Kluci v akci umí

Jen koukej, já si to nenechám ujít nikdy. Jen se musíš předem smířit s kvalitou „střídavě oblačno“. Přece jen to není jejich dílo a asi záleží, jak se dramaturg vyspí nebo co – jednou vystřihnou třeba paellu jako od katalánské babičky a příště jsou schopni vařit lasagne z párků a kečupu… ;)

Jinak http://www.klucivakci.cz – všechny díly ke skouknutí i všechny recepty k přečtení.

chybaju mi tam uplne absentujuce fotky interieru a informacia ohladom fajcenia (ktora by mala byt sucastou kazdej recenzie restiky) ci sa tam da jest alebo tam clovek musi fetovat ten smrad, kedze to zaujima obe strany, tak fajciarov co si na to pri obede potrpia ako aj nefajciarov co taketo restiky ignoruju

Ja Perfect znam. Pracuji kousek od nich, nosi nam od nich jidlo, na obed si tam obcas take zajdu. Meli jsme u nich Christmas party. Jidlo je v drtive vetsine velmi dobre, vkusne a elegantni. Obsluha mi prijde trosku pomala. Kazdopadne.. i menucka za 99 nebo 120 (i polevka) jsou vyborna a nijak osizena. Zkusila jsem i lunch bufet. Jsem z Anglie zvykla na rozmanitejsi nabidku, takze mi to prislo celkem chude, ale za tu cenu zrejme i tak dost a rozhodne bylo jidlo chutne :). Catering na party byl moc mnam. Mam je rada a uz dlouho se chystam na jejich snidani, jen bohuzel jsem prilis lina vstavat :)

GurmetKlub: Souhlas, řekl bych, že u paštiky z kachních jater s portským a brandy se tváří o poznání nadšeněji než u podnaditého bůčku… Jsou díly, kde mám chuť na všechno a jsou díly úplně nezajímavé. Tam to někdy klesá skoro až ke koutku vaření ve Vlastě nebo Květech.

vfb

Kluci v akci mi nejsou příliš sympatičtí, ale možná tu jejich restauračku přece jenom někdy zkusím …. Teď trošku z jiného soudku, třeba se to bude hodit k odkazům na jiné stránky a zalíbí se to i ctěnému p. Cuketkovi, dávali to na Spektru jako bezvadný seriál.

http://www.rivercottage.net/

Tomáš napsal přesně to, co jsem měla na mysli. Já bych nekritizovala příliš, je to svěží a cool pořad o vaření s mírně pubertální rozpustilostí, ale výsledkem jsou kompozičně dobrá jídla. Je tam znát inovativní přístup k celé věci a ráda se na to podívám a určitě si často vezmu inspiraci. Posláním tohoto pořadu je „nauč se vařit“ trochu jinak a buť u toho v pohodě ;) Kdo se domnívá, že už to umí a snaží se najít na pořadu mouchy, jistě je najde. Já je tam nehledám a je fajn, že alespoň nějaký takový pořad v české TV běží. Já myslím, že přes své mládí „Kluci v akci“ respekt mají. Já je docela žeru ;) Kritika je způsob přesvědčit, jak by to kritik dělal, kdyby to sám uměl. Myslím si, že tady je pole neorané a každý nový super pořad by mohl mít šanci. Škoda, že je toho nadšení tak málo, ale třeba se to změní. Nejde vždy o haute cusine

Jak se jeden dozví, že by se od na takovém kursu něco naučil? Mediální masáž není tak od věci ;)

:-)))) možná by mě to inspirovalo a pak bych to vzala z té praktické stránky! Inspirace přichází odevšad, s realizací už je to horší a jen silní jedince to někam dotáhnout ;)

S tím souhlasím ;) Život je jako šachová hra – někdy na černých jindy na bilých polích, někdy dáváš šach jindy dostáváš mat,ale nikdy nemůžeš smést všechny figurky ze stolu a říct – začínám znova ;)

Námět pro pana Cuketku
Pane Cuketko, chybí mi recenze nějaké opravdu hodně luxusní restaurace. Ne že bych na nějakou takovou měl a chystal se do ní. Ale zajímalo by mě, jestli skutečně stojí za to dát si třeba hlavní chod za několik tisíc. Jasně, u luxusních restaurací v hotelích se platí hlavně za luxus, samotné jídlo tak vysokou cenu ve skutečnosti nemá. Ale stejně – myslím, že taková recenze by všechny zajímala, aspoň jednou se do takové restaurace prostřednictvím vašeho textu podívat. Díky.

