Scuk-óda

Píšete vy…

Básník strádáním rozechvělý

– hlady mu víčko cuká,

stěží se udržuje bdělý

a chvěje se mu ruka.

Kručící žaludek žaluje,

vždyť nelze žít jen z vody!

Jenže kdo věrně mapuje

kampak jít do hospody?

Snad ani mocná Pýthie

poradit nedovede.

Mučivé hladu harpyje

drásají syté nebe

ostrými drápy bezbožnosti

– tak kruté vůči němu.

Neuvěří podvod věrnosti

a sytý hladovému.

Svoji truchlivou kutálku

žaludek vytrubuje.

„Kampak za spásou, pisálku?“

Kam básník poputuje?

„Vždyť jsem váš věrný služebník,

tak poraďte mi, Múzy,

kde směnit zlaťák za perník

a nedočkat se hrůzy!!“

…

Devět dam hlasem hudebním

v rákosí zašustilo.

Před jeho zrakem duševním

se cosi objevilo!

Z hladové, bídné pustiny…

…co je to za vidění?

Vyrůstá jako Svatý Grál

veliké Scuk-zjevení!!

Zářivý bod jeho života,

ta jistota v nejistotě.

Hladová básnická robota

má provždy správný směr v botě!

Již nikdy nebude ztracený,

bezradný ve výběru.

Ve svém hospody volení

drží se Scuko-směru!

Své Inspiraci děkovat

za dobrot plným stolem,

chce se pro spásu lidstva stát

radosti apoštolem!

V té bohulibé činnosti

Múza mu podá ruku.

Stane se až do věčnosti

opěvatelem Scuku!

– teď sedí  snivě u vody

A skládá slavné Scuk-ódy.

kami 11. října 2010

V rubrice Zápisky čtenářů