Nádobí a hrnečky z IKEA
Z Ikeji mám snad víc nádobí než nábytku. Teď už se většinou po věcech do kuchyně ohlížím jinam, ale v začátcích vybavování mé kuchyně sehrály věci made in Ikea velkou roli ;) Zkušenosti se čtyřmi novými kousky z Ikeji po měsíci používání…
Volba padla na Überpraktiš nerezový rendlík s tlustým dnem a umělohmotným držátkem KARRIÄR za 199,– Kč. Tenhle chlapík nahradil můj předchozí multiúčelový smaltovaný kastrůlek, který zarytě připaloval co se dalo, díky tenkému dnu. Karriar fachčí zatím na jedničku s hvězdičkou – při vaření i údržbě neklade sebemenší odpor. Něpřipaluje, poctivě rozvádí a udržuje teplo, je maličký,miloučký a získal poctivých osm cuketek z desíti.
Druhá věcička je grilovací pánev SKÄNKA kaňka za 399,– Kč ;) Tenhle druh pánví jsem odkoukal ze Španělska. Je to velmi praktická a snadná náhrada venkovního grilu. Doporučuji zejména na grilovanou zeleninu, bruschety.ale i na steaky všech druhů! Zatím bez ratingu (a tím i cuketek), protože jsem použil zatím pouze dvakrát. Pokud tomu neupadne držadlo nebo se nezačne loupat teflon, dopadne to výborně ;)
Na první pohled mě uhranul nádhernou barvou a velkolepou klenbou hrnek FRUKOST za 79,– Kč bez podšálku. Je to opravdu nádherný kousek, v reálu je snad ještě hezčí. Prakticky se mi ale neosvědčil – jakýkoliv horký nápoj v něm díky velké ploše hladiny velice rychle chladne. Docela prkotina, ale pro mně je to důležitá věc. Rozpor mezi designem a funkčností srazil tomuhle zelenému skvostu hodnocení na pouhých pět cuketek z desíti.
Finále patří mazlíkovi s podivně hranatým názvem ARV ROS za 129,– Kč včetně podšálku. Láska na první pohled z živcového porcelánu s jednoduchým květinovým vzorem. Paní Sissa Sundling odvedla skvělou práci. Hrneček (chcete-li šálek) se nepodbízí a jen tiše souzní s horkým nápojem. Devět cuketek ;) Za každých deset let, které vydrží v mé kuchyni 0,2 cuketky!
Jaké jsou vaše zkušenosti s věcmi do kuchyně z obchodů IKEA? Napište prosím do komentářů!
Komentáře
z ikei mam par veci, vetsinou slouzi solidne, ale jednou jsem podlehl cenovemu oblouzneni a koupil 4 noze v drevenem stojanku za cca 150Kc – vsechny z tenkeho kovu s pilkovitym ostrim. Krome dlouheho rovneho noze na pecivo jsou vicemene k nicemu, protoze se s nimi neda krajet kratkymi pohyby a tlakem ale pouze pizlanim.. u masa to vetsinou nevadi, ale nekdy u tvrdsi zeleniny je problem.. no – ale za ty penize :-)
no tak ty pizlaci noze mam taky :) postupne jsem je nahradil lepsima „kudlama“, ale nutno uznat ze ta sada byla velice levna a ze zacatku velmi dobre poslouzila. noziky jsou sice tupe, ale konstantne :))
ten rnek frukost je the best :-)
jinak z IKEY mám spíše vybavení bytové než kuchyňské – kuchyň je teritorium bábinky, velmi konzervativně chráněno před jakýmikoli vzásahy :-D
happy: já jsem právě u zakládání nové nukleární kuchyně, takže všechno mastím sám od začátku, je pravda, že k některým věcičkám už jsem si stačil vybudovat silné poutečko ;) až budu babička eh dědeček, a někdo mi bude chtít vnutit do kuchyně novou řadu nádobí ikeje r.v. 2040 uhryznu mu ruku ;)
Noze za cca 150 kc to musi bejt kvalita :-)). Pritom na nozi docela dost zalezi. Doporucuju si nekdy zkusit neco (treba cibuli) narezat nozi KAI Shun. Lahodej oku, ruce i rezanemu materialu.
