Hledat
Jägerhof
Po dlouhé pauze dlouhý článek, co vy na to? Tento týden jsem si nechal ujít jednu píárkovou degustaci v Mandarinu, kde na podzim hostují tři Michelinem ohvězdičkovaní kuchaři. Pan C. už si svou letošní mišelinózu prožil v létě ve Swissu v restauraci Jägerhof. Tu večeři si pamatuji do detailu ještě po třech měsících a tady je malé ohlédnutí za ní…
Restaurace malého hotelu Jägerhof v St. Gallenu je jedinečná na několik způsobů. Šéfkuchařem je mladá žena – užasná Vreni Giger. V roce 2003 získala titul kuchařka roku od Gault Millau, v jejich průběžném ratingu pak za poslední dva roky získali 17 bodů z 20 (= je to hodně!) a pro rok 2006 měli jednu hvězdu Michelin. Vreni Giger staví na lokálních produktech, nejčastěji v biokvalitě, které transformuje do toho nejfajnovějšího fajn-dajningu špičkové úrovně.
Rodinný podnik provozují manželé Lanzovi – maître d'hôtel dělá paní Simone Lanz, o víno a vlastní vinotéku se stará její manžel Johann Ulrich Lanz. Za nabídku vína dostali od časopisu Wine Spectator cenu Best of Award of Excellence pro rok 2006. Jejich specialitou je, že k rozlévání mají k dispozici přes 210 různých vín. Vyzjistili jsme, že cokoliv do přibližné hranice 70 CHF / lahev (pokud se pamatuji správně) otevřou. WUPH!
Jídelní lístek je dvoustránkový a obsahuje tři pětichodová menu – vegetariánské, rybí a klasické. Jídla není možno objednávat a la carte, ale je možno prohazovat položky v jednotlivých menu. Cena menu je přátelských 100 – 115,– CHF (jauuuuu! celková útrata pro tři i s vínem 440 CHF… jaaaaaaauuuuu 10×!). Tolik k terorii a nyní k praksi!
Začínáme s velkým, placatým a křehkým krekerem se zvláštním jménem tchýnino ucho. Byl velký, placatý, křehký a překvapivě pikantní!
Za chvilinku po usazení následovalo zatím nejlepší pečivo, které jsem letos jedl. Fantastický obyčejný chleba a potom tyhle kulervoucí (moc moc pardon, nedá se jinak) briošky s luštěninou. Vše ješte teplé, ve snové konzistenci a chuti!
Tady je moje čtveřice šparglových předkrmů. Zelený čtvereček v popředí je jemná chřestová terinka.
Bílý zeppelin je lžícemi vytvarovaná chřestová zmrzlina. Byla jen mírně na sladko. Absolutní zásah na komoru.
Asparágový vývar s krekrou!
A variace na crème brûlée s krémovým švýcarským sýrem a nečekaně opět s chřestem.
Smažák tuším že z kozího sýry na okurkových špagetkách a plátcích. Vůbec nechci vědět jak ty špagetky vyráběli ;) K tomu koflík s bylinkovým sýrem a jedlým květem bodláku. Bodlák i sýr prý byly fantastické…
Tohle už je zase moje parketa z klasického menu. Čtyři plátky vepřové panenky z bioprasátka obalené v sušené šunce se povalují u hromádky nadýchaného smetanového krému s pažitkou. Vše je ozdobeno klíčky a čtyřmi jedlými květy. Jestli jste viděli Ratatouille, tak u mě proběhla snová animovaná sekvence, když Remy zavřel oči a představoval si tu krásu. Dokonalá švýcarská idylka – voňavá a rozkvetlá louka s cinkáním zvonců, na horizont by se dali zakomponovat i rozpustile dovádějící čuníci… ;) Juchů!
Z této polévky jsem ochutnal jedinou lžíci a přesto jsem se okamžitě a beznadějně zamiloval!
Hádejte co bylo uvnitř? Smrže!
