Aromi La Bottega – nová prodejna italských potravin v Praze

Majitel známé italské restaurace Aromi Riccardo Lucque otevřel jen o kousek dál novou prodejnu s italskými specialitami. Aromi mám moc rád, proto jsem s uvítací návštěvou neotálel ani na minutu…

Prodejnu najdete v Mánesově ulici 83, v blízkosti náměstí Jiřího z Poděbrad a asi 50m od mateřské restaurace. Na prvních dvou obrázcích vidíte velice slušně zpracovaný interiér malého, ale prostorného a nepřeplácaného obchůdku. U vchodu po levé straně najdete výběr těstovin a několik olivových olejů, které jsou příhodně nastraženy v nepříjemné výšce cca 2 metrů. Podobně jsou na tom vína po pravé straně spolu s konzervovanými dobrotkami. ňíkám si, který pak šťastlivec si jako první hodí na hlavu lahev vína nebo oleje… ;) Jádro prodejny tvoří dva větší prosklené chlaďáčky s čerstvými potravinami, sýry a uzeninami. Úplně vpravo a poměrně zašitá je malá prodejní výstavka čerstvých ryb, ve výloze je pak výstavka kuchyňského porcelánu (pěkné talíře a servírovací mísy).

Z nabídky jsem vybral malý průřez toho, co mě nejvíce zajímalo a ve stylu od všeho kousek. Personál je nadstandardně příjemný, ochotný a pokud možno se snaží s novým zákazníkem pracovat. Nevtíravě jej pobízejí k ochutnávkám (úplně u všeho, na co ukáže) a snaží se poctivě odpovědět na každý dotaz, případně neváhají s vhodným doporučením nebo tipem. Jde znát, že je prodejna nová – pořádné popisky (dobře zvládnuté je má řecká Olympia) chybějí a u některých položek si personál není jist přesným názvem nebo popisem.

Burrata (cca 70,– Kč)

Ochutnávání začneme tímto roztomilým sýrovým balíčkem burrata. Jedná se o sýr prazvláštní konstrukce, vycházející z mozzarelly. Je to v podstatě takový pytlíček z tenké a pevné sýrové hmoty, naplněný sýrovými odřezky a smetanou (zakysanou), převázaný mašličkou. Nejlépe to jde vidět na průřezu.

Podle popisku se jedná o mozzarellu ve verzi di bufala, tj. z buvolího mléka. Na výběr mají ještě asi další čtyři druhy (uzená, non–bufalí a další) za obdobné ceny. Na ochutnání je to fantastický zážitek – sněhově bílé těsto, zvláštní druh textury uvnitř a smetanově jemná chuť.

(Kdysi snad měla být ta mašlička z čerstvých zelených bylinek, které samy svou barvou odkazovaly na kondici burraty. Dnes tam máme jen umělohmotný provázek. V otázce čerstvosti musíme plně důvěřovat průmyslovému zpracování a prodejci ;)

Pecorino (cca 60g za 70,– kč)

Úplně z jiného soudku je tento ovčí sýr pecorino. K dispozici i k ochutnání je asi šest druhů v různém stavu zralosti a mají tam i kozí variantu. Já jsem vybral nejvyzrálejší a nejpikantnější (taky nejdražší) vzorek s nádherně prokreslenou kůrkou se zbytky bylin a pronikavou vůní. V chuti byl sýr nesmírně komplexní, ostrý až řezavý na patře, směrem ke kůrce s travnatě kouřovou a bylinnou příchutí. Poklad! ;)

Prosciutto Toscano (cca 100g za 90,– Kč)

Z několika vystavených kusů jsem si nechal doporučit toskánskou sušenou šunku obalenou v jemně nadrceném pepři. Je fantasticky voňavá a podobně jako předchozí pecorino se jedná o produkt s komplexní a výraznou chutí. Letos jsem zatím neměl lepší a to je co říct! ;) Všechny šunky jsou vystaveny pěkně k prohlédnutí. Na obrázku vidíte precizní nakrájení na papírově tenké plátky, jejichž vrstvy jsou odděleny mikroténem. Musím podotknout, že v prodejně jsem neviděl nic předbaleného nebo předkrájeného. Dokonce i velké kolo parmezánu musí nejdříve dovalit…

Čerstvé ravioli (cca 100g za 55,– Kč)

