Kam v sobotu s dětmi? Do Lokálu!

Píšete vy…

Mírně tajnosnubná mediální masáž zapracovala. Lokál bude, Lokál bude později, Lokál snad už je, Lokál už opravdu funguje. Přesměrovala jsem sobotní večeři do Lokálu, protože jestli děti na něco slyší, tak na jednoduchou klasiku. Omáčky s knedlíkem. Taky jsem chtěla stihnout zaváděcí ceny, co si budeme povídat. Znám páně Karpíškovy koncepty a o kvalitu jsem se nebála, ale raději si ji dopřeju za polovic než vůbec.

Vtipný interiér má více kladů než záporů, ale sem tam nějaká ta muška na kráse se najde. Zářivkové osvětlení je hodně studené a trochu moc evokuje heslo „najez se a vypadni“.

Chybí lapače hluku v podobě stylových zašedlých silonových záclon. V poledne při velké frekvenci hostů by to mohl být bodík minus – v sobotu večer, kdy byl lokál zaplněn asi ze třetiny, to celkem nevadilo. Samozřejmě netuším, co si okolní hosté mysleli o našem stolu, byť děti nejsou z nejhlučnějších.

Jednoznačně kladné jsou válečkové dekory na stěnách, krásně podtrhují celý koncept. Zvolila bych ale o tón sytější barvu. Pubertálního synka jsem vyslala na obhlídku s foťákem a nejvtipnější úlovky, pocházející především z toalet, si můžete prohlédnout v galerii:

http://renatae.rajce.idnes.cz/interier/

Dlužno podotknout, že vybavení sociálního zařízení je na úrovni našeho století, nikoliv toho minulého. Personál si novou restauraci zjevně užívá, chvílemi až příliš. Obsluha je pohotová, ale přeci jen by mohla počkat, až ten první „šnit“ dopiju. Radioaktivního číšníka jsem s dalším neobjednaným pivem poslala zpátky a pak už moudře vyčkal, až si objednám „hladinku“. Pivo navíc se objevilo na účtu, ale vyřešili jsme to v klidu.

Osazenstvo je za první týden provozu zřejmě zvyklé na poletující hosty s fotoaparáty a ochotně pózuje, byť se jedná o fotografující děti:

http://renatae.rajce.idnes.cz/Lokal_intro/

Číšník velmi ochotně upravil porci knedlíků, kterou jsem chtěla rozdělit mezi dvě děti, místo standardních pěti kousků přinesl šest, což odpovídá poznámce v jídelním lístku „Přílohy – kolik sníte“. Co kdyby ten můj malej hokejista sežral těch knedlí šest.

A do hospody chodíme hlavně kvůli jídlu a pití. Dali jsme si průřez absolutní klasikou:

• Hovězí vařená loupaná plec s houbovou omáčkou – jednička s hvězdičkou. Maso jako mandle, vynikající omáčka (mohlo jí být o maličko víc, stačila tak tak na tři knedlíky, ale možná, kdybychom si řekli…).
• Telecí plec dušená na paprice – dvojka. Maso bylo trochu suché, omáčka výborná.
• Čočka na kyselo se sázeným vejcem – „fakt lepší, než děláš doma“ – hovoří za všechno. Jednička s hvězdičkou.
• Pivo – Prazdoj „šnit“ a „hladinka“ – z mého pohledu standard, hezky natočené, brala bych o stupínek studenější, ale já ráda trochu podchlazené pivo.
• Kofola – žádné stížnosti, snad jen by mohli rozšířit sortiment o Cherry-kofolu, kterou si naše slečinka zamilovala v létě.
• Málem bych zapomněla – knedlíky. Housková jednička.

Káva ještě nebyla na jídelním lístku, stejně jako limonády (domácí soda žlutá a oranžová), na které jsem byla zvědavá. Postrádám moučníky, jediné sladké jídlo na lístku byl rýžový nákyp. Trochu lituju, že jsme v Lokálu nebyli ve čtyřech, protože ten nákyp bych určitě prosadila jako jedno z testovacích jídel.

Ke kávě – až bude v nabídce – bych si ráda dala linecké kolečko, kousek štrúdlu nebo rakvičku. Ať nejsem rozežraná – aspoň to linecké kolečko.

A co poměr cena/výkon? To přenechám jiným, já jsem se chytla zaváděcích cen a jsem ráda, že jsme si udělali hezký večer. Celkem – jedna minus za příliš studené akcenty v interiéru.

Kromě svého pohledu přidám recenzi syna Davida (12), kterou sepsal bezprostředně po návratu (bez pravopisné a jiné korekce kromě uvozovek):

Lokál

„Hledejte nápis Lokál!“ To řekla máma okolo sedmé hodiny večerní během procházky Dlouhou třídou. Nakonec Lokál našla sama. Na první pohled mě překvapila délka restaurace.

„Dobrý večer, následujte mě, prosím, zavedu vás k vašemu stolu,“ řekla servírka.

Restaurace byla nádherná, především svou výzdobou. Procházeli jsme kolem nápisů jako „Heavy metal is my life“ nebo „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“. „Všechno už jsme vypili“ a „Kofola je nápoj zdravý, ženám svírá, mužům staví!“

Usadili jsme se a kochali se krásou restaurace. Poté se objevil číšník.

Máma:“Dvě kofoly, jedno pivo. Ještě se zeptám, pořád vaříte za polovic?“

Číšník „Ano.“

Ale teď už k jídlu. Já jsem si objednal hovězí s houbovou omáčkou, Zuzka telecí na paprice a máma čočku se sázeným vejcem. Vše bylo vinikající, akorát ceny mohly být trochu nižší. Teď sedím doma, koukám na Superstár a píšu tohle. A zatímco vy tohle čtete, já jsem ve škole, spím, hraju hokej nebo čumim na televizi.

David E.

Upozornění: toto je čtenářský zápisek a nemusí nutně vyjadřovat názor pana Cuketky. Zápisky jsou otevřeny pro všechny čtenáře blogu. Každý může publikovat! ;)

RenataE 4. října 2009

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: ambiente, lokál, restaurace