Hledat
Buchtíč
Středeční buchtičkové haló je za námi a tak pro všechny, kteří se na akci nedostali, přináším spolu s PragueOut finální foto-report. Myslím, že v ten den dopadly stovky lidí podobně, jako pan C. odpoledne – v slastném komátu na gauči, rozjímajíc o tom, že už ty pitomé buchty nechce vidět minimálně dalších deset let! ;D
Následuje velká fotoreportáž poskládaná ze všech možných zdrojů. První dva postřehy jsou moje, další tři od čtenářů pana C. a zbytek je od reportérského týmu PragueOut! I když třeba nemáte rádi sladké, mrkněte se. Je to pěkná příležitost porovnat výkony restaurací různých kategorií na stejné téma… ;)
Všem reportérům moc děkuji. Zejména za jejich příkladné nasazení a za to, že si pojídáním buchet ve velkém nezpůsobili zranění! Někdy si zase takový hromadný foto-nálet musíme zopakovat…
Patriot X
Restaurace Patriot-X zaměřená na oživování tradiční české kuchyně nechala pokusy stranou a servírovala pořádnou porci buchtiček utopených v našlehaném (řídkém) vanilkovém krému. Buchty byly jako z knížky, zaprášené cukrem a s půlkami jahod. Kuchař (možná omylem) upustil do talíře i nesouvisející karambolický řez! Pohádkově nadýchané za 98,– Kč.
U Závoje
Šéfkuchař restaurace z Domu vína u Závoje připravil buchtičky jako dezert k polednímu menu (jak fikané!;) za 159,– Kč. Jako hlavní chod byla grilovaná krůtí prsíčka se špenátem, těstovinami a tomatovou majdou – vše dokonale sladěno a servírováno v luxusním kabátku. Dvě velké a buchty byly s řidším, ale zato bombovním vanilkovým krémem, se stříkancem rumové příchuti a s plátky sladké jahody. K menu patřila i sklenka vína s Moravským muškátem 04 ze Sonberku. Velice pěkný zážitek za dobrou cenu a zábavný výběr vína! Vypekl jsem se jedině na lahvince neperlivé vody za 90,– Kč. Jauvajs!!! ;)
U Bílého Lva
Břevnovská restaurace U Bíleho Lva se ve středu 5. prosince také připojila k akci serveru Pragueout.cz – Velký den buchtiček se šodó. Restaurace propagovala akci na vstupních dveřích, na buchtičky v poledním menu upozorňovala také reklamním „áčkem“ umístěným před restaurací. Podnik U Bílého Lva patří mezi ty nejlepší v Bělohorské ulici (a i na celém Břevnově). Lze to poznat hned při vstupu do restaurace, kdy obsluha každého hosta pozdraví a doprovodí k volnému stolu. Na denním menu nebyla bohužel k dispozici obligátní gulášová polévka, která většinou doplňovala buchtičky ve školních jídelnách, U Bílého Lva místo ní nabídli chuťově průměrnou fazolačku za 44,– Kč. Samotné dukátové buchtičky průměrnost polévky vynahradily – byly servírovány na velkých pocukrovaných talířích a ozdobeny několika lístky máty. Chuťově nadprůměrné a za přijatelných 69,– Kč.
Zpracoval Fandor
U Provaznice
U Provaznice se nám sešli hned dva reportéři! ;) První fotku poslala Eva:
Tady je obrázek z blogu Jižní Svah spolu s krátkým hodnocením:
Talíř buchtiček, který vidíte na fotografii, jsem si opravdu užil. Ty školní sice byly obvykle menší a tužší, ovšem zdejší nadýchaná varianta s křupavější kůrčičkou mi vyhovovala. Šodó již školní krém duplikovalo dokonaleji, nešlo o vinnou pěnu bez smetany (což by mělo být „pravé“ šodó), ale spíše řidší pudink s vanilkovým nádechem. Tak akorát sladké a příjemné. Žádná bomba, kterou bych chtěl baštit každý den, ale vzpomínky na školní jídelnu a dětství vyvolalo dokonale a to se počítá. Chuťová a čichová paměť je úžasná věc! :o) Tak zase za pár let…
Více v samostatném (jižně-svažním) buchtičkovém článku…
Café Louvre
V Café Louvre měli „dukátové buchtičky se šodó“ na denním jídelním lístku, 300 g za 65 korun. Objednala jsem si nejdřív denní polévku, moji oblíbenou hrstkovou (à 26 Kč), anžto jsem potřebovala slaným pokrmem náležitě vybudit své chuťové buňky na slaďárnu. Přinesli ji rychle a byla dobrá, hustá, možná mohla být výrazněji ochucená.
