Sladké hříchy mládí se vracejí

tak ty orechy vidim dneska poprve, ale jesenka nebo pikao to byly moje hity! jeste jsem taky milovavala lekoricovy bonbony – takovy barevny ctverecky s cernym prouzkem uprostred. meli je v cukrarne a stali 10 deka 2 kcs… lekorky se daji sehnat i dneska, ale bud se mi zmenila chut a nebo to proste uz neni ono…

co se destiku tyce – ja v te dobe byla na skole v prirode ve vychodnich tatrach, takze mam takovy pocit, ze jsme toho chytli docela dost…

Ten karamelový krém v tubě se jmenoval velmi podobně jako Karmílek, pouze se tvářil dospěleji – byl to Karmil :) A jinak si vzpomínám, že společně s Karmilem se začala objevovat ještě kávová verze ale u té si na jméno opravdu nevzpomenu. Nicméně klasická Jesenka byla a je podle mne z celé řady nepřekonaná.

Já si vzpomínám na jeden sladký výtvor normalizačního potravinářství, na který dodnes mívám chuť a prakticky od revoluce jsem o něm neslyšel, natož abych ho viděl. Jmenoval se Mixar a byl to vanilkový krém v prášku, obal měl takový modro-žlutý. Myslím, že měl slouži k přípravě zmrzliny nebo něčeho jiného, ale když se podle návodu rozmýchal s vodou a ohřál, vznikal velmi řídký, tekutý, sytě žlutý krém, který byl krásně sladký a měl nezapomenutelnou a ničím nenapodobitelnou chuť syntetické vanilky a sušené smetany. Miloval jsem ho a občas mi byl uvařen za odměnu nebo dobrou známku ve škole.

vitacit byl taky dosti kultovní záležitost vydrhnout pak červený jazyk bylo na dlouho

já našel pouze toto http://zpravy.idnes.cz/centrem-prahy-projely-stovky-lidi-na-bicyklech-flh-/praha.asp?c=A070419_210123_praha_anv

Mixar si pamatuji, používali jsme ho na výpravách turistického oddílu. Není nad to si v lese ráno uvařit výtečný puding a ještě horký ho jako krém vypít… Už z toho zase slintám jak Pavlovův čoklík :-). Jeho zvláštnost a výhoda byla, že se přidávala jen voda, sušené mléko již bylo v prášku – nevídaná věc v rudém období.

Vidím, že se tady sešlo více bývalých milovníků Mixaru :) Já jsem na něj včera dostal opravdu hroznou chuť, a tak jsem hledal v internetu. A zjistil jsem, že se pořád vyrábí! Otázka je, zda chutná stejně jako dřív a navíc to má jeden velký háček. Prodává se jen v balení po 14 kg … na druhou stranu, byla by to doživotní zásoba :)

http://www.zmrzlinapoli.cz/index.php?section=offer&subsection=zmrzlinsmesipras

Dan:
No jasne! Na ty jsem uplne zapomnel, byly fantasticky. V pripade tech koktejlu mne trochu zarazi, ze v dnesni dobe, kdy je instatntni kde co, od pudinku po knedlickovou polevku, nikdo nedela tyhle veci, ktere byly opravdu velmi dobre.

pan Cuketka:
Ja vim, ja vim. Je to lakave, jsem nalomeny… neponoukejte mne :)

já si ještě pamatuju na takový mandarinkový džus v kelímku – jmenovalo se to myslím pompea, nebo tak nějak.

Ja vzpominam na Sumaky, takovy sumivy napoje v pytlicku, a jeste mi chutnaly pendreky, lekoricovy hadi v cukrarne, asi dneska jsou stejny. A cervena a zluta limonada v lahvi, ty barvy byly takovy hodne umely, ale nam to hrozne chutnalo. A z mlecnych vyrobku Jovo, to byl snad jediny druh jogurtoveho napoje.

Karmil si pamatuju, zčistajasna záhadně zmizel a už ho neměli. :-)
Jovokoktejl jsem zbožňoval. Nedávno jsem si koupil Actimel a chutná úplně stejně, jen má trochu vápnitou příchuť.
Dubnový deštík si taky pamatuju – tenkrát nás hnali z procházky fofrem domů a hned po příchodu jsme museli všichni do sprchy a hrozně dlouho mi nikdo nevysvětlil proč.

Ale co si málokdo pamatuje:
http://img214.imageshack.us/img214/6320/konzervyig3.jpg
Na těch plechovkách je sice napsáno „sturgeon“, ale uvnitř byla nebeská mana v tomatě. :-) Kdo ví, kde je tomu konec.