Tady ještě jedna polévka, o které jsme se shodli, že byla jaksi mimo a možná i nejslabší bod celé show. Melounová polévka ochucená s chilli. Byla součástí vegetariánského menu…, asi za trest! ;)
Tady ale zase pro změnu vegetariánský chod bodoval. Rukolové karamelky tomu říkali! Čerstvé těstoviny ve tvaru bonbónu. Prý byly neskutečné!
Tento chod mi malinko vypadl, ale tuším snad správně, že se jednalo o místní zeleninu s jedním obrovským artyčokovým srdíčkem (je schované). Mělo v průměru asi 10 cm a nikdo z přítomných mi nechtěl věřit, že to je opravdu srdce jediného artyčoku. Podle chuti jsem ho ale poznal bezpečně. Svým rozměrem i chutí byl z kategorie snové! ;)
Kouske rybky, který jsem myslím neochutnával a tak i zapomněl.
Moc dobře si ale pamatuji, že použili kvetoucí tymián ;)
Tohle byl evidentní majstrštyk, který jsem spolustolovnici neskrývaně záviděl. Jsou to pruhovaná filátka z okounků, kteří jsou populární v okolí Bodamského jezera. Celé to navíc bylo zajištěno prvotřídním risottem s našlehanou majdou.
Můj hlavní chod, ve kterém jsem si svou plynnou švýcarštinou omylem dal králíka místo kačenky.
Jsou to špalíčky masa obalené v nekonečné spirálce z brambory, s lusky fazolek a sladkou redukcí. Bylo to hodně zajímavé, ale chuť bramborákoidní brambory stála v cestě králíčkovi, který byl navíc docela tuhý. Tu fintu s bramborou si ale budu pamatovat, a až mě napadne nějaká příhodná plňka, pokusím se o něco podobného. Vypadá to neskutečně!
Přecházíme k dezertům, kterým předcházel malý dezert-před-dezertem créme caramel se šlehajdou. Jestli vám to ještě nedošlo z předchozích odstavců, tak teď už vám to musí být jasné. Usilovali nám o život!
To jsou moje čtyři (!!!) dezerty připravené na bázi místní aromatické byliny Waldmeister. Ve spolupráci s paní Lanze jsme bádali, co by to tak asi mohlo být v češtině a nakonec jsem to i s pomocí promptně taseného herbáře (ano i na toto se tam pamatovalo) odhalili. Waldmeister je mařinka vonná! Chuťově/aromaticky je to něco mezi černým bezem a rybízem, jednoznačně podmanivá a nezapomenutelná chuť. Zleva to bylo želé v champagne, sorbet, jogurt a mikro-buchtička. Přiznám se, že mě měli na lopatce. Znáte někdo mařinku v kuchyni???
Toto je rebarborový ráj! Horká miska s rebarborou s posypkou, v hrnečku je ukrytá rebarborová zmrzlina s jejími strašidelnými sušenými kousky. Zmrzliny jsem dostal jen ždibíček a byla to nejlepší rebarborová zmrzlina jako jsem kdy měl. Rabarboru jem neměl nikdy rád. Od toho večre jsem změnil změnil názor! Díky lovecký hostinče ,)
Šílenství pokračuje lahodným krémem s jahodami a oplatkem s příchutí černého bezu. Nebyl můj, takže jsem byl nepochybné anihilaci šťastně ušetřen…
Objednal jsem si espresso.
Samozřejmě to nemohli nechat jen tak a na dvojtalířek stačili přišoupnout ledovou kávu se šlehačkou navíc.
V této chvíli už jsem paní Lanz se slzami v očích prosil aby nás pustila ven…
Nepustila! Jen se lišácky usmála, odběhla a přitáhla stříbrný podnos s domácími pralinkami. No, podnos. Taky jeden chladič s mraženými mučenkovými kuličkami!
V průběhu večeře jsme měli několik vín (nechal jsem si je napsat na papírek). V paměti mi utkvěl Sauvignon Blanc 2005 od švýcarské vinařky roku paní Irene Grünenfelder z vinařství Eichholz. To se jim to panečku páruje, když mají ve sklepě i v kuchyni hvězdy a ještě navíc mlaďošky :) Dvě lahvinky (0,375 only) jsme si objednali hned na druhý den z vinotéky.
