Hledat
Dvě restaurace, dva postřehy
Píšete vy…Dva krátké pokusy o mini-recenze od mladé slečny Báry, která si je chtěla jen oťuknout. Pokud budete mít k textům nějaké konstruktivní postřehy, nešetřete jimi v komentářích… ;) pan C.
La gare
Tak jsem dnes navštívila jeden z dalších podniků, jež bych zařadila do kategorie „příjemné“ :-)
Francouzská brasserie La Gare je místo, kde strávit u jídla několik hodin a povídat si při tom s přítelkyní o životě, jako je to u Francouzů typické, není žádný problém. Jídelní lístek není nijak zvlášť obsáhlý, naprosto vyhovující potřebám zákazníka. Na výběr je několik předkrmů, dvě polévky, pár hlavních jídel, tři druhy ryb, vaječné pokrmy, sendviče a quiche, sáláty a masa z grilu. Vše je zaměřeno na typicky francouzskou gastronomii, takže si zde můžete dát například kohoutka na víně, či tolik známý quiche Lorraine. Ceny se pohybují kolem 200 Kč za hlavní chod.
Couvertem je zde tradičně výborné sametové máslo a několik druhů baget, které mimochodem pečou přímo v restauraci, stejně jako dorty a zákusky, takže můžete očkem pokukovat i jak se ty dobroty za vitrínou vyrábějí. Jako přílohu k hlavnímu chodu vám číšník nabídne sezónní variaci, v mém případě to byla grilovaná zelenina, kuskus a fazolky s cibulkou.
Celé prostředí působí velmi příjemně, uvolněně, jen hudba, kterou zde pouštějí, trochu rozbíjí atmosféru stolování po francouzsku.
Da Emanuel
Byl deštivý prázdninový den a já se se svou kamarádkou vydala poobědvat do restaurace, již vede slavný Ital, kterého můžeme „v kuchyni“ vidět každou neděli. Že je to tam drahé, jsem už od pár známých slyšela, ale má zvědavost předčila i finanční nápor a a asi po hodinovém hledání v uličkách pražských Dejvic jsme konečně našly Da Emanuel.
Při vstupu do malé zapadlé restaurace mě ovanula atmosféra domáckého prostředí. Několik stolků s plátěnými ubrusy, cihličkovaná nízká místnost, číšníci v civilních kalhotách. Ihned jsem si vzpomněla na mou dovolenou v Itálii. Typická rodinná restaurace, kterých jsem v Římě navštívila bezpočet. Jediný rozdíl je v tom, že v Da Emanuel to umí – vaří skvěle.
Jako couvert nám při příchodu přistála na stole ošatka se třemi druhy italského chleba a moc dobré olivy s peckami :-) Celkem za 60 Kč bez volby výběru. Číšníci byli milí a jídlo, které nám přinesli ke stolu, také řádně odprezentovali. Já zvolila tagliatelle se sépiovým ragů a černou omáčkou.
Těstoviny uvařené al dente i sépie byla perfektně upravená, též akorát na skus, krájená na tenké plátky a nechyběly jí ani chapadýlka. Přesně taková, jakou ji znám, což mě potěšilo. Černou omáčku ze sépiového inkoustu jsem měla skorem až za ušima, i když chutí nijak zvláštní nebyla. Spíše celý pokrm ozvláštňovala svou barvou. Navrch byly těstoviny posypány kostičkami rajčatového concasé. Celá porce byla k mému překvapení poměrně dost velká, i když za 320 Kč ještě aby ne.
Sám majitel restaurace Emanuel Ridi přišel ke každému stolu a tázal se, zda je vše v pořádku a jestli lidem chutnalo. Myslím, že tak je to správné a tak by to mělo být. Působilo to na mne velice sympaticky a dle výrazů ostatních lidí si myslím, že je to též potěšilo. Přece jen mluvili se skutečnou telebritou. Celý strávený čas v Da Emanuel na mě zapůsobil příjemně. Odcházela jsem báječně najedena a potěšena. Svou roli na tom hrálo asi i to, že na vysokou cenu pokrmu jsem byla připravena.