Jednoho super ostrýho japančika se sendvičovým ostřím broušeným na jednu stranu mám, je nekompromisně ostrý s dřevěnou rukojetí, používám hlavně na maso .)
Ja mam tri za 270 Euro a jsem na 100% spokojen. Maj oboustranny ostri, tvrdost 62 HRC. Mimo chleba s tim rezu prakticky vsechno, malym i stahuju kraliky. Akorat je drzim z dosahu nepovolanych osob protoze pohled na zenu jak si nozem pomaha pri otvirani konzervi a nebo kraji maso na keramickym taliri me drti :-).
Surgo: aspoň víš jak se ty tvoje jmenujou :)
ten můj vypadá takhle:
http://www.chroma-cutlery.com/images/haikuh.jpg
(třetí zprava)
vyhrabal jsem krabičku a na obalu není ani jedno slovo v angličtině, kromě made in japan a ceny 3500 Y ;) ale je tak ostrý, že z něj jde strach… to že na něm není nic anglicky neznamená, že bych ho koupil někde u „ťamanů“ za pětikilo ;) (prodejna FLESSATI, Messerschmied, Magnihalde 5, St.Gallen)
Brr, z toho jde vážně strach…
Jo vypada seriozne akorat jsem nenasel nic o materialu z kteryho je :(, ale predpokladam, ze kdyz je z damasku bude tvrdost nad 58HRC. Ostrost vyvolava strach u lidi co se moc nezajimaj o noze. Kuchynsky jsou brouseny vetsinu jen do prvniho stupne (holi ochlupeni – testuje se na ruce).
Ja mam tyhle http://www.ovis.cz/web/img/kai/shun/DMS-300.jpg a prekvapilo me u nich jak jsou lehky.
Surgo, a jaký jsou pak ty další stupně broušení?
Prvni jak jsem rekl se vyznacuje tim, ze nuz holi ochlupeni na ruce a to tak, ze se nuz dotyka pokozky. Pri kolmem klepani ostrim noze na ruku nezanechava nic. Klepani se provadi tak, ze se nuz chytne mezi ukazovakem a palcem a uvolnenim se necha volne dopadnout kolmo na ruku. Da se dosahnout i na pomerne hrubem kameni (600) s uhlem ostri i 30 stupnu.
Nuz nabrouseny na druhy stupen holi ochlupeni i kdyz se nedotyka ruky – staci „jet“ napr. 2 mm nad rukou. Chlupy odskakuji. Pri klepani zanecha na ruce tenke carky :-). Dosahnout takoveho ostri chce hodne cviku, dobry material noze, kamen 1200 a vys. Po nabrouseni pak dolestit na obtahovacim remeni (to je to na brouseni britvy). Z meho pohledu je dost nadlidske takove ostri udelat s uhlem vetsim jak 25 stupnu .
Treti stupen se vyznacuje tim, ze pri pokusu o holeni jako u prvniho stupne selze a zajede do masa (uhel s holenym povrchem cca 20 az 30 stupnu). Pri klepani by mel projit kuzi.
Osobne jsem videl jen prvni dva stupne. Tretiho stupne se podle litaratury neda dosahnout jen fyzickymi schopnostmi. Pro ateisty to znamena, ze ho nelze dosahnout.