Na obrázcích jste viděli, jak asi vypadá kuchyně s jednou hvězdou Michelina. Příště si dáme dvě, pak tři a nakonec klidně i čtyrži! To vše za předpokladu, že při cestách z kapsy nevytřepu poslední zbytky rozumu… ;)
Reklama
Komentáře
prominte nemohu si pomoci myšlenky velké jak koně myšlenky na Afriku..
jinak je to všechno jaksi lehounké a rozpustile decentní )
Opět smekám před vaší disciplinovaností. Fotografovat v takových náročných polních podmínkách! Já bych se asi neudržel a pouze debužíroval. A debužíroval. ;-) Bezva. Díkes!
Ohledně: „omylem dal králíka místo kačenky“
Osvědčila se mi gestikulace k jinojazyčným číšníkům.
Králík: dlaně za ušima, prsty mocně radarují. Případně pohybovat vhodně vrchním rtem. Yes, No, Yes, No..
Kačena: lokty od těla sem-tam mávat a kvá kvá zvuky vyluzovat. Kolébaní těla ze strany na stranu ilusi věrohodně umocňuje.
Tak to je opravdu útok na chuťové buňky i když a snad naštěstí jen přes web. Až pane Cuketko zamíříte za více hvězdami tak se možná šikne následující odkaz.
http://www.3starrestaurants.com/default.asp
ty mňam FOTKY!!!!!
Slaninovou briošku jsme jedla ve Francii a také mne nadchla!
Tak to je síla! Mě nejvíc zaujal ten králík s bramborovou krustou. Všichni tady básníte o slaninové briošce. Nedá se koupit i v Česku?
éééé … co mi to děláte, takhle po ránu! :)
Jinak souhlas s jednorožcem, gestikulace pomáhá :) Jednou jsem předváděl šneka, abych číšníka ubezpečil, že skutečně vím co si objednávám a nebudu to vracet :o)))
áááááááááách!Pane Cuketko, co nám to děláte?!
To je nááádhera!
briošku jsem tu neviděla, ale dá se upéct doma ;-)
Zatím jsem to nezkoušela, ale recept mam.
Stará známá švýcarská dokonalost :-) To je zásah na mou komoru :-) Pruhovaná filátka z okounků, po švýcarsku Eglifilet, jsou skutečně božská a všudypřítomná :-) Chuť smržové polévky cítím na jazyku, ale daleko víc mě navnadil ten polévkový talíř s extra širokým okrajem. Takový kousek mi doma chybí :-) Možnost objednávky rozlévaného vína je ve Švýcarsku naprosto snová. Otevírá se téměř cokoli, ke každému jídlu patří sklenka vína a oni své víno prostě milují. Co vypěstují, taky doma vypijí. Protože to je mé druhé „doma“, výborné švýcarské víno v našem sklípku nechybí. Doporučuji vína z kantonu Ticino, Valais a Vaud. ňíká se, že vinná réva je tam zahřívána energií tří sluncí. Přímé sluneční paprsky – slunce odražené od vodní hladiny – sluneční teplo sálající z půdy. Přeji ještě hodně takových dokonalých gurmánských zážitků! Díky za provokativní „dlouhou“ reportáž, kvůli které mi vystydla má ranní káva :-)
Ufff, po třech horkých croissantech z trouby a capuccinu jsem si myslel, že jsem dnes ráno připraven čelit realitě, leč chyba… asi si vás vyhodím ze záložky v Exploreru, co mi to děláte :-)
Můžu poprosit o ten recept?
ladysek:
:)
Jednorožec:
;) můj omyl pramenil z mé falešné sebejistoty, že to co v němčině (kterou oficiálně nevládnu) z jídelníčku plynně čtu jsou kachní prsíčka… cháááá!!! co se týče fotek, tak jsem to nechal na už skoro naučeném reflexu… když před cuketku někdo postaví talíř, automaticky šátrá pravačkou po tělě přístroje… :))
oblusha byla více než neformální, dobře jsme s nimi pokecali, o michelin stars, které jsou jim prý putna (ve swiss dají víc na gaultmillau, který je v té oblasti prý svědomitější), o surovinách (květy bodláků), které shánějí hned za st.gallenem, dokonce i samotná Vreni Giger přišla vystrčit nos a zeptala se nás jak nam chutnalo…!
