Risotto s dýní Hokkaido

Chci se zeptat: jakpa liší se Hokkaido od tradičních dýní chutí? Znám jen špagetovou, ta je nejlepší uvařená s máslem a dost, a pak tu žlutou sladkou, a jídla z ní moc nemusím, chutnal mi z ní jen kompot á la ananas. Ale miso by tu sladkou chuť vyrovnalo??

Miso jako ranní polévka – taky jsem zkoušela v rámci testování stravy dle 5 elementů – je opravdu moc dobrá, a opravdu po ní přichází jakýsi pocit, že jsme tam zapomněli hodit zavářku. Rozhodně ale dám přednost té sušené v pytlíku, nebo krémové ve skleničce před tím pokusem dle videa – proboha jak můžu kupovat něco co podle názvu ani barvy ani konzistence nemůžu určit co to je? Poznám některé řasy a houby a tím končím. V japonském supermarketu v Londýně jsem si připadala jako na cizí planetě, zatímco v čínské čtvrti byly věci vcelku jednoznačně poznat co jsou – třeba visící hnědé kachny byly evidentně visící hnědé kachny.
Respektuju nadšení a úsilí dobrodruhů, ale sama si netroufnu zkazit někdy vzácné ingredience a tak volím cestu plácnutísepřeskapsu a ochutnám u odborníků. Na tomto místě přiznávám že konečně chápu pohnutky těch, kdo jdou ochutnat k Italům.

Po roztomilém kolečku se vracím zpátky k talíři. To risotto vypadá na fotce hodně dobře, rýžička má krásný lesk a barvu a takovéto italské dělení pěkně od sebe. Je to moc krásný. Myslíte, že italská rýže obstála s tím misem, co do nasákavosti?

Jednorožec:
Mně spíš přišlo srandovní, že Angličani oplakávají anglickou kuchyni, tak jsem se chtěla zeptat, kterou že to oplakávali: tureckou, indickou nebo italskou, nebo prostě fish and chips?

Z anglické kuchyně mi strašlivě chutná snídaně (hrozná zvrhlost pro jižní národy), to jo, snesu i smradlavé sýry v pubech (jižní národy již leží nožičkama nahoře), ale tím moje preference končí, a jdou temným tunelem až do Skotska na velký klepetáče – mmm, to je báseň, a dám si to dvakrát, a zejtra zase!!

Tak si říkám, že jim tam toho ňímani z jídla moc nenechali, kromě tý hořčice…
Tedy ještě bych si dovolila pochválit polévečky – tak 8 z 10 restaurací v případě „polévky dne“ podávali fakt dobré věci.
Fish and chips to vždycky spolehlivě jistí, pokud zoufalec nezavrávorá a nedá si tam taky lasagne, které bych nazvala spíše bešamelovou patla-smrtí.

Kolonizace prostě musela být motivována touhou přežít, ergo importovat poživatelné jídlo, když divoké maso z lesů začalo ubývat.
Při té příležitosti si dovolím připomenout, že když se slavnostně otevřel tunel pod Rukávem, tak Angličani řekli že je to fajn, ale že jim tam táhne z druhé strany smrad ze smažených hranolků. Že na hranolkách (liší se od fr.velikostí king size) vyrostly asi 3 ingliš generace, to je mimo.

Na druhou stranu nutno uznat, že právě v Londýně se dalo už před cca.10 lety pít skvělé espresso jako v Itálii, což jinde v Evropě byl vzdálený sen. Turecké restaurace jsou tam výborné, italské taky, i když někteří trochu šidí na ingrediencích.
A pravý bacon je opravdu jen jeden – ten jejich.

No jo, glutamát je svinstvo, ale někdy se to semele že tak zavoní, a nelze odolat – jak se to jmenuje, Rychlá pauza, nebo tak něco: glutamát s nudlema v kelímku, zalít horkou vodou, některý jsou moc dobrý, stejně jako některý glumatátový čínský sušený polívky za 5,90.
Jak tu někdo psal, úspěšně lze nahradit glutakostku kořením glutaprostým, je to fajn. Ale někdy se prostě ujet musí…
A tak dobře mířenými otázkami zjistíme, že většina z nás mívá záchvaty „absťáku na prasárny“, které si sem tam musí individuálně nebo kolektivně srovnat v káefcé a podobných. Horší je fraidejs, po zprasení se v tomto podniku bývá špatně skoro každému.