnej a jeden dobrej, a že mám mírně nad normou, ale ten dobrej, tak nevim co to znamená. Každopádně já svoje příčiny tloušťky znám: moc velký množství a naprostej nedostatek pohybu. No snažím se to aspoň trochu změnit v rámci možností.

↪ 119 Pedro: Ehm… práce v médiích? (Viz příspěvek Lucky B., č. 104.)

Já to s tou tlouš'tkou nemyslela špatně. :-) Spíš tady na vesnici je častý styl výživy – co je mastný, to je dobrý- a to není dobrý. Jen jsem to uvedla jako příklad předávání stravovacích návykuů v rodině. Mám spostu známých, kteří vůbec nepijou vodu. Jen Coca colu, fantu atd… jejich děti taky a přijde jim to normální. U nás limonádu v ledničce neuvidíte. A až budu mít já jednou svoji ledničku, tak tam taky nebude. Ale je nutné taky odlišovat pojem kvalitní potravina a zdravá potravina. Bůček z biofarmy je sice kvalitní, ale vyloženě zdraví prospěšná potravina to asi nebude.

↪ 113 Madla: Já myslím, že v mé věkové kategorii (Husákovo děti, tj. čtyřicítka straší za rohem nebo nás už má) to není zas taková hrůza. Holky, které znám (od VŠ až po ty vyučené), vařit umí a vaří a pečou rády. Jinou věcí je, že nevaří právě zdravě a také podle toho vypadají. Určitou výjimkou jsou ryby, které se u nás jí asi v trochu větším množství než jinde. Máme tu dva velké rybníky a skoro každý má v rodině rybáře. Zrovna máme v lednici naložené cejny, příští víkend z nich bude rybí salát:-) A to ještě nezačala lovná sezóna dravých ryb…

↪ 132 Dv: Rád bych vám vyhověl, ale do domácností nevidím. Jsou-li supermarkety plné ready-made pokrmů, tak to musí jít na odbyt, jinak by to v krámech nevedli.
Nedávno jsem v ruce převaloval balíček bramborové kaše, plánovali jsme rychlou večeři. Návod: vložte na 40 minut do trouby! Flippin' heck, to mám rychleji (a laciněji) na stole, i kdybych musel vyběhnout na zahradu a brambory rychle vykopat.
My asi nejsme zrovna typická domácnost. Vaření nás baví a nepovažujeme to za ztrátu času, naopak, za čas dobře strávený. Podporujeme místní drobné farmáře. Ale nejsme žádní fanatici, například kupovaný hummus jsem se několikrát snažil doma okopčit, ten z obchodů to vždy vyhraje „hands down“.

↪ 134 Rasl: Nejsem v tomhle samozřejmě nijak striktní, dítěti necpu celozrnné pečivo z donucení a ten rohlík, loupák nebo občasný koláč z pekrány mu dopřeju taky, jenže co dělat, když dítě v obchodě natáhne ruku radši po celozrnné kaiserce než po klasickém tukovém rohlíku? Praštit ho po ní? Stejně sní jen půlku azbytek dojím já, takže se mi to nezdá tak hrozné. Navíc nemám o kupovaných celozrnných výrobcích právě nejrůžovější představy, takže bych to s tou vlákninou tak černě neviděla :-)

Kresba z dnešního „Private Eye“ (satirický 14deník) na théma laciných párků:
http://tinypic.com/r/259g4nq/7

a na théma Farmářské trhy:
http://tinypic.com/r/3vd77/7

↪ 122 Ala: tak to je 100% souhlas. My máme všechno rádi. V celé naši rodině se dobře vaří i jí a jde to na nás poznat:-)

↪ 136 Madla: já si třeba sladké ráda, ale nemusím ho mít každý den. Mamka, ač mě měla velmi mladá a to povědomí o zdravé stravě tehdá nebylo, tuším až do mých 3 let zakazovala příbuzentsvu nosit mi čokolády a podobné. Zato když mi bylo půl roku, s chutí jsem prý doslova vysávala čerstvě utrženou meruňku:-) a kladný vztah k ovoci a zelenině mi zůstal dodnes. Je mi opravdu líto dětí, co do nich rodiče lijí slazené nápoje a průmyslové sladkosti, protože návyk na sladké je veliký a těžko se pak odnaučuje:-(

