Hledat
Déjà vu (skrz želatinu)
Furt mě pronásledují chlebíčky, respektive v nich pořád nemám jasno. Je to teda česká specialita nebo není? A jsou ty naše něčím unikátní?
Ať už na to koukám zleva nebo zprava, pořád mi připadá, že naše chlebíčky ničím specifické nejsou, a když už něčím, tak jedině důrazem na kvantitu a odfláknuté provedení.
Posledně jsem narazil na krásné exempláře chlebíčků ve švýcarské
cukrárně s lahůdkářstvím. Jestli jsem u loňského chlebíčkového
maratonu snil o krásných chlebíčcích ze staré kuchařky od
Vladimíra Viléma Vrabce, tak v téhle švýcarské cukrárničce
byly naživo a hned v několika exemplářích. Déjà vu, achjo.
Na obrázku mám jen dva – tatarákový a šunkový (cena za kus 4,10 CHF tedy cca 50 Kč) . V jejich vitríně ale bylo dalších cca 5 druhů a většina jako by vypadla z Vrabcovy staré kuchařky. Ten s tatarákem z hovězího masa byl moc dobře ochucený a „šunkáč“ zase svým chuťovým profilem dokonale zapadl do českého stereotypu. Dokonce i dekorativní čest petržele kudrnky zůstala zachována! ;))
Od těch našich se lišily snad jen tvarem a tenkou pokrývkou z aspiku. Ta chrání chlebíčky před osycháním a taky způsobuje to, že vám při prvním zakousnutí chlebíček neexploduje do výstřihu. Malý detail, ale potěší a při takovém způsobu prodeje (ve vitríně) je na místě.
Někdo mi říkal, že je na našich chlebíčcích unikátní veka. Podle Vrabce je to podlouhlý bílý chléb z kvasnicového těsta. Krom pečení ve formě a následného tvaru se prakticky ničím neliší od bílého chleba na toasty. Vlastně moment – něco na současných chlebíčcích unikátního je a to degradace samotné veky směrem k polystyrenovému „tukovému pečivu“ s ohledem na náklady.
Viděli jste teď někdy v poslední době na chlebíčku poctivě udělanou veku z kvasnicového těsta s máslem a mlékem s pěknou kůrkou potřenou vajíčkem? Hm? Já už dlouho ne. A takhle můžeme jet od chlebu i k náplním, jejichž jediný současný smysl je jedině zaplácnout a hlavně nepřestřelit v celkové ceně magickou hranici 15 Kč.
Rád si jedinečnost českých chlebíčků nechám vymluvit, ale krom šulení na surovinách a pokřivené cenotvorby mě nenapadá ani jeden prvek, který by byl typicky český.
Úplně bez vášní, jestli vás něco rozumného napadá – sem s tím! ;)
Reklama
Komentáře
No, Marek Eben myslím před časem označil chlebíček za typicky českou věc. Měl na mysli ten ve složení veka – vlašák – šunka – vajíčko – kyselá okurka. Tak v tomto složení si snad na originální český chlebíček můžeme dělat nárok. Snad by zde uspěla i snaha o ochrannou známku v Bruselu :-) .
martink:
a co je prosím na „veka – vlašák – šunka – vajíčko – kyselá okurka“ typicky českého? ;) ten vlašák? já tam nic nevidím.
mužu to někde podepsat?
Nedá se to jíst, vždycky z toho půlka věcí hned spadne, nebo je člověk všechny musí držet rukama, trochu zmačkat a zaprasit se od toho.
jinak tohle jakoby vlastnecké hledání „českého“ „jen u nás“ jídla mi přijde groteskní…
tady maj chlebicky naprosto genialni: http://www.primachlebicek.cz/, jak tradicni, tak moderni :)
Cuketka:
Tak možná ta po léta stabilní kombinace (pokusme se odhlédnout od hospodářsko-politických poměrů). Např. Španěl by tam dal něco jako jamón – rajče – ančovičku – olivu, pokud by se u nich ovšem něco tak fádně opakovalo …
Já myslím, že to české specifikum není ve složení, nýbrž ve velikosti… Něco mezi jednohubkou a obloženým chlebem a i v tom, že v této podobě vznikl chlebíček u nás…viz http://goo.gl/yRzYY
2. typická je tak ta okurka, ale ta je spíš naša, moravská, mňam :) vtipné je, jak jsme to poangličtili na open sandwiches :)
Cailleach:
tohle se super postřeh k věci. určitě – jsou kanapky nebo už „open“ sendviče? ;)
na druhou stranu – gramáží jsou ty chlebíčky ze švýcar rovné těm našim, stejně tak libovolné chlebíčky od okolních sousedů – chlebíčkárny rakouské, nebo německé třeba.
martink:
hm, podle mě je to málo a hlavně – stejné složení najdete bezpečně i u sousedů ;)
Na chlebíčky nutno chodit tam, kde je umí. Třeba Hájek&Hájková. Upřímně řečeno ty dva na fotce se mi Pane Cuketko moc nelíbí. A chlebíček za 50 korun? to je sakra drahá svačina. Když si dám kvalitní (naše) dva chlebíčky, najím se. Za dva tyto si ale můžu pořídit normální teplý a chutný oběd. To stojí k zamyšlení.
Katu:
a co přesně se vám na nich nelíbí? ;) řemeslně jsou vyvedené obstojně – vajíčko je perfektně upravené, žluté, suroviny čersvté a dobře ochucené + ta extra práce s aspikem, který je krásně rovnoměrně a není zbytečně tlustý
ad cena – jaká je pro vás ideální cena chlebíčku?
Cuketka:
OK, navrhuji kompromis: „středoevropský“ chlebíček.
@misunka: jsem za, radim v ty prodejne na Kamenicky temer kazdej den. Mnam
Zrovna jsem minulý týden viděla klasický šunkový chlebíček prodávat v bistru v Bělehradě, celkem mě to překvapilo :)
mikeemk:
pěkné ;) škoda že nebyl po ruce foťák nebo mobil s foťákem :)
To na fotce pro mne není chlebíček, na chlebíčku je důležitá dobrá voňavá veka, jakýkoliv jiný bílý chleba je pro mne mimo. V lahůdkářství na Plzeňský, kam chodím veku vybíraly skoro půl roku a stojí to za to. Sebelepší obloha je na prkýnku k ničemu.
Ten trik s aspikem mě taky kladně oslovil …
cuk.:
škoda, ale asi jsem měla zrovna děsně mastný ruce od burku :) pokusím se fotku získat přes srbského kamaráda.
Evza:
slovo do pranice ;) znovu – co jeto veka? obyčejný bílý kvasnicový chléb, nic víc. jinak jak podle fotky odhalíte kvalitu chleba? to by mě zajímalo :)
Nejvíc české jsou přece ty učňovské do jejichž pomazánky se semele vše co zbylo. Pár dní oloupaná vejce, bramborový salát z minula a hlavně hodně majonézy a koření :D Příčí se mi to, ale ty děcka k tomu fakt na praxích nutí…
Evza: kde se dá stáhnout ten plugin, díky kterému můžete z fotky posoudit chuť a vůni něčeho, co je na fotce dokonce zakryté? V té už několikrát doporučované chlebíčkárně Prima chlebíček (mimochodem, považuju je rozhodně za nadprůměr, ale radostí do stropu z jejich chlebíčků neskáču) taky používají takovýto hranatější tvar pečiva a chuť a vůně odpovídá opravdu dobré vece (samozřejmě jen u těch druhů, kde používají světlé pečivo)…
Pan Cuketka> tvar. Připomíná mi to spíš obložený toustový chléb. Jinak chlebíček považuji za svačinu v běhu, při příležitosti oslav jsem jej neměla ani nepamatuji. Tudíž cenu bych byla ochotna do 40 Kč, určitě ne víc a rozhodně bych za tuto cenu neplatila klasickou kombinaci šunka-salát-okurka.
