Recenze pana Cuketky v Týdnu

V tištěném Týdnu se to nebude objevovat?

Cuketko, gratuluju k dalsimu stupinku na ceste ke slave :-)

Ted k recenzi – nemuzu si pomoct, ale tvoje recenze primo tady mi pripadaji lepsi nez ta v tydnu – prijde mi takova moc popisna, neosobni, mozna zbytecne dlouha – zkratka mi v ni chybi takova ta ‘cuketkovitost’ ;-) Ale treba je to jen muj dojem.

Kazdopadne jsem rad ze se zvysi frekvence recenzi…

Velká gratulace PANE CUKETKO!!!!!
Jsem nadšen Vašimi recenzemi ! Jen se chci zeptat, zda-libudou pokračovat „KOLENOVÉ “ recenze restaurací. S kamarády se nemůžeme dočkat, až nám zase nějakou doporučíte a my si skvěle pochutnáme! Díky Pavel

Jeste poznamka k recenzovani restauraci:
Moje zkusenost je, ze hodnotit podnik na zaklade jedine navstevy je dost problematicke z nekolika duvodu:

- Dost podstatnou cast „umeleckeho dojmu“ tvori obsluha, pokud mam nekdy stesti na cisnika, ktery „TO“ ma v sobe, dokaze i z vcelku standardni obsluhy vytvorit podstatnou pridanou hodnotu, kvuli ktere se do podniku rad vratim stejne jako kvuli dobremu jidlu, pivu nebo kave. Jak kdesi napsal Jan Werich, nikdo neumi byt tak prijemny jako prijemny cisnik. Naopak, matna, neosobni a pomala obsluha me nekdy tak znechuti, ze uz priste jdu jinam (taky vam pripada, ze se nam v kavarnach nejak mnozi znudene slecny kolem 20?). Moje zkusenost je, ze malokde ma obsluhujici personal vyrovnanou uroven a teprve po nekolika navstevach si udelam nazor s nejakou trvalejsi hodnotou.

- Totez plati o kuchyni – hlavne ve vetsich podnicich s velkou rotaci personalu clovek vlastne nikdy nedostane znovu uplne totez jidlo (Herakleitos by rekl „Nevstoupis dvakrat do stejne restaurace !“). Ja to dlouhodobe studuji na jednom konkretnim prikladu – uz asi pet let pri kazde navsteve Smichova zajdu do me oblibene restaurace ve smíchovskem pivovaru a dam si k pivu salat s kozim syrem, dohromady uz aspon 8x. Je prekvapujici, jakou obrovskou variabilitu ma jedno jidlo v jedne hospode – ze zacatku jsem dostal dvakrat listy salatu na taliri jednotlive lehce pomazane vybornym horcicnym dresingem, jednou na male kousky natrhane uplne bez dressingu (ale s lahvickami oleje a octa pred sebo na stole) a parkrat (v posledni dobe) v misce polite olejo/octovym dressingem namichanym v kuchyni. Nikdy to nebylo spatne nebo podprumerne, ale celkove by me hodnoceni salatu kolisalo od ** do ****1/2. Jeste ze aspon to pivo se nemeni.

- No a konecne je tady muj vlastni subjektivni faktor – kdyz mam skutecne hlad a zizen, vdecne snim cokoliv a neni tak lehke me znechutit. Stejne tak pokud jsem v nejake vetsi spolecnosti a dobre se bavim, prestanu vnimat cas a delsi cekani mi v podstate nevadi. Naopak pokud ma clovek spatnou naladu a nejak mu nesedne misto nebo obsluha, sebelepsi jidlo to moc nezachrani.

Toz tak.
Ale pokracujte prosim tak jak pisete, moc rad to ctu.

Jasne, rozumim, ale uvadene priklady jsou prece jen tak trochu extrem, oder?
Ja uz ale mivam docela jasno tak po 2-3 navstevach, kdy si kriticky zkoriguji svuj prvni dojem (bohuzel vetsinou k horsimu :o(( ) a doplnim si jej o dalsi postrehy, ktere me treba hned nenapadly. To je myslim vyhoda podniku v miste bydliste nebo na „obvyklych trasach“ treba sluzebnich cest nebo dovolenych, kde uz se clovek rozkouka a zacne vnimat trochu vic do hloubky. Prvni dojem byva vzdycky nejostrejsi a je dobre si ho podrzet, ale ja se pak jeste snazim podivat na svoje zazitky z odstupu a pokusit se najit „co je za tim“.
Trochu bych to prirovnal k tomu, kdyz poprve vystoupim z autobusu v cizim meste a nasaji jeho atmosferu (taky znate ten opojny pocit novosti a jinakosti?), da si tam treba kavu a pak jedu dal, ale ten ostry a intenzivni prvni dojem uz ve me zustava a vzdycky se mi v dane souvislosti vybavi, at uz chci nebo ne (treba ty nepopsatelné smrady, prach a spina Indie, to se neda ani popsat). Ale kdyz treba do Svycarska jezdim casto sluzebne uz rok a pul, uz me (bohuzel) zdaleka tak neokouzluje, ale snad mu zacinam aspon trochu rozumet.
Nebo kdyz clovek ochutnava vino nebo kavu, hodnotí nejdriv vuni, pak chut na jazyku, ale skutecnou kvalitu pro mne dela nakonec hlavne ta „aftertaste“, kterou si z nich odnasim, ale ktera se zatracene tezko definuje. (I kdyz … jak Tracy rekl panu Seyfangovi, rozdil mezi dobrou kavou a vybornou kavou je v reklame :o). Stejne u kazdeho podniku je pro me nakonec podstatna ta „ambience“ – citim se tam dobre ? a proc? V tom je asi ten nejvetsi kumst, navodit takovou atmosferu, ze se clovek pres dilci nedostatky rad vraci nejen proto ze ma hlad nebo potrebuje dat si kafe.
Ale to jen tak placam svoje uvahy k tematu, jak jsem rekl, vase recenze se mi hrozne libi.
Mam hlad a jdu na obed :o))
E guete mittenand !

Zdravim, chtel jsem se zeptat, zda lze nekde online dohledat recenze psane pro Tyden (neb na jejich web byly terminovany).