↪ 141 jednorožec: koukám, že i na ostrově jede diskuze okolo stejných témat :) první pic je luxusní! díky

Zajímavá debata! Trošku se přidám. V kanceláři nás sedí pět lidí – 2 ženy (40), 3 muži(50 a víc). Jeden kolega se velmi hlídá, kvůli tlaku, cholesterolu a pod. a neustále se prolévá Herbalaifem. Druhý kolega to nějak neřeší, baští cokoli a nějak nad tím nepřemýšlí. Třetí kolega zastává názor, že takové sr…y jako olivový olej mu nesmí do kuchyně, vše jen na sádle a neustále se kasá jak mají plný mražák toho, co manželka donese z Teska (jako zaměstnanec má ještě větší slevy). Já s kolegyní vaříme, sháníme kvalitní suroviny a jsme chlapům pro srandu. Všichni jsme technici a máme maturitu. Já to vidím, že to nezáleží na IQ,zda jste z města nebo venkova, ale na tom, jak to má kdo nastavené v hlavě.
Jinak souhlasím s Madlou, dnešní maminky vůbec neumí vařit a pro děti už vůbec ne. Jako jednatel mateřského centra s nimi přijdu do styku a je to hrůza. Na oběd se koupí masozeleninová přesnídávka, pokud je bio, tak je to super, na pití Jupíci apod., svačinka Brumík a k tomu Actimel. Odpoledne kavárna a večer tátovi půlkilový kyblík vlašáku, ať se má dobře. Moje děti nosí do školy svačiny a spolužáci na ně nevěřícně koukají. Oni chodí do mléčných automatů, kde si mohou dát ke svačině přeslazené STÁTEM dotované ochucené mléko a přeslazené cereální tyčinky. V hodinách vaření (7.třída) nosí syn samé pochvaly, že se v kuchyni orientuje, zná základy vaření, nosí bylinky, přesto mu hrozila dvojka, protože neměl dobře vedený sešit.(Dostal jedničku, ale musel ten sešit přepsat)
Takže pokud to děti nepochytí doma, ve škole to nedoženou.Je to z mého pohledu začarovaný kruh, ale třeba se to časem zlepší.

Omlouvám, se, špatně napsáno, vidím mladé matky v centru, které přijdou, zaplatí si služby a nechají se bavit, vzdělávat ohledně výchovy dětí, dětské psychologie a pod.(mezitím se jejich děti tlučou vzájemně,ale to je už jiný problém této doby) a u toho ládují děti umělotinami. Není čas vařit. Pak jsou mámy, které raději věnují čas dětem a starají se i o to , co jim dají na talíř, ty moc v centru vidět nejsou, neboť svůj čas prožijí aktivně, opravdu s dětmi a podle svého!
Ještě jednou omluva, chtěla jsem napsat o části dnešních „pseudomoderních“ matkách (absolvujících kdejaké pseudoškolení o výchově, chování a pod. a přitom jejich děti ve třech letech neumí jíst lžící, nosí pleny, ale za to mají „silnou“ osobnost. Ale to už je jiná kapitola.
Já se spíš divím, když k nám přijdou kamarádi našich dětí, tak čučí i na chleba s pomazánkou,který následně zbaští málem i s talířem a pak slyším od jejich mamin, že tohle jejich ratolesti doma nesní a proto nemá cenu jim to chystat.

↪ 89 Olinka: Nechci se hádat, ale váš propočet „z pytlíku těstovin, trochu zeleniny, loupaných rajčat a parmazánu máte 4 obědy po 12 korunách“ mi přijde dost zvláštní.
Předevčírem jsme si koupili trochu parmezánu, stál 40 Kč, takže když ho dáme dejme tomu do jídla pro čtyři osoby, jen parmezán vyjde na 10 Kč za porci. Nedovedu si představit, že bych se najedla z těstovin a zeleniny za 2 koruny, co mi zbyly:))

↪ 35 Havana Blues: Myslím, že tu dochází trochu ke zmatení – určitě je dobré snažit se vzdělávat každého . I takovéto informace z médií určitě trošku pomohou. Akorát mi ale asi stejně jako panu C přijde divné, když takovouto informaci předkládají média, která jinak do svých čtenářů podprahově horem dolem cpou právě ten životní styl založený na polotovarech a hodně zpracovaných potravinách, prostě mi to z jejich strany přijde jako silný alibismus.