Barimandle a hořické trubičky, to byla mňamka. Před časem jsem projížděla Hořicema a zatoužila po těch pravých originálních! V jednom specielním cukrářství jich bylo tolik druhů, že jsem si nechala poradit, které jsou ty originální. Koupila jsem si na doporučení krabici, a trubičky byly bez náplně !! Bohužel ta náplň mě na nich uchvacovala nejvíc a vždycky jsem je důsledně oloupala z toho tenkého oplatkového těsta, abych se dostala na tu lahodu uvnitř :-) Tak zase zůstalo jenom u vzpomínek. Vlašské ořechy v karamelu znám ty ze Švajcu :-) Opravdu dobrota. Na poli cukrářském od té doby nic světoborného nevzniklo, mám pocit, že chutě jsou příliš syntetické a nezapomenutelné dojmy nezanechají. Pamatuje někdo na bonbóny s fialkovou chutí na jazyku?

Dlouho jsem odolávala, ale vidím, že tu jsou mraky sladkobolně naladěných pamětníků-:) „Fialky“ byly úžasný, v sáčku z nich pokaždý vznikla kompaktní hrouda… A pamatuje si někdo mejdlíčka (nejlépe z výchovných koncertů na Žofíně) a pravý gumový hady a lékořicový doretky v plechové krabičce??? Ovšem zdaleka nejúžasnější vzpomínky mám na brigády v Orionce – kde jsme jako středoškolští studenti hákovali u pásu, abychom okusili, jak tvrdě na nás dře dělnická třída – a vynášeli jsem odtud ještě teplé sisinky (nejlepší byly růžový), žu-žu a báječně čerstvé banánky v čokoládě. Dneska jsou banánky nějaký divný, ta žlutá hmota chutná na 100 % úplně jinak. Ach jo…

………. nedostatek cukru v těle prý způsobuje nervozitu a tím pádem chyby a překlepy :-) ……….. jdu doplnit svou zásobu, abych příště psala lépe :-) Dolce Vita nás udržuje v kondici, tak na to myslete. Jdu si na zahradu ukousnout fialku a budu přitom myslet na ty úžasné bonbóny.

Bonjour de Paris, Cuketko ;-)

Tak ořechy (jako dítě jsem jim říkala čínské) si nejen pamatuji, ale od revoluce je marně hledám. Sjezdila jsem kus světa, ale zatím jsem nic podobného nenašla a je fakt, že doma se to udělat nedaří. Ještě za komunistů jsem je kupovala v prodejnách „ESO“ a snažila se nesníst celou plechovku na posezení. Nějakou dobu jsem si ten obal i nechávala na stole na tužky, v té době to bylo zajímavé.

A když jste v tom vzpomínání, vybavuji si instantní nápoj „Medola“, což bylo sušené mléko s medem v papírové krabici. Ne že bych to pila, ale bylo to dobré jen tak jíst suché. Patrně to nemělo valný úspěch, protože po pár letech tahle inovace zase zmizela.

Majdalenka

signorina Zucchina:

Tak to vám mohu říct zcela přesně :) Byly to ovocné cucavé bonbóny zvané Letní směs, s různými barvami a příchutěmi a byly moc dobré. Kromě toho se ovšem vyráběla také varianta Zimní směs, která měla pro změnu plechovku modrou a bonbóny v ní měly mentolové příchutě.

haha…pěkné vzpomínky…já si takto z dětství asi nejvíc pamatuju na BB Puding(takto přesně psáno),byl kakaový,slovenský a velmi jednoduchý na přípravu…my jsme jej však měli nejraději studený,jen se ten prášek smíchal se studeným mlékem a bylo hotovo…tu chuť si dodnes pamatuju a dnešní pudinky už chutnají ouplně jináč. :-(
Nedávno jsme se taky bavili o té zvláštní zmrzlině,možná si vzpomenete,myslím že byly dva druhy-jablečná a meruňková-byly uzavřeny v bílém umělohmotném obalu tvaru hrací kostky o hraně asi tak 6-8cm,jedna strana byla „otevírací“ a tou se zmrzka „vydlabávala“ buďto dřívkem nebo lžičkou…no paráda…po konzumaci jste si kostku mohli nechat na hraní a nikdo je nevyhazoval…myslím,že kdyby se znovu pustili do její výroby,tak by „vydělali majlant“! :-))

