Milujete vietnamské jídlo?

↪ 1 venika: no jo no, je to šizené, osekané :( pořád nechápu jejich koncept – vařit hnusnou čínu a deset vybledlých vietnamských jídel k tomu… našince ani své tím přeci nenalákají ne?

Bistra na Olomoucké jedou (jsou v neshořelé části areálu), manžel tam občas jezdívá na oběd a asi tak jednou za měsíc se tam podívám i já. Jen jsme se teď poněkud vystrašili při té reportáži z nelegálních vietnamských jatek v Praze, na jednom záběru bylo něco, co velice připomínalo jídlo, které jsme si onehdy koupili u paní majitelky bistra jako tradiční vietnamskou novoroční specialitu Bánh chung. ;-)

Hanoi mám ob ulici, oblíbil jsem si tam Bun Bo Nam Bo, to je asi z jejich nabídky nejlepší.

Vynikající (tedy ne stylem, ale jídlem) je vietnamská restaurace v Sokolovské ulici – má to VELMI blízko originální vietnamské kuchyni a opravdu porovnatelné s jídly v Sapě (myslím tím v té originální na severu Vietnamu) atd. Potvrzeno též od čechů, co ve Vietnamu žili.

O další tak dobré bohužel nevím.

Milko, kde v Sokolovské je ta rstaurace, prosím?

Ad 11: Co to je „v našich podmínkách“?

Hanoi ani bistro na Sokolovské mě moc nenadchlo. Zatím nejlepší vietnamské jídlo mimo tržnice jsem měla v Praze v restauraci v Biskupské ulici (když se jde z ulice Na Poříčí je to zkraje vlevo). Nejsem si jistá jménem podniku, myslím, že to bylo Paradise. Prezentují se jako asijská restaurace, ale na lístku mají spoustu vietnamských jídel za cenu okolo stovky. Vyzkoušeli jsme pho s hovězím a několika málo bylinkami a skleněné nudle s krevetami. Prostředí je přijatelně asijské, čisto, obsluha milá.

↪ 14 pan Cuketka: jo, steamy kitchen je fajn, asi pred dvema lety tam mela recept na chleba bez hneteni za pomoci dvouletehpo synka, nebo tak nejak:-)
a holesovice pro zacatek nebyly spatne.

↪ 19 mill: to je jako v těch Holešovicích, tam je taky většina nabídky klasická „česká čína“, pár vietnamských jídel je stranou na dvou A4kách vedle okénka a bez obrázků.

↪ 22 pan Cuketka: Chápu, Váš článek znám a plně s ním souzním. Ten paradoxní stav-početná viet. komunitu/nepočetné viet. bistra-rest. nějak nechápu. Ale třeba se to časem zlepší a s tím i to okolo!

po Pho Viet Huong na Sokolovské se na Karlíně zrodila druhá vietnamská restaurace, na Křižíkově za číslem 77, směrem na Karlínské náměstí. Název nevím, byl jsem tam někdy v říjnu čerstvě po otevření. Kromě vietnamské klasiky (provozují vietnamci) nabízejí i thajskou. Phó bó se jim tehdy moc nepovedla, ale dost možná už na tom zapracovali

dovolím si taky přidat jeden tip na docela dobré pho… včera jsme byli s přítelkyní v DBK na Budějovické, kde v tamním foodcourtu je taková ta klasická vietnamská/asijská restaurace (neplést si s tamním Cactusem), kde nabízejí kromě klasiky, sushi, pho ga i pho bo…Stojí 89Kč a dříve obě pha obsahovala hrozně málo zeleniny, což dost snižovalo celkovou chuť… včera nás ale překvapili a zeleniny tam bylo opravdu dost a bujónu tam na druhou stranu bylo opravdu málo, nevím jestli to je čistě momentální stav nebo zda došlo ke změně… ale raději hodnocení přenechám větším odborníkům;-)

Remember v biskupske prave proverovan, zavitky, pho, bun ca, ty jo stoji to za navstevu. Dokonce i trochu foodstyleingu.

Dekuji za tip na restauraci Remember, dnes jsem tam byli a je to tam fajn. Maji i webovky – http://www.rememberasianfood.cz/. Uvidime jak to s nimi pujde dal :-)

↪ 28 petr: Na Phó nezapracovali:( Dnes jsem polévku vyzkoušela a po třech lžících požádala o účet. Voda v talíři snad neviděla ani pho kostičku, nudle byly převařené a maso zatuchlé. Číšník mi říká: Vám to asi nechutná, vy jste to už asi někdy jedla… Rozhodně nedoporučuji.