↪ 132 Dv: Nejsem sice 1R, ale v UK (přesněji ve Skotsku) jsem čtyři roky žil. Pokud můžu soudit, je to tam podobně špatné jak u nás. Typical Scottish food? Nowadays? Anything deep-fried with chips. (Pro neangličtináře – typické skotské jídlo je dnes cokoliv fritovaného s hranolkama.) V těch sociálně nejslabších vrstvách IMHO ještě o trochu horší [Glasgow – cancer capital of Europe]. Na druhou stranu ta skupina lidí, kteří si doma vaří a jí kvalitně je zase o trochu větší než u nás, z čehož vyplývá že kromě ohromné hromady polotovarů a ready-made meals jsou k dispozici i kvalitní a chutné potraviny.

↪ 156 pan Cuketka: takový jen malý výkřik do tmy, ale i tak trochu zajímavý Primát v pravidelnosti práce má vaření a pečení, protože se denně chopí zástěry třetina oslovených a až čtyřikrát do týdne vaří dalších šestnáct procent z nich. Dá se předpokládat, že to jsou v drtivé většině ženy. Nejčastěji pocházejí kuchaři-amatéři z věkové kategorie 30 až 49 let, téměř polovina z nich vaří denně a další více než čtvrtina pravidelně. Zajímavé je, že nikdy nevaří třicet procent populace lidí do 29 let. je to tady http://strategie.e15.cz/…a-odpocivame
a pak je ještě docela zajímavý fotoprojekt Petera Menzela „Hladová planeta“.

↪ 160 yannka: souhlasím. Jinak já sama se v této diskuzi vyhraňuji do pozice toho, koho toto téma zajímá nikoli z popudu zdraví, ani vaření ze základních surovin. Myslím si, že to oboje je podružné a zcela ! závislé na úhlu pohledu na svět. Myslím si, že to, zda jíme zdravě či přirozeně nikdy nemůže být řešené jako primární otázka. Že to vždy přijde až jako produkt našeho pohledu na svět a nehraje v tom podle mě ani zásadní roli způsob života, protože ten je na tom úplně stejně.

↪ 159 Klára: Jé, tak to jsem divná, já od svých třiadvaceti vařím každý den mnohdy i dvě teplá jídla (bez použití jíšky, instatntních polívek, masoxů atp.). Je fakt, že až teď, když na mě udeřily třicetiny, si peču vlastní chleba a pečivo, dělám domácí lístkové těsto atp., ale to je dáno i tím, že předtím jsem neměla čas/byla líná studovat si složení jednotlivých potravin a taky jsem nebyla sama sebou tak zmlsaná a ještě mě vaření a pečení tak šíleně nebralo :-) Ale jinak souhlas, vidím to u svých známých, kamarádek/kamarádů, příbuzných. Bohužel někdo třeba tvrdí, že vaří, ale sobě i dětem udělá buřtguláš z nejlevnějšího buřtu a na polívku „uvaří“ nějaký pytlíkový hnus – toť moje švagrová, jinak inteligentní a moc prima ženská.

↪ 147 HaF: Úplně mimo mísu a mimo téma, překvapuje mě, jak popisujete běh mateřského centra. U nás na malém městě (cca 13 000 duší) je jedno MC, žádný jednatel (zřizovatelem je městský úřad) a co si aktivní maminky sami za přednášky či akce nezařídí a nezorganizují, to nemají. Takže mě silně překvapil tento přístup maminek – přijdu už k hotovému, protože u nás pokud se nenajdou ochotné maminky k otevírání a organizaci aktivit MC, tak MC prostě nejede. Ale stejně jako u toho vaření/nevaření je to i o zájmu, je bída najít nějakou matku ochotnou k tomu, aby jeden den dopoledne v týdnu otevřela MC, natožpak podílet se na nějakých aktivitách. Občas jsem měla pocit, že MC slouží jako odkladiště sociálně a emočně deprivovaných dětí jen proto, aby si matky měly kde splknout. Ale to už se dostáváme úplně jinam, tak se omlouvám za odbočku.