Ten recept je slibný! Z Číny se tehdy vozila spousta dobrot, jako třeba vepřové ve vlastní šťávě – mělo zvláštní chuť, a na chlebíčku bylo těžkým soupeřem pro české škvarky. Když bylo z lednice, tak se dobře mazalo, v pokojové teplotě bylo pěkně na odkapání, a byla to dokonalá čuňmňamka ohřát si to na těstoviny.
Riskla jsem letos nákup stejně vypadající konzervy, ale už ne s nápisem Ma-Ling, a bylo to zklamání.
Při připomenutí Mixaru (úplně to cítím…) stojí za pietní vzpomínku klasický karamelový pohár z mlíčňáku, protože ten už taky vodnes čas, a prostě ho nikde už tak neudělají.
Jo, a sladké sušené nápoje ujídat nasucho – luxusem byly ty z Tuzexu, standartem pak ty české: kakaové a bílá káva…

Bohužel nemůžu srovnávat s plechovkovým průmyslovým originálem, protože ho neznám a tuhle pochutinu jsem poprvé okusil až z receptu, když to vyštrachala máti. Tahle stará knížka je u nás velmi populární a už z ní vaříme dost dlouho. Napsal jí Vladimír Sís a redigoval Ladislav Smoljak (nejsem si jist, jestli to nejsou jen shody jmen se slavnými osobnostmi). Ať tak nebo onak, toto cukroví je božské.

Mě nejvic schází želé bonbóny Oskarky (aspoň doufám, že mě paměť neklame), výborný příchutě (takový přirozený) a takový to tvrdší želé, mňam :) A nebo ty pomerančové půlměsíčky máčené v čokoládě – lahoda :)
Dnešní želé bonbóny jsou buď děsně kyselý (chudáci děti) a nebo chutnaj příšerně uměle a to želé je takový patlavý, teďkon jsem na chvíli v Rakousku a tak jsem taky nějaký zkusil a většinou je to děs a hrůza včetně Haribo a to nemluvim o americkejch, těch jsem, po ochutnání, plnej pytlík s radostí odložil na lavičku pro nějakého žebráka.
Navíc mě loni na Vánoce hrozně moc zklamal Orion s jeho Salonkama, který měly taky vždycky výborný pomerančový želé, to sice zůstalo a navíc rozšířili i o višňové se šťávou uvnitř (výbornej nápad, chuť sice kapku umělá, ale dobrá), jenže oni je místo v čokoládě, která se snadno rozpouštěla na jazyku, začali máčet v jakési hnusné kakaové hmotě velmi podobné té nejhorší polské čokoládě. Ach jo, snad na tyhle Vánoce použijí zas čokoládu.

Mixar… na ten ráda vzpomínám. U nás v jednom rychlém občerstvení dělají z Mixaru jahodové koktejly. Fakt výborné, jako za starých časů!!

Čauky, taky si pamatuju takový měkký bonbony Sisinky se tomu říkalo, vzpomínám na výbornej čokoládovej termix a na lučinu, která byla v plastovém obalu (balená jak malý salámek), vždycky jsem to trochu natrhla a vymačkávala. Ale na čem ujíždím do dneška je Pikao, Piknik a Jesenka…to je prostě moje. Ale strašně mi chybí i kávový piknik nebo jak se tomu říkalo, to bylo taky výborný. Karmílek mě nějak nenadchl…

termix jsem nedavno ochutnala a už si ho nikdy nedám. Taky jsem měla ráda mariánskolázeňské čokoládové oplatky a trojhránky a dnes už si na nich nepochutnám. Ta „umělá“ náplň je příšerná. Na všem se šetří, vše se nahrazuje chemickým hnusem, fujtajbl!
:-(

ty bonbony se stale delaji. Myslis, Besipky? Mam jedny u PC ;-)

Bali:

Besipky byly takové kroužky, pokud si pamatuji. Tohle byly tvrdé cucací bonbony.

Ráda bych se ještě vrátila k tématu „bonbóny fialky“ – nevíte někdo, kde a jestli by se dala tahle dobrůtka sehnat, kromě matějské???

Skvělé byly také bonbony ledovky.

A co tohle: Ořechy v karamelu – spaříme jádra vlašských ořechů, oloupeme a namočíme na den po tekutého medu. Opatrně vybereme, necháme okápnout a obalíme na mělkém talíři v krystalovém cukru. Poté je osmažíme za stálého obracení vařečkou na pávi s tukem, kde se vytvoří karamel. Dáme vychladnout na mastný talíř, aby se neslepily. Místo ořechů lze použít mandle, arašídy, kešu ořechy.. Zkuste to, já se na to taky určo vrhnu.