Buchtičky v hlubokém talíři mi přistály na stole vzápětí. Přinesli mi k nim standardní příbor; myslím, že by se k němu hodila ještě lžíce na vyjedení omáčky. Buchtičky i „šodó“ mě, musím říct, nijak neuchvátily. Těsto málo výrazné, chyběla silná vůně domácího kynutého těsta neřkuli citronové kůry. Měly trochu kůrčičku. „Šodó“ byl ředěný vanilkový pudink (pro jistotu jsem se zeptala číšníka, jestli je uvařeno z vína či z mléka, tak prý z mléka), hezky žlutý, ale bez pravé vanilky, s takovou umělou příchutí. Rum či jiný alkohol jsem v něm neidentifikovala (tohle byla možná moje chyba, nemám patřičně „nachutnáno“ J). Takže shrnuju: hodně dobrá školní jídelna.
Osobně sesmolil slovutý Major Milčák ;)
Finišujeme pásmem fotek a popisků á la mode PragueOut:
U Bílého Lva
U Bílého Lva korunovala buchtičky grandiózní jahoda a límeček z plátků pomeranče. Krém dochucují utajeným druhem rumu (nechtěli prozradit), který mu dodává vůni a lehkou říznost. Buchtičky tu připravují jednou za dva měsíce a s největším úspěchem se setkávají u žen.
Café Louvre
V Café Louvre vyniklo sytě žloutkové šodó, ze kterého se při podávání ještě kouřilo.
Kavárna Slavia
K nejlepším patřily určitě buchtičky z kuchyně Kavárny Slavie. Klasika z výtečných surovin, včetně strouhané vanilky.
Baráčnická rychta
V Baráčnické rychtě servírovali klasické vinné šodó zvlášť. Podle buchtičkových jedlíků ale bylo přeslazené a z buchtiček byl trochu cítit olej.
Kolkovna
V kolkovně dělali buchtičky velké jako dětskou pěst a jedlíkům šódó zhusta teklo po bradě.
U Pinkasů
U Pinkasů se nepřipravovali buchtičky, ale BUCHTY jako pěst a šodó bylo mírně vlažné a jaksi nedomrlé.
Reklama
Komentáře
Roním hořké slzy, návštěva zubaře spojená s extrakcí přebytečných osmiček mi zabránila v účasti. Měl jsem v plánu Bílého lva a když vidím fotky a čtu komentář, je mi to líto dvojnásob. Aspoň doufám, že si tam buchtičky zopakují třeba dříve než za dva měsíce.
Nemá někdo reference o buchtičkách v Havelské koruně ?
Taky ronim slzy, mela jsem to uplne z ruky!!!
Ale jak tak procitam prispevky, husty poctivy zloutkovy krem nebo prave sodo se videlo malokde… nepripada vam to trochu ostudne?
Zajimalo by me, jake je tedy celkove hodnoceni akce panem C.?
kertag: havelskou korunu jsem nedal, snad je dělaj dobry, ale vyplati se zajit na lepší. Třeba do Cafe Louvre, kde je dělaj myslim, jednou za měsíc. Jenže to inzerujou jen tyden dopředu.Hodně slušnou variaci na buchtičky mají každý den U Závoje. Lehce propočené bagetky tu zálévají pár lžicemi žloutkového krému. je to hned vedle h. koruny a stojí to za to.
achjo, škoda že nebydlím v Praze :-(
Také jsou okamžiky, kdy bych chtěl být v Práglu. Například Vánoční pivní trhy :( Ale kvůli jídlu se stěhovat nehodlám. A přidávám se Florentýně – co celkové hodnocení?