DŮLEŽITOST ETNICKÝCH KUCHYNÍ
Znalost stravovacích zvyklostí zahraničních hostů a etnických skupin, kterým byla kdysi přikládána veliká důležitost, pomalu ale jistě ztrácí na své důležitosti.
Každého zahraničního hosta sice potěší, když se na českém jídelním lístku objeví nějaké oblíbené jídlo jeho domácí kuchyně, a pokud je upravené podle jeho představ, tak mu daná restaurace dokonce udělá velkou radost, ale aby restaurace přizpůsobili své jídelní lístky stravovacím zvyklostem každé skupině zahraniční klientely, by byl dnes úkol téměř nad lidské síly.
Nemluvím ale o etnických restauracích, ve kterých jídla, sled jejich podávání a způsob servisu by měl odpovídat zvyklostem dané kuchyně. Mám na mysli průměrné restaurace s mezinárodní, a dnes již globální klientelou. Takové restaurace se musí řídit mezinárodně akceptovanými zvyklostmi moderní gastronomie. Nicméně v případech, že některá etnická skupina tvoří podstatnou část mezinárodní klientely by charakteristiku takové kuchyně měli znát i sofistikovaní hosté.
Já se studiem etnických kuchyní zabývám téměř od začátku mé odborné kariéry, a jako jeden z mála jsem během let mé praxe měl možnost se zásady některých kuchyní naučit přímo v zemích jejich původu, ale musím se přiznat, že nejvíce jsem se o etnických kuchyních naučil v Americe, kde jich je nekonečná řada.
Americe se také říká “Melting pot of all nations“, neboli kotel ve kterém se mísí a taví všechno to, co vlny imigrantů sebou do Ameriky přinesly. Někteří imigranti si ze své vlasti nepřivezli nic jiného než vzpomínky na jídla, na která byli zvyklí doma, a které uměli eventuálně po domácku připravit. Mnozí z nich neměli žádnou profesi a mnohdy ani žádné vzdělání, a tak začínali svoji kariéru ve své nové vlasti na těch nejnižších stupních v kuchyních restaurací a hotelů. Amerika je ale země příležitostí, a tak jakmile si ušetřili pár dolarů a získali určitou praxi, tak si otevřeli vlastní etnickou restauraci, a tak vlastně vznikla americká diversifikovaná gastronomie. Nejvíce toto bylo zaznamenáno u Asiatů, zejména u Číňanů.
Hlavní rozmach etnických restaurací v Americe byl však zaznamenán až po druhé světové válce. Američtí vojáci během svého pobytu v různých zemích si zvykli na jídla všemožných etnických kuchyní, a těchto jídel se po skončení války domáhali i doma a tak vlastně vznikly ty velké řetězce italských, německých a francouzských restaurací.
Údobí rozmachu a popularity etnických restaurací, a to nejenom v Americe, začalo ale až rozmachem mezinárodního cestovního ruchu koncem dvacátého století a v Česku až po tak zvané Sametové revoluci. Lidé se na svých cestách seznamovali s mnoha neznámými jídly, z nichž některé si natolik oblíbili, že je dnes ocení i na domácích jídelních lístcích.
Toto platí i o České republice, kde až do osmdesátých let minulého století mimo kuchyně české byla známa jen kuchyně francouzská, italská, bulharská, eventuálně ruská a čínská representovaná jedinou, a proto nejlepší čínskou restaurací ve Vodičkově ulici v Praze, ve které jsem měl tu čest být ředitelem.
Dnes je ale i Česku těch rádoby francouzských, a hlavně čínských nebo vietnamských restaurací, více než je zdrávo, a tak jako kdysi v Americe, tak dnes i u nás, jsou tyto restaurace většinou otevírány lidmi, kteří o charakteristikách jejich vlastních kuchyní nemají potuchy a o hygieně a ekonomice ani nemluvě, takže se nemůžete divit, že ta úroveň českého pohostinství, jehož součástí tyto restaurace jsou, podle toho vypadá.
Etnické kuchyně mají základ v jídlech krajových případně regionálních kuchyní, které vznikly na základě dostupnosti potřebných surovin, místního výrobního zařízení a na základě technik známých v dané zemi v době jejich vzniku. Později byla příprava těchto jídel ovlivněna tradicemi případně náboženskými předpisy.
Popularita některých regionálních jídel překročila hranice oblasti svého původu a tato jídla se stala populárními etnickými specialitami dané národnostní kuchyně. Etnické kuchyně si dnes ve světě získávají stále větší a větší popularitu avšak na mezinárodním jevišti se udrží jedině kuchyně která může nabídnout jídla které si získala oblibu u větší skupiny lidí.
Příkladem toho může být původní kuchyně mexická, která až do čtyřicátých let neměla vyhraněný charakter ani v samotném Mexiku. Ve skutečnosti její mezinárodní popularita začala až po získání obliby v Kalifornii, Arizoně a v Texasu, kde dala dokonce základ dnes velice populární kuchyni zvané Teď-meč.
Tex-mex kuchyně zpopularizovala mexickou kuchyni natolik, že její popularita se v Americe dostává do popředí před kuchyni čínskou a italskou. Netrvalo ale dlouho než tato neo-mexická kuchyně překročila hranice Ameriky, a stala se oblíbenou téměř po celém světě, přičemž ale jen málo lidí ví, že dnešní tak zvaná mexická jídla vlastně mexická nejsou. Dá se říci, že vtom je vlastně ta je jejich „konkurence-schopnost“ s mezinárodními kuchyněmi jako jsou kuchyně francouzská, italská a čínská.
Bohužel něco takového se o české kuchyni říci nedá. I když jsou česká jídla, která by se po patřičných úpravách na mezinárodních jídelních lístcích uchytila. Opravte mně pokud se mýlím, ale podle mého názoru čeští kuchaři místo toho, aby se snažili některá česká jídla upravit požadavkům současné mezinárodní gastronomie, se stále ještě vzhlíží v té archaické francouzské kuchyni, které odzvonilo již i v samotné Francii.
Místo toho aby se honili za všemi těmi medailemi a jídly které nemají s českou gastronomií vůbec co společného, by se měli koncentrovat na modernizaci domácí české kuchyně, která jak si myslím, má v současné době co dělat aby si udržela vlastní identitu na domácím trhu, natožpak aby mohla usilovat o popularitu ne globálních jídelních lístcích takovými nesmyslnými programy jako je „Ochutnejte českou republiku“. Na světových restauračních jídelních lístcích najdete jídla mnoha etnických cuisines, ale mě osobně se na nich nepodařilo nalézt ani jedno jídlo české.