Ovšem trik s aspikem (je-li ho tam malinko, protože já aspik nemám ráda) má u mě bod.
To na fotce pro mě už také v žádném případě nejsou chlebíčky, ale open sandwiches. U chlebíčku je pro mě důležitý jak ten tvar, tak kvalita veky.
Zírám na to vejce, to určitě nebude z nějakého pofidérního chovu… Hergot co to tu žerem…?
Cuketka:
slovo do pranice ;) znovu – co jeto veka?
Veka už díky svému tvaru a tomu že se nepeče ve formě jako hranatý bílý chléb má jinou chuť. Zkuste si to někdy i stejné těsto upečení ve formě na „sendvičový“ chleba nebo v podobě veky chutná trochu jinak a rozhodně nemá tu zlatou kůrku.
Musím říct, že souhlasím s Evzou, s toustovým chlebem (myslím, že ten je na fotce použitý?) už to není ten „náš“ chlebíček. Taky zdobení „naplacato“ z toho udělá něco jiného. Takže já bych ty naše chlebíčky tak nezatracovala, například chlebíčky od firmy „Chlebíčky“ (myslím, že byli např. na Bělehradské) jsou, nebo aspoň byli, vynikající.
ve vidni dela vynikajici chlebicky trzesniewski: http://www.trzesniewski.at/cms2/index.php
Mezi vekou a toastovým chlebem (aspoň tím, co se prodává u nás) je pro mě rozdíl v tom, že toastový bez opečení nedokážu pozřít. Ale jinak souhlasím s příspěvkem č. 20 – na fotce se nedá poznat, co je podklad – nemusí to být nutně toastový chléb.
Alespoň nějaké téma, které je nadějné na dlouhé debatování a vášně :)
Když pominu veku a tvar samotného chlebíčku, o čemž by se dala vést samostatná diskuse, tak si myslím, že na českých chlebíčkách je možná hlavně specifické jejich masové rozšíření a obliba právě u nás, kdy v každém tradičním lahůdkářství narazíte na 10 druhů chlebíčků, pak dlouho nic a pak nějaké sýry atd., protože jsou stále alternativou některým fastfoodům.
Na oslavy svátku kolegy v práci, nebo na návštěvu u tetičky, nákupem pár chlebíčků se nikdy nic nezkazilo. Ve Švýcarsku a určitě i Maďarsku a jinde si podobný chlebíček koupíte, ale neodvezete si dojem že Švýcaři jsou národem pojídačů chlebíčků, ani že to je nějaký typický švýcarský pokrm.
No, mně ta fotka „náš“ chlebíček moc nepřipomíná. Je teda jednak blbě ;-P focená shora, takže není vidět chleba, a druhak to aranžmá je velmi odlišné od toho, co bývá vidno u nás. U českého chlebíčku očekávám 3D efekt s nakrouceným kusem šunky nebo kornoutkem ze salámu atd.
Ano, aspik jistě prodlužuje životnost, ale to má být nějaká výhoda pro spotřebitele? Já si tedy raději dám nějaký méně životný, zato však zaručeně dnešní chlebík :D
Kromě toho je pro mě osobně želatina trochu… bleh…
Tohle Vaše tažení proti věcem, které jsou dejme tomu středoevropské, ale rozhodně nikoli běžné ve zbytku světa a většinu návštěvníků coby „typicky české“ zaujmou, mi připadá zvláštní. Proč nekultivovat něco, co tu máme? Tedy pokud to je skutečně dobré? Já jsem ty švajčiarské „chlebíčky“ pravda nejedla, ale na Zlatém kříži si je dávám ráda a celé to místo mi tedy hodně české připadá, včetně štamgastů důchodového věku a bezdomovců, co tam chodí na dojížďáka…
nejlepsi chlebicky maji ve Zdare n. S. v „mlicnaku“ (dnes Vesna)
maji tri druhy: sunkovy, s ruskym vajickem a vegetariansky. a prisaham, ze jsou uplne stejny, jak pred revoluci, tim padem klasicky typicky a vyborny 8-)
a cena? nevim :-D ale vic jak 12Kc nestoji ;-)
nejlepsi chlebicky maji ve Zdare n. S. v „mlicnaku“ (dnes Vesna)
maji tri druhy: sunkovy, s ruskym vajickem a vegetariansky. a prisaham, ze jsou uplne stejny, jak pred revoluci, tim padem klasicky typicky a vyborny 8-)
a cena? nevim presne, ale vic jak 12Kc nestoji ;-)
Mme Verdurin:
rozklikněte si to foto celé vitríny z článku, 3d je to až moc ;)
tažení proti českému? špatně pochopeno. když nic jiného, dobereme se zde v debatě, jak si vlastně definujeme český chlebíček a co je na něm jedinečného. provokativní výkop mi nemůžete mít za zlé :)
a kultivovat tu tradici – určitě jo! ;)
to all:
ad veka neveka – namátkou, zkuste si projet starší české kuchařky (úlehlová-t., vrabec a další), které mají i něco o studený kuchyni – chlebíčky v jejich pojetí nejsou pouze oválné veky, ale i z bílého čvtercového chlea, z žitného tmavého i z pšeničnožitného. oválné, čtvercové a já nevím ještě jaké – malé ve velikosti poloviny krajíce, i velké „restaurační“ chlebíčky. krásně se to čte a krásně se na to kouká, ale bohužel je to v současném lahůdkářství ztraceno. pěkně do jde vidět i na té kuchařce od V. Vrabce, ze které mám tři různá vydání – začíná to těmi pestrými tvary a designy a desítkou variant, v 80. to končí fajnovou kupou oválných bílých šunkáčů ;)
Anonymní:
tak si myslím, že na českých chlebíčkách je možná hlavně specifické jejich masové rozšíření a obliba právě u nás, kdy v každém tradičním lahůdkářství narazíte na 10 druhů chlebíčků
na tomhle přiznávám něco je – typické jsou u nás chlebíčky v tom jaké zaujímají místo v našem jídelníčku ;) trefa.
jinak znovu k fotkám:
zdobeno na placato to není, rozklikněte si mobilní foto na celou vitrínu! ;) http://www.facebook.com/photo.php?…
ad chlebíčky z: http://www.trzesniewski.at/cms2/index.php
taky vypadají jako by vypadly z vrabcovy kuchařky – je to ten typ, kdy se kombinují pruhy něčeho nasekaného (vajíčka, lososa etc) ;)
No, nakonec jsem z tohoto článku dostal chuť na chlebíček,
35. já nechtěl být vyloženě anonymní, odhlásilo mě to dřív než jsem dokončil tu složitou myšlenku.
Mě chutnají chlebíčky z „jídelny“ naproti radnice v Ostravě – stačí přejít přechod. Chlebíčky polité aspikem? Ne, děkuji.
Nemůžu si pomoct, ale nějak se mi nedaří v sobě vyvolat nostalgii po nějakých zagelovaných chlebíčcích z prvorepublikových kuchařek. Nic proti nim, ale to, že je to v nich jinak oproti dnešku, pro mě není argument proti těm současným. Které mi totiž zatraceně chutnají, pokud jsou udělané dobře. A vážně – ta měkko-slizká vrstva amarounů na povrchu (nebo eventuelně křupavo-slizká…) je podle mě nikoli plus, ale mínus, aspoň z hlediska zákazníka, který si kupuje chlebíčky zásadně na vyzkoušených místech a tudíž DNEŚNÍ. Ovšem pro výrobce je to jistě výhodnější, o tom žádná.
Souhlasím, že půvab českých chlebíčků spočívá i v jejich socioekonomické roli a jisté, komunismem jistě ovlivněné, tradici.
…se tak trochu opakuju, že. Pardon. Už to nejde vymazat.