↪ 153 Kytka: To, že někdo cpe podprahově do lidí bludy je samozřejmě na pováženou. Nicméně většina čtenářů jsou dospělí lidé a měli by občas použít vlastní rozum (případně pohlédnout do vlastní peněženky). Co mi vadí podstatně víc jsou reklamy cílené na děti a puberťáky (momentálně Fanta, Kinder Mléčný řez, Kinder čokoládky, cereálie, šťastné rodiny pojídající cosi z pytlíku atd.). Samozřejmě kdekdo může namítnout, že děti nemají dřepět před televizí, nicméně některé reklamy mají takovou frekvenci, že dítě je zaregistruje, i když ho necháte koukat na jeden či dva oblíbené pořady denně. A pak můžete pořád dokola vysvětlovat, že to není pravda, že je to jenom reklama, ne není to zdravé atd.

↪ 163 Madla: Jen stručně zareaguji. MC jsme u nás zřizovali jako občanské sdružení s tím, že město (50 000 obyvatel) nám přepustilo prostory v bývalé MŠ  – je to už 13 let. Fungovalo to tak jak popisejete, jako dobrovolníci jsme si vše zařizovali a sháněli. Časem se vytráceli dobrovolníci a přitom chodících mamin přibývalo a aktivně se zapojit nikdo nový nechtěl. My původní už jsme mezitím začli opět chodit do práce a aby MC nezaniklo, stalo se neziskovou organizací, kterou vede koordinátor (původní zakladatel) a zaměstnává asi 4 další pracovníky, kteří se starají o program, přednášky a chod dnes už dvou MC.Žijeme z grantů z ministerstev(už to asi nebude dlouho pravda) a příspěvků z města. Proto mohu popsat jak to u nás v MC chodí. Každopádně jsem se nechtěla dotknout maminek, které mají přehled co svým dětem dávají k jídlu.

A ještě dodám jednu nevlastní zkušenost přenosu stravovacích návyků. Maminka přítelkyně neumí vařit. Celé její dětství nevařila. Cpala jí dobrůtkama a sladkostma. Pak se přítelkyně měla „stravovat“ ve školní jídelně.
Doufáte ve šťastný konec, prozření?
Kdepak, dodnes (19 let) se stravuje především bonbony, sušenkami, nanuky. Je mi to hrozně líto a snažím se to měnit, ale přijde mi, že už má natolik zničené chuťové buňky, že cokoliv vařeného je prostě hnus…

↪ 170 pan Cuketka: absolutně, jednoznačně– ale kolem třicítky může ty rodinné návyky začít opouštět nebo rozvíjet dál :-)

↪ 170 pan Cuketka: a pak ještě si myslím, že tedy hraje podstatnou roli i výchova/ rodina partnera. Že to nemusí být vždy návyk toho jednoho, ten druhý leckdy stačí. A potom a to by mě tedy zajímal všeobecný názor -jeden genderově nekorektní dotaz :-)), myslím si, že ten druhý – velmi výrazný a významný faktor je žena. Z toho co vidím a pozoruji, tak většina mužů se přizpůsobí… ale klidně do mě :-))

↪ 173 Klára: můžete to nějak přesněji definovat, já to nepochopil, natož aby mi to znělo genderově nekorektně

↪ 176 Klára: sorry, moc to nepomohlo ;) co to je rodinný model rodiny? jakože když muž má ty správné návyky a žena nemá a nechce, tak muž správné návyky opustí? tak jste to myslela?

↪ 178 Klára: jo tak , už to chňápu!

o tom prosazení konkrétního modelu v nově vznikající domácnosti, tam nemám „dostatek dat“ :))

Poctivě jsem vše (167) přečetla. Jsem z malé obce za Ostravou, tedy „ten zaostalý venkov“, 26 let, svobodná, bezdětná, vysokoškolsky vzdělaná dietní sestra v nemocnici. A teď něco z praxe a z výuky :

• 2 letému dítěti nepatří celozrné pečivo. Alibismus – praštit ho přes ruku když ho tak moc chce? Ne, vysvětlit že to jeho bříšku neudělá dobře. Když bude chtít to „cígo“ – co potom?
• děti opakují „jídelní vzorec“ svého otce (pokud s ním žijí ve společné domácnosti, jinak jiného muže). Pokud on nejí zeleninu, ovoce, bílé jogurty a podobně s tím že to je pro „ženské“, děti si to podvědomě přenášejí do dalšího života
• pořád tady čtu o líných ženách- matkách, které už dneska nevaří. A co takhle nadělit stejně i mužům?
• zpracovávala jsem jídelníček pro mateřinku i školu v naší obci, vaří dobře, kvalitně, takže to jde. Je to ale především věc rodičů
• u nás na zaostalém venkově já i všechny moje (taky svobodné) kamarádky normálně vaříme, vyměňujeme si recepty, pěstujeme (třeba jenom na balkóně) zeleninu a bylinky. Bez rozdílu vzdělání a sociálního zázemí a nebo „cizokrajné“ příslušnosti
• actimel, zlý táta, neuvěřitelná máma,mléko kouzelnickým trikem (zmenšovací kletba?) vsunuté do hmoty, tavené solící zlo, nezažene žízeň jupííí, ztužený olej s poetickým názvem nuttela a podobně – nebrat!

