Pan Cuketka na cestách: Zaragoza II.

Druhá porce šťavnatých zážitků ze Španěska. Tentokrát vám představím úžasně pestré fotky z tržnice v Zaragoze, nakoukneme spolu do dvou roztomilých obchůdků se sladkostmi a pečivem a nakonec se mrkneme malou špeluňkou do domácí španělské kuchyně…

Mercado Zaragoza

Na titulce vidíte vstup do obrovské Zaragozské (? ;) tržnice plné všech možných i nemožných čerstvých produktů. Desítky prodejců, obrovský ruch, handrkování, porcování masa přímo na místě, šíléná směsice záhadných vůní… To vše na jednom místě, přehledně, čistě a hlavně bez teplákovek z číny nebo falšovaných cédéček. Fotil jsem jako smyslů zbavený a podle toho to taky vypadá (metoda „point & make bad shoot“). Začneme s rybami a mořskými plody:

Sortiment i ceny jednotlivých produktů se docela lišily. Pro dobrý nákup je tedy určitě potřeba znát dobře místní prostředí.

Většina stánků byla takhle malinkých, no i když malinkých je slabé slovo – i ty nejmenší měly daleko větší nabídku, než většina českých hypermarketů.

Zde část stánku zaměřeného pouze na mořské plody s důrazem na krevety, langusty, langustiny a podobné neplechy…

Tady je jeden větší stánek s moc milým a komunikativním personálem, u kterého bych nejraději strávil vyptáváním celý den :) První část – krevety, mušle, chobotnice a ostatní mořské plody.

Rozuměl jsem asi tak desetině popisků… holt, středoeveropská cuketka, nooo ,)

Tady nabídka pokračuje výběrem čerstvých chlazených ryb.

A ano, pana Cuketku byl někdy doslova v ohrožení. Zde oživlý louskač cuketek:

Tato strana stánku patřila podivným rybám placaticím – něco pěkného na talíř (ale jsou prý nedostižně vynikající!). Všimněte si pěkně vysmáté prodavačky v pozadí (lovely!)

Ryby a mořské plody tvořily odhadem tak asi jednu třetinu celé tržnice, další třetinu zabírali řezníci a uzenáři. Vždy velice přísní chlapíci s nabroušenými noži! Výběr opět velmi široký – levné a základní věci, regionální speciality i speciality platné pro celé Španělsko.

Jak vidíte, za voňavou a chuťdrásající barikádou z pochoutek někdy nebylo prodavače ani vidět :)

Tady pro změnu jedno z mnoha řeznictví. K dispozici byl ultimátní sortiment hovězího, vepřového, skopového, telecího, zvěřiny a veškeré drůběže, včetně všemožně upravených vnitřností a produktů z nich. Kdopak najde na obrázku jehněčí hlavičku?

Pro vegetariány to moc nebylo, převažovalo skutečně většinou jen maso. V celé tržnici jsem objevil asi „jen“ tři-čtyři stánky zaměřené na sýry. Ono pro španěly přeci jen jasně dominuje Jamon, chorizo a podobné laskominy. Tady je jeden ze stánků se sýry – převažovaly trvdé a polotrdé sýry. Specialitou regionu je sýr vyrobený ze tří druhlů mléka – z kravského, z ovčího i z kozího, který jsem si přivezl a později si jej spolu detailně ochutnáme.

V tom samém byl k zahlédnutí sortiment španělského medu, ceny překvapivě odpovídají zhruba těm českým.

Na závěrečné odlehčení jeden ze stánků se zeleninou specializovaný na česnek.

Tenhle červený po třech paličkách jsem si hnedle odnesl. Stará paní, která ho prodávala, o něm tvrdila, že je to ten nejlepší česnek v Zaragoze. Uvidíme :)

Doufám, že se vám tohle malé nakouknutí do tržnice líbilo a že jste si udělali alespoň základní představu o tamní nabídce. Jdeme dále, tentokrát hříšným směrem sladkosti a lahodné pečivo!

La Flor de Almibar – Fantoba

Nenápadný obchůdek Fantoba plný těch nejfikanějších laskominek a rafinovaných koláčků a dortíků. V Zaragoze má tradici již od roku 1856 a je spojen se spoustou lokálně významných jmen a událostí.