Honza:
děkuji o té stránce vím… je to praktické ale jsou to jen ty ***, bez tištěného průvodce se to moc špatně hledá. nějaké dvouhvězdičkárny ve swissu už mám vyhledány, ale chtěl bych zkusit něco ve fr ať je sranda. kromě toho si ale musím dát ještě pauzu, není to levná sranda!!!! ,)))
Bali:
že jó? já se na ně koukám rád i teď, po tak dlouhé době :) pokud má podnik vynikající pečivo, je to většinou známka, že půjde do tuhého. podobně fantastické chlebiky měli skoro všude v restauracích v Helsinkách!
Dáda:
jj, jeto zajímavá technika… už jen vytvořit si půlmetrovou bramborovou nudli a pak do toho ještě něco montovat jajajajaj!!! o slaninové briošce nic nevím, ale asi by to i šlo upéct doma v troubě :))
J.Č.:
jj, šnečku šnečku vystrč růžky ,)
pivli:
přeci… po delší prodlevě bylo potřeba vás nějak utěšit :)
Bali:
šup s receptem na stránky, docle bych to i zkusil ,) a to péct neumím!!!!
Dolce_vita:
přesně tak, moc se s tím nemazlili a pěkně to do nás stříleli. každý druhý výstřel absolutní trefa :)
s tím talířem se shodujeme, patří do stejné sady jako hrníček na espresso. byl matnější jemně vroubkovaný, úžasný! skoro stejné talíře, ale nevroubkované mylsím měli na polífku v brněnském U Kastelána…
jinak vztah těch lidí k domovině je krásně čitelný ze všeho, co tam dělají. u mí si to užít a jsou na to patřičně hrdí. s mařinkou vonnou čili waldmeisterem přetransformovaným na čtyři způsoby mě dostali do kolen. místní speclaitka, kterou museli doslova někde vyhrabat v lese a oni sní ještě takhle čarovali!!!! jemné želé v bublinkách, to byla molekulková kuchyně.. fantastické :)
rozlévané víno jim závidím, v Česku je to místy tragedie.. přitom je to jen o marketingu a umění prodeje…třeba nedávno na té degustaci v Le Bouchon jsem viděl jak mají na víno takovou temperovanou prosklenou a krásně nasvícenou vitrínku pro šest otevřených lahví na stojato… toto když se hostům vystaví s malou tabulí popsanou křídou, tak podle mého nikdo nemůže odolat :) lidi si navíc objednají mnohem víc vína po skleničkách, pakliže mají z čeho vybírat! (nehledě na to že při prodeji po sklenkách na tom víc vydělá i podnik)
recept na Briošku ráda přidám, ale musím ho nejdřív najít! Vidím to až na příští týden ;-)
Nemohu opět nic jiného říci, než veliké ACH!!!A asi ještě jednou: ACH…Hmm…možná potřetí: Ach...........:))
Asi vám pomalu začnu závidět, že se zabýváte a živíte něčím, co Vám dává smysl…:)
Budu tady za trapnýho žrouta, ale já si prostě nemůžu pomoct:
Ty porce vypadají dost miniaturně, byli jste z toho vůbec najezení? Za sto franků, ježišmarijá, za to tam nakoupím v Migrosu sýry pro celou rodinu na dva měsíce.
Ach jo, je to krása na tom světě !!! No ale- právě jsem vyndala z trouby buchty se švestkama a věřte, taky to má něco do sebe !