Neuvěříte s čím vším za mnou v nemocnici přicházejí pacienti nejen „prostě přežraní-tlustí“, ale i vážně nemocní po žloutenkách a podobně, ale te přesvědčení že pan doktor dá pilulky a předepsaný jídelníček si strčí do tašky s jasným úšklebkem – to stejně pro mě není, nic se mi nestane, kecá, dietní režim není důležitý, to přece všichni víme.

↪ 141 jednorožec:
Ze složení lacniných párků od Sainsburys běhá mráz po jazyku:

Pork (42%), Water, Rusk (Wheat Flour), Pork Fat, Wheat Gluten, Dextrose, Salt, Breadcrumbs (Wheat Flour, Water, Salt, Yeast), Stabilisers: Diphosphates; Spices, Preservative: Sodium Sulphite; Yeast Extract, Natural Flavouring, Antioxidant: Ascorbic Acid.

↪ 183 Mirek: Touché:
kuřecí strojně oddělené maso 32%,vepřové sádlo 17%,pitná voda, cibule 15%, kuřecí kůže 7%, vepřové maso 5%, hovězí maso 4%, vepřové kůže 4%, pšeničná mouka, bramborový škrob, jedlá sůl, stabilizátory E338, E450, E451, E250, zahušťovadla E412, E500, rostlinná vláknina, směs koření, extrakty koření, antioxidanty E300, E330, zvýrazňovač chuti E621, barvivo E120.
Co to je? Od „tvůrců chuťových zážitků“ (!) z Kostelce?
ICNEPOTU
Nevyžádaný dar, který se obávám otevřít.

↪ 184 Bari.mandle: tohle je dobré přecvaknutí! Já řeším s našimi důchodci (mými rodiči) opačné cvaknutí. Vždy se u nás doma vařilo, zavařovalo, vše ze základních sezónních surovin, ono to snad za minulého režimu ani jinak nešlo. Byly jsme čtyři děti, vždy byly do školy nachystané svačiny, k snídani buchty, rohlík s domácí zavařeninou, medem, teplé obědy. Chvíli po revoluci jsem se vdala, odešla do své domácnosti, a začala jsem postupně sledovat to přecvaknutí u rodičů, které vyvrcholilo po vylétnutí ostatních zbylých potomků. Zůstali doma dva, přesto denně absolvují nákupní kolečko po našich místních supermarketech nakupují a nakupují, protože je to v akci a pak nás tímto výhodným nákupem častují, se slovy, že nám chtějí pomoci. Výhodné nákupy čokoládek a oplatek už jsem jim vymluvila, ale stále nás zásobují chvílemi až nadměrnými zásobami dovozového akčního ovoce a zeleniny. Nevymluvím jim, že je pro mne lepší a úspornější si každou sobotu koupit v trhu čerstvou a místní, navíc sezónní zeleninu. A říct jim, že to hořké hrozno či zelené banány naše děti nejí, nemám odvahu, protože bych si vyslechla, že jsou rozmazlené. Nevím, kdy došla ta změna v myšlení, jestli si na vnoučatech kompenzují to, co nám nemohli v dětství díky režimu dopřát – sladkosti a vitamíny kdykoli během roku.

↪ 188 Madla: To je. Moje máti vůbec nevařila (a pokud ano, mizerně – zůstalo jí to dodnes; rodinný oběd u ní je pro všechny zúčastněné utrpení, jen ona sama to jaksi nevnímá). Tak mi holt nezbývalo nic jiného, než se naučit vařit sama. Už tak od třinácti jsem šoulala cukroví, od patnácti vařila obědy a pekla buchty.

