Desatero z veteriny

No mně se to docela líbí. A dokonce se to vejde asi na půl stránky.
Akorát proč jste nevypíchl spíš druhou větu bodu 4:
„Prodávající musí být vždy schopen na místě doložit původ produktů“?

Ten bod 5 mi náhodou dává smysl: „domácí“ (např. v „domácí bábovka“, „domácí paštika“ a podobně) mi evokuje něco, co bylo děláno „pro rodinu“ a nešetřilo se na tom. Takže u něčeho, co je děláno na prodej, to skutečně může být taková „podprahová reklama“.

V prvé řadě tohle není zákon ani vyhláška, ale podle mne jen určité doporučující desatero. Takže na něj těžko lze klást takové požadavky, jako na zákon nebo vyhlášku a používat výroky jako „legální“ a „nelegální“. Kdyby ale šlo o interpretaci právního předpisu (zákona, vyhlášky apod.), tak tím, že to rozdělíte na dva řádky, podle mne neměníte fakt, že jde o název. Na benzínce je taky na stojanu velkým písmem napsáno „Natural 95“ a níže „Benzín automobilový BA 95“ (nebo něco takového). Název produktu je evidentně obojí.

Pro mne „domácí“ znamená něco, co se v domácím prostředí nejen upeče, ale taky sní. Kupovat něco domácího mi připadá jako contradictio in adiecto.

Tu „podprahovou reklamu“ jsem psal v úvozovkách – prostě mi to připadá jako něco, co spotřebitele a-priori naladí pozitivněji ke konkrétnímu výrobku bez toho, aby tam byl hmatatelný důvod. Skutečná podprahová reklama má stejný účinek, byť jinými prostředky.

Podle mne by prodejci měli soutěžit tím, že napíšou konkrétně, čím je jejich produkt charakteristický, ne lacinými líbivými názvy. Takže například „Máslová bábovka“ místo „Domácí bábovka“. A je samozřejmě o poctivosti výrobce (a potažmo dohledu příslušné inspekce), aby „Máslová bábovka“ byla skutečně z másla a ne z rostlinného tuku.
Navíc mi použití názvu „domácí“ přijde diskriminační: velkovýrobce ho nemůže použít, ať bude mít výrobek sebekvalitnější.

Mně prostě hrozně vadí různé chytristiky (nebo přímo lži), které prodejci (malí i velcí) používají na spotřebitele, aby ho přiměli výrobek koupit. A nevidím jinou cestu, jak je eliminovat, než přísnou a důslednou regulací. Při současné mobilitě prodávajících i kupujícícíh už totiž staletími prověřený princip ostrakizace šidícího prodejce nefunguje: prodávající může každý týden šidit v jiné obci a když se za rok vrátí tam, kde šidit začal, tak už si ošizení nebudou pamatovat, že je ošidil.

↪ 4 pan Cuketka: Jasně. Ale to je přesně to, co píšu: v té vyhlášce 113/2005 Sb. je uvedeno mnohem konkrétněji, co se může a nemůže, než v tom desateru. Takže například z citované formulace je jasné, že rozdělením na „název“ a „slogan“, přičemž „domácí“ napíšu do „sloganu“, si nepomůžu :-)