Tak mi to nedá, musím se připojit, pamatujete si někdo Hořce??? Tak nějak se to tuším jmenovalo, průhledný pytlík s modrým nápisem a obrázkem hořce, uvnitř něco jako ořechy ve slaboučké oplatce a plné kakaového krému...... Jenom se to rozplývalo. Časem pak dělali i jahodovou příchuť, ale to už nebylo nic moc. Stály asi 5 kč a já bych pro ně vraždila…

Ahojte,musím se taky přidat.Sisinky si taky pamatuju,velmi podobné kokina se vyrábějí pod názvem MAOAM a chuť je téměř stejná,jen se tak netáhnou,jako kdysi.Jsem zoufalá,že už se nevyrábí můj oblíbenej kávovej termix.Byly v něm i ty zrníčka socu-mňam,to byla taková dobrota…Naposledy jsem na něj narazila v Kojetíně,když jsem se tam učila na zemědělce,kolem roku 1991,ale pak jsem ho už nikde neviděla.Ty dnešní termixy jsou docela hnus,cítím chuť prášku.

Ahojte, ještě jsem si vzpomněla na sušenky Lucie, takové ty květinky, v krabici. Milovala jsem kakaové – byl to pro mně vždycky svátek, když je rodiče otevřeli :-) A pak jsem měla ráda kakaové dětské piškoty, není to tak dávno, co se přestaly vyrábět. Bývaly ve fialovém pytlíku…

Já zase ráda vzpomínám na tvarohové sýry Babeta a Ogar, ty jsem cpala snad po kilech a dnešní Lučina a spol. se jim nevyrovná. Dnešní termix je děsss, jsem si nedávno koupila vanilkový a byl strašný, nejlepší byl kávový a pistáciový – ta nádherně jedovatá barva. A ty malinové oplatky – tuším že se jmenovaly Dukla byly nepřekonatelné.

Mimochodem.. Cuketky.. To jsem viděla někde v „Týdnu“ :) Je to stejný Cuketka? :)

vsechno jiz bylo o Karmilu receno … takze opravdu moooc dobrota i ve svych kristovych letech neodolam a nakoupim par Karmilku a nestydim se cucat primo na ulici … proste maximalni slast v hube :)

Ty vlašské ořechy v karamelu si pamatuju a zrovna nedávno jsem se mému příteli snažila vysvětlit co to je, jestli si na ně taky pamatuje a jestli neví, v čem byly namočené. Prý je nikdy nejedl, a to je starší. Byly v kulaté plechovce s nějakou tuším světle zelenou etiketou s rezavou a měly umělohmotné víčko, pod kterým se skrývaly úžasně dobré vlašáky, matně si vzpomínám, že byly pražené a namáčené v něčem – ta chuť se nedá dost dobře popsat. Kupodovu jsem až do dneška nevěděla, co že to na nich je a on ejhle karamel:-)
No přece je to už pár let zpátky a moc mi nebylo, když jsem je měla naposled…

Čínské ořechy v karamelu – to bylo něco, jejich marných hledáním jsem strávila část porevolučních let. Ještě byla jejich jedna verze, ty byly ve stejné plechovce, ale celé obalené v moučkovém cukru, ty mi myslím chutnaly ještě víc. Možná máme na chatě ještě v krabičkách od nich schované hřebíky.
Karmil – ten nám babička vždycky dávala na šlehačkový pohár, když jsme k ní přišli. Když někdy nesehnala Karmil, tak myslím odpískala celý pohár.
Mandarinkový džus v umělohmotném kelímku a pomerančový džus v plechovce s řeckým chrámem na obrázku – jo to býval luxus.
Vitacit, barevné burisony a sojové suky – to byl sortiment, za který jsme utráceli první vlastní peníze v sámošce naproti základce.
Ještě jsem měla jednu „pochoutku“, na kterou dodneška mívám ohromnou chuť. Byl to doplněk stravy, prodávalo se to v kostkách po dvou ve stejné krabičce jako masox, bylo to hnědé a jmenovalo se to Vitalecitin. Trpěla jsem, že toho nemůžu sníst kolik chci, protože to mělo nějaké maximální dávkování půl kostky za den nebo jak.

Sojové byly jedny a kokosové jiné. Ty sojové byly drolivé nejen na povrchu :))

zdravím tyto příspevky me nadchli, aje fakt že v dneešní dobe je to všechno chemický taky jsem si zavzpomínala na točnou zmrzku ajinou nanukáče dueta, kdo chce mám, kontakt na maxir posílají i dvě kila ,jjá se teším že si udelám domací zmrzku,775766765,z pozdravem Monika

Mobydick, Martina: Koukám, že téma Pikao, Mixar atd. bude na věky živé :) Joo.. není nad pořádný kávový piknik :)

Ahoj všichni,

nutně bych potřeboval kvůli sázce vědět, o jakém objemu se dříve vyráběli termixy, stačila by i jeho fotka, tam to snad taky může bejt, díky

No výrobků je tam hafo, moc děkuju, ale termix bohužel ne…

Termix jsem koupila před 2 týdny v Makru, značka Milko, byl hnusný, chuťově šizený a divný. Ještě se prodává jedna značka, teď přesně nevím, a ten je lepší, chutná víc po tvarohu.
Doporučuju udělat sami doma. Bohužel musím konstatovat, že za komáčů byl poctivější.