Surgo – velmi zajimave informace. Nemas odkaz na navod nebo dokonce primo navod, kterak v domacich podminkach nabrousit nuz bez zbytecneho poskozeni? Tj. jakym smerem brousit, jaky uhel a predevsim jak ten uhel dodrzet (nejaka finta pro luzry mozna existuje :)
Surgo: díky za ty stupně, no ještě mám tedy blbý dotaz podle koho, nebo podle jaké školy ty stupně ostrosti jsou (v závěru používáš slovo ateista), podle kuchařské asi ne že? :)
každopádně cuketka si vystačí s noži ostrasti -3 až +1
Pokud jde o rucni brouseni na kamenech tak to je hodne o cviku. Menit uhel je dost prace a ze zacatku se vyplati dodrzovat puvodni. Ja menim uhel jen na prani zakaznika a nebo pokud je nuz nevhodne nabrousen takze ho musim nejdriv srovnat a pak nabrousit. Uhly je mozne videt zde http://www.egullet.com/imgs/egci/sharpen/sharpen101.jpg
cerveny je to cemu rikam uhel ostri (britu). Voli se od 15ti stupnu do 40 podle pouziti, materialu a toho jak ma nuz drzet ostri. U kuchynskejch vetsinou 20 az 25 jinak se moc rychle tupej (taky podle materialu). 40 jsem jeste nikdy nebrousil protoze i pri 35 nuz o tvrdost 58HRC obstojne prezije stipani dreva na ohen :-). 15 je druhej extrem, kterej doporucuje victorinox jako spodni mez , ale ja nejdu pod 20 protoze lepsi trosku tupejsi nuz s trvalejsim ostrim (to neplati u bojovejch – streetfight, kterej se pouzije jednou za cas).
A aby to nebylo tak jednoduchy tak jsou jeste ruzny typy ostri. Pokud se podrzim jen hladkeho (brousit zubate je o dost slozitejsi) viz obr:
http://www.egullet.com/imgs/egci/sharpen/sharpen102.jpg
Vemu to zleva
V-edge … klinovite ostri (nekdy mu lidi rikaj jednoduchy, Vcko)
Double beveled edge … stupnovite ostri nebo ostri s fazetkou
Chisel edge … jednostranne ostri
Convex edge …. oble ostri (do toho muze prejit slozitejsi stupnovite ostri).
Oble ostri je nejkvalitnejsi – idealni pomer ostrost/trvanlivost, u kuchynskyho noze je neekonomicky. Kuchynsky noze se brousej vetsinou na klasicky Vcko a nebo jednostrane. Pritom v evropsky vyrobci moc jednostranny ostri nevedou.
Samotna technika brouseni zjednodusene spociva v tom, ze se nozem jakoby snazime ukrojit platek brusneho kamene a to pod zvolenym uhlem napr 20 stupnu ( http://www.extremely-sharp.com/direct/sharpknife2.jpg ). Pritom je nutny se nejak srovnat s rozdilem sirky kamene a delky noze (pri brouseni tvori jakoby kriz). Bud se jde do linearniho rezu a pak shora pohyby vypadaji jako pila tj. pohyb vpred (ostri proti kamenu) je tah ke konci kamenu a rukojeti smerem od boku kamenu. Pohyb vzad (navrat) spociva ve zvednuti noze a kolmem navraceni k zacatku (druhemu konci kamenu), nuz se nedotyka kamene. Nektery lidi delaj oba pohyby kolmo tj i ten vpred – takovy ostri je pak vhodny na rezani masa (alespon moje zkusenost, testuju na veprovych srdcich a sadlu pred skvarenim). Obrazky pohybu: http://www.thefarm.org/charities/i4at/lib2/fig3.gif
http://www.thefarm.org/charities/i4at/lib2/fig2.gif
http://www.extremely-sharp.com/direct/sharpknife3.jpg
http://www.victorinox.cz/zajimavosti/pict/Schaerfen_mit_Abziehstein.jpg
Takhle se ubira z obou stran noze rovnomerne a pod stejnym uhlem az se vytvori tzv. jehla ta je cejtit hmatem a nebo se da zjistit tak, ze se nuz soupne pod tekouci vodu a na strane kde se trha proud je jehla ( http://www.egullet.com/imgs/egci/sharpen/sharpen103.jpg ). Ta se pak strhne jemnejsim kamenem a to uplne stejne jako v prvni fazi brouseni akorat se zvetsi malinko uhel a veme se to vic s citem na jemnejsim kamenu. Hlavne pozor aby se neudelala nova. U lacinejch nozu se ji nezbavite bude se prevalovat ze strany na stranu a kdyz uz to bude vypadat ze neni tak se ostri ohne po prvnim riznuti do dreva. Nakonec se muze nuz prelestit na obtahovacim remenu, nejdriv na remenu s brusnou pastou (dela treba puma) a pak na cistym. Ja kuchynsky noze nelestim protoze je to moc prace, noze pro horolezce taky ne protoze na rezani lan je lepsi nelestenej.