Mme Verdurin:
tak přeci ten „ošklivý gelovitý sliz na povrchu“ není jediný argument proti – navíc proti přece neargumentuji ;) tohle vnímám jako variaci – klidně můžeme nafotit další chlebíčky někde jinde mimo čr i bez aspiku a pořád to bude ladit k tématu nepůvodnosti a úpadku chlebíčků u nás ;)
ještě bych rád vrátil debatu k té identitě chlebíčků, dá se to přeci pěkně rozkouskovat:
já tam prostě moc typických znaků pro naše české chleboňky nevidím ;) a stou vekou jste mě tedy zatím neukecali – furt bílý chléb, akorát oválný a i ty najdeme za hranicemi ;)
možná by to chtělo vyhlásit soutěž – pošlete foto a popis zahraničních chlebíčků ;) ten z nejvzdálenější končiny vyhrává!
Výborné veky dělají v poličské pekárně (Polička – poblíž Svitav, Litomyšle)
Ale já nechápu, o jakém úpadku má být řeč. Že se najdou chlebíčky hnusné je samozřejmě sázka na jistotu, jako u nás ostatně u všeho, ale proč je nutné mluvit o úpadku? Úpadek vzhledem k čemu? Ostatně mi přijde absurdní dohadovat se o nějaké „původnosti“, prostě dnes jsou tu chlebíčky jako doma a byly i včera a předevčírem. Nikdo snad netvrdí, že na ně máme patent – štrůdl se taky dělá všude ve střední Evropě podobně jako ovocné knedlíky a leccos jiného.
Taky by se dalo říct, že vánočka je taková horší Stollen – pro někoho jistě, já jí dávám před štolou přednost a nikoli ze zcela sentimentálně-nacionalistických důvodů. A tak by se dalo pokračovat, ovšem pochybuji, že to má smysl.
45: mě to úpadkové přijde průměrnou kvalitou. Ano na to jak jsou všude, tak mě v dost malém procentu míst u nás lákají. Buď jsou oschlé (a to nemusí být včerejší, stačí když byly vyrobené ráno a vydržely ve vitríně do odpoledne), nebo nemám už od pohledu důvěru k surovinám, nebo jsou nakupené tak, že téměř nejdou kulturně konzumovat (to mě, přiznávám, občas nezastaví).
Prostě mám pocit, že je to stejné jako s jídelníčky restaurací – hlavně mít co nejvíc druhů, že je pak nestihneme dostatečně rychle prodat, to nevadí.
No jo, no. „A tak je to so všetkým.“
Je, no. Ale ukažte mi na něco, u čeho to není pravda!
Já taky nevidím žádnou úpadkovost českých chlebíčků. Jako u všeho ostatního existují šunty, ale v prověřených obchodech se jím dokážu vyhnout.
Mme Verdurin:
Úpadek vzhledem k čemu?
třeba k šíři a propracování chlebíčků, která tu byla kdysi? vždyť nemusíme ani za hranice, ale kousek nazpátek ne?
Nikdo snad netvrdí, že na ně máme patent
nooo, až si někdo od nás pošle přihlášku pro chránění původu do bruselu :)) zní to vtipně, ale o co, že se to stane?
jinak, zrovna když se „znovuotevíral“ paukert, tak tam to „vynálezectví“ chlebíčků lítalo furt dokolečka. myslím, že dokonce i do večerních zpráv na ČT se to dokutálelo.
Emma:
tak teď si nadávám, že jsou mé úlovky ze švajcu tak málo ilustrativní a hlavně – HRANATÉ :)) OK, v jednom už mám konečeně jasno. musí to být OVÁLEK!
…díky je to fajně k věci a bod 5 – touché! tohle beru se vším :)
Mně připadá komické mluvit o úpadku v případě věci, kterou nikdo z nás, jestli se nepletu, za té první republiky neochutnal, ledaže byste byl Benjamin Button :D
Jinak že byl „tenkrát“ ten lahůdkářský průměr – i díky tomu, že neexistovala éčka a jiné skvělé vynálezy – vyšší, o tom jistě není sporu, ale přijde mi, že takové žehrání je tak trochu k ničemu.
Já se domnívám, že dnešní chlebíček, pokud je dobře provedený (Zlatý kříž…), má jistou nezpochybnitelnou kulinární i estetickou kvalitu a je součástí naší kultury jídla, nebo jak to říct. Že tento fenomén neodpovídá jakémusi prvorepublikovému ideálu, který nikdo z nás osobně nezažil, je pravděpodobné, ale pro mě to není relevantní. Ano, dnešní chlebíček má ve své DNA jistě i kus komunismu, podobně jako mléčňáky apod. Ale to není důvod ho odmítat, naopak mu to přidává na kulinárně-historické zajímavosti.
Dále bych oddělila PR jedné firmy od reality. Zrovna u Paukerta se nemají čím chlubit, i kdyby ta historie byla kdovíjaká. Na popularitě fenoménu chlebíček se dneska dost nešikovně přiživují a zašlou slávu nijak neleští.
Emma: vyjádřila jste to naprosto přesně. Akorát my ještě jako oblohu přikládáme hranolek tvrdého sýra. Taky si místo šunky dovedu představit Poličan nebo jiný dobrý salámek. A u příležitostí jste jednoznačně vynechala Silvestr a jakoukoli rodinnou oslavu… (PS: moje někdy trošku výstřední maminka si schválně nechává schovaný chlebíček na druhý den. Podle ní je oschlý nejlepší. Mně takhle chutná jen po propařené noci:-))
Kupovaný chlebíček je zvrhlost. Chlebíček je pro mě charakteristický tím, že je to klasická chuťovka pro rodinné oslavy s láskou připravená doma z kvalitních surovin. I když jsem tisíckrát zkusila pohoštění na vyšší úrovni, bohužel u babiček, dědečků, tchána, tchýně atd. se vždy zavděčím jedině chlebíčkem.
A po pravdě, štědrý večer u pohádky s talířem chlebíčků je prostě klasika, bez které by to nebylo ono. A to, že vám pokaždé aspoň něco málo spadne do klína, k tomu tak nějak už patří…
A konečně je třeba říct, že receptury v dobové odborné literatuře jsou jedna věc a to, co se tenkrát „v průměru“ jedlo, věc druhá. Je snadné si idealizovat jídelní návyky prvorepublikové populace, ale přinejmenším od své babičky (r. 1910, umřela před pár lety) vím, že zejména v chudších rodinách se jedlo opravdu leccos. A některé výrobky potravinářského průmyslu, od margarinu po náhražková kakaa a sladidla či džemy, byly taky docela děsivé. Já první republiku ctím jako většina Čechů, ale ono se tenkrát asi nežilo úplně jako ve filmu s Oldřichem Novým…
Nemám ráda chlebíčky…
Ale když už, tak když je dělá moje maminka z Česka, tak jsou české, když teta ze Slovenska, tak slovenské… a domácí jsou většinou pěkně poctivé a překračující onu magickou hranici 15,–. Pravda, veka vetšinou kupovaná, ale hlavně pěkně oválná a s tou křupavou kurčičkou (ty kvádry se mi nelíbí), tak, aby se daly naskládat na tác trošku přes sebe… A aspik se mi taky moc nelíbí, ten bych na ten český chlebíček nedala…
Ta želatina navrch se mi trochu ekluje. Pokud bych měl chuť na chlebíček, tak opravdu s 3D nakašírovanou uzeninou. I dnes jdou sehnat celkem kvalitní. Nicméně pokud existují placaté bez želatinového šlemu navrch, nebránil bych se.
Mme Verdurin:
děkuji za historické poučení, nicméně rád bych diskuzi vrátil k tomu, o čem ve svém postu hloubám – jestli jsou ty naše chlebíčky něčím typické nebo zvláštní (říkám, že ne).
zatím jsem se podle diskuze tady dobral k tomu, že musí být z bílé oválné veky a bez aspiku. a že k nim máme v našem jídelníčku specifický vztah ;) toť celé.