Možná jsem očekávala, že podnik bude o něco nápadnější a ne schovaný v postraní uličce. Možná jsem také očekávala o něco větší prostory a styl spíše uhlazený, číšníky v pracovních uniformách a ne džínech. Ale člověka občas mile potěší i pravý opak.
Restaurace Da Emanuel není žádný luxusní podnik, kam by člověk musel chodit v kostýmkách a podpatkách, ba naopak, myslím, že je spíše obyčejnější. Nicméně ceny jsou zbytečně nadsazené. Umím si představit večery strávené s přáteli na dobrém jídle v uvolněném prostředí, jež Da Emanuel poskytuje, jen by to nesmělo být tak strašně drahé. Navzdory skvěle připravenému pokrmu, mým pocitům a servisu nevím, zda-li do této restaurace ještě zavítám. Myslím, že pan Emanuel by se měl nad poměry cena x pokrm ještě zamyslet…
Reklama
Komentáře
Gratuluju Báře k oťuknutí.
U La Gare jsme se nedozvěděl co si vlastně dala a jaké to bylo.
U Emanuela si v jedné větě libuje nad omáčkou, kterou má „skoro až za ušima“ (obrat z stejné kategorie jako „rozplývání v ústech“) a následně hned přizná že „chutí nijak zvláštní nebyla“ což je ostatně všechno co jsem se k chuti dozvěděl. Taky by mě zajímalo jestli těstoviny byly fakt al-dente což by znamenalo, že si nedělají vlastní pastu. Je taky škoda že popisuje jen svoje jídlo a když zmiňuje vysoké ceny, tak by se hodil nějaký konkrétní případ kromě těch těstovin za 320.
Každopádně Báro nevzdávat se, nestresovat se a psát dál!
Michale:
jen kolegiální rýpnutí k pastě al dente – vlastní pastu LZE na skus udělat, záleží na složení těsta a úpravě ;) pasta al dente určitě automaticky neznamená kupná!
Mě praštilo do očí hlavně slovo vytrýna! Ale stejně jako Michal nevím, co si Bára dala v La Gare.
Cuketka – neuvěřím dokud neochutnám! :-)
Michale, jsou kuchyně kde si pastu dělají třeba na 14 dní dopředu a dají jí na „tyče“ nebo na šatnová ramínka vyschnout. Tam snad ani nemůže být pochyb o možnosti jí uvařit al dente :)
Nepleteme si čerstvou a domácí? A i u té čerstvé jsem přesvědčen že to jde…
Osobně mám na Emanuela mnohem kritičtější názor http://blog.zvestov.cz/item/93
A mluvila skutečně s „telebritou“? :-)
i u čerstvé ;)
tu vitrinu bych taky prosila napravit. Takova hrubice.
Potvrzuji, že al dente lze udělat i čerstvou pastu.
Líbí se mi styl psaní, recenze na La Gare mi přijde příliš stručná, popis jídla chybí úplně, z popisu prostředí si také obrázek zrovna neudělám. Navrhuji tedy víc detailů a víc recenzí, protože já bych je četla ráda.
Sorry, myslel jsem na čerstvé těstoviny. A fakt jsem zatím nejedl čerstvý, který by byly al dente… no někdy o tom můžeme pohovořit, nechtěl bych si tuhle diskuzi krást pro sebe :-)
buď mám blbý zuby, nebo jsem taky blbá, ale moje poslední pokusy s těstovinami mi „al dente“ připadaly.. jinak kritika – hezké recenze, jen tam chybí víc informací o jídlech, u toho emanuela zabírá většinu místa popis okolností návštěvy a prostoru…
Nechtěla to Bára zkusit na SCUKu?:-) tam by se k ní určitě vyjádřili další. a je to fajn, mně ty komentáře ostatních taky připadají přínosné, i pokud jsou negativní (ale napíšou kvůli čemu konkrétně, samozřejmě)
Musím říct, že zde nastal omyl ze strany pana Cuketky, který zde zveřejnil hrubou verzi recenze o La gare. Ta konečná byla přibližně dlouhá jako o Da Emanuel a krapet změněná. Nicméně doba, kdy jsem do La gare chodila ráda, a s chutí, už dávno pominula, neboť podnik se za poslední dobu rapidně zhoršil, co se kvality uvařených pokrmů týče, a poměrně dost podražil. Takže ve finále je možná lepší, že má recenze ve které jsem pěla chválu všemi směry, zde zveřejněna není.