Dulezity je jeste mit kameny namoceny a to bud ve vode a nebo v oleji. S vodou je to jednodussi – je dostupna a neni z toho takovej bordel. Olej je kvalitnejsi a je vhodny mit spec. na brouseni i kdyz se da pouzit i ten na vareni nebo do prevodovky. Celkem je jedno co si kdo vybere, ale je slozite prejit z oleje na vodu. Novej kamen je dobry ze zacatku nechat napit – nakape se na nej par kapek oleje rozetre prstem a pocka se az to vyschne. Az prestane sat tak se da par kapek aby se vytvoril film a brousi se, kdyz uz je hodne pilin tak se otre hadrikem a da se par novejch kapek. S vodou je to to samy akorat se musi vic macet (ja vetsinou strcim prst do kelimku od jogurtu a nakapu si) protoze se voda vyparuje.
A ted popis od nekoho jinyho v CJ:
http://www.pajl-knives.com/articles/brouseni_cz.html zde jsou dve docela dobry fotky
http://www.knife.cz/technika/brouseni.asp dost dlouhy, zacatek dost nudnej, nejsou obrazky
Popis v AJ:
http://users.ameritech.net/knives/ward.htm — hodne obrazku, jedna z nejlepsich stranek co znam
Pokud nekdo nechce cvicit tak existujou pripravky na udrzeni uhlu. V CR je nejpouzivanejsi asi Lansky: http://www.noze-nuz.com/lansky/lansky.php (prodej, celej sortiment), http://www.egullet.com/imgs/egci/sharpen/sharpen7.jpg (jak se to pouziva). Tenhle system jsem videl a zkusil. Doporucuju ho lidem kterejm vybiram noze a nechci aby me otravovali s brousenim :-). Je nutny rict, ze umoznuje brouseni na 17, 20, 25 a 30 stupnu, stacej 4 kameny (cervenej, zelenej, modrej, zlutej, cernej je 70tka a je tak na sekeru ne na nuz), kameny je nutny nechat napit olejem jinak se zanesou a je prace je vycistit, extra nachylnej je modrej (600) a to kort kdyz to clovek zkousi na mekym nozi (Mikov napr). Velika vyhoda tohohle udelatka je jednoduchost nauci se s tim i zenska a jen pri trose peclivosti lze dosahnout prvniho stupne ostrosti. Uz pri prvnim pokusu vetsina lidi dosahne uspokojivyho vysledku. Velka nevyhoda je cena … mam pocit neco kolem 1500, ale vydrzi to dlouho (toho oleje je tam na hodne brouseni moc ho nepadne a kameny vydrzej celej zivot.
Prvotni zdrojem tech stupnu je kniha Cibulka, Schovanec: Boj nozem. Znam lidi co delali/delaj spanelskou skolu boje nozem, filipiny a tantojutsu a vsichni pouzivaj podobny deleni jen tomu vzdy nerikaj prvni, druhej, treti stupen. Spousta noziru stupne nepouziva vubec a jen reknou jak jsou natom noze pod vodou s holenim pripadne s rezanim latek atp. Nejsmerodatnejsi je vzdy to jak nuz reze cilovou skupinu materialu. Deleni podle holeni dost kopiruje schopnosti rezat maso proto ho pouzivam ja. Kdyz brousim nuz tak ho zkousim v prubehu na holeni, pak na latce a kdyz je hotovej tak v zaveru narezu zvirectvu veprovy srdce. Kdyz se dostanu na zabijacku tak tam testuju na sadle a nenapnutejch slachach – co uspeje je i dost vhodny na rezani do lidi (tedy napr. na pripadnou sebeobranu).
tyyyyy jooooo Surgo smekám klobouk!!! téměř vyčerpávající článek (ne komentář!) díky za tip zejména na ty brousící sady, o té základní seriózně uvažuju, a to udělátko na zachování úhlu mi přijde prostě výborné. Díky, díky a ještě jednou díky!