Zdravím vespolek. Byl jsem, ochutnal jsem, funěl jsem ;)
Byl jsem u Bílého lva v Bělohorské. Polévka fazolová, oběd buchtičky. Spolusedící měla pečené kuřecí stehýnko špikované slaninou (zrádkyně).
Buchtičky byly fámózní, i když jsem trošku doufal v origo šodó ;) a fazolová polévka mi vůbec nepřišla průměrná, nýbrž dokonalá. Možná je to tím, že tenhle recept neznám a proto jsem jej hned hledal. Budu muset doma pořádně otestovat jak na ní ;)
Jesteze sladke moc nemusim :).
Kertag:
Bílý lev je tady na Šestce vždy sázka na jistotu, o víkendech skoro nemožné dostat se tam be rezerace nebo delšího čekání na baru. skoro vždy plná spokojenost, měl byh je někdy více vypíchnout, dělají to dobře :) (což tak úplně neplatí o sesterské Santince… :()
Florentyna:
moje celkové hodnocení je, že se akce moc a moc vyvedla! ;) na to jaký měla jepičí průběh (jedne den, rozpětí 4 hodiny), minimum reklamy etc. je to vítané oživéní napříč všemi podniky v praze, mělo to v tip a bylo to akční. nemůžu to hodnotit všude, byl jsem jen ve dvou (u závoje, patriot) ale čekal jsem, že se s tím vyhrajou více. u závoje slibobali nějaký francouzský recept s jablky, čekal jsem taky vinnou pěnu snoubenou s podávaným vínem a prt :) u patirota to bylo zvláštní – konzistence velice řídké pěny s mikrobublinakmi bez chuti vína,ale s vanilkou, ve své memu navíc nadvakrát mátli jednou zvali na „vanilkový krém“ jednou na „chaudeau“. i když oba recepty nevyhraněné, byly oba fajnové (u mě zvítězil ten u závoje a to i výhodnou cenou a celkovým pojetím).
a tak jediný „(u)závěr“, který mi z toho vyplýva je ten, že stejně tak jako je v nás hluboce zakódován stereotyp báječných buchtiček z dětství, tak je i hluboce zakódována promiskue a volný styl v pojetí receptu ;) (jedinou výjimku, kterou tady máme nahlášenu snad bylo povedené vinné šodó v baráčnické rychtě)
(možná by si měl někdo založit řád rytířů buchtičkového pásu, podobně jako třeba ve fancii se sdružují a hlídají správnou recepturu tarte tatin a jiných :))
samoturban:
ten tip na závoje kvituji s povděkem, menu za 159 ve mě zanechalo moc dobrý dojem (navzdory toporné obluze na vinném baru, kde jsem si je dal – příště asi rafději zalézt dolů do restaurantu ;)
Bali:
nefňukat a šup šup oprášit plech a ruční šlehač ;)
Obda:
hodnocení viz výše v reakci k Flo – rychlé, vtipné, povedené a hlavně ilustrativní ;) škoda že netrvalo déle, lidi by si mohli udělat srovnání, takhle z jednoho (ještě neúplného) článku to není vončo ;) uvítam eventuální další kola s jinými témátky..
Jamesek:
děkuji za hodnocení ;)
pokus e najde ještě někdo, kdo byl – napište!!!
wrana nebyla, není z Prahy.Jen tak si čte, prohlíží obrázky a přemýšlí. Přemýšlí nad tím, proč k těm buchtičkám musí skoro všichni něco při...... ? Ostraváci lehce doplní na nejméně dvě varianty, obě sprosté, ale vystižné. Tu jahody, tu mátu. Proooč? Další- k buchtičkám patří hluboký talíř a lžíce, logicky, ne? A když rozmixujete dobrý hustý vanilkový puding uvařený z plnotučného mléka, s rumem a vanilkou, nepřeslazený, netřeba řešit, jak se to jmenuje. A sežerte mě. Vaše wrana
Wrano, naprosto souhlasím, jako odpůrce neúčelného čančání a přidražování občas ne nejlepších jídel – mutantů. A lžíce ANO!!