Souhlasím s Bárou, i moje nadšení z La Gare pominulo. Jídlo horší a ceny u stropu. Po tamních mušlích už bylo dvěma známým nedobře.
↪ 14 Claire: ↪ 13 Bára: dtto, chystám aktuální recenzi na Scuk, kde jim to musím lehce vytmavit – neudrželi počáteční rozjezd a ještě to přidusili zdražením…
Pro použití osobních urážek byl komentář vymazán administrátorem.
La gare – ceny
Kohoutka na víně jsem si někdy na podzim dal za 175,–, pak jsem ho na tabuli viděl za 245,– a nyní za 275,–Kč. To jsou skoky !
↪ 17 somontano: no jo, a nejsmutnější je na tom to, že ani hypoteticky ten kohoutek na víně za těch 275 Kč nikdy nestál ;)
Recenzí bych to nenazval spíše popisem restaurace a pokud se mýlím tak se omlouvam ale přijde mi že slečna Bára nemá žádnou zkušenost v gastro jestli je to tak , tak z mého pohledu ani nemá smysl se pokoušet o recenze protože bohužel u nás je takovej „recenzenzů“ plno ale kvalita je hodně špatná…Sorry
Tak s Da Emanuel bohužel tak pozitivní zážitek nemám. Pojedl jsem prostou telecí kotletu se špenátem a bramborovým puré – tak minimalistické zpracování (zoufale nedochucený špenát i maso) jsem nečekal ani od horlivého zastánce prosté „čtyřsurovinové“ italské kuchyně – cena kolem 600 :) Za dobré jídlo rád zaplatím, ale příště za podobné peníze šupem do Aromi kde umí i z prostých věcí vykouzlit chuťovou pohádku (proti „Talošovi“ i ušetříte:). Obsluha Emanuela nepůsobila ani tak neformálně jako spíše vlezle familiérně a po objednání klasické grappy (kolegyně ji nikdy neokusila), jsme bez předchozího upozornění obdrželi výběrovou jednodruhovku za bratru 200 Kč/0,04. Nu nechám toho, já a ostatních 5 statečných co nás tam onehdy bylo, jsme na místě složili přísahu, že to tohoto divnopodniku již nikdy. P. S. Je mi jasné, že mediální provařenost páně majitele je věcí všeobecně známou, nicméně je nutné tuto skutečnost podsouvat zákazníkům fotografiemi s dalšími celebritkami? Je nutné, aby z televize v chodbičce neustále povykovala smyčka s páně majitelovým pořadem?
Předřečníci uvedli, co postu chybí na informační hodnotě; na mě tedy zbylo říci nahlas, že autorka strašidelným způsobem neumí psát – což, obávám se, nenapraví sebevětší množství konstruktivních postřehů, ani kdyby jí je osobní guru osm hodin denně vtloukal do hlavy jasanovou holí.
Pominu-li hojné neopravené překlepy a pravopisné chyby, v textu se snoubí ty nejhorší stránky pubescentního bložínku, školní slohovky a zdeúředničtiny do celkového dojmu, který nelze shrnout jinak než PLEASE MAKE THE PAIN STOP. Zahájení hezitačním paslovem „Tak“, náhodně rozházené samoznaky pro uhihňávání, masakrování ustálených předložkových vazeb („večery strávené s přáteli na dobrém jídle ", "jak je u Francouzů typické“) a naopak chrlení zkratovitých neologismů („finanční nápor“), sekané jednočlenné věty nebo naopak lepené nelogickými spojkami a vazbami (opravdu se tu chce tvrdit, že „bezpočet“ „typických rodinných restaurací, které“ [ne spíš jaké?] smolařka navštívila na „mé dovolené“ v Římě, odlišuje od mrňavé dejvické „jediný rozdíl“, že v žádné neuměli vařit?!), blátivé myšlení zvlášť ukázkově se projevující tím, jak nazdařbůh lepí synonyma do genitivních dvojic („atmosféra prostředí, bez volby výběru“, eventuálně adverbiální pleonasmus „mile potěší“)… dal by se rozebírat každý odstavec, ale to bychom tu byli ještě zítra.