PS: Z kategorie „normálních“ restaurací doporučuji k recenzi Hliněnou baštu. Menu tam vypadá naprosto famózně (hlinenabasta.cz/cz/jidelni-listek.php).

Pan Cuketka

K těm luxusním restauracím – patřím mezi lidi s průměrným plzeňským příjmem a když zaplatím všechny „mandatorní výdaje“ zbývá tak na návštěvy hodpod 4. cenové:-))) A teď vážně – člověk se může báječně najíst ve slušném prostředí i za 200,- a naopak si může zkazit večer v rádoby luxusním podniku za 1000,-. Proto moc nerozlišuju luxusní restaurace od ostatních podle ceny jídla, ale podle toho, jak se tam cítím a podle toho, jestli za své peníze dostanu tolik, kolik očekávám. Jen stačí nemít přehnaná očekávání. A už teď je mi jasné, aniž bych nějakou luxusní restauraci navštívil, že při ceně 1000,- a výš za porci bych si prostě nepochutnal a zážitek by se nekonal.
Když už si udělat radost, jde to i doma a navíc ten pocit, že jsem to vyrobil vlastníma rukama (obě levý), spousta pochval od hostů a členů rodiny, to nemůže nic nahradit!!!

Pro mě je luxusní dobře se najíst !! Bohužel ne vždy se to musí stát v hodně luxusní restauraci, která je v této kategorii vedena. Ceny jídel velmi vysoké, ale kvalita zpracování surovin ne vždy odpovídá. Navštěvovat velmi luxusní restaurace je otázka prestiže, pocit soukromí (pokud o něj dotyčný stojí) a tak má tím pádem svou klientelu. Dají se najít i jiné podniky, kde jsou ceny řádově nižší, ale kvalita nechybí a nabídka jídel je originální, obsluha příjemná a prostředí sympatické, tím pádem nálada uvolněná a tento pocit k jídlu patří. Někdo zde zmínil restauraci v Průhonicích „Hliněná Bašta“ – též ji doporučuji http://www.hlinenabasta.cz V nejluxusnější restauraci jsem byla ve Francii – byla ve městěčku Sette (vyhlášená stylová hospůdka „U stoly paní Emilly“). Otevírali pouze na večeře – objednávky vyřizoval přímo mistr kuchař a nabízena byla pouze 4 menu osmichodová. Dostali jsme se tam náhodou, ale byla jsem fakt uchvácena! Ke každému jídlu jiný druh vína, rozličné druhy pečiva (vše čerstvě pečené v restaurantu), závěrečný bufet se sýry famózní a k tomu chléb se sušeným ovocem. (Kompet menu i s pitím cca 120 až 160 Euro – odpovídalo to nabízenému). Hospůdka s cca 10ti stoly, na malém městě, ale ta nejlepší klientela ze široka daleka – dobrá hospoda se prostě neutají a té horší nepomůže ani vydatná reklama. Nejhorší kombinace je ta, když člověk (s jakýms takýms talentem pro vaření) vyrazí do restaurantu (vybere ten luxusní, aby se vyvaroval toho, že jídlo nebude perfektní) a přesto je rozčarován a lehčí o nějakou tu tisícikorunu, za kterou ten gastronomický zážitek vůbec nestál ;) Tyto recenze mě vážně moc zajímají. Těším se na další zajímavé tipy.

Kluci v akci si myslím že nejsou zas až tak perfektní pořed o vaření.
V jejich restauraci jsem nebyl.
To co ale předvádějí v pořadu Kluci v akci se mi vůbec nelíbí.
Je to jako když „vaří“ nějaký puberťáci.
Nespisovné vyjadřování, šaškování atd.
Vaření je vážná věc a zodpovědná práce.
Je pravda jak se uvádí v některám příspěvku že by se měly založit školy vaření pro amatéry a tam by měl učit jen odborník.
Hezký den Tono

Magda:
Tak si zajděte v okolí buď do „La Casa Argentina“ v Dlouhý ulici a nebo do „La degustation“ na Haštalském nám., nebudete litovat.