Dívkožena z Jeseníku:
jj, achach :))) (alevěřte mi – tady to bylo o živooot!)
kocour:
to se vám jenom zdá :) bylo to pět chodů, mezitím 3× amuse bouche čili mezichod(v článku jsem to napsal blbě, ale zrovna ta asparágová čtverka nebyl předkrm ale „jen“ a.b. :)))… neodcházeli jsme, my jsme se totiž odvalili :) větší porce už by byly na škodu, nedovedu si to představit…
mari:
určitě :) nehci vědět jak by si je podala V.Giger :)))
Moc pekne. Kdyz jsem minuly tyden nechal v Lausanne ve francouzske restauraci 50 CHF, myslel jsem si, ze to bylo hodne :) Ta rebarbora – z fotky mi to pripomina klasicke britske rhubarb crumble. To proste miluju, zena umi vyborne (akorat nam jednou kyselina stavelova z rebarbory naleptala levny plech :))
Tedy pane Cuketko, nezbývá než se připojit k Divožence z jeseníku a ještě jednou dodat.....Ach. :-) Švýcarsko je moje srdeční záležitost, a jen ty fotky mi málem přivodily zástavu. Chápu že navšítívit omichelinovanou restauraci je v případě že to máte jako povolání skoro nutnost v každé zemi kterou navštívíte, ale co kdybyste taky zkusil když už jste byl v tom Švajcu napsat taky nějaké zajímavosti o švýcarské kuchyni které se jinde nenajdou, určitě se na vás takových chuťovek po cestách nachytalo… Děkuji :-)
pan Cuketka: tu mašinu z Le Bouchonu mají v mnohem větší a kvalitnější verzi ve VinoDiVino, jde tam ochutnat i legendární vína jako Sassicaia a kupu dalších, doporučuji! :)
klasicke britske rhubarb crumble
No vida, já bych „crumble“ přisoudil ženský rod.
„Rhubarb, rhubarb, rhubarb…“ je klasický pokyn pro divadelní dav, když má někde v pozadí fingovat konversační šum.
Rebarboru mám rád, jenže ona nemá ráda mne. Míval jsem na zahradě nádherný exemplář, ale nikdo to nejedl. Žena si to, rozmělněné, dávala na vlasy a libovala si, ale kvůli tomu rebarboru nemělo smysl držet. Zabere hodně místa.
obda:
ano, je to crumble, děkuji za doplnění! :) jinak i těch 50CHF je dost… tady tohle byl výstřelek, kterých se zadaří jen několik do roka!!! (navíc podačený, ne vždy za ty penízky dostanu odpovídající rauš ,)
Deňule:
tuším, že něco o švýcarské kuchyni jsme tady už vymýšlel (byly tady už minimálně tři reporty z cest), zkuste pohledat ve starších příspěvcích. více praktických receptů skvěle zpracovala paní Šárka na svých stránkách: http://dolcevita.blog.cz/ mkrněte se tam, stojí to za to!!!
jinak ode mě doporučuji fajnovou reportáž o výrobě švýcarského sýra http://www.cuketka.cz/?p=73 i s videjkama :)
J.Č.:
že je to skvělé? přijde mi to na prezentaci vína dokonalé…
Jednorožec:
já si pamatuji jak jsem rebarboru ožvykával a plenil ve všech sousedských zahradách, které mi přisly pod ruku :) teď už je asi sezóna pryč (nebo ne?)… méc rábych něco z ní uklohnil… ;)
Pane cuketko, dostal jste mě, fakt jo. Náááádhera. Krása. Závidím. Malá příhoda z Francie, stará mnoho let: nikdo jsme neuměli francouzsky ani slůvko, majitelka maličké přímořské restaurace s domácí stravou ani slůvko anglicky. Došlo na gestikulaci. Ivan Trojan, tehdy ještě student, předváděl skvělé kousky, doprovázel zvukama, došlo na všechna zvířátka, ve snaze dopátrat se, co je předmětem meníčka, nejsměšnější byla ryba… paní se culila a bylo ji trochu stydno. Pak jsme to vzdali a objednali si to všechno, jak to bylo. Já číslo 4, někdo pětku, jedničku… Já jsem dostala polníček se slaninkou, kamarátka ústřice, někdo šněky či salám s cibulí. Prostě ruleta, ale aspoň švanda. Hlavní chod – jsem to vymňoukla – skvělé jehněčí. Ostatní už nevím, nepamatuju si. Ale byl to zážitek.