U mně rozhodně vede podle fotek a popisu vzorek od Provaznice. A z Kolkovny se mi taky líbí! Pravé a poctivé buchtičky mají mít lehounce křupavou kůrku, nemají být vybledlé, ani šedivé, stejně jako nemá být bledá a šedivá omáčka, (vzorek s pomerančem právě vypíchne šedivost omáčky). Je možné, že nealkoholové šodó je žlutější než to vinné, tedy zde je nutno ochutnat.
Louvre to má moc podezřele žluté, Slavia naopak divné a nehezké (ale zase prý moc dobré), u Pinkasů se mi nelíbí ten hrubý talíř.
Jelikož ale můžeme posoudit jen obrázky, a ne chuť, a navíc různé přístroje různě fotí, nedá se objektivně nic napsat (s výjimkou té fotky se zářícím pomerančem).
Přesto mě zaujala Provaznice, jejíž existenci jsem právě odhalila, takže díky za tip!!
Nikdy jsem buchtičky nemilovala až tak moc, ale po téhle mediální masáži je asi brzo upeču s tím pravým, nejlepším žloutkovým krémem… ale už dopředu tuším, že manžel bude slzavě vzpomínat na řídký vanilkový puding…
Orange: zatím se s přáteli shoduji, že bez rozdílu, kdo kam chodil do školy, jsou vzpomínky na příšerné omáčky s kolínky, na buchtičky, a podobné, vždy spojeny s takovou nostalgií, že nás poctivá hovězí omáčka s kvalitní přílohou, či luxusně provedené buchtičky nemůžou prostě uspokojit – je naprosto nezbytné to mít lehce ošizené (rozvařená kolínka bych ale dokázala nahradit) a prostě tak.
Též vzpomínám na závodní jídelnu v Rozhlase, kde vždy v pátek byla Skotská polévka. Jistě nemusím popisovat, že v ní bylo vše z polévek a příloh od pondělí do čtvrtka, a každému v talíři plavala jiná sestava, jak to naběračka sebrala, a každý pátek to bylo nějak jiné. Byla to sranda a dobrodružná plavba talířem každý pátek.
Zrovna jsem doobědvala buchtičky a neodbytně se mi vkrádá vzpomínka, která se k ním váže. Není to školní jídelna. Není to také nic, na co bych byla pyšná. Měli jsme u sebe jeden čas dědečka, který se po smrti babičky definitivně pomátl. Nebylo to jednoduché soužití a jednou jsem na něho zakřičela. Samozřejmě mě to hned zamrzelo, a protože dědeček byl na sladké , kála jsem se tím, že jsem mu k večeři vyrobila buchtičky s krémem. A dodnes vidím ten jeho spokojený výraz, když v tom talíři šmejdil . Pevně věřím, že to vytlačilo pocit z toho, že na něho někdo křičel, víc asi jeho chorý mozek nevnímal. Kéž by vždycky ty buchtičky stačily k tomu, abychom odčinili, co jsme zvorali, nebo ještě lépe, kéž bychom je z těchto důvodů nemuseli nikdy kuchtit.
My jsme s kamaradkou zamirily do Wings clubu na Praze 3. Chvili jsem vahala, zda si dat pravdu buchticky, protoze jsem podle tamnjsi terminologie pilot vegetarian a na jidlenim listku meli pana Cuketku, teda skoro ;-)
Ale odolala jsem, takze muzu podat dalsi (ciste subjektivni) buchtickovy report.