Ke klukům vozím víno (chile) cca 2x týdně a musím uznat, že tam dochází k velmi příjemným změnám jak v interieru, tak v obsazenosti. Držím palce…i kvůli sobě :)))

Po přečtení recenze jsem zašel do Perfect restaurantu a bohužel jsem zde získal dojem, že restaurace má nejlepší časy za sebou.
Bohužel byla poměrně prázdná, interiér působil poměrně opotřebovaným dojmem, celé to tam bylo takové omšelé.
Měli jsem panenku s brambroami šťouchnými se slaninou, biftek, rizoto a candáta na středomořské zelenině. Candát a panenka byla jídla poměrně mdlé chuti, nevýrazná vyžadující dochucení. Obsluha byla ovšem v pořádku, příjemná, ochotná-zřejmě dobré pozůstatky z lepších časů.
Zdá se ale, že Kluk v akci, zůstal někde v akci a trochu zapomíná věnovat se svému „restaurantu“.

Co třeba já na to?
Váš příspěvek je pěkně napsaný a v zásadě by se s ním dalo souhlasit. Tedy až na pár drobností…

ad Princip – Tedy Princip jak ho chápete vy, mi malinko zavání nějakým dogmatem. Pro Vás je principem jednoduchost až (jestli jsem to dobře pochopil) takřka na dřeň. Kdyby bylo toto dogma vždy strikně dodržováno, bojím se, že bychom stále byli u kořínků a středně propečené zvěřiny (darů přírody). Já naopak upřednostňuji možnost výběru a podporuji jakýkoliv vývoj na gastronomickém poli. Trochu mi tahle pasáž Vašeho příspěvku připoměla film „Ratatouille,“ kde bylo moc hezky vidět, že by určitě stačilo sníst samotnou houbu, nebo sýr, ale pokusit se to zkombinovat, přidat ještě špetku šafránu a celé to pak vyudit, to je to co spoustu lidí na gastronomii baví. Fantazie a nekonečně možností!!! Proč pouze staré, nenahraditelné klasiky? Píšete, že informační server byl již zaplněn. Který? Můj tedy rozhodně ne. A vsadím se, že kdybych žil třeba devět životů, tak ho nezaplním… Což mi připomíná, že na začátku 20. století již vědci považovali vše za vymyšlené a vynalezené. Taky se trochu spletli. Za sebe jsem rád, že existuje možnost výběru. Kdy se jeden den mohu rozhodnout pro naprosto nekomplikovaný kus masa s pečenou zeleninou a bramborem a druhý den si mohu jít ochutnat třeba něco z molekulární kuchyně a nechat se překvapit něčím naprosto novým. Nesmírně důležité také je, kdo mi vaří ten komplikovaný dort pejska a kočičky. Umí hemenex? Smaženici. Nebo i jen obyčejné Aglio Olio? Jestli ne, tak je to jen patlal, který haute cuisine odkoukal třeba na Paprice nebo vyčetl v Apetitu…Takže v gastronomii narozdíl od Principu pouhé jednoduchosti, já jsem hlavně pro fantazii a profesionalitu.

ad Zadarmo – bojím se o Vás, že to nezvládnete �?�, ale já už toho dostal a rozdal zadarmo.
Mám trochu pocit, že si pletete „dát něco zadarmo“ s „rozdat se.“ Když dávám něco zadarmo, ať už je to třeba amuse bouche, welcome drink nebo panák „na haus“ jako omluvu za zdržení, znamená to že mám komu dávat. Mám hosty, vážím si jich a chci si je udržet. Jsem v tom případě blb co si stele na bankrot? Asi těžko. Blb jsem jednoznačně v tom případě, že svým hostům nejsem schopen poskytnout ani to, za co je kasíruju a oni nadobro zmizí. Pak hosty nemám a končím. Velmi zjednodušené, ale jednoduché, (že by Princip :))

Ad showbiz majitelé – Pardon, ale zase nesouhlas. Oni nejsou všichni Skamene :) Je to jak s tím Vaším zubařem. Když budu mít dost peněz a zjistím, že by mě bavilo vlastnit zubní ordinaci, proč sakra ne? To ale neznamená, že tam budu sekat okostice, nebo svým lidem radit jak maj čistit kanálky. Skamene se bohužel téhle chyby dopustil a dojel na to. Ale aspoň to zkusil. Ti kteří to vzali za ten lepší konec, tj. jsou si vědomi finanční náročnosti tohoto podnikání, omezí svou účast na pouhou zaštitu hospody svým jménem ale provoz přenechají profíkům, těch také není málo.