že takové žehrání je tak trochu k ničemu.
záleží, jestli to vidíte poloprázdné/plné. já v prohlížení starých kuchařek a šťourání se v minulosti vidím hlavně inspiraci do budoucna – nic víc :)
současnou veku si ale beru za domácí úkol a všechny tipy na poctivé pekaře a jejich veky moc rád prozkoumá.
Lota:
jo – domácí chlebíčky musí být jistě oáza ;)
Aby bylo možno říct, čím naše chlebíčky jsou nebo nejsou jedinečné, by bylo třeba důkladně prostudovat podobné produkty u našich sousedů. Čehož t.č. nejsem schopna, takže coby typické (neříkám jedinečné) rysy mi mi připadájí násldující:
Troufám si říct že „naše“ chlebíčky jsou typické a zvláštní.
Naše chlebíčky jsou typické postupnou skladbou surovin, která se nesmí měnit – už jste někdy viděl salát na šunce a vajíčko pod vekou? A jsou zvláštní tím národním způsobem konzumace, jejich oblíbeností, tím že mají trvalé místo v jídelních zvyklostech Čechů, Moravanů a (v mém případě) Slezanů. A taky tou vášní, která provází diskuze o NICH.
S chlebíčky na věčné časy a nikdy jinak!!!!
@Mr. C.:
„záleží, jestli to vidíte poloprázdné/plné. já v prohlížení starých kuchařek a šťourání se v minulosti vidím hlavně inspiraci do budoucna – nic víc :)“
Nic proti optimismu, mně se jen zazdálo, že se Vám šťourání ve starých kuchařkách hodilo i jako argument pro označení současného chlebíčku – byť i korektně připraveného – coby „úpadkového“ produktu…
Mme Verdurin:
ha, to je ono! ;) ne vše ale podle mě platí a je typické – vedle „šťavnatých“ jsou přeci i „sucháče“ s máslem, vegetariánské určitě ano (sýrové, hermelínové), majonéza ne vždy. acidita na vyvážení, použití tuku (másla, nebo majonézy, nebo salátu) + dekorativnost (tam já počítám třeba ten aspik ;) je přeci zase typická pro většinu jídel ze studené kuchyně.
souhlas s posledními třemi body – ty to vystihují v našich podmínkách pěkně.
Emma:
:))) tak ta postupná skladba asi nebude závislá zrovna na chlebíčcích a našich podmínkách ne? nevyplývá spíš z logiky věci – aby suroviny správně fungovaly, ať už jsou položené na chlebu nebo na talíři? ;)
rozšiřuji definici a zjednodušuji dále – levné, oválné, vášnivé ;)
Mme Verdurin:
ale to taky ;) já bych vám moc rád pučil ty tři vydání vrabce, jak jdou za sebou – v nich to jde parádně vidět. OK – nemám toho v minulém století příliš nachutnáno, ale nevěřím, že by se změny v kuchařkách z části neodrážely. souhlasím ale s vámi, že to nemá 100% platnost. to by měl asi jen ten benjamin button vysloužilý lahůdkář.
na druhou stranu třeba takové „receptury teplých pokrmů“ přeci stav čr gastronomie v určitém čas polapily docela věrně, ne? možná až moc! ;)
Ech, sucháče neuznávám, jsou jen do počtu… Nakyslost je ale pro české chutě hodně typická a troufala bych si tvrdit, že u konkurenčních zahraničních chlebíčků tak častým rysem nebude.
Já jsem při četbě starých kuchařek taky často propadala nadšení, ale babička mě občas ohledně reality usměrňovala (i když ze Sandtnerky docela dost vařila).
Moje nejoblíbenější retro-horrorová receptura – Sandtnerové Hořící chaloupka. Jistě oblíbená např. na večírcích pojišťovacích společností apod.
Ad acidita – hm, když je tam tolik tuku, často maso nebo uzenina, tak by to bez ní nefungovalo. To asi všichni ctí globálně ;) A ať už jsem je dnes pomluvil jakkoliv – stejně jsem na jeden pořádný mastný, majonézový a lehce oschlý dostal chuť.
Hi hi, k té českosti – gůglujte „belegte brötchen“ a aspoň vizuálně u těch rakouských chlebíčků moc rozdílů není, včetně toho vrstvení.
K želatině – podle mě dostupných pramenů se používala jako poslední (a velice tenoulinká, ne tak masivní, jako u švýcarských ukázek) vrstva u různých druhů studených obložených mís, třeba na vajíčka atd., na chlebíčky ne. Tohle by rozsoudil jen profík, a to mám ten pocit, že nikdo z doposavad diskutujících není… Co třeba pan Klíma? Ten by to nevěděl?
Něco se mi tak plete, že tomu potírání želatinou se říkalo leštění a používalo se hlavně z konzervačních důvodů (nedostupnost chladniček atd.). Zkusím se po tom podívat, určitě na to téma doma cosi mám, jen netuším kde.
aida:
k želatině má vrabec hlavně v tom prvním vydání celý traktát hned v úvodu – jak vyrobit (z pytlíku tehdy ještě nebyla – pěkně 2kg vepř kůžiček, 2 telecí nožičky a 1 telecí kolínko), jak použít a na co. postupně to ale ubývá, v tom novém vydání už ani ta výroba není ;)
rozeznává celkem 6 druhů aspiku, každý na něco jiného. pokrývání říká – „potahování pokrmů aspikovými omáčkami“ a používá na něj tekutý aspik studený, který nanáší na pokrmy na sítu lžičkou a roztírá štětcem ;) všechno v chladu prosím pěkně!
zmiňuje ochranu a dekoraci pokrmu a možnost přilepit na něj odzoby. pouze však pro slavností příležitosti, neboť je to pracné ;)
Proti aspiku na chlebíčku jsem zásadně proti. U těch na fotografii bych měla pocit že kousám do něčeho z plastu. Brr. Typický český chlebíček Čech pozná, protože je má kolem sebe. Když někdo ze zahraniční udělá chlebíčky, tak to prostě není ono, protože jim chybí ta zkušenost z českých obchodů, ať už je to tvar veky, otázka co to vlastně veka je, atd. Takže netřeba plýtvat slov na popis typického chlebíčku, byť je to v příspěvku č. 58 popsáno docela trefně, Čech ho prostě pozná a ví o čem je řeč.
68: ke druhému odstavci – domnívám se, že se spíš jednalo o výrobky typu „ruské vejce“, koneckonců, u řady výrobků studené kuchyně se to používá dodnes. O tom, že se řídký aspik nanáší štětcem, jsem se domnívala, že se obecně ví a že to není žádné novum?
P.S. Nic jsem nenašla, asi to zůstalo u máti (my kdysi v 70. letech chodily s máti na kursy studené kuchyně do Vesny, tehdy maskované jako OKVS – paní vyučující ale podle všeho ještě byla původní, předválečná – a dostaly jsme k tomu nějaké materiály; Vesna byla hospdyňská škola, „rodinka“), u máti jsou asi i zápisky mojí babičky, která někdy kolem roku 1930 chodila do podobné školy, jen se jmenovala Světlá.
aida:
ruská vejce u vrabce vypadají krapet jinak – dává je na talířek v půlkách na hromádku ruského salátu a zaleje je tatarskou omáčkou (mám tu i krásný barevný obrázek – jeden z mála, vajíčka pod závějí z tatarky ani nejde vidět). vejce v aspik popisuje hnedle podtím u odlévaného aspiku a u práce s tvořítky.