↪ 187 HaF: podepisuju. naši, oba ze zemědělství, živili sebe i nás děti celá osmdesátá léta a ještě pěkných pár let po Listopadu tím, co vyrostlo na zahradě, ve skleníku, v králíkárně, kurníku, chlívku, co se doneslo z lesa, rybníka, řeky, co se vykšeftovalo se sousedy a s Růženou z bramborárny. takže zatímco spolužáci z lepších rodin pili Pepsi a zakusovali to finskou čekuládou s jahodama, my, proletariát, jsme dlabali holoubátka, zvěřinu, čerstvé ryby, dokonce i raky. vařilo se jednoduše, ale dobře, co se pamatuju. jakmile se naši v nových poměrech trochu rozkoukali, vstoupily do jídelníčku pokusy vařit světově podle receptů z Tiny – čína v trojitých uvozovkách (kuřecí, šunkový salám, cibule, kečup, k tomu hranolky), sójové maso na způsob číny v trojitých uvozovkách (viz výše), špagety s omáčkou na způsob číny v trojitých uvozovkách (ibidem).. Bohužel se tyto pokusy úspěšně udržely na jídelníčku mých rodičů až dodnes, a šmejdy z reklamy se houževnatě kupují dál, „páč nám to chutná a kdo má to složení číst, v krámě na to není čas a ty písmenka jsou hrozně mrňavý, a na něco jednou stejně umřít musíme, žejo“. Hlavním problémem je nepružnost, daná asi věkem, vzděláním a rozhledem, potom brutální masáž reklamou (které se věří – řikali to v televizi, tak to přece musí bejt pravda) a totální degenerace chuťových buněk – jim ty jednoduché prachutě opravdového jídla fakt nejedou, mámo, podej mi magi.

hernajs, nějak to nechodí.. sjuuu

↪ 191 Anonymní: Jé magi – to mi připomnělo. Byla u nás partička řemeslníků (mých známých, takže u nás i spali) z dálného východu (malinké vesnice na hranicích s Polskem), takže zvyklých na „domácí vařené“ jídlo (ano tradiční venkov kde si ještě lidi vykrmujou v chlívku prase a něco pěstujou na zahradě). Vařili si sami a jejich strava spočívala výhradně v kombinaci surovin sádlo-špek-vejce-klobása-bůček-pivo. Cokoliv ze zeleniny striktně odmítali. Divili se, že doma nemáme magi, tak si ho došli flašku koupit, protože byli zvyklí si ho do všeho přidávat. Na závěr práce jsem udělala pro všechny oběd, tak aby jim to chutnalo zvolila jsem klasiku kachna, dva druhy zelí a knedlíky. A zkusila jsem jim předtím dát dýňovou polívku. Moc se jim nechtělo, ale ochutnali to, pak vzali to magi, nalili si to do ní a prohlásili, že je překvapivě docela dobrá :-)

↪ 196 Ala: Tak převýchova manžela probíhá právě u nás :-) Je z vesnice, ale u nich doma se sice vařilo, ale osobně mi u jeho rodičů moc nechutná (bezmasý jídla není pořádný jídlo, přijde mi to většinou nedochucené, skoro neokořeněné, vývar z kostky do normálního vývaru, játrové knedlíčky Nowaco, houskový knedlík zásadně kupovaný, zelenina skoro žádná, když už ano, tak skoro rozvařená, no a zelenina jako příloha, kromě zelí, tak to asi neznají). No a po střední škole, než mě poznal, se živil s kamarády ve stejkárnách, pizzou, po McDonaldech, KFC, párkama a nudlema s gyrosem.
No a po pár letech našeho soužití, už si sám řekne, že by si dal brokolici, chřest, salát k večeři, zeleninovou polívku (i dýňovou snědl s chutí), že mu dávám masa málo a málo často frflá, ale spíš už asi jen z principu (dorazí se kdyžtak masem v práci k obědu ;-)). V jídle je pořád docela konzervativní, probíhá to tak, že opravdu úspěšné novinky mého vaření, zařadí do svého konzervatizmu :-D (indické karí, zeleninovou polívku s vaječnou jíškou, kapustové karbanátky, brokolici a zelené fazolky, špagety carbobara, …)
Taky tvrdil, že sójový „maso“ je hnusný (na základě asi jedné zkušenosti), ryby jsou odporný a smrdí (jakési, asi už trochu jeté, filé v mateřské školce před mnoha lety!). Sójový maso dostal na talíř, aniž věděl co to je, až prohlásil, co to je (nějaké divné houby??) a že je to dobrý, tak se dozvěděl pravdu, od té doby to prý můžu jednou za čas uvařit (já bych to ani častěji než jednou za čtvrtletí nevařila, jde jen o občasné oživení jídelníčku). U ryb už jsme se dostali k lososovi a pstruhům, už si o rybu dokonce dvakrát sám řekl.
Tak už mi zbývá ho přesvědčit, že je dobrý králík, těch je přejezený z dětství. Po pravdě řečeno, už jsem u jeho rodičů králíka párkrát jedla a tudíž tu jeho averzi chápu, to bude ještě dlouhý boj. Ale jednou se to povede, když už teď jí řadu jídal, o kterých tvrdil, že je nepozře.