Tento článek jsem na stránkách http://www.hostovka.cz uveřejnil již před několika lety, ale teď, po přečtení všech těch diskusních příspěvků na stránkách http://www.cuketka.cz na téma vietnamské kuchyně, se stal opět aktuální.
Já jsem se s vietnamskou kuchyní seznámil již v roce 1945 ještě ve Francouzské Indočíně, kde jsem strávil asi 2 roky a jsem přesvědčen, že domácí vietnamská kuchyně se od té doby v dnešním Vietnamu nezměnila. Restaurační kuchyně v tehdejší době byla ale do velké míry ovlivněna kuchyni francouzskou a pochybuji, že se sní dnes ve Vietnamu setkáte.
Navštívil jsem několik vietnamských a několik rádoby čínských restaurací v Česku, ale mohu vám říci, že až na nějaké výjimky, jídla podávaná v těchto restauracích mají s původními jídly velmi málo co společného.
Byli byste totiž velice naivní, pokud byste si mysleli že ta jídla připravují školení kuchaři, podle nějakých standardních receptur. Proto se také v těchto restauracích setkáte i s něčím takovým, že večerní směna těchto „kuchařů“ připravuje určitá jídla jinak než směna ranní.
To víte, čeští kuchaři, většinou vyučení, s maturitou a někteří s tituly doktorů, to mají již déle než 50 let velice jednoduché, protože stále ještě se mohou držet někdejších státních norem, ale ti Vietnamci, z nichž ani jeden není vyučený, to nemají tak lehké a tak prostě dělají, co umí.
Co vám tedy já mohu poradit je, abyste v těch českých etnických restauracích jedli to co vám chutná a co odpovídá ceně, a abyste na těch jídlech nezkoumali, zda byly připraveny podle nějakých standardních receptur, protože to se vám stejně nepodaří.

MICHAEL KLIMA CEC, CCE,
Certified Executive Chef, Certified Culinary Educator,
Certified Hospitality Industry Consultant, Professor Emeritus of
Triton College, Illinois, USA, člen Syndikátu novinářů ČR,
Freelance Writer, čestný člen AKC ČR od 1989, nositel zlaté medaile Magdaleny Dobromily Rettigové
e-mail: klima@steakgrill.cz , http://www.hostovka.cz, http://www.steakgrill.cz
□

Vietnamské bistro v ulici Na Slupi do své nabídky čerstvě zařadilo „Bun Bo Nam Bo“  – je toho v misce docela kotel, ale mám takovy pocit, ze používají všechny příchutě z prášku (na dně misky mi zbylo po dojedení docela dost takového toho „kořeníčka“ z čínských instantních polévek).
„Bun Bo Nam Bo“ obsahovalo listový salát, mungo klíčky, rýžové nudle, hovězí maso, stejnou zálivku jako na Bun Cha a celé to bylo posypané smaženou cibulkou (taková zvláštní, jakoby instantní :o)) a drcenými buráky.
I dělník by se najedl dosyta. Cena 99,–Kč (tedy žádná lidovka ) a fotka: http://img851.imageshack.us/…bonambo.jpg/

Druhou novinkou je smažené Pho (vyzkouším a napíši co nejdíve).

zdravím, ve Slavíkově ulici, v rohu náměstí Jiřího z Poděbrad, pravděpodobně docela nedávo otevřeli zajímavou vietnamskou restauraci/spíš fast food, který se tváří velmi zajímavě. Myslím, že se jmenuje něco jako PHOland, ale neměl jsem možnost tam nic vyzkoušet, pouze nakouknout… ulicí voněl vývar z pho, viděl jsem v nabídce sushi a „jinačí“ jídla než ty na co je člověk zvyklý z klasických čín…

V Biskupske jsem byl a chodil tam i driv, kdyz tam bylo cinske restro, ale muzu rici, ze je fakt uzasne, moc dobra jidla.