Z čerstvých potravin jsem vybral tyhle buclaté těstoviny plněné směsí pecorina, hrušek a ještě něčeho (co jsem zapomněl) – připraveny přímo z kuchyně Aromi. V chuti mi přišla náplň až příliš sladká, těsto těstovin však bylo dokonalé. Myslím, že s jinou náplní by se to dalo naprosto „přežít“… ;)

Tiramisu (cca 100g za 80,– Kč)

K této vaničce nemám co dodat, jsem rád že jsem to přežil. Je to fantazie. V restauraci Aromi jinak dělají tohle pomerančové tiramisu (cca 120,– Kč), které je dvoupatrové a s kouskem kandovaného pomeranče. Plus body si zaslouží za to, že neposypali kakaem dopředu. Ono se totiž při delším skladování rozmočí a pak to vůbec není ono. Kdo chce, posype si sám. Čímkoliv! ;)

Olivové oleje

Moje vášeň! V prodejně mají asi deset druhů, všechny italské a všechny dost drahé. Mají tam dokonce toskánský olej Torrini (500ml za 390,– Kč), který má na butelce přímo logo restaurace Aromi. Zvláštní na něm je to, že na poličce jsem našel tento olej hned s třemi různými etiketami. Prodavačka mi nebyla s to srozumitelně povědět v čem se liší a moc nám nepomohla ani etiketa pouze v italštině. Zvláštní… Olej si sám pro sebe hodnotím sice jako zdařilý, ale v poměru cena/výkon jej abosulutně drtí řecké oleje dostupné na našem trhu. Krom náznaků posečené trávy a hodně silné dráždivosti na patře (viz zde) žádný velký výkon neodvedl.

Naopak naprosto mne oslnil druhý vzorek – sicilský Quanto Basta (D.O.P. Monte Iblei, Monte Lauro) v přibližně stejné cenové hladině (250ml za 215,– Kč). Neskutečně aromatický (cítíte jej výrazně již při pootevření lahvinky), texturou máslově až sametově jemný, v chuti se potom střídají vrstvy tropického ovoce a broskví. Přirovnal bych to k přežvykování květů z nádherně rozkvetlé letní louky, které zajídáte kousky ovoce. Cena je i zde hodně vysoká, za ty peníze však dostanete špičkový produkt. Je to jeden z mála olejů, které bych neoznačil jako olej, ale jako ovocně-zeleninovou šťávu.

Occhio a Vento 2006 Vermentino (545,– Kč)

U regálu s vínem jsem si připomněl na dyžonův článek o vínech Vermentino a rovnou jsme sáhl po jediném zástupci Vermetnina v nabídce od vinařství Rocca delle Macìe. Occhio a Vento 2006 Vermentino Maremma Toscana Igt mi ale bohužel moc nesedlo – ve vůni se mi jevilo jako nevýrazné a uzavřené, v chuti fádní a na můj vkus děsně krátké. Píše se o nich, že více vyniknou při snoubení s jídlem, což je pravda (o něco víc se rozjelo). Ale ani ve spojení s doporučovaným rybím pokrmem to nestačilo na hlubší průnik. Snad tedy příště Vermentino! ;)

Závěr

Jak jste si sami už zajisté povšimli, La Bottega od Aromi není levná záležitost. Konkrtétně můj průzkumný nákup vyšel na něco málo přes 1500,– Kč za jednu návštěvu. Možná i právě proto je dobře znát, že provozovatel bere podnik maximálně vážně. Důraz je kladen na nekompromisní kvalitu a jedinečný výběr, který vychází z dlouholeté zkušenosti s provozováním mateřské restaurace. Já sám jsem byl některými kousky z nabídky nesmírně mile překvapen (pecorino, sicilský olej, prosciutto toscano)!

Pokud se vydáte na první návštěvu, dopřejte si čas – hodně se ptejte, nechte si poradit a všechno ochutnávejte. Pokud se zbytečně nevylekáte cenové hladiny, předvídám vám odhalení dosud netušených chuťových obzorů. ;)

Reklama

Komentáře

Obchod, respektive jeho obsah vypadá nádherně, ceny jsou vyšší, ale myslím, že je lepší si dát 3 dny za sebou chleba s máslem a pak 100 g špičkového sýra než 4 x za sebou průměrný sýr. Poslední aktualizace webovek restaurace Aromi je cca před rokem. Nevíte, zda restaurace funguje?