Ad Tretter – Toho Vám určitě neberu. Sám bych ho na naprostou gastronomickou!!! špičku pasoval jen těžko, ale je to velmi šikovný a příjemný profesionál ve svém oboru tj. hlavně nápoje. Ví také dobře, kde trh nechal díru a co chtějí jeho hosté. To rozhodně není málo. Přeji mu ať se mu v Palladiu daří a ať je hodně Meltomilných a Ovomaltinových zákaznic. Bude to tam ještě boj :) Co jediné moc nechápu a to nejen u něj, je sázka na Dallmayr kávu. Nevidím moc komerční výhodu v tom, mít stejnou značku kávy jako je v automatu na vlakovém nádraží. Do jeho konceptu by mi spíš zapadala nějaká special Tretter´s směs na míru.
Píšete, že ani v hotelových snídárnách nenajdete nic jiného než „driják.“ To musí být nějaký omyl né? Nabídnout hotelovým hostům decaf. nebo nějakou kávovinu je úplně normální a nezbytné!
Tak asi tak �?�

P.S. Za luxusní požitek já považuji pobýt v čistotě a klidu,pokud možno s výhledem do přírody či alespoň nějaké zeleně
Tak to by se Vám mohlo líbit v nemocnici Pod Petřínem :)

Opět…Dobrý den,
v každém případě děkuji za reakci…reakci na mě…na mě jako takovou.
Je milé,že nejsem nikomu lhostejná.
Děkuji.
Děkuji za Vaše názory,které jsem si pozorně přečetla a rozhodně mě obohatily.
Nikdy Nikde a Nikomu jsem netvrdila,že mám patent na rozum a že jsem naprosto dokonalá.
Mám jen svou „nějakou“ životní zkušenost,která je doslova a do písmene subjektivně-objektivní,z které tedy vycházím páč tedy nelze jinak.
Vycházet ze zkušeností druhého sice mohu,ale přijde mi to zavánějící pasivitou.Není nad to si skočit do prázdného bazénu na vlastní nebezpečí.Většina zkušeností je nepřenosná.
A mimo to se i domnívám,že od toho všeho tu právě jsme.
To Matesola :
Dovolte mi,prosím,ještě reagovat.
Děkuji.
Pakliže si někdo dobrovolně zvolí chápat-ctít-žít Princip něčeho jako Dogma,pak to tak i je či bude.
Není to sice „to pravé ořechové“,jinak řečeno je to zajížďka-slepá ulička,ale i ten dotyčný na to jednou přijde on sám a změní to.Prostě se jen tudy dlouho nikam nedostane.
Pro mne je Princip Principem ať to třeba Vy ze mne hodláte cítit nebo ne.Naprosto svobodně si zachovávám povědomí o mě samé mnou samou.
Přesto přezevšechno uznávám a ctím život jako takový se vším bohatsvím co je možné poznat-zakusit-prožít…osahat si…
Vlastní kreativitou včetně.
Pakliže poznám co je Princip,tak se mohu kochat jeho krásou ze všech možných úhlú pohledů.
Ze všech možných úhlů pohledů.
A to pro mne platí i třeba s potravinami.
Jesti někdy lidi došly vývojem ke stvoření určitého druhu sýru,a tento druh pojmenovali či usoudily že právě toto bude pro toto normou-značkou-výhradním pojmem-originalitou,tak mi pak jen přijde poněkud divné až zbytečné to pak překrejvat až zakrejvat.
Toť vše.
A to se domnívám,že se děje velmi často,ba dokonce,že si na tom mnozí zakládají a nazývají to „uměním“.Pro mne samotnou je toho fakt někdy „cu fíl“.
Na filmu Ratatouille jsem byla s vnukem,mě se film velice líbil,on po hodince tvrdě usnul.Pro děti to bylo dlouhé.Pro mne gastro pohled.
""Fantazie a nekonečně možností""…se zmiňujete.
Naprostý souhlas.
Je tu a musí tu být tolik fantasie a tolik možností kolik je nás lidiček.Každý by to měl obohatit svým pohledem na věc-svojí kreativitou.
To ale vůbec neznamená,že se mi to musí líbit,ba dokonce, že s tím musím souhlasit.
Každý sám za sebe jsme něčím neopakovatelní-originální-jedineční.Není ale každý z nás švec-holič-zubař-kuchař-cukrář…
Takže když nejsem zubařem,tak to respektuji a vážím si a děkuji zubaři který jím prostě je.Opět,toť vše.
To vůbec ale neznamená,že se navzájem nemůžem něčím obohatit,předat si zkušenost-úhel pohledu…
