Hledat
CuketkoPff aneb víkend na PFF s panem Cuketkou – díl první
Pokud jste nebyli zavření v atomovém krytu, nemohlo vám uniknout řinčení příborů a libozvučné mlaskotání, které se rozléhalo na celou Prahu, od pátku až do neděle. Všichni, kdo byli na místě, měli možnost zažít svůj první „doopravdický“ food festival na domácí půdě!
Vstupné a organizace
Pan Cuketka se samozřejmě nevypravil jen na zahájení (jak by se někteří popuzení komentující domnívali), ale vyrazil v sobotu i v neděli na vlastní pěst i peněženku ;) Záhy se ukázalo, že festival hned při v prvním ročníku narazil na svou teoretickou kapacitu. Nevím jak to bylo v pátek, ale v sobotu odpoledne v jednom bodě čekalo na vstup do areálu přes 200 návštěvníků.
Marketingově to pan doktor v klobouku zvládl perfektně, subtilní areál Musea Kampa takřka praskal ve švech. Vstupné bylo za 350,– Kč (100,– „vlezné“ + 10 Grandů á 25,– Kč) a určitě se vyplatilo využít předprodeje v Ticketpro – nemuseli jste stát frontu a mohli jste rovnou dovnitř na jistotu (můj případ).
Za pozornost stojí, že PFF byl dobře organizačně zvládnutý. Stánky restaurací byly tam, kde mají být, menu odpovídalo tištěném programu a doprovodný program jel podle plánu. Nezaznamenal jsem problémy s čistým sklem, s příbory nebo s dobíjením hlavního platidla – Grandů.
Dokonce i slibované modelky ve food-modelech přišly vystrčit (nejen) nos! ;)
Na druhou stranu pokulhávala atmosféra během dne (většinu dne prázdné podium, žádná hudba) a celý areálek místy jevil příznaky zalknutí se knedlíkem. To jest málo stolků, někdy až fatálně přeplněných špinavým nádobím a občasná neprůchodnost. Organizátoři to pojali tak, že o veškerý odnos se staral personál. Je to milé, ale dvě-tři sběrná místa by ušetřila spoustu běhání a prostoru. Pokud pořadatelé zvažují další ročník, myslím že je na čase znovu načrtnout rozvahu kapacit a nových prostor.
Ceny
Asi nejvíce rozčarování mezi některými návštěvníky způsobily ceny a velikost porcí. Někomu se zdály malé, někomu zase příliš velké a nedostatečně degustační. Pan C. procházel festivalem ve dvou a průměrný rozpočet na jednu osobu (totálně nasycenou a napojenou) mi vyšel okolo 600,– Kč / den. Talířky byly někdy vhodné opravdu spíše pro dva a tipuji, že při překročení +/- 10 různých porcí, už by vám bylo s jedním žaludkem už asi šoufl.
Podle mého je tahle hladina naprosto ideální a pro svůj účel, tj. možnost degustace špičkové gastronomie, byla odpovídající. Většina prezentovaných podniků navíc spadala do kategorie s průměrnou cenou útraty/osobu/večeři na minimálně 1500,– Kč. Takže ten náhled a možnost za stejnou cenu ochutnat od deseti takových byl jedinečný. Nepočítám samozřejmě to, že ve stanech pro vás „předcvičovala“ opravdová kuchařská elita – na živo a v první osobě. Rád jsem si je pěkně prohlídnul. Zjistil jsem, kdo se dloube v nose, kdo řve jak tur a kdo je oboustranně levý ;) Jedinečný zážitek!
Ceny jídel byly navíc krásně rozprostřeny po celém spektru tak, aby si každý našel to své. Restaurace měly v cenách i ve výběru zcela volnou ruku, takže si mohly samy krásně regulovat, jestli se budou velice rozumně propagovat, nebo si mastit kapsu. Například stánek Ambiente v sobotu nasadil velice pěkné porce a ceny. Hosté ihned zareagovali a stánek se odvařil dlouhou frontou a nestíhajícími kuchaři… ;)
Jediné co by určitě prospělo oběma stranám, by bylo zveřejnění alespoň orientačního ceníku předem. Člověk by si tak mohl dopředu udělat představu, jestli tam má vůbec cenu jít. Pro příště už ale víme že?! ;)
Výběr podniků
Festivalové restaurace byly vybrány jako „nejlepší a nejzajímavější podniky podle projektu Maurerův Výběr Grand Restaurant 2007“. Výběr to byl moc pěkný a zajímavý, ale mohlo to být pestřejší! PFF skoro drtila francouzská a klasická hotelová strava. Všude samé Foie Gras, lanýže, kachní prsa a mořské plody.
Moc mi chybělo něco jednoduššího z italské nebo třeba z řecké kuchyně, ocenil bych představení nějaké etno kuchyně. Je možné, že se s Grand Restaurantem nekamarádí, nebo zkrátka jen o food festival neměli zájem. Nevím. Na druhou stranu byla dobře zastoupena kuchyně česká, včetně řady unikátních a stylových variací na naši tradiční kuchyni.
Pití
O nealko se staralo Mattoni se svým portfoliem, ze kterého jsem si vždy dával klasickou Matonku á 1G (25,– Kč). Pivko byla Plzeň a o kávu se staral Davidoff. Ani jedno jsem neochutnal. Základní víno a sekty pak dodávala skupina Bohemia Sekt, jejímž stánkům jsem se také skoro vyhýbal. Chodil jsem totiž do boudičky Domu vína U Závoje!
Měli tam moc pěkně sestavené degustace sýrů na talířcích po 2 – 4 G se zasvěceným komentářem a potom stále se měnící výstavku vín s cenou v rozmezí 1 – 5 G. Vína samozřejmě se zasvěceným doporučením sommeliérky Kláry Götzové ;) Hodně papírků tam zařvalo…
Pokud by ale důležitosti snoubení pokrmů s víny mělo odpovídat i složení stánků, mohli tam organizátoři pustit alespoň další dvě až tři vinotéky. Vůbec bych se nezlobil!
Ochutnávka
Tady končí obecný plkací díl, za kterým následuje část speciální. Račte si překliknout:
Reklama
Komentáře