Vendula:

návštěvy La Bottega bych bral spíše jako listování v encyklopedii italských specalit s praktickými ukázkami. občas se tam zastavit, ochutnat a něco malého si odnést. kdybcyh nebral víno a oleje, vejdu se ještě do přijatelných 500,– Kč

Aromi je samozřejmě v provozu a je otevřeno, na webovky moc nekoukat, např. tam stále mají upoutávku „Již brzy otevřeme nový obchod…“ ;)))

Jednorožec:

je to možné…, ta sladkost byla ale jasně hrušková… já hlava maková ,) ještě jsem vygůglil, že se k směsi pecorina + něco přidává ricotta… takže i to je možné..díky za rešerši!

přiznám se, že při návštěvě jsem byl zahlcen vjemy a ještě opravdu nejsem ve fázi, kdybych si dělal při jídle nebo při nákupech výpisky ;))) ale už tam postupně směřuji…

v článku jsem opomněl dodat, že pan majitel (pokud jsem to zachytil správně) pochází z apulie (puglia) a samozřejmě i ze svého kraje čerpá. prodejna je zaměřena na menší (známé a ověřené) producenty…

(a ještě prozradím, že se mi tam tak líbilo, že ještě pro vás plánuji ochutnávkový průřez všemi uzeninami a pak všemi sýry, bude to bomba!)

Wow, tenhle obchod vypadá kouzelně.
V odkazu na fotku s pomerančovým tiramisu máš malou chybku – soubor nenalezen.

Zase jeden důvod, proč si zoufat, že nebydlím v Praze :-) Obchůdek vypadá molto bello! Před časem jsem měla sýr Pecorino Minoreddu ze Sardinie. Byl absolutně božský! Všechny ty jeho chuťové vjemy jsem si živě vybavila při pohledu na portrét Pecorina z tohoto úžasného obchůdku. Díky za dobrý tip, kde v Praze utrácet :-)

Čerstvé ravioli s pecorinem a hruškami :-) Pokud je sýr pecorino „mladý“ a neuzrálý, říká se mu pecorino ricotta. Pokud byly raviolly plněny tímto nezralým sýrem a hruškami, je docela možné, že na chuti ovoce dominovalo.

V každém případě není nad čerstvé těstoviny! Těm nikdy neodolám.

Dolce_Vita:

„pecorino ricotta“ slyším prvně, díky za rozšíření obzorů, hned při příští návštěvě se na to přeptám, co tam vlastně dali. být kuchařem, rozhodně používám vyzrálější verzi, přehlušení sladkou hruškou jistě nebylo cílem ;)

Burrata vypadá hodně čerstvě, kůrku z pecorina bych si taky dala! Když to snobové odkrájejí, tak si to tajně spápnu!

Co ty čerstvé ryby?
Ptám se proto, že situace s čerstvými rybami je u nás v současnosti skoro horší než po 89.
V Široké bývala skvělá rybárna, před několika lety se změnil majitel a byl konec. Ve Zborovské je to o chlup lepší, ale když si tam manžel osobně vybere a objedná ryby, musí si je vzít hned. Stalo se mi, že je tam nechal na očištění, a mně pověřil, abych je jela vyzvednout. Dostala jsem jiné, staré a nepěkně vonící ryby, což jsem pochopitelně zjistila až doma – neb jsem jim věřila.
Co je vám platná omluva, když je sobotní luxusní večeře v popelnici, že?
Kamarádce se stalo to samé nedávno, ale ještě tam stihla zavolat a donutila je, aby jí přivezli čerstvé ryby až domů. No, to nebude už náhoda.

Sýr s červy – jedla jsem ho, ale jen kůrku bez červů, voni se hejbali, a na to jsem fakt neměla…
V tom článku píšou, že už je jeho produkce Unií zakázaná, že je to proti hygienickým normám.
Tak to bude podobně jako s tím mlékem, že se ten sýr dá koupit jen u nich na farmách, úplně soukromě a jakoby tajně.
Na jihu Korsiky ho dělají taky.

Dolce vita:
pecorino ricotta – mám dojem, že to je nepřesné. Ricotta je tvaroh, a jde o obdobný výrobní postup. Ricotta salata, jestli se nemýlím, je hodně, ale hodně aromatický a slaný sýr na mazání nebo na přidání do těstovin, je to vysloveně krém. Neřekla bych, že jde o nedozrálý pecorino.
Pecorino je nejčastěji formován do košíků – proto má obtištěný ten pletený vzor, liší se sýry s omytou kůrou a neomytou, podle toho se pak tvoří ta krásná a lahodná krusta. Některé naopak mají omezen pohyb během zrání, a jsou zalisované do podivně plastické slupky – jako to má pecorino romano.
Já jsem ty ovčí sýry nechala napříště – je to veliké téma, a musíme se vrátit v čase do starého ňíma. Jestli tedy pan Cuketka dovolí… zpracuju to.
ŇAM!