Mohu jen doufat, že uveřejnění textu mladé slečny Báry něco přineslo aspoň p. Cuketkovi, když už čtenářům ne. Ale abych parafrázoval Karkulína, nic si z toho nedělejte, každý nemůže být… dobrý foodblogger.
↪ 21 JVjr: proč myslíte, že to čtenářům nic nepřineslo? Nebýt toho textu, přišli bychom přeci o tuto vaši brilantní přednášku… (-;
Kdo je mlada slecna Bara?
21: Vážně Vám to připadá jako adekvátní kritika? Neměly být obě recenze Bářiným prvním pokusem něco napsat? Já myslím, že každý se učí praxí a pokud někoho rovnou, dost nevybíravě, odratíte, žádná praxe se konat nebude.
Báro, pokud Vás psaní o jídle baví, zkuste projít sítem SCUKU, rychle poznáte, jestli Vaše recenze někoho zajímají a jestli se ostatním scukařům líbí a dostanete případně připomínky, které jsou zpravidla konstuktivní a nemají za cíl Vás znemožnit.
24: Jestli podle nicku tipuju správně, JVjr je jedním z našich uznávaných překladatelů, jako takový s jazykem pracuje a tyhle věci mu prostě vadí. Kéž by takových mentorů a „přednášek“ bylo víc…
↪ 21 JVjr: bojím se , že je vaše reakce tak z 90% o vás a jen z 10% o textu, na který reagujete. nebohá slečna Bára, která se vám připletla do cesty ;)
ještě malá korekce: Bára studuje na střední gastronomické škole a její texty jsou pokusem o náhled do restaurací z pohledu učně, který se profi vařením setkává na denní bázi. já osobně tyhle neformální zápisky a první pokusy vítám, od toho tady taky prostor pro zápisky mám. Bára se z první kritiky určitě poučí a v dalším textu se třeba sama posune dál.
↪ 25 aida: ano, ať žijí mentorové! pokud možno ale bez nahromaděné frustrace a s kouskem nadhledu :)
27: Mentora (měla jsem ho dát do úvozovek, já vím) a potažmo mentoring jsem myslela v pozitivním smyslu slova, viz druhý význam zde: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?…
Pokud je Bára tak mladá, jak říkáte, určitě jí to pomůže.
↪ 28 aida: Na ten mentoring v pozitivním smyslu slova je ovšem imho třeba, aby bylo jasné, kdo ten mentor je a jak to myslí. Já nevím, o koho jde a když jsem si to četl, tak mě za těmi slovy opravdu nenapadala žádná pozitivní motivace, která by pro mentora v pozitivním slova smyslu byla nezbytná. Když si představím, že bych autorem textu byl já, nečetlo by se mi to snadno. Od někoho, o kom vím, že dokáže i pochválit a napsat něco příjemného, bych to snad dokázal vzít jako varování, že tentokrát se mi něco opravdu nepovedlo. Jinak bych to v rámci duševní hygieny raději nebral vážně.
↪ 1 Michal Sänger: Ještě pro pořádek, já bych „černou omáčku ze sépiového inkoustu jsem měla skorem až za ušima“ nechápal – zvláště v kontextu výtek k chuti – tak, že se autorce dělaly boule, jak se nadšeně cpala, ale akorát že špinila.
↪ 25 aida: Myslím, že tipujete špatně; aspoň v první části.
↪ 27 pan Cuketka: Díky, to leccos vysvětluje. (Nechtěl jsem prve urazit, ale některé formulace mi opravdu připomněly jistý učňovský blog.)