Překrásně archaický interiér zařízený ve dřevě zdobí spousta novinových výstřižků s odkazy na tuto malinkou pastelerii. Všude na vás číhaly naprosto nepředstavitelné čokoládové či prostě jen sladké vymyšlenosti, ze kterých se doslova motala hlava. Sami musíte uznat už jen podle obrázků, že to místo má něco do sebe :)

Bohužel jsem jej museli proběhnout jen velice zběžně, ale snažím se na svůj jarní pobyt s nimi domluvit komentovanou prohlídku nebo alespoň detailnější reportáž…

Desítky druhů dortíků k prozkoumání…

Spousta lákavých tvarů a barev…

Na cestu jsem slupli alespoň malý, neskutečně dobrý kokosový dortík a do kapsy jsem si nabral na ochutnání místní specialitu – Frutas de Aragon a ještě místní druh sladké tyčinky – obojí teprve budu rozbalovat .

Panaderia & pasteleria Lalmonda

Lalmonda narozdíl od Fantoby ilustruje méně honosnou malou pekárničku s cukrárnou, kde si můžete přes den zaskočit pro něco malého na svačinu či snídani.

V nabídce dominovaly sladké koláčky, rohlíčky a všemožné křupavé a sladké záludnosti všech tvarů. K tomu standartní nabídka pekárenských výrobků.

Ochutnal jem moc dobré a křupavé srdíčko z překvapivě slaného těsta, místy potaženého sladkým karamelem. Název jsem samozřejmě obratem zapomněl :)

Všichni místní v obchůdku si ke svému nákupu přidávali tyhle srandovní tyčky. Moc jsem nepochopil na co jsou dobré, ale osvědčily se mi jako turisticky-architektonické ukazovátka s výhružnou funkcí…

Churros

Sladká španělská občerstvovací klasika churros, na které mohu směle demonstrovat těžký řivot foodbloggera v akci. Jdete kolem otevřeného stánku poprvé a jste totálně přejedení. Podruhé profičíte v zaneprázdněné rychlosti kolem a řeknete si, že ty churros ještě chvíli počkají. Potřetí se konečně vypravíte na místo s foťákem a čeká vás zavřený stánek po prodloužené siestě.

Nebojte, stejně vám neunikou! Zapátral jsem ve svém archivu a co nevidím? Fotky stánku s churros z Barcelony z roku 2005!

Churros jsou takoví srandovní fritovaní hadi ze sladkého těsta, kteří se nejčastěi pojídají s čokoládovou omáčkou. Mi osobně to nepřijde, jako kdovíjaká dobrota, ale je to tradiční záležitost, takže španělé si na churros potrpí.

Nahlédnutí do domácí kuchyně

Druhou polovinu výletu jsem strávil v překrásných a celý víkend zapršených Pyrenejích, kde jsem se horlivě věnoval (=ujídal, nikoliv vařil;) domácí stravě. Berte to pouze jako takovou ilustrativní vsuvku. Španělská kuchyně je neskutečně rozsáhlá a nabízí nespočet odboček k exploraci.

Jako ilustraci mírně odlišného přístupu jsem zvolil tento jednoduchý oběd – dušené fazolky s bramborem, k tomu bílý chléb a olivový olej. Jednoduché a prosté jídlo, přesto tahle kombinace pro nás není moc běžná. Brambory neberou jako přílohu ale jako svébytnou zeleninu. Bílý chleba přikládají úplně ke všemu, k tomu místní olivový olej Bajo de Aragon (mám zakoupeno = ochutnávka) – na zalití zeleniny, ale i na namáčení chlebiku.

Tady máte obrovké bucance čerstvého pyrenejského hovězího od velice svérázného místního řezníka (řeknete mu malý kouek masa a ukrojí vám tříkilovou flákotu!). Každý tento „plátek“ měl kolem půl kila :)

Copak s nimi? No přeci na gril do krbu!

Krom soli nebylo potřeba vůbec ničím kořenit – špičkové (i když velice prorostlé) maso se postaralo samo o dokonalý chuťový zážitek…

Něco podbného v bledě modrém – nádherná jehněčí kýta, rovněž z místních zdrojů.

Okořenit marinádou z olivového oleje, petrželky a česneku, přidat brambory na tlusté plátky a šup s pečínkou do trouby

Co dodat? Opět jednoduchá dokonalost!

Na závěr ještě místní pekařská specialita – jablkový „koláč“. Opravdu – plochý natvrdlý disk z pizzového těsta, který má uvnitř zkaramelizovaná jablka. Přesnější název nevím, ale docela jsem se při snídani bavil!

Pokud jste se bez zemdlení dočetli až sem, gratuluji vám! Natáhl jsem tenhle článek jako jedno dlouhé kolo churros, ale myslím, že to stálo za to! Se Španělskem se ještě neloučíme, stále na mne čeká lednička plná přivezených dobrot k nafocení a ochutnání a také už mám rozpracovány některé skvělé španělské tapas…

Zůstaňte naladěni na vlnách rádia Cuketka, nebudete litovat ,)

pan Cuketka 29. listopadu 2006

V rubrice Akce a pozvánky,Recenze podniků