Vinařství Tsangarides (Kypr)
Píšete vy…Předem bych chtěla upozornit, že ve víně se nevyznám ani za mák. Spíš bych se s vámi chtěla podělit o příjemný zážitek a před létem dát někomu tip na výlet.
Moje sestra žije teď nějakou chvíli v Pafosu. Na rozdíl od okolí Larnaky nebo Limassolu zde není až takový turistický ruch, pláže na západě vypadají přírodněji a není na nich moc lidí. Taverny úžasné jako v Řecku, ovšem tady zjevně předkrmem číslo jedna nejsou tzatziki, ale hummus. Mají ho všude a ke všemu a je ochucený lépe, než jsem kdy jedla v pražských arabských podnicích (promiň, můj oblíbený Saphire, ale je to tak). Dále je pro našince příjemná možnost si všude dát čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu. Taky nesmím zapomenout na chalumi (nebo po anglicku haloumi?), kyperský sýr, co lze grilovat. Bohužel náš El Grillo má do něj hodně daleko.
V rámci mého týdenního pobytu jsme společně s kamarádkami absolvovaly i návštěvu vinařství Tsangarides ve vesničce Lemona, kde si sestra kupuje své oblíbené víno. I pro člověka, co se o víno moc nezajímá, je to příjemný zážitek. Majitel je milý člověk a ochotně nás provedl celým podnikem (je maličký, takže to zase tolik času nezabere). Pak nám udělal přednášku a ochutnávku tří vín (víc toho nestihl, přišli další zájemci, bylo to od něj laskavé i tak).
Kromě sudů je všechno vybavení z nerezu.
Dubové sudy z Francie stojí přes 600 euro za kus a jsou použitelné 3 roky…
…takže z nich pak majitel aspoň vyrobí stoly na terasu, kde probíhají ochutnávky.
Výhled z terasy vinařství .
Globalizace dorazila i do zapadlé vesničky: na vinicích pracují Filipínky.
První bylo suché bílé víno Tsangarides Xinistery. Hodnocení laika: pilo se lehce, kdybych ho měla k jídlu, tak by ho doplňovalo a nepřebíjelo jeho chuť. Moc dobré. Pak jsme měly suché růžové víno Shiraz, to mi přišlo trochu kyselejší, i když mým přítelkyním chutnalo a prý by si ho dovedly vychutnat s telecím. Nakonec jsme ochutnaly červené suché víno Agios Eftem. Bylo hodně ovocné, když jsem si přivoněla, bylo to jako zabořit nos do pytlíku se sušenými švestkami. Toť můj názor, znalec místní vína hodnotí takto.
V restauracích tato vína prodávali za 14–15 euro za lahev, zde jsme si mohly koupit bedničku s tuctem lahví za 50 euro, což jsme také učinily. Majitel vám ale klidně prodá i jednotlivé lahve bez navýšení ceny. Ne každá dáma bude nadšená z mého způsobu cestování, ale já si na dovolenou beru oblečení, co už mě omrzelo nebo má nějakou malou skvrnku a jak jdou dny, špinavé kusy zahazuju, což mi na zpáteční cestu vytvoří v kufru vítaný prostor pro místní speciality – v tomto případě tři lahve vína a kilo chalumi (akce v místním Careffouru).
Ještě bych chtěla upozornit na zajímavost – možnost si na této vinici adoptovat svůj keříček (nebo spíš řádku?) a mít své vlastní víno. Hrdý rodič si ho může přijet pohnojit (jen přírodním hnojivem, samozřejmě) i očesat. Když nemá čas, nevadí. Udělaji to za něj a pošlou mu lahve s jeho vínem a jeho vinětou.
A ještě přidávám odkaz na vinnou tůru po okolí Pafosu.
Komentáře
Naopak! Prava dama oceni dobry napad a pri dalsim cestovani ho zkopiruje :-) Libi se mi taky to s tou adopci kericku – ja bych to tedy nechala plne v rukou odbornika, protoze jinak bych to tak akorat „pohnojila“.
„Majitel je milý člověk a ochotně nás provedl celým podnikem (je maličký…“
Hned jsem si představil mini pidi-trpaslíka. Ale šlo jen o svéráznou stavbu věty, v kombinaci s mou přebujelou fantazií. ;-)
Adopce části vinice je globální móda. Vidí se to všude. Nic proti tomu.
Naďo, dík za zajímavý příspěvek! Eucharisto!
Na Kypr se asi nikdy nevypravím, a malé vinařství na Kypru se nikdy nedostane k nám na trh. Adopce keřů je dobrý nápad, ale proč to dělat, když i u nás se dá sehnat dobré, až vinikající víno. Dále nic více nebudu hodnotit.
Míša