K diskusi (např.): je „sametové máslo“ oborový terminus technicus (Google naznačuje, že ne), název v jídelníčku nebo jen vlastní senzorické hodnocení, a znamená „tradičně výborné“ (hm, nebo se to má závorkovat „je tradičně“?) odkaz na dlouhodobější zkušenosti s podnikem (jež vysvítají z ↪ 13 Bára, ovšem ne textu samého), nebo co jako? Vyžaduje „podnik, kam by člověk musel chodit v kostýmkách a podpatkách“, aby měl na sobě prvého stejný počet jako druhého?
30: V tom případě se omlouvám, spletla jsem si „osoby a obsazení“. ;-)
Myslím, že k textu (a jeho kritice)lze vyslovit dvě samozřejmě. Samozřejmě, že to není dobrý text. Některé části opravdu bijí do očí. Ale samozřejmě, že žádný učený z nebe nespad a Bára jednou, možná, bude psát dobré recenze. Jen jsem se chtěl zeptat, zda opravdu v tom bezpočtu navštívených restaurací v Římě neuměli vařit? Tomu odmítám uvěřit.
nespadl, samozřejmě : ))
↪ 32 jenda: Kdosi mi řekl, že jsem nebyla v Římě v těch správných podnicích ;-) V těch co jsem tam já navštívila, to opravdu za moc nestálo… :-( Např. špagety carbonarra s vysráženými žloutky, telecí saltimboccu bez chuti a zápachu – jakoby to snad připravovali na vodě, a tak podobně. Upřímně jsem byla dost zklamaná.
↪ 30 JVjr: Díky za podrobný rozbor mého textu, snad to bude příště lepší.
Jaký má zápach saltimbocca?
↪ 32 jenda: S tím Římem bych se Báry zastal.
V posledních letech se kvalita gastronomie na pobřeží a ve věhlasných městech Itálie dost „přizpůsobuje“ turistům, takže najíst se naslepo je často o hubu.
↪ 37 andy_wise: Ok, nepopírám, turismus devastuje nejen úroveň gastronomie. Sama slečna Bára naznačila, že měla smůlu. Ale domnívám se, že je možné i v „zasažených oblastech“ jíst dobře a autenticky. Jen se to chce zdaleka vyhnout „přizpůsobeným“ podnikům. Prostě pátrat po tom, kde najdu to pravé cacio e pepe :), to by v tak velkém městě jako je Řím, neměl být problém.
Mno, nejprve k tomu, ze recenze obou poniku asi neni dostatecne informativni, nicmene co se tyce komentare JVjr, tak prave o tom je ta pruprava a otukani. Kazdy nejak zacinal a je treba se nalezite „vypsat“, aby to vypadalo trochu lepe. Spise je nestastne, ze to autorka zkousi zrovna zde, kde chodi tolik lidi, kteri jsou zvykli na vyssi standard. Nicmene, pokud se neboji kritiky, tak ji i ten Vas komentar urcite k necemu bude.
Jinak co se tyce Rima – je to opravdu UKRUTNE slozite najit v Rime, obzvlaste na turisticky oblibenych trasach, nejakou kvalitni restauraci. Mohu rici, ze jsem probihal ulickami dokola asi hodinu, nez jsem se nekde uparkoval. Jeden vecer zazitek naprosto vynikajici, druhy naprosto sokujici. Chce to nejake neproflakle pruvodce, kde casto doporuci kvalitni restaurant. Bohuzel pokud ma toho pruvodce kazdy, nemusi byt uz udaje o kvalitne a o tom, ze tam chodi domaci, nadale pravdive.
↪ 21 JVjr: Kritika brutálně pravdivá. Pravdivost obdivuji. Brutalitu bylo možno trochu krotit.
Není pochyb, že net je plný „toto je moje první olejomalba, básnička, hudební skladba, recenze, jsem na to pyšný/á, hned to uveřejňuji“.
Slečna Bára má obrovskou výhodu, že jí někdo věnoval cenný čas rozborem jejího příspěvku. Osobně bych se asi zpočátku trochu urazil (yes, jsem ješitný!), nebo alespoň zarazil, ale pak bych to přijal a pracoval na zlepšení.
With my best wishes,
J
Jednu slunečnou sobotu jsme se s přítelkyní Obrazekvraceli z trojské botanické zahrady procházkou přes stromovku a ucaprtaní jsme se ocitli v poledne před dejvickou restaurací Emanuela Ridi. Je to onen populární „vařič“, Ital, známý z kuchařského pořadu v televizi. Protože je Ital momentálně v kurzu, šli jsme se zeptat, zda bychom se mohli posadit a dát si oběd s představou úžasných kulinářských zážitků. Po chvilce dělání drahot nás servírka usadila k jednomu mrňavému pidi stolečku. Dostali jsme k výběru jídelní lístek. První nedostatek jsme zjistili až po chvíli, že jídelní lístek obsahoval i jeden list denní nabídky, ale pouze jen v jednom lístku. Druhý byl bez něj, což jsme netušili. Po delším studování nabídky jsme měli konečně vybráno. Není to tak úplně jednoduché. Názvy jsou psány v italštině a sice pod názvem jsou vyjmenované suroviny ze kterých se jídlo skládá, ale mnohdy ani to neznalému nestačí k představě co bude na talíři. Při objednání došlo k dalšímu zádrhelu, když jsem vybral pokrm s tuňákem a z číšníka vypadlo, že sice lituje, ale tuňák nedorazil. Bohužel na to neupozornil dříve a tak jsem mohl s výběrem objednávky začít zase znovu. Konečně bylo objednáno a při čekání jsme se rozhlíželi po restauraci. Ještě zmíním, že v jídelním lístku je několikrát upozornění, že se vaří jen z kvalitních surovin. Proč je to v jídelním lístku napsáno každý pochopí při placení. Pak ještě je někde zmíněna i doba přípravy, což usnadňuje pozici obsluze. Zapoměňte na předepsaných 20 minut na minutky za socializmu.
Stoleček byl opravdu pidi a tak nebylo úplně jednoduché aperitiv, předkrm, příbory a další propriety na stůl umístit. Stolky jsou nacpané jeden na druhý, mezi nimi minimum místa. Znám tuto restauraci ještě před tím, než ji Ital koupil. Byla to obyčejná dejvická hospoda. Tak to i celkem zůstalo. Je snad jenom vymalováno a na stěnách přibylo pár obrázků a nějaká ta malá dřevěná plachetnice, což má navozovat pocit rybářské restaurace. Nevím jak komu, ale nám to tak nepřišlo ani omylem.
Jako aperitiv jsem objednal Martiny. Nápoj obsahoval i dvě očekávané olivy. Ovšem byly i s peckami a ty nebylo kam odložit, tedy další problém. Na stole nebyl žádný popelník (ten by se tam pochopitelně už ani nevešel), žádný talířek, ubrousek, podšálek, prostě nic. Byl to docela oříšek, co udělat v takové situaci s dvěma pecičkami. Odložit je zpět do sklenky mi přišlo naprosto ubohé.
Předkrm byl výtečný. Byla to opravdová lahůdka. Zajímavou vychytávku jsem zaznamenal na přiložené půlce citronu k dochucení na talířku. Celá byla v jakémsi síťovaném sáčku, aby na jídlo nanapadala jadýrka. Tři druhy chleba v košíku na přílohu byly výtečné. Předkrm nás příjemně naladil a dal zapomenout na předchozí nedostatky, které ostatně nebyly nijak zásadní.Obrazek
Po chvíli čekání pak přišel hlavní chod. Já jsem si k bifteku dal jakési Toskánské brambory, což byly normální šťouchané brambory, ale za 70 korun. Dvojka docela obyčejného rozlévaného bílého vína mě musela chutnat už jen proto, že byla za 170 korun. Na účtu mne také překvapilo účtování couvertu 2×, tedy za každou osobu. Nevím, zda je to správné, ale dosud jsem byl zvyklý na započítání couvertu jednou na účtu. Obsluha se moc nevyznamenala ani v pozornosti ani v chování, když na sebe slečna číšnice s číšníkem pokřikovali před hosty „Ty vole, …“. Biftek, který jsem si objednal, byl dobrý a správně udělaný jak jsem si ho přál na Medium. Přelité to bylo sósikem, který vznikl redukcí s Chianty. Opět přiznávám, že nejsem žádný gourmet (nicméně pojmenování gurmán = nenažranec, mne uráží) zdál se mi však ten sósik nahořklý a myslím, že tak to být nemělo. Přítelkyně si dala těstoviny a byla s jejich přípravou i chutí docela spokojená, jen snad těstoviny prý sama dělá méně slané.
K účtu se nebudu moc vyjadřovat, úsudek si asi uděláte sami podle přiložené kopie. Příjemné, že byla možnost platit kartou a podotýkám, že u stolu a nikdo s kartou nikam neodbíhal do zákulisí. Pro zajímavost, u vedlejšího pidistolečku byla podobná dvojice na obědě, ale navíc skonzumovali dezert (zmrzlina s ovocem). Pán nadzvihnul obočí nad účtem na obnos 3.5 tisíce.
ZÁVĚR: Jídlo celkem dobře připravené z kvalitních surovin. Prostředí příjemné, ale na posezení a zejména konzumaci moc málo místa. Obsluha mladá, neustále v pohybu, ale zrovna přátelská, domácí vstřícnost z ní nečišela. Cena docela šokující, značně předražená a neodpovídající. Restaurace je momentálně díky televiznímu podnikání v módě. Otázka je, jak to dlouho vydrží. Toho si je asi vědom i pan majitel a tak se snaží urvat co se dá dokud to jde.
Vedle je také obchod s italskými potravinami, také patřící stejnému E.Ridimu. Naproti přes ulici je řecký obchod s restaurací, asi by byla zajímavá zkušennost a konfrontace z této konkurence.
Naprostý závěr tedy je: NEDOPORUČUJI návštěvu této restaurace. Snad jen v případě, kdy důvodem je to, abyste byli IN a něco za to obětujete.
Gurmán a Gurmet jedno jest! Za to prehistorické rozdělení (Gurmán=obžera, Gurmet=jídlomilec) patří panu asigurmetu Poštulkovi můj hluboký nedík :(
A co Vaňkovo tvrezení, že gurmán je přes jídlo a gurmet přes víno? Taky zvláštní…
Gredy: Jejda, to zní skoro strašidelně. Co z té Martiny jste ve skleničce dostal? :)))
Stejné je to i s Chianti. :) Ale když odhlédnu od hrubek, tak zajímavá recenze, díky.
Slečna Bára je asi ještě mladá, tak nemá vytříbený sloh, ale také přinesla zajímavé informace.
Chtěla jsem se do Da Emanuel vypravit, ale neudělám to.
Nejen „Jsem_tu_nová“, ale i všem ostatním, kteří se museli mými chybami prokousat, se za své chyby omlouvám. Budu-li kdy příště něco psát, pečlivěji si to po sobě přečtu. Nehodlám se vymlouvat, že člověk je tvor chybující.
Za ohodnocení „zajímavá recenze“ děkuji. A ještě na vysvětlenou. Text v originálu obsahuje několik doprovodných obrázků, které se sem nepřenesly a stejně tak ani oskenovaný účet. Proto se zde v textu občas odkaz „obrázek“ vyskytuje.
pro Gredy… Gurman je opravdu zrout… ale mozna by jste si mel dat pozor na slovo dezert, coz znamena poust…spravne desert
↪ 46 franc: Dezert znamena poust? A od kdy?
↪ 46 franc: ne, gurmán opravdu není žrout a mícháte dohromady desert, dezert a dessert.
http://pixy.cz/…ast-na-snoby
Dneska tam zasla manzelka s rodici a z navstevy vyplynul jednoznacny zaver. Dobre si dopredu spocitejte kolik to asi bude stat a pro jistotu se jeste zeptejte. Dali si dve ryby. A i kdyz je standard uvadet cenu za 100g tak uz neni standard ze vam automaticky bez upozorneni prinesou kilovou porci. Takze vas ty rybky vyjdou na 3000. A jako tresnicka na dortu pusobi ze nemaji tocene pivo. Italske hospody v Italii ho mivaji. Ale tahle je asi jeste italstejsi.