nz :-))
Jeste sem hodim nejaka videa rucniho brouseni
http://www.suisin.co.jp/English/make-ha/ … posledni tri videa, jedna se o brouseni uplne noveho noze ve vyrobe
http://www.suisin.co.jp/Japanese/tokusyu/2004-12/index.htm … brouseni na prirodnich kamenech, maceni vodou (s olejem se to tak neprahani jako s vodou), hledejte 動画NO.1 az 動画NO.9 na tech poslednich 2 nebo 3 fixou kresli co a jak, nevyhodou je rychlost s jakou ty noze brousi – presne provadeni pohybu, neni treba prilis zretelne, ze zveda pri tahu nazpet protoze to dela uz dost podvedome a zveda hodne malo
K tem sadam jen jsem zapomel doda – zkousejte prvne na ne moc dulezitem nozi za tisice. Pred zacatkem brouseni noze je vhodny si vzit jeden kamen (jedno jakej) jeste bez oleje. Nastavit si pozadovanej uhel (nebo zkousenim najit stavajici). A zkusit si kam s kamenem pri danem uhlu dosahnu kdyz mam nuz v pripravku a najit nejvhodnejsi polohu upnuti noze tak aby se dosahlo kamenem vsude. Casto je vyhodnejsi mit nuz upnutej bliz ke spicce a to hlavne kdyz je hodne zahla. U kuchynskejch to neni zase tak citlivy, ale i tak je dobry se ridit heslem trikrat mer jednou rez. Vysledny ostri nebude moc velky a materialu se ubere malo, pravej opak s domacim brousenim na kotoucovejch bruskach (coz je skoro horsi nez nuz nebrousit).
Jeste jsem si na neco vzpomel … pokud si chcete zkusit rucni brouseni staci najit nejakej brousek na kosu, vzit starej nuz a testnout to s nulovejma nakladama. Brousky bejvaj 220tky coz neni nejjemnejsi, ale da se s tim nabrousit. Pri strhavani jehly se musi na tom samym (to neni nejlepsi) s hodne mirnym pritlakem a citem.
ještě jednou mnohé díky za tipy na broušení, asi si ty svoje žabikuchy konečně pořádně nabrousím ;) !!!
Pane Cuketko… sic jsem nečetla vše o broušení nožů, ale my doma používáme zcela univerzální nástroj. Vystačíme si se starou elektrikářkou pojistkou – brousí skvěle a zvládnu to i já. Brousky klasické jsem vyhodila :)))
aiko to s tou pojistkou mě dostalo :))) kde já teď ale vemu starou elektrikářskou pojistkuuuuu ??? ;o))
Aika: A to ji pouzivate jako keramickou ocilku?
panCuketka: Nozova pojistka by se dala sehnat skoro ve vsech domovnich pripojkach – staci mit tu spravnou klicku. :-)))
Surgo+aika+cuketka: keramicke ostrici nastroje jsou fajn, ja v polnich podminkach (tj. u nekoho nucen krajet zoufale tupym nozem) uzmu pekny hrnecek, obratim dnem vzhuru a nekolik rychlych pohybu primeje nuz aspon chvili krajet. Nejlepsi dna maji velke buclate hrnky :)
Pro Surga: Smerem jako pri brouseni, pouzit to po ostri jako ocilku me nenapadlo, muzu nekdy zkusit.