Vimaana1:
Italská ricotta se původně vyráběla jen ze syrovátky z ovčího mléka (ricotta di pecora), a nazývala se často podle oblasti sýra pecorino, tedy ricotta romana, r. canestrata, r. siciliana. Ricotta z ovčího mléka obsahuje díky vyššímu obsahu tuku ovčí syrovátky, obvykle více tuku než ricotta z kravského mléka. Ricotta di pecora z ovčích sýráren má bělavé jemné poddajné těsto a tržnicích je běžně k mání. Ve velké encyklopedii o sýrech (Dr. Heinrich Mair-Waldburg) je o tom napsáno mnohé. Nejsem na sýry odborník na slovo vzatý, ale jsem jejich milovník :-)

Na Tvůj článek o ovčích sýrech se moc těším !!! Díky za vysvětlující komentář. Těm ovčím sýrům se musíme podívat více na zoubek. ňam!

Dolcevita: díky za info, já jsem přes sýry jen poloprofesionál, ono je to děsně nedietní!! :-)

Tak ještě ke tvarohům – kdo zná ze Sicílie pečený tvaroh? To je tvaroh bílý, nebo ochucený pomerančem, citronem, nebo třeba pistáciema (fakt zelenej), a je zapečený do formy konické bábovky, má trošku kůrku. Ale myslím, že je taky ovčí!!!!

to je strašný, todleto číst po návštěvě závodní jídelny, kde si člověk vybírá podle hesla :přežít…
to zas padne ta ulitá čokoláda v šuplíku.. :)

Hmmm, další místo, kde bude možné utápět těžce vydělané peníze :) Ale jen víc takových malých míst, kde člověk může zapomenout na někdy dost tristní nabídku „běžných“ obchodů…

Zítra běžím do Mánesky s nákupní taškou! Prostě je vidět, že Ricarda jeho práce baví a rozumí ji. Jinak smekám před znalostmi předchozích přispěvatelů. Musím to všechno nastudovat. Cari amici – a to už 15 let pracuju pro italy !!!!!

Ahoj všichni příznivci italské a středozemní kuchyně!
Jmenuju se Michal, pracoval jsem pro Riccarda jako kuchař a cukrář v Aromi a první měsíc a půl jsem mu rozjížděl L Bottega jako vedoucí. Jen pár slov. Je nesmírně náročné najít někoho kdo je schopen komunikovat v angličtině, italštině, umí mluvit s lidmi, zvládá prodávat a zacházet s tím nejlepším z arzenálu italské gastronomie a navíc s těmito schopnostmi dělat „jen“ prodavače. Snad proto ta nešťastnice nevěděla jak popsat rozdíl mezi toskánským olivovým olejem D.O.P tedys "průkazem původu, dalším také kvalitním ale bez certifikátu a třetím s certifikátem BIO kvality.
Ryby jsou v La Bottega opravdu bezkonkurenčně čerstvé, protože do Aromi zajíždí dvakrát týdně italští rybáři s ještě mokrými rybami :-) a po zbytek týdne Deutchesee. Co se neprodá v průběhu dne v La Bottega to zbodnou večer hosti v Aromi. Mrzí mě že jsem minul pana Cuketku. Rád bych ho poznal osobně. Jeho články a kritiky se mi moc líbí! Je jeden z mála opravdu objektivních a konstruktivních kritiků gastronomie který se neupíná na malichernosti a hodnotí to podstatné. V současné době jsem v Tunisku, kde se v Douzu na kraji Sahary natáčí film Tobruk a já mám tu čest na něm spolupracovat jako kuchař. Ale až se vrátím…:-)

Michal Hromas:

díky za vysvětlenou, já se na ty oleje ještě podívám, ten můj (bavím se o tom „made for aromi“) nemá bio štítek a má jen takový ten klasický EU nápis „indicazione geografica protetta“, zajímavé na tom bylo to že pokud si dobře pamtuju, stály všechny tři stejně…

s rybami mi to podbně bylo vyloženo na místě, spojení s restaurací, kde je zaručen určitý obrat je ideální.

v té africe držím palce, ať vás tam ten Marhoul jeden neuzdeší!!! ;)