pan Cuketka: jojo, je to super :) Trošku drahá sranda, ale v lepších restauracích by to konečně mohlo zajistit možnost dát si k předkrmům i ve dvou jiné víno než pak jako celou láhev k chodu hlavnímu. Běžné podniky si to zatím určitě nemohou dovolit…
Ach, to nevydržím, jdu prozkoumat ubohý obsah ledničky…
Rebarbora: teď už je asi sezóna pryč
Jo, je pryč. Je to jarní záležitost, kdy prakticky nic jiného (nedovezeného) kolem není. Taky se „rychlí“ či bělí? (to force something) pod škopky a kýbly. Ty se natírají načerno, aby líp pohlcovaly jarní sluníčko.
Teď to bude nadupané tou oxalickou či šťavelovou kyselinou – odvar z listů se, myslím, dá použít na zahradě proti mšicím, je to dost tvrdá věc.
And anyroad, teď je všude plno jablek a hrušek!
I kdoulí. V jedné pražské galerii (momentálně si nevzpomínám kde) mají na nádvoří obrovský strom. Pod ním bylo plno padavek a tak jsme si jednou jednu kdouli, pro radost z vůně, vzali. Ven vylítla ježibaba, hrozila prstem a přes celé nádvoří řvala Čedok-angličtinou: „It is not possible! It is not possible!!“ :-)
Zaujala mě ta mařinka. To bývala prý docela častá bylinka v českých zahrádkách, ale u nás je nyní prakticky zapomenuta. Nebo aspoň já o ní jen četla a možnost ochutnání závidím:-) tu rebarboru ostatně taky :-)
maxjana:
to je dobrá historka :))) moje oblíbená finta v cizině je ukazovat na talíře hostů u vedlejšího stolu. z jejich vzezření, oblečení i výrazů při jídle si vždy udělám pěkný obrázek! :)
naposledy jsem byl v obrácené pozici a v restauraci hotelu Hormeda (hormeda.cz) nás při konzumaci tamních výtečných vepřových kolen očumovali dva japonci. koukali, koukali a strašně na naás kouleli očima a slintali, nakoenc zagestikulovali a dostali to samé!!! neměli to dělat… když my byli u kávy (po palačince), oni byli teprve v prní třetině a ten pohled na jejich zoufalé přežvykování byl roztomilý (škodolibě) :))
J.Č.:
docela by mě zajímalo kolik taková sranda stojí? :) na rozlivky nemusí mít ani takovouhle fancy ledničku, stačí obyč…
jinak jagerhof byl drahých srand doslova natřískaný. rozesmály mě zejména speciální designové hrabičky z nerezu, kterými sbírali drobky z ubrusu!!!!! ,) to jen tak na okraj k té chladící technice. nevím jaké řešení používali, ale vsadil bych se že to měli všechno pod argonem...... tedy podle toho jak znám švýcary :)
Orange:
:))) jj, taky jsem tam při datlení tohoto slinotvorného artiklu skončil…
Jednorožec:
KDOULE!!!!! to miluju, pamatuju si všechny lokality, kde jsem na ně v prg narazil :) (a nepovim) dávám je do komody s prádlem, krásně to provoní… neshnijou, jen vyschnou. delší čas se rozhoupávám (jako ostatně do všeho) na kdoulí marmelajdu… to by bylo žůžo! to si myslím, že „it is possible“ :))
kravka z galerie je vtipná, takové zážitky ke kdoulovníkům ale patří. je to kouzelný křak i ovoce :)
Dv:
to byla taky jedna z hlavních věcí, co jsem si odnesl. kolukněte na http://www.celysvet.cz/…ka-vonna.php jsou tam i základní recepty… budeme muset počkat do května! vyrobit mařinkové želé nebo ten ochucený kefír musí být snadné!! :) měli by e toho chopit nějací čeští bioproducenti mléčných výrobků…
Pane Cuketko, tohle je vážně týrání Vám na milost svěřených čtenářů ;o).
Dovolím si ale otázku z trochu jiného soudku (už to tu tušim kdosi trochu nakousl):„Jak to děláte, že v takovéhle restauraci (nota bene ještě s partnerkou) nafotíte velmi slušné fotky“.