↪ 164 pan Cuketka: …místo aby zaznělo „nežerte už sakra furt ty okurky a rajčata v plastu, z dovozu a mimo sezónu“ ;)) Haha, když ono je to tak lákavé, okurka za 9,90 a rajčata za 19,90, že jo?
Na trhu Husitská v Brně už mají rajský z Jižní Moravy a voní a chutnají jako rajský a že stojí 38 korun? A sakra, v Kaufu jsou ty levný a nám to přece stačí! :-(((

↪ 15 Malatí: To mi připomnělo, jak jsme v 1.třídě určovali zeleninu a ovoce se zavázanýma očima :)

Všem těm „mužům masožravým buranům“ bych pustil tento film http://www.csfd.cz/…denni-chleb/

↪ 202 Klára: Kláro, to byla samzřejmě do značné míry nadsázka a navíc, kdyby ve skutečnosti to takhle nechtěl, tak by se nenechal. Zase na druhou stranu kdybych mu ze začátku řekla „dneska ti uvařim něco hrozně zdravýho a přirozenýho z brokolice“, tak by se zbytečně předem vyděsil a už předem by si vsugeroval, že to bude nějakej nechutnej zdravej blivajz, takže podle mě je lepší ze začátku radši nestrašit, navyknout, a pak už si o to i sám řekne. Jinak mého manžela tady ta jeho parta vesnických kamarádů upřímně lituje, a on je zase na oplátku zlobí tím, že jim líčí, jak jedl cukety, lilky, dýňovou polívku atd. a oni mu říkají, že se bojí chodit okolo nás, abych je náhodou nepozvala a nemuseli to taky jíst :-)

↪ 204 leolenka: no, v márketu stačí kouknout na zemi původu a cenu a pak to nějak logicky „pobrat“. Rajský bez barvy a vůně dovezené přez půl Evropy za cenu do dvacky…to asi nebude nic moc.
Nemyslím že nemůžeme věřit všemu a už vůbec nemusíme nakupovat bio, jen některé nabídky jsou mimořádně podezřelé. Snažím se nakupovat místní produkty v jejich sezoně a nejraději od pěstitelů. Mám výhodu že to mám pod nosem.

Ještě sem musím přidat jednu historku na téma „láska prochází žaludkem“. Byli jsme před pár roky jednou s manželem u přehrady v kempu na rybách. Manžel si odskočil na pivo a když po hodině přišel, tak se strašně smál a vyprávěl mi obsah nechtěně vyslechnutého rozhovoru dvou chlápků, kteří seděli u vedlejšího stolu:
A: Hele, tahle tvoje druhá manželka, ona na tebe dost řve a nadává ti, co?
B: No jo, no.
A: Hele, ona je dost protivná, viď?
B: No jo, to je.
A: Hele, ona je i o dost starší než byla ta tvoje první, ne?
B: Jo, jo, to jo.
A: Prosimtě, a proč teda s ní vlastně jsi?
B (se zasněným nepřítomným výrazem): Víš, kdybys někdy jedl ty její knedlíky, ona je fakt umí …

jestli mohu dodat jeden postřeh který zazněl při jedné debatě – o kvalitě jídel atp. jeden kolega prohlásil větu po které mě fakt zamrazilo „… my si totiž ještě pamatujeme jak to jídlo má chutnat,naše děti to už třeba vědět nebudou…“
a to je přesně ono,stačí když se jim povede jednu celou generaci "naladitů na ten humus a mají vyhráno.Pak už nikoho nikdo nepřesvědčí že rajská omáčka má chutnat tak jak ji vařila babička ......