Já se nedám!Jsem většinou zalezlej na cateringu s Tunisanama a je mi tam moc fajn.Mám pěkný video z pečení chleba v písku a pečené zmije a salamandŕy.Jsem tu teprve týden a už tolik úžasných zážitků.Největší legrace ale byla, ak reagovali místní na knedlíky(Češi chleba vaří?)K tomu oleji.Důležitá je etiketa okolo hrdla.Pokud je tam číslice, dá se na internetu dohledat místo původu.Tam je i uveden druh oleje.Pokud jde o cenu – čistě mezi námi, v kvalitě není výrazný rozdíl, všechny tři jsou vynikající, proto je cena stejná.Rozdíl je spíš v přístupu lidí a jejich nárocích co se týče osvědčení kvality.

Michal Hromas:

jej vskutku závidím vám! jeslti ze své výpravy budete zpracovávat nějaké postřehy do článku, dejte mi určitě vědět, rád se podívám! ;)

Spolu s Hankou Večerkovou z Mladé Fronty chystáme trochu zaplnit mezery ve znalostech arabské kuchyně, která se u většiny lidí omezuje na hommos,falafel a šawarma(gyros)Jestli to klapne a seženeme peníze měla by vyjít nějaká hezká, malá arabská kuchařka ve spolupráci s obchodem Farah(mimochodem vynikající jehněčí merghuezy-pravděpodobně nejlepší v Praze a v Čechách!).Dnes chystám v hotelu El Mouradi svíčkovou s knedlíkem, takže to tady voní domovinou. Mějte se krásně, mnoho pozdravů ze slunného Douz a užívejte dobrot a života! Michal

V Botteze jsem nedávno nakupoval pro manželku odpustky za to, že jsem šel do Aromi bez ní… Plně se ztotožňuji s názorem, že je lepší jíst týden suchý chleba, a potom si jednou dopřát něco opravdu dobrého. Manželka si tak mohla dopřát výborný čokoládový dort bez mouky (lehčí a lepší, než jaký jsme si onehdá upekli doma :-), vynikající parmezán, který pomalu dáváme i do buchet a nakonec toskánský salám se zeleným pepřem.. Naprostá fantazie. Jen přemýšlím, jestli špatně hledám nebo jestli pan Cuketka opravdu zapomenul zrecenzovat samotnou restauraci Aromi…

Já jsem obchůdek hledala vedle Aromi asi před 2 měsíci a nemohla jsem ho najít. :( Asi jsem se špatně koukala. Zajímalo by mě také jaké jsou ceny mís a talířů :)

22: máš bojový úkol, přivést mi z tamtud kde ted jsi nějak náprstek pro matku – předem i zadem děkuji

Je dobre ze tu funguje restaurace typu Aromi ale 80% čechu nema ani poneti co to vlastne prava italska kuchyne je.A s cenama jake jsou to ani nikdy nezjisti.Bohuzel.Melo by techto restauraci byt vice a levnejsi aby nase tzv.pizzerie neprodavali splacaniny ale italske pokrmy.Jsem z oboru a boli me z toho u srdce kdyz musim prihlizet tomuhle kulinarstvi.Michal

Já si myslím, že spousta Čechů italskou kuchyni zná, má ji ráda a má o ní ponětí Ať už jezdi třeba na lyže do Dolomit,nebo létalo ze Sky-.Europe na Sicilii. Co ale spousta Čechu nemá ráda, je, když bílé víno, které lze najít třeba na vino-klubu za 240 Kč ,najdou v nápojovém lístku za 640. U jídla ocením, že kuchař umí dobře vařit, dát 400 za otevření láhve mi ale nepřijde adekvátní

Pánové,
polemika nad úrovní italské kuchyně V Praze je velmi zavádějící. Ten či onen, je vždy přesvědčen, že italskou kuchyni, právě jeho restaurace, má tu nejlepší…

Pánové a dámy,
chtěla jsem se zeptat, jestli se dájí v této prodejně koupit také ingredience na tiramisu, nejenom pouze hotové tiramisu.. (myslím tím pravé mascarpone, amarreto, Savoiardi piškotky a v neposlední řadě pravá italská káva-buď Cello, Lavazza, Kimbo, Mauro, Illy..?)
prahnu po pravém domácím tiramisu a sehnat ty pravé ingredience v jednom obchodě pohromadě je takřka zázrak! :)

Komentáře jsou uzavřeny.