Nemluvím o technické stránce, i když expozice bez stativu (ten si snad sebou netaháte, nebo ano? ;o) v podmínkách typického restauračního osvětlení by asi vydala na samostatný článek.
Zkoušel jsem něco podobného (ve Vašich stopách) u Khéliho v Budapešti, ale partnerka to nesla poměrně nelibě (číšník si asi musel jenom pomyslet něco o šílených českých turistech ;o). Nevím jak vy, ale já většinou dělám od každé fotky víc expozic (OK, jsem amatér – ale na displeji to člověk může stejně jenom odhadovat) a i s mým poměrně malým kompaktem se v té situaci cítím trochu jako japonský turista…
strašně moc se mi líbí ten hrníček na presso!
a tymián, a rukola – mam moc ráda kombinaci s těstovinama -, a chřest, a smrž…
panebože a okurkový špagetkýý :))))
Apenzeller – není to ten s navinulou chutí, co se taky dává do švýcarské fondue? Před lety jsem byla taky v jedný továrně tohoto sýra, ochutnávali jsme kousky se zapíchnutou CH vlaječkou, což jsem tehdy viděla poprvé (asi rok 1984).
Někdo nám poradil koupit to speciální superkyselé víno, které se prý používá jen na fondue, k pití to není, bylo to moc zvláštní.
Rebarboru vcelku zvládnu, ale ta chřestová smršť by pro mně byla asi nářez. On je sice potvora diuretický s vedlejším efektem special parfemace, takže se ho nedá sníst moc najednou, ale i tak je to veliká dobrota, bílý, zelený, nebo divoký, beru všechny!!
Na peníze bych zapomněla – ten zážitek za to určitě stál, a to má větší hodnotu.
Okurkové špagety by se možná daly dělat tím strojkem na zmrzlinové špagety, a ta supernudle z brambor takovým tím otočným okousávačem jablek.
Talíře s ministředem se prodávají nebo prodávaly v takových těch obchodech typu vše za 50,–, takže to znamená, že to budou kopie nějaké dražší až superdrahé porcelánové značky. U téhle restaurace platí asi druhá varianta, už proto, že v každodenním provozu by ty levné už byly dávno v tříděném odpadu. Něco takového snad dělá Pordamsa ze Španělska, nebo Porcellana Bianca z Itálie.
Pilgrim: já také fotím vše co jím.Někdy se na mě lidi dívají divně, ale za ty úlovky to stojí.
Fotím dost ve Francii a tam si lidi asi řeknou: nojo, cizinka doma to určitě nemají, musí to nafotit aby mohla ukazovat co tu máme :-))
Ale to se mi stává i u přátel, když fotím kdejakou ingredienci. Sice prý chápou, že fotím pro svůj obsáhlý archiv, který pak využívám v knihách, tisku nebo našich www, ale vždy mám dojem, že si myslí, že to u nás na Východě nemáme!No ona je pravda, že spoustu skvělých surovin tu nemáme:-(
taky ráda pokukuji po talířích a ksichtech sousedů a pak v menu zjišťuji co to asi je. Většinou se to poznat dá a pak si „slušně“ objednám.
Ta historka nemá chybu :-))
Cuketko!!
Budu se opakovat po jinych, ale… Tohle mi nedelej!! :))
Uvodem… Prispivam potreti nebo poctvrte, ale musim ti proste tykat – za prve (dle videi se sabrage) si jsme vekove blizci a za druhe se pohybuji v prostredi, kde tykani je (bez ohledu na vek) naprostou samozrejmosti (vykat si nechaji jen rigidni cesti profesori) a prave opak me strasne bije do usi.
100CHF za TAKOVE menu mi prijde jako symbolicky charitativni poplatek. Uznavam, ze na to nahlizim z pohledu cloveka, jenz v CH pracuje (rozumej vydelava) a zije, ale za tuto cenu si muzes dat take 20 hamburgeru nebo „nakoupit v Migrosu syry na 2 mesice pro celou rodinu“, ale pozitek z toho neni zadny.