Mandarinkový nápoj-výborný byl OLYMPUS,pamatujete?Mňam.Teď vyrábí hodně podobné pitíčko s brčkem Toma-mandarinka 1*.

Vzpomíná si někdo na puding Dr. Oetkera, šlehal se za studena, prodával se v ESU začátkem 80tých let a byl vtakové větší krabičce. Byl takový hodně tekutý a naprosto skvělý. Karamelový, čokoládový a vanilkový. Už jsem od té doby nic tak výborného nejedla.

110: Ano! Ten jsem milovala. My jsme pro něj jezdili stát frontu do Tuzexu na Evropské. Celodenní výlet – koupit puding a pak na letiště na terasu koukat na letadla ;-)

Jo,starý dobrý Mixar.Je stále tak vynikající jako tenkrát.Dá se objednat v Opočnu.Co mě ale mrzí je,že se už nevyrábí mléčno- arašídové karamely.Měli takový bílomodrý obal s „prahou“ a bylo na nich napsáno Prague.TTy byly…Nebo klasické „sisinky“.také se ta chuť nedá s dnešnímy srovnat…Mimochodem :nevíte náhodou někdo recept na pudink z Mixaru?Děkuji mnohokrát.

No na obal od ořechů už si nepamatuji, ale tu jejich božskou chuť ano, na tu se zapomenout nedá :-(
Hlavní je aby to co přežilo nestratilo svojí chuť a kvalitu.
Jako třeba kola, ten patok co se prodává dnes nemá moc společného s tou kterou prodávali třeba před 18lety…

HALOHALO LIDICKY JAK PAK SE JMENOVAL PENDREK V CUKRU TAKOVA BAREVNA HOV…MOC DOBRYTED TO DELA HARIBO A NENI TO ONO.ALE TEN NAZEV MI NEDA SPAT UZ PAR DNI.

Ne. Lékořicové konfity. A dají se koupit dodnes.
Ale já bych taky něco potřeboval.
Před rokem 90 jsem kupoval na Slovensku takovou měkkou cukrovou růžovobílou tyčinku, zy boha si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovala…

ahoj, sice nejsem taková pamětnice jako někteří :) ale pamatuju si nefalšované černoribízové bonpari, nejprve byly jen ve směsi klasických bonparů, ale pak pro velký úspěch je začali vyrábět i separátně, to byla taková dobrota, máma mi jich vždycky na tábor nabalila, zbožňovala jsem je, a teď !!!!! nedávno jsem si koupila pytlík obyčejných, našla jsem tam černorybízový, teda musela jsem dlouho hledat, protože jsem nakonec objevila něco dost vyblitého nevábné chuti, sakra, kam se poděla ta bombastická chuť, to se jim jako ztratil recept nebo co?? chápete to? máte podobnou zkušenost?

Já mohu připojit vzpomínku na už zmíněnou citronovou tyčinku Vanda (stříbrný obal, hranolkový tvar): Když jsem chodil do 3–4. třídy, občas jsem místo svačiny dostal peníze, ať si něco koupím a v tomto případě to byla vždy kombinace 2 rohlíky, vanilkové „mlíčko v krabičce“ a dvě tyčinky Vanda… Byla to ta nejlepší školní svačina.
Na chuť té tyčinky se nedá zapomenout.
Asi založím ligu za obnovu retro sladkostí:)
V

Na všechny zmiňované sladkosti si pamatuju!Chybí mi karamelky,které tehdy byly mléčné,kávové,višňové,sisi…všechny šly špatně odlepit z papírku,ale byly báječné!Taky mi chybí tyčinka ZORETKA od čokoládoven Zora,byla to taková zvláštní tyčinka jakoby z oplatky(neumím to popsat),potažená čokoládou a plněná čokoládou nebo vaječným likérem,obal byl stříbrný.Myslím,že se objevila až po revoluci,ale byla na trhu strašně krátce,snad rok,dva.Já jsem se po ní mohla tehdy utlouct!

Přidávám se k Ince ze září 2007: Ty její „kafíčka“ jsem zbožňoval, přesný název je „likérová káva“. Proč to, sakra, dnes nevyrábí?!