Nikde není psaný,že skvělý dort musí vymyslet-vytvořit ausgerechnet cukrář.U něj je jenom veliký předpoklad díky jeho denodenní zkušenosti,že to může být právě on.A jinak právě jeho denodenní zkušenost ho může učinit naprosto zdeformovaným a bez už vlastní fantasie.
To je život.
Dávat zadarmo…zadarmo.
Když člověk naprosto nic nemá,tak co asi tak může nabízet-dát????
Když nic nemá?
Když ale vynaloží svou vůli,zvedne se od Papriky nebo Apetitu a jde tvrdě hákovat a vydělá si na otevření vlastního provozu-jedno jakého,tak to fakt zadarmo není.
A ta dřina pokračuje dál.Hodně až přespříliš se musí snažit aby všechno bylo smysluplné-provozu schopné…a vyplatilo se to.
Vniknul kapitál.Je jedno jestli osobní nebo firemní.
A z toho kapitálu se pak už může leccos dát.
Vždycky můžu dát jen tolik kolik mám.
To je Princip.
Jestli to dělám tak dobře,že mi zbývá nad rámec všech poplatků/zaplacení provozu+platu zaměstnanců atd./ i něco navíc,tak pak mohu rozdávat tvz. na své jméno.
A to se pak právě pozná „dobrý podnikatel“.
To,že dám někomu „omluvu za čekání“,tak to fakt není zadarmo.
To je pokuta za selhání.
A ta jde z kapitálu,který mohl posloužit oslavě mého jména,čili se kapitál mohl rozmnožit a né ztenčit.
Já osobně nerozdávám ani úsměv zadarmo.Pakliže souseda či sousedku několikrát pozdravím a usměju se na ní a ona po několikáté nereaguje,tak prostě končím.Nepovažuji se za blbečka.Nic není zadarmo.Alespoň né u mne.Nehodlám investovat vniveč.To se strhám a skončím pod mostem?Proč,,,
Třeba Vy jo,já prostě ne.
Respektuji a přijímám,že máte v oblibě ochucenou kávu třeba vanilkou,pro mne za mne se v ní třeba utopte,já si zachovám svůj názor,že je to gastronomický paskvil.
(Ještě jsem nezažila Itala se Segafredem s vanilkovou příchutí.Fakt ne.A jestli i tenhle druh vyrobili,tak neznám Itala který ho pije.)
Přesto netvrdím,že si jí nikdy nedám,ikdyž ta pravděpodobnost je fakt velice a velice malá.Přesto ale je.Princip svobodné vůle přežije nejnom mě.
Do SB také nehodlám jít ač vy ho upřednosňujete.
Vše je relativní.Co je krásné pro mne může být pro druhého utrpením.
Přesto přezevšechno se svět bude točit dál nezávisle na mé či Vaší chuti.
A to je Princip Spravedlnosti v pravém slova významu.Děkuji za to.
Ve filmu.který také teď běží v kinech,P.S.Miluji tě,je také o jedinečnosti každého z nás.Ona-ta dotyčná hledá svou jedinečnost.A objeví jí.Má tvořit styl bot.Její cítění-založení je jedinečné v kreativitě vymýšlet styl bot.Je nádherné,že na to přišla.Děkuji jí za to.
Pakliže Vy jste jedinečný v technickém pohledu-zkušenostmi s kávovary,taktéž Vám budu děkovat za uvedení Vašich zkušeností v život.Obohatíte tím nás všechny.
Nemusíte.Můžete zůstat třeba u Papriky.
A jestli já na svou jedinečnou mohu přijít třeba v Nemocnici pod Petřínem,může být.Pakliže tam najdu prostředí v kterém mi bude přímo blaze,tak se fakt nehodlám omezovat a ráda si ho dopřeju.
Mohu se mýlit,třeba moje jedinečnost je v tom,připomínat zde principy.Nezapomenout na to co a odkud vzniklo.
To Pan Cuketka :
a máte pravdu,docela často spadám do hlubší vážnosti.A děkuji okolí-teď teda Vám,že se mám na to vybodnout a nechat leccos plavat.Je to ale dobře?To ukáže čas.
A sranda,jo tak ta muší bejt ikdyby fotra věšeli.
To znám z dětsví.
Musím upřímně říct,že tý srandy v mém životě nějak ubylo.Tak jí tedy vyhledávám o to usilovněji…hi hi hi.
Děkuji za Vaší kreativitu a vůli vytvořit třeba i jen tenhle prostor pro slovíčka…Děkuji.
Mějte se jak se chcete mít…a ahóój

Dokonce koukám, že má Tretter v nabídce i Frappuccino®. To jsem zvědav, kdy po něm SB skočí :) „páč“ krást se nemá :)