Pises: „dvouhvězdičkárny ve swissu už mám vyhledány, ale chtěl bych zkusit něco ve fr ať je sranda“ … setrvavam v Geneve – muzes mi doporucit nejaky podnik zde, nebo v okoli (at uz v CH nebo F – na tom nezalezi, ale rekneme do 100 km?)
Chtel bych ti podekovat za to, ze tvoje (nevim jak to nazvat) „literarni utvary“ o jidle me VZDY dokazi jak pobavit (povznest mou naladu) tak zaujmout a to ze 169%! :-)
Preju ti elan, ktery nikdy nevyprcha!
Diky :)
Pilgrim:
fotím zrcadlovkou s proklatě světelným objetivem, který umožní to práskat i bez blesku v horším světle. technicky s tím bojuju furt… když vidím krásně prosvětlěnou restauraci, mé srdce vždy zaplesá :)
co se týče pocitu u focení, jde o zvyk. mylsím, že už mám natrénovánu určitou pohotovost a rychlost. foťák je naštelovanej, takže jen tasim, buchbuchbuch tři expozice jsou tam, maximálně ještě jedna změna úhlu a už je zpět v brašně… zásada: nejdříve fotím cizí jídlo, svoje nakonec (takže nezdržuji), chodim tam přes den a sedám si k oknu. samozřejmě někdy je prostředí, kde se člověk nemusí vůbec stresovata má na to čas a klid. to byl i Jaegerhof, kde to bylo naprosto „v pohodě“ ;)
kaštanová:
ten vroubkovanej procelán byl nejpěknější… o špagetky se pokusím, tedy jestli bude dostatek trpělivosti a vymyslím ten špagetkovač! :)
vimaana1:
přesně ten. ad chřest a jeho vůně už jsme to tady rozebíral asi dvakrát, něktěří lidé to na ten smrádek vůbec nemetabolizujou, někteří zase nemaj geny na to jej nosem rozpoznat, vznikají tedy celkem čtyři kombinace :) je to vskutku vtipné. atady toho bylo jen trošičku, opravdu jen amuse bouche :)
Bali:
jj někdy ty pohledy jsou, ale právě v té cizině se fotín nejlíp. turistické alibi funguje nejlíp! :))
Tukan:
ahoj tukane :) s cenou to cítím podobně, ale častěji než párkrát za rok by to asi nešlo! co se týče podniků, doporučit moju stěží, nebyl jsem tam! ale ženevě je to s hvězdičkami takto
Le Neptune *, Parc des Eaux-Vives **, Buffet de la Gare des Eaux-Vives *, Auberge du Lion dOr *, Domaine de Chateauvieux **
(Michelim Guide Rouge 2007)
heheh chybí jim už jen nějaká ta ***, ale mají jich tam teda dost že! no víc než v celém východním bloku :))
jinak všichni mají krásné weby stačí to jen proklikat a vybrat podle stylu eventuélně podle ceny… všude mají většinou předpřipravená menučka okolo 100CHF :) kdybys někde zašel a nedejbože něco vyfotil, čtenářské zápisky jsou ti otevřeny!! :) a děkuji za pochvaly – budu se snažit smažit ;))) ahoj!
Nechával jsem si na tuhle recenzi čas, abych měl klid a mohl si jí pěkně užít. Very nice… :) Prezentace pokrmů je krásná, taková elbulloidní :)
Akorát se chci zeptat, jestli není Vreni Giger nějak spřízněná s H.R. Gigerem od kterého ti posílám takový zeleninovo-cuketkový pozdrav :)
http://tinyurl.com/2nocme
Jinak „skříňka“ na vína, kterou komentujete spolu s J.Č se jmenuje Enomatic a jako vše italské, když zrovna funguje, je moc fajn.
matesola:
ty kokso! a von při tom drží steak! vystřelovací žubi má určitě z malého ostrého artyčoku.. sfiňa jedna :))
díky za název skříňky. viděl jsem ji s hadičkama i bez hadiček. předpokládám že ta varianta bez hadiček je shodná s první, akorát že je z toho samou zuřivostí servali… ,)