má tam i fantasticky popsanou výrobu „aspikové bomby“ – velké kupolovité tvořítko, kde se aspik postupně rozlévá po stěnách a ozdoby se vrství do několika vrstev postupně až do středu. tohle bych fakticky chtěl vidět někde na živo… snová kupole ve které se vznášejí dobroty ;)
Já mám asi největší problém s tím levné. Proč chceme mít za každou cenu levné zrovna něco, co je potřeba poměrně pracně ručně skládat a co podáváme jako pohoštění při slavnostních příležitostech? Z toho pak imho logicky vyplývá šizení chlebíčků lacinou nedobrou vekou, margarínem, „šunkou“ se 40% svalové bílkoviny a ostatními uzeninami v podobné kvalitě. Hlavně že tam toho je na pohled hodně a stojí to jenom 15 korun, chuť je vedlejší… Nevím jak vy, já bych si dal radši chlebíček jen občas, ale poctivě udělaný a z dobrých surovin. A v rámci toho, co se dá zhodnotit z fotky a toho, jaké mám zkušenosti s kvalitou uzenin a spol na západ od našich hranic mě prostě ty švýcarské lákají víc a to i přesto, že nejsou kulaté a přesto, že stojí trojnásobek. (Pomíjím, že u nás by tolik asi nestály, přece jen zaplatit Švýcarovi, aby skládal chlebíčky a potom mě obsluhoval v cukrárně je podstatně finančně náročnější, než za to samé zaplatit Čechovi).
zuzana:
co dodat – Typický český chlebíček Čech pozná, protože je má kolem sebe. je zatím asi nejvýstižnější argument, co tu zazněl ;)
Kytka:
no jo, tak ona i ta představa chlebíčku, jako fajn ekonomické svačinky pro každou příležitost je sporná – je to plné uzenin a tuku = obojí naznačuje, že chlebíčky patří spíše na slavnostnější příležitosti.
otázka kolik by stál fajn tatarákový chlebíček jako na obrázku – asi o kousek méně, ale ne zas o tolik ;) ruční řemeslná výroba, dobré suroviny – na 15 kaček to prostě nevidím ani náhodou.
71: To neznáte? Vždyť to hromada lidí normálně dělává? P.S. Tak ne ruská vejce, jiná vejce pod jiným názvem, to koupíte běžně i dneska, ne?
Kytka: Ano, proč je nezdraží a nezkvalitní? No asi proto, že jsme v Čechách a ne ve Švýcarsku a je to stále spíš strava pro masy než delikatesa pro gurmety. Nic Vám ale nebrání v tom vyrobit si vysoce kvalitní verzi sám, není to zase až tak pracné, chce to jen trochu grif na kroucení těch šunkových kornoutků.
Jinak, podobné povzdechy jsou jistě od srdce, ale debatu nikam neposouvají. „Proč, ach proč si Češi neváží kvality? Proč, ach proč žerou hnusy? Proč nemůžeme být jako Francouzi, Rakušané, Švýcaři?“ SNOOOOZE. Tohle se dá říct o milionu věcí, od kafe (jak víte) přes chlebíčky, cukrárenské výrobky, pečivo, uzeniny… a tak dále a tak dále a tak dále až do kuropění.
Kytka: hihi, mrkněte na tzv. salámovou vyhlášku 264/2003 Sb. http://aplikace.mvcr.cz/…sb089-03.pdf – obzvlášť doporučuju přílohu č. 4, tabulku 3 (str. 4359). ;-)
aida:
znám, novum z toho nedělám, ale trochu se ztrácím v tom, co jste vlastně chtěla říct ;) ve vztahu k chlebíčkům to (alspoň podle diskuze) pro dost lidí novum je a proto to tu je.
74: Já bych u nás tipoval tak 35–40 a to jsem za opravdu dobrej chlebíček ochotnej dát (ano, dal bych si ho výjimečně, ale možná i častěji než ty, co maj dneska v každým lahůdkářství za 15).
Chtěla jsem jen říct, že 1) na chlebíčky se to – IMHO – nikdy masově nepoužívalo (snad možná jen v době, kdy nebyly běžně k dispozici chladničky), a pokud ano, tak jen v tenoulinké vrstvě, 2) jiné výrobky z aspiku a s aspikem se samozřejmě dělaly a dělají, jak v dománostech, tak ve veřejném stravování.
77: Pardon, popletl jsem to, ale myslím že i tak bude pochopitelné, co jsem myslel.
aida:
hurá, tak to příště řekněte rovnou ;)
Mme Verdurin: ano dá, proto taky říkám, že bych si ty švýcarské dal radši už od pohledu. Jinak chlebíčky si (když už je konzumuji) raději dělám doma nebo si je dám u kamarádů u kterých vím, že do nich dají slušné suroviny. Ozdobné kornoutky ze šunky nebo salámu jsou na tom to nejjednodušší, horší je třeba pěkně nakrájet okurku aby se z ní dal udělat vějířek. A nedělám ty salátové, protože se mi ty „tradiční“ saláty nechce míchat a pro ty hotové, dostupné v obchodech platí bohužel to samé, co pro uzeniny používané na chlebíčcích…
81: jasně. ;-)
aida:
a ještě bych se tedy přimluvil i za Kytku, ať si příště nemusí sosat 2MB PDF jen kvůli jedné číslovce ;) vždy't se nám ty internety obrousí!
85: Dobře, příště napíšu jen číslo předpisu. Chtěla jsem holt pomoct a usnadnit hledání, nic víc.
Teda celá tahle diskuse měla odpoledne následky, nevydržela jsem a běžela do lahůdek a snědla jsem hned tři :-). Každý jiný a všechny mňam.
Takže jestli jsem to celé dobře sledoval, postupně byly vyřazeny z argumentace všechny tzv. typické znaky českých chlebíčků.
Povinné maso – pitomost. Nakyslost – zcela univerzální princip uplatňující se i u párku s hořčicí. Co se týče ceny, není jasno. Část si myslí, že chlebíček je určen na slavnostní příležitosti a také to původně byl spíš luxus pro smetánku. Část si myslí, že nízká cena a nekvalitní suroviny jsou naopak podmínka. Asi aby měly pracující masy pocit se už dneska můžou imrvére fajnově futrovat jako dřív ty kapitalisti. Kdo by chtěl něco kvalitnějšího, ať si trhne a vyrobí sám. Takže žádná shoda. Jediné co vydrželo je, že musí být z oválné veky. A že čech si pozná ten svůj hezký český.
Já si třeba, když už, jezdím koupit chlebíčky do Príma Chlebíčku u Tyláku. Mají tam o řád lepší chlebíčky, než ostatní lahůdkářství v dosahu. Jsou čerstvé a mají spoustu druhů. Ale ty potvory je dělají hranaté! Je dokonce klidně možné, že jim tam v provozu pracujou i nějací ukrajinci. A já to podle těch chlebíčků nepoznám, sakra asi nejsem ten správný čech. A ještě to ani není moc levné. Takže oni vlastně ani neprodávají chlebíčky. ČOI nebo jinou obskurní instituci na ně!
Nebylo by snazší se prostě smířit s tím, že chlebíčky patří po bok jiných „ryze českých“ specialit, počínaje pečeným kolenem, přes bramboráky, guláš, grilované klobásy, knedlíky a konče řízkem?
P.S. Vlašský salát jako základ na chlebíček?? Fujtajflhimlhergot. Jedině s bramborovým! A se šípkovou :P
@ skip
Já si mimochodem nemyslím, že „nekvalitní“ suroviny jsou podmínkou, ale „lidová“ cena charakteristická je. Ostatně i ten Váš Prima chlebíček – sympatická to firma – je má bratru za 16 Kč, aspoň ty klasické… a soudím, že kdejaký sajrajt byste asi nejedl, nebo ano?
Slavnostní příležitost a nízká cena občerstvení se nevylučují, alespoň v této zemi určitě ne :D
Ja jsem tedy rada, ze je u nas aspikem nezalevaji, nebot aspik nemam rada. Navic mi prijde, ze zbytecne ovlivnuje chut.
Mam moc rada chlebicky ze Svetozoru a z lahudkarstvi na Kulataku v P6. Stehujeme se za velkou louzi a po majonezovych a sardelovych chlebickach se mi tedy bude styskat ;-)
89. Když chcete něco levně, musíte na něčem ušetřit. Provozní náklady a lidskou práci při výrobě si každá normální soukromá firma z principu hlídá a osekává na minimum tak jako tak. Nic jiného než suroviny v praxi nezbývá. A také podle toho ty české chlebíčky vypadají, je to podobné jako s dorty v českých cukrárnách. Co je mi platné, že je to levné? Že se můžu na každém rohu levně nacpat sladkým margarínem popř. drobivou bílou vatou, salámem z odpadků a řídkou majonézou s pachutí něčeho rostlinného a chemického? Za mě říkám jen, strčte si to české lahůdkárny a cukrárny i se svými nízkými cenami .. přesně tam, tímhle ze mě osobně zákazníka neuděláte. Nejsem bohatý, ale sakra chlebíček nebo dort si kupuju, protože si chci pochutnat a ne proto, že chci zrovna ušetřit. Prima chlebíček je btw. takový jednooký mezi slepými králem. Možná to je plané lamentování v diskuzi, ale byly snad diskuze stvořeny k něčemu jinému, než k planému lamentování? ;)
Cuketka, aida: Mě 2 MB pdf nevaděj, neb sedím na rychlým připojení. A kdybych byl připojenej přes telefon, tak pdfka stahovat nebudu. Ale je fakt, že obecně by se u takovýhoto odkazu varování o velikosti hodilo. Úplně ideální by bylo uvést ty tři číselné údaje o které šlo a k nim odkaz na zdroj s varováním o velikosti.
Nejmenuje se ten slavný český autor kuchařek, jehož jméno tu padá nalevo napravo, náhodou Vilém? Vladimír je ten, kdo hraje majora Zemana :-)
tineli:
ano! moje velká chyba – opravuji :) děkuji za všímavé oko
k diskuzi, přidávám ještě pěkný odkaz z FB:
obrázky chlebíčků z Dánska – Smørrebrød ;)
@ skip, debata se nám posouvá do morálních vod, mluvili jsme o tom, co je pro české chlebíčky TYPICKÉ či CHARAKTERISTICKÉ, což podle mě nízká cena je. Jasně že kdyby byly z lepších surovin, byly by dražší :D – dík za tuto lekci z aplikované ekonomiky, něco o tom vím i z praxe, neboť jsem v jednom poněkud luxusnějším podniku pracovala a vím, jak to s náklady je… nicméně pokud hovoříme o současné verzi českého chlebíčku, nejedná se rozhodně o prémiový produkt a z toho vyplývá i jeho masová (he) oblíbenost… jestli je to dobře či špatně je jiná věc… a kam si výrobci své chlebíčky mají strčit řekněte když tak jim, já jich tolik neznám :D
96: No, tak ty jsou vymazlený. Od pohledu vypadají slinotvorně, narozdíl od těch huspenin nahoře :-).
V poslední době jsem jedla dvoje – ze Světozoru za 18 mi chutnaly, u Paukerta nejlevnější za 20 nic moc, ostatní má i podstatně dražší (i srovnatelné ceny s těmi švýcarskými) a už od pohledu byly okoralé fuj blé.
Mme Verdurin: Děláte mi radost, co vstup, to názor a jasná řeč. Souhlasím s Vámi. A líbí se mi, že jste si nenechala vnutit „aciditu“.
Chlebíčky jsou jen a jen tím, čím jsou – rychlým občerstvením mas.
Vyberte si – cheesburger za dvacet nebo chlebíček za osmnáct.
Vzdychat nad tím, že chlebíčky před válkou byly jiné než teď, je liché. Společnost se mění a její chutě s ní.
Už ani ty žížaly nejsou, co bývaly. Ochutnejte.
Vidím, že se toho tu naplkalo už o chlebíčkách habaděj, ale přesto se ještě přidám. Přemýšlela jsem o tom dnes dopoledne, když jsem šla kolem Paula na Andělu…
Na českých chlebíčcích mi přijde typická jediná věc: rozpor mezi tím, jak vypadají a jak je přitom konzumujeme. Standardní chlebíček vypadá jako slaný ekvivalent zákusku. Stejným způsobem se prodávají: zabalené chlebíčky na tácku jsou od zabalených zákusků k nerozeznání. A my je přes jejich zdobnost vnímáme jako variantu rychlého občerstvení. Něco, co sníme v poklusu k svačině.
Podobnost se zákuskem vidím i v představách o přijatelné ceně chlebíčků: Taková ta klasika se šunkou a vajíčkem by měla stát asi tolik jako špička nebo laskonka. Za 50,– či víc by měl být ekvivalent luxusního dortíku.
… a pane Cuketko, ještě jednou tu napíšete o vrabcově studené kuchyni a já přísahám, že se neudržím a dojdu si je půjčit!
Mimochodem (a doufám, že se nebudete zlobit za zaplácávání diskuse) já mám nazdobenou studenou kuchyni docela paradoxně asociovanou jako chlapskou záležitost. Můj tatínek neumí uvařit ani špagety, ale na pomazánky, kornoutky ze salámů a vějířky z okurek je fakt machr. Teprve, až jsem se odstěhovala od rodičů tak mi došlo, že každý večer chleba s jinou pomazánkou není samozřejmost. (-:
Doufám, že to není typická vlastnost českého chlebíčku, ale je to to jediné jídlo, co jsem v sobě bez problému udržela na začátku těhotenství :)
Přidávám se k doporučení cukrárny/lahůdkářství na Kulaťáku. Jejich šunkový chlebíček je ten, co považuji za svůj standard a lepší jsem nikdy nejedl (ne že bych chodil po ČR a ochutnával chlebíčky). Někdy ale taky byl na staré a suché vece, takže co naplat.
Sakryč jak na něj mám teďka chuť. :)
Dobrý, a nezaujíma vás ako to vnímajú iné národnosti_?. Teda pojem česky chlebíček. Podľa mňa ten pojem reálne existuje. Keď sme žili von, tak sme sa tešili, že na českej recepcii budú chlebíčky, keď nás pozvali do českej rodiny, tiež bolo jedno z pohostení chlebíček. A vnímala to tak aj talianka, rakúšanka, ruska- keď sme mali babský scuk u Ljuby, tak sa všetky pýtali, či budú aj chlebíčky.
104:
tak zrovna u té rakušanky by mě zajímalo, jestli jen nezná ty rakouské, nebo má ty naše opravdu zařazené jinam? hm? ;) možná by stálo za to pokoumat nad chlebíčkovou mapou evropy se slovníčkem ;))
baobab:
nad kvalitou vzdycháme ano, hned na úvod konstatuji, že jejich hlavní rys je nasysit za 15 Kč a podřízení složení a kvality surovin tomuhle zadání – dál se ale bavíme o tom, jestli je na nich specifického něco dalšího. zatím mě z diskuze vypadly jedině věci, které nesouvisí s chutí ani složením, spíše s tím, jak chlebíčky vnímáme a baštíme :)
Apolena:
no vida! levné, oválné a pro těhotné! :)
Želé jedlé
Želé jedlé nemáme,
nic takového neznáme,
máme jenom želé – šunky, plátky, celé,
je tam i kus vajíčka,
vlašský salát, mrkvička,
normálně se tomu říká šunka v aspiku.
Já chci želé jedlé
a ne soupravy celé,
jaktože ho nemáte, to se na to podíváme!
Zavolejte kocoura,
on tu šunku vyšťourá,
želé jedlé nemůže být na nic vázáno.
Želé jedlé nemáme,
nic takového neznáme,
máme jenom želé – šunky, plátky, celé,
je tam i kus vajíčka,
vlašský salát, mrkvička,
normálně se tomu říká šunka v aspiku.
Onehdá jsem byla na jedné noobl konferenci, kde na závěr byl tzv. coctail, kde krom tyčinek byly i chlebíčky. A řekla bych, že ty, které jsem tam viděla, splňujé přesně to, jak vnímám ty typicky české. Podávaly se 2 druhy – 1. veka, bramborový salát, rádoby šunka, zelenomodré vajíčko, majonéza, okurka, 2. veka, margarín, treska a la losos, zelenomodré vajíčko a jakýsi kousek listového salátu nebo co. Vzhled byl velmi tristní. Prostě typicky české chlebíčky jsou odfláknuté, nekvalitní a oschlé. Zahraniční hosté z nich byli docela rozpačití, ale zato nejrůznější čeští potentáti se jimi futrovsli fest.
33: ve Zďáře maj chlebíčky přesně takovéhle ubožáky, u Zlatého kříže jakbysmet a hranaté chlebíčky mazané margarínem z Prima Chlebíčků jsou taky mizérie
Jak už naznačovali jiní, mně přijde česká veka zřetelně tužší, hurnější než toastový chléb; tvar pak zaručuje, že v každém soustu se jedinečně, jednohubkově snoubí kůrka i střída, což čtverec toasťáku nedovoluje.
Mimochodem, není šťastné požadovat captchu ve fontu, kde 0 (nula) vypadá nerozlišitelně od o (malého).
107. No vida, a pak že na nich není nic jedinečného.
Mně přijde typické pro české chlebíčky, že z nich furt něco opadává a nedají se jíst kulturně…
V mém prvním zaměstnání bylo velice časté pohoštění chlebíčkama s půlkou vajíčka zalitého majonézou. Vždycky jsme se bavila, jak se to lidi snaží jíst decentně a přitom u toho vypadají zcela animálně:))
Tak dneska jsem viděla pár exemplářů. které mé tvrzení opět utvrdilo. Ve Žďáře jsem očíhla debrecínkové (btw původně v mlíčňáku prodávali asi 8 – 10 druhů chlebíčků, dneska jsou to 2, max. 3 druhy) – na chlebíčcích bylo vše namrskané halabala, tady se totiž frčí na kvantitu, nikoliv na kvalitu a navíc ty bublinky v debrecícnce značící minimum svaloviny mně doooost odpudily. Pak jsem viděla ňáké ztrápené oschlé ubožáky v metru v pečivárně na Roztylech. Jeden se tvářil jako hermelínový a druhý velmi neurčitě:o) Nicméně vykazovali značnou zdobnost tím, že vajíčko i hermelín byly nakrájené zubatým nožem, navíc hermouš byl esteticky posypán sladkou paprikou:o)) Nicméně to vypadalo, že oběma chlebíčkům je ve vitrínce krapet vedro, pač se viditelně roztékaly a volaly o pomoc. Třetí chlebíčkový nářez se odehrál u nás ve škole v menze, kde mají neotřelou variantu – veka zastrouhaná kopcem vajíčka, příště si vyčíhnu nějakého konzumenta, pač myslím, že vejce budemít až za ušima. Jináč tam mívají ještě šunkový, sýrový a hermelínový, ale všechno to během dne pěkně osychá a druhý den to tam šoupnou za sklo pěkně znovu a tak pořád dokola:o)))
Sama doma opuštěná (choť na flámu;), konečně jsem se pročetla touto chlebíčkovou disputací – a musela si okamžitě jít udělat talíř chlebíčků:)) – Kdyby mě před chvílí někdo viděl, jak se plížím noční zahrádkou a hledám petrželku…
A co je typické pro chlebíčky v Čechách?
Tohle na mě dnes baflo na fleru. Chlebíčky se spikly a útočí ze všech stran :) http://www.fler.cz/…-broz-512242
Apoleno, jé, to je pěkné – asi to koupím k Vánocům dceři; je sice vegetariánka, ale velká recesistka.
Hmm, tak ne, zapomněla jsem, že má v jednom uchu tunel. Ale obrázek jsem jí ukazovala a náušničky se jí líbily.
Ono asi nejde o to, jestli je chlebíček vysloveně český. Ve většině případů je hnusný. Dobré nejsou ani ty domácí. Jen čerstvější, ale jsou v podstatě dělané z podobných surovin, jako kupované. Spíš je to tak, že se to u nás více vžilo jako svačina, či sváteční pohoštění, než jinde. Vzali jsme si chlebíčky za své. Mimochodem ten aspik samozřejmě budí dojem daleko větší čerstvosti, což nepokládám za výhodu, a je bezesporu praktický, ale myslím, že je to pro normálního českého spotřebitele nezkousnutelné. Na rautech jsou často různé jednohubky potažené aspikem, který je chuťově navíc velmi hnusný a výrobce často neví, jestli by to neměl z toho aspiku kvůli ceně udělat celé.
Řekla bych, že švédská smörgåstårta je taková varianta na české chlebíčky i když v podobě dortu.
Něco mezi chlebíčkem a chlebovým dortem.
V komentářích pod článkem toho na téma chlebíček bylo napsáno už mnoho. Co člověk, to názor. Za sebe chlebíčkům fandím a ty s želatinou mi rozhodně nevadí, naopak, hned bych je ochutnala. :-)
Dnes ráno, když jsem místo konzumace zdravé snídaně přinesené z domova (jablko, bílý jogurt a špaldové vločky), honila po stole hrášek, okurku a pak i vajíčko ze zakoupeného chlebíčku ( venkovní lahůdky v nemocnici Motol – chlebíček delikates a katalánský, cena 15,– respektive 16,– Kč), jsem na to přišla! Je to prostě sport! :-)
Napínavý a zábavný! Největší vzrůšo nastává při konzumaci chlebíčku tzv. sypaného. Ať už ve verzi se strouhaným vejcem nebo v té salámové. Jo! Bavím se! A často si i pochutnám – třeba na roastbeefovém nebo lososovém. Jasně, nejlepší jsou ty domácí. Těm sluší i ta lehká okoralost druhý den po oslavě. Novoroční snídaně ve formě oschlých chlebíčků, zbylých z oslavy (pár se jich u nás musí schovat, už kvůli tradici) a silné polévky s masem z ovaru, česnekem a krupkami – to je nejlepší start do nového roku. :-)
A chlebíčky kupované, ty budou zkrátka takové, jaké je budeme sami chtít. Když se nespokojíme s náhražkami, s margarínem, s oschlou či gumovou vekou z (před) minulého dne a budeme vyžadovat kvalitu, třeba za větší peníz…ono to půjde. :-)
Také někdy bojuji s prodavačkou v lahůdkách, když se mi snaží vnutit starý chlebíček, ačkoliv už donesli nové, čerstvé. Sice šňabe, že jsou všechny stejné, ale třeba u toho, zde již zmiňovaného hermelínového, to jde lehce poznat i přes sklo vitríny.
Knihy Viléma Vrabce jsou skvosty mezi kuchařkami a nedám na ně dopustit. ;-)
„lehká okoralost druhý den po oslavě. … snídaně ve formě oschlých chlebíčků, zbylých z oslavy… a silné polévky“
Nostalgicky podepisuji, perem smočeným ve nedopité sklénce portského, kterou vždy někdo zanechá přes noc na teplé římse krbu.
V Vrabec rules OK!
ad: 112, bod 3: typická vlastnost je mokrost
A i na této vlastnosti se z nějakého záhádného důvodů posuzuje čerstvost chlebíčku. Pokud máte chlebíček v ruce pěkně vláčný a veku šťavnatou je vlastně čerstvý. To je teda bída.
Mnoho diskutujících se holedbá, že by prasárny nesnědli, ale chlebíček za 15kč tak trochu prasárna je, protože po zaplacení DPH, elektřiny, platu pro toho, kdo to vlastníma rukama ve výrobně tvoří, zaplacení převozu chlebíčku z výrobny na prodejnu, a pro toho, kdo ten kus musí prodat a zabalit (a to opravdu není pořád ten stejný člověk) logicky vyjde, že celý ten zázrak – veka – máslo – bramborový salát – plátek(y) šunky (proboha, kdo má opravdu na chlebíčku šunku, ale 90% chlebíčku vám nestydatě lžou že jsou ze šunky) – vajíčko a okurka v nákledech stojí třeba 5,20Kč.
A když pak narazíte na chlebíček z veky, která vám nemokvá (tak je okoralá a ta mi nechutná) a ke všemu je navíc ozdoben šunkou, která je opravdu vyrobená procesem sušením, tak je to chlebíček vysušený.
Právě tuto diskuzi jsem vedla se známou, která tento chlebíček ztrhala a cítila se býti ošizenou. Já fandím těm, kteří nemají rozmočenou veku, šunka je šunka, šalotka je šalotka a chlebíček stojí více než magických 18Kč.
Šunku 90% lidí nepozná a kuřecí hmotě říká šunka. Kyselost mají jako charakteristickou, ale pak vážně fakt nemají šanci poznat nakyslost staré majonézy,.....atd.
Moje osobní zkušenost, je že národ Čechů se stále nenaučil poznávat kvalitu a chtít jí, a to i za vyšší cenu. Proto je nutné vyjíždět ven a ochutnávat delikatesy z venku, a ať jsou chlebíčky nahoře jakkékoliv doufám, že ten tatarákový byl z prvotřídní svíčkové a šunkový z prasečího zadku.
PS: Stále čekám na den, kdy se v Čechách přestane Bohemce říkat „šampíčko“. Už tam totiž začíná a končiv nezměrný obdiv k báječnému mokrému chlebíčku za 15kč se „šunkou“.
Dneska jsem v Makru viděl krabice hotových chlebíčků. Datum výroby jsem nenašel, ale trvanlivost měly do 19.11. Ovšem neměl jsem žaludek na to je z pokusných důvodů koupit…
Dobrý večer, dočetl jsem až na konec a dle mého názoru je nejlepší si upéct vlastní veku a udělat si zní vlastní chlebíček. pokud máte zájem o recept jsem ochoten Vám ho zdělit.
Ps: v Mő restauraci připravuji na oslavy chlebíčky ve dvou cenových relacích exclusiv á 18.- Kč a klasiku á 12.-Kč. jinak samozřejmě záleží na přání zákazníka:)
přeji klidnou dobrou noc.
Vlastní chlebíček zní tak dobře, že jsem, jakkoli potměšile, nemohl odolat.
Sem s receptem.
Tak nevím. Cca před 25 lety byl v tehdejším Leningradu ( pro staré a mladé Petrohradu) obchod s názvem Butěrbrotčiky ( nemám ruskou klávesnici) Tento ruský skvost spočíval v krající chleba s máslem na kterém dle typu ležela sardinka, nebo vajíčko, nebo kolečko salámu ( po jednom kuse) Skvost už na pohled. Pak jsem již chápal nenažranost ruských lampasáků při návštěvě našich „mléčňáků“. Z toho dedukuji, že se jedná o nějakou kombinaci česko-rakousko- německo-sudetskou-viz název
Myslim, ze dohady o originalnosti chlebicku a co na nich je bude podobne jako slozeni pizzy. Ta sice pochazi z Italie ale co na ni je jiz pochazi z ruznych koutu sveta.
Aby se chlebicek nerozpadl zalezi na druhu veky. Musi byt jemna a ne napriklad francouzka kysela, ktera se jen tak neukousne.
typický český chlebíček: veka-bramborový salát-vysočina či podobný trvanlivý salám-kyselá okurka-vajíčko! a basta! =)
124: No, pod názvem butěrbrotčiky bych ani nic jiného nečekala, krásné ruské slovo butěrbrot = chleba s máslem, inspirace němčinou (Butterbrot) je víc než zřejmá.
126: krásné, typicky české chlebíčky jsem viděla dnes ráno v jednom pekařství křířeném s lahůdkářstvím, měřily snad 15 cm a stály jen 15,– Kč, přitom nevypadaly ošizeně – málem jsem si jeden koupila. Výrobce zde: http://www.bubi.cz/index.php?… (ve skutečnosti vypadaly mnohem líp než na obrázku).
Chlebíčky, super věc, každopádně o těch oschlých, které prodávají u nás v každém druhém lahůdkářství bych mohla vyprávět..
Naposledy jsem ovšem byla velmi mile překvapena chlebíčkem, který jsem si zakoupila v divadle v Brně :)
Stál krásných 25 kč, a na jeho povrchu jsem napočítala 8 různých ozdob, pochutin a ingrediencí… včetně tvarohovo – bylinkové pusinky :)
Mňam :)
128: Jé, chlebíčky v divadle – vzpomínka na dětství! Úplně od mala jsem chodívala na dětské předplatné do Janáčkova divadla a chlebíček o přestávce, to bylo něco! Vždycky jsem se na něj těšila (možná kolikrát víc, než na to divadlo samé). ;-)
Je to tak jak píšeš, ne jenom chleníčky ve švýcarsku vypadají líp, ale i zákusky v cukrárně. Nevím čím to je. Nejspíš náročnější poptávkou u nás by chtěl každý chlebíček za 10 kč a podle toho taky vypadají. Kdyby jsme nebyli nenažraní a vychutali si jeden dva chlebíčky za týden a jeden by stál 35 kč určitě by naše české ručičky vytvořily ty nejkrásnější chlebíčky.
No, já jsem nedávno četla, že jsme to byli my Češi, kdo s „vynálezem“ chlebíčku kdysi přišel. Nějaký lahůdkář (nebo to byl kuchař?) zvětšil na žádost klienta velikost jednohubky. Takže nejde ani tak o specificky české ingredience, které na vece leží, ale o nápad…alespoň tak to chápu já.
Chlebíček mám ráda čerstvý, na másle ozdobený plátkem šunky+sýra+zakysané okurky/sardelkou+olivou/kaviárem+citronem/domácí česnečkou s rajčetem/vajíčkem + domácí francouzskou majonézou+cibulkou nebo dobrým salátem ale krab s pórkem. Na tvaru podkladu nebazíruji, ale musí to být bílé pečivo dobré kvality. Bohužel má poslední setkání byla jak z hororu: gumové bílé cosi obležené horou mastného čehosi vydávajícího se za salát, na tom plátek růžovo-šedé barvy, který by práh mého domu nepřekročil, to vše doplněno o gumovou náhražku sýru a kysané okurčiky (asi ta nejlepší část kompozice). Mrzí mě, že dobré chlebíčky musí člověk hledat lupou a ty odpadové hrůzy pak kazí pověst něčemu, co má u nás dlouhou tradici. Díky tomu se na otázku:" Máš ráda chlebíček?" můj žaludek obrací a mozek mi přehrává vše o zbytcích v salámech, z čeho že se to dělá rádoby vlašský salát…takže ze mně obvykle vypadne agresivně ne. Takže takhle, mám ráda dobré chlebíčky tzn. chlebíčky s dobrých surovin a čerstvé datace, oschlotinami z bufetu mě opravdu neuctíte. A jen tak na závěr, budu raději když si za 40–50kč koupím plátek chleba s trochou másla(nečíst jako margarín), plátkem dobrého sýra(ne to není 30% eidam) a plátkem čerstvé zeleniny, než za tu samou sumu dostat 2–3 kousky odpadní směsy.
↪ 132 Bezinka: Možná to píšu už někde nahoře (nemám sílu číst zpětně celou diskusi), ale já mám nejradši chlebíčky takové ty oschlé, řádně odpočaté, zbylé po nějaké akci do druhého dne a snídané místo oběda – obložené pořádnou porcí domácího bramborového salátu, šunkou, salámem, sýrem, plátkem vajíčka a okurky (taky patřičně oschlými a okoralými), to je ta největší dobrota. Budu muset zas nějaké vyrobit, úplně jsem na ně dostala chuť.