Hm, a nebo třeba v…elektrikářství, ne? :)
tak koukám, že ikea začala napodobovat design těch japonských kvalitních nožů – japonské nože á la ikea
A je usmevny, ze tam maj „Design: IKEA of Sweden“ :-)
no tím se trošku kompromitovali ;)))
…ale přesto má Ikea můj obdiv za to, že dokázala do mnoha „obyčejných“ domácností dostat kvalitní design za rozumnou cenu! (i když to spojení zní jako z letáku, je to dle mého mínění pravda)
Z Ikea mám, co se týče kuchyňskkého vybavení, dřevěný stojan na nože, mooc se mi osvědčil a design je jednoduchý bez značek. Dále se mi osvědčili příbory myslím značka Draco, jednoduchý design, snadno k dokoupení, jsou stále hezké – nemyji je v myčce. Naběračky a takové ty nandavací serepetičky – netřebí se okraje, a vypadají stále jako nové, neodchází barva :o) – kupodivu v testu časopisu Test vyšly jako jedny z nejlepších – bez uvolňujících se škodlivin a podobně (né jako Tescoma). A naprosto mě uchvátilo „zařízení“ na rozkrojení jablíčka na 6 dílků s oddělením ohryzku – to má jen jednu vadu a to, že umělohmotné držátko by mohlo více vydržet.
Ikea je prostě špičkový design – funkční, estetický, levný. Je třeba to brát s mírou a vybírat si jen to co stojí za to, ptom člověk dostane ideální pomě cena/výkon.
Lidi zlatý, pamatujte si, že i kdyby ste měli jíst na krabicích od banánů, nůž musíte mít pořádný! Platí tu jednoduché pravidlo, čím dražší a značkovějsí, tím lepší. Stačí vám v podstatě jeden až tři – jeden velký a jeden malý na zeleninu a tak… + vykosťovací nůž (je trochu luxus, ale po týdenní praxi na jatkách jsem si ho koupit prostě musela a je fakt, že ten se vyplatí jen těm, kdo doma porcují a vykosťují). Ač šetřím, kde se dá, za nůž jsem ochotná zaplatit kolem tisícovky,- i víc, (reklamám v televizi na sadu nožů za 799,- se upřímně směju) hlavně když je kovaný, vsazený do kovové rukojeti pěkně pořádně, ne jen zasazen do nějakého plastu a jde hodně dobře nabrousit. Až jednou okusíte pořádný nůž, nebude ho chtít dát z ruky a všechno vaření se rázem stane docela jinou záloežitostí!!!
určitě souhlasím, kdo jednou pozná v kuchyni kvalitní nůž, už neudělá krok zpět!
díky :)
2 šálky s podšálkem ARV ROS jsem si koupila také, patří snad k nejoblíbenějším kouskům z mé domácnosti. Bohužel je stáhli z prodeje a já teď jen lituji, že jich nemám víc. Maminka by je chtěla také a já bych dala nevím co za to, abych jí je mohla sehnat.
Mockrát jsem byla upřímně šokována, jak v gastronomicky zasloužilé Itálii vystačí celé domácnosti pouze a jedině plechové příborové nože s umělohmotným držátkem za pár centů z tržiště. Mají pilku, aby vůbec cosi upižlaly, jdou ohnout i velmi lehkým tlakem a oni tím patlají vše od rajčat po maso. Pochopitelně většinu rozmačkají. A to jsem viděla i u profesionálního kuchaře (doma, v práci doufám používá nože opravdové). Od jižních Tyrol po Sicílii je to globální jev. Brousek je v domácnostech nevídaný. Idea: nevznikla passata di pomodoro tím, že prostě nejsou schopní rajče normálně nakrájet na kousky? :-P
Signorina má pravdu, je to italský fenomén, a ještě horší je to u Španělů.
Standartnímu vybavení dominuje od 1 do x paella pánví různých velikostí a děsně plechové kvality, přesto je to jediné jídlo, kterému se snad nedá nic vytknout (tedy marinaru, protože kuře smíchaný s klepetáčema a šklebema nejede každému).
Ale nebudu pomlouvat: exkurze po několika českých domácnostech (drzá inspekce obsahu skříněk) ukázala přítomnost omlácených smalťáků a oloupaných a zkroucených teflonek, což kupodivu svědčilo o čilé kuchařské aktivitě, na rozdíl od perfektně nablýskaných kousků u lidí, kteří takřka nevaří. Trochu to přeháním, aby vynikly rozdíly, ale tak nějak to bylo…
Zdá se mi, že je to prostě tím, že si oblíbíte nějaký rendlíček a nedokážete se ho vzdát ani za nic.
Do Ikea nejezdíme pro nádobí, ale pro švédský kuličky… :-))