Buchticky si hovely v necem, co vypadalo jako zapekaci miska, a docela jim to sluselo. Chutove byly velmi dobre, prijemne vonely citronovou kurou, a kdyby nam z nejakeho duvodu nepristalo v misce i par velmi opalenych krasavic, bylo by to z me strany za jedna.
Krem byl nadherne horky (mam fobii z vlaznych jidel) a byl velmi vyrazne citit po rumu, rekla bych, ze az moc. Cele dohromady to bylo velmi horke, vonave a sladke. Dala bych sedm buchticek z deseti, i kdyz za tech par pripalenejsich kousku bych skoro jeste jednu ubrala. Navic u ostatnich stolu vitezila s prehledem svickova, takze bych nerekla, ze kuchar musel vyskrabavat dno pekace, aby nam vyhovel.
wrana&vimaana:
;) koukám že vás dráždí jakákoliv ozdoba! máta, pomeranče, karambola – to všechno bych také příborem ihned odsunul na okraj talíře, jahod se ale musím zastat – je to dokonalé spárování :) to, že se s aranží pokoušeli vyhrát (i když někdy nepodařeně), to je mi spíš sympatické – v restauraci nečekám domácí stravu, tuto oblast přenechávám babičkám, tetičkám a mamičkám ;) akce měla hravý charakter a osobně jsem se těšil že se bude experimentovat ještě víc!!!
ad netřeba řešit jak se to menuje – jasně, stačí koupit pytlik s nápisem vanilkový puding a být spoko ;)))
Zina:
díky az doplnění reportu ;) co to propuch je za kód „pilot vegetarian“ ??? ;))))
Fazolačka u Lva byla za 22. Dali jsme si ji oba, fandor neumí počítat. ;-)
pan Cuketka
To se dojdou zeptat do toho lokalu, pane Cuketka ;). Anebo ne, nebudu jich trapit a reknu jim, ze jsem si to vypujcila z jejich jidelniho listku, ktery je cely veden v takovem popoletacim duchu :-)
Zina:
myslel jsem žeje to nějakée pásvórd pro kdovíco, no ;) díky
Re: 15: no, jak se to vezme, třešnička na dortu být musí, protože je jeho korunkou. Vadí mi jen zdobení, které maskuje jiné nevyváženosti, nebo ho tam někdo prostě „prdne“, aby to mohlo být dražší.
Myslím, že to je veliké umění dát ozdobu na správné místo. Vcelku by kuchař nebo cukrář profík měl studovat historii svého oboru, velké mistry, a trochu feng shui taky nezaškodí. Plátek karamboly by pak zřejmě nalepil raději na okno… :-))
jó hlavně feng-shui ;) s těma ozdobama, osobně jsem alergivcký na to, když se zdobí bylinkami, které nejsou zastoupeny v receptuře, to je úplná mánie v poslední době. jakoby tím kuchař vyjadřoval radost z dostupných surovin tím, že je pomalu háže na každý talíř, funny ;)) úplnou pandemii takto prodělala petrželka, teď už je na ústupu a svých 15 minjůt slávy zažívá tozmarýn a tymián .)
Já zase nedokážu pochopit, když nahoře na tzatziki trůní snítka kopru, když v něm samotném po něm není ani památky. Jaký to má smysl? Buď by tam tedy měl být, nebo by tam nemělo být ani to býlí nahoře. Nebo snad kuchař čeká, že si ho tam operativně sama rozšmrdlám? :-))
Zina:
přesně tohle myslím, prostě jakákoliv ozdoba, která nedává smysl nebo nemá vlastní odpodstatnění. buď je zdobení obsaženo v receptuře, nebo je tradičně zažité, nebo alespoň chuťově ladí… :)
:-) Na extrakce 3 osmiček jsem byla nedávno…jajau chápu.
Dobrý den pane C.Nevíte jestli buchtičkování proběhne i letos?Chtěl bych totiž přihlásit naší restauračku.
tomaida:
netuším, ale napište si na pragueout.